S.A. - Další trapas na entou

20. ledna 2018 v 23:32 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Další události běžely trošku rychle za sebou. Naruto se vrátil. Pár misí uběhlo, skoro jsme nevydechli. Porazili jsme Guren, utkali se se Sanbim, jeden by si myslel, že víc toho už být nemůže. Na jednu stranu jsem byl rád, že můžu trávit čas s přáteli. Na druhou mi zase ale chyběl někdo extra, kdo buď měl jiné mise nebo zůstával ve vesnici. Až pak ale přišlo období volna.
Kiba už si dal dávno pokoj se svými trpnými pokusy a Shikara toho taky od onoho rozhovoru nechala. Ačkoliv...čím víc času uběhlo, tim mi to, co mi řekla přišlo nesmyslnější a vycucanější z prstu. Přece to nemohla býr pravda. A i přesto všechno, kolikrát jsem si namluvil, že to nechám plavat, protože nemá zájem, pokaždé, když jsem jí spatřil jsem se nezmohl na půl slova. Byla tak krásná... O to víc jsem by radši, že už si Kiba ani nerejpnul.
Jednou po krátkém tréninku v lese, který jsme strávili spíše povídáním s Hinatou, se mě Kiba na odchodu zeptal, jestli se nechci večer sejít, protože se mnou musí něco důležitého probrat. Potěšila mě jeho důvěra a taky jsem se potřeboval vytrhnout ze stereotypu postel-trénink-zírání do zdi. Proto jsem mu na to kývnul. Taky mě upozornil, že si večer půjdou s Akamarem zaplavat k vodopádu a opět platilo pozvání. Trochu jsem se podivil, že najednou tolik stojí o mojí pozornost, ale asi to, co chtěl probírat bylo opravdu vážné, proto jsem ani neprotestoval.
Večer jsme se sešli na našem místě u stromu ve vesnici a pak jsme skoro mlčky šli k vodopádu. Kiba byl celou dobu trochu nervózní a škrábal se rukou ve vlasech, jako kdyby se chtěl k něčemu hroznému přiznat. Napadaly mě jen dvě verze, buďto chytil blechy anebo mě na konci čeká opravdu krutý žert. Ale ani jedno z toho se nepotvrdilo.
,,Víš Shino...poslední dobou jsi trochu..jak to říct. Zamlklej, takovej smutnej a tak...no..ber tohle všechno, jako takovej pokus ti trochu zvednout náladu...'' tím mě poněkud překvapil.
Když jsme došli na místo, málem jsem nebyl schopen slova. Už jen podle odlesku, který vrhalo zapadající slunce od jejích vlasů jsem ji poznal. Byla snad ještě krásnější, než předtím. Zatímco Kiba ze sebe věci strhnul velmi rychle a skočil za ní do vody, všiml jsem si, že je trochu rozpačitá. Taky mi došlo, že ji asi pozval schválně, proto jsem nechtěl být nevděčný. Začal jsem se pomalu svlékat. Nemám rád, když jsem tolik odhalený, ale kupodivu dnes mi to bylo vcelku jedno. Konečně jsem byl s ní a i fakt, že u toho byl Kiba se zdál být snesitelný.
Chvíli jsme si povídali, Akamaru okolo nás plaval a Kiba se snažil chrlit jeden vtip za druhým. Já zase uhlídat oči, abych nevypadal jako nějaký trapný čumil, který zneužívá situace, kdy je dívka v plavkách. Po chvíli Kibova monologu a prezentaci plamenných koulí se Kiba omluví a i s Akamarem zmizí kdesi v temnotě večera, jak nám nevhodně sdělil, vyřešit svůj průjem.
Rozpačitě se podívám na Shin. Pokusím se nějak navázat konverzaci, ale jakmile ze mě vypadne první věta, nejraději bych si dal facku. Jelikož se znatelně ochladí, Shin naznačí, že by nebylo od věci vylézt z vody a obléci se. Jdu první, aby měla soukromí a nepřišlo jí, že jsem voyeur, ale v místech, kde tuším svoje oblečení nenajdu nic.
Po krátkém výlevu, kdy dám prostor svým pocitům mi dojde, že se Shin dívá. Uklidním se.
,,A ta moje hromádka oblečení kousek od té tvojí tam je...?'' zeptá se mě. Podívám se v okruhu tří metrů, ale nic nenajdu.
,,Není, je mi líto Shin-san, že jsi se musela stát obětí Kibova hloupého vtipu. Ale aspoň nám zůstaly ty plavky...'' V tu chvíli Shin podivně mlčí a všimnu si, že nervózně, těká pohledem k vodě. Já toho Kibu asi....tohle mi jako mělo zvednout náladu?! ZASE se ztrapnit před dívkou, kterou...na které mi hodně záleží?
,,Ty nemáš ani ty plavky..?'' zeptám se jí tušící dopředu odpoveď, protože přesně tyto trapné situace se nám dějí pořád.
,,Nemám...a teď už nemám ani to blbý tričko..'' Při představě, že by Shin musela tak, jak teď je projít vesnicí až domů se mi nahrne trochu krev do hlavy. Zbytek těla se snažím kontrolovat co to jen jde. Už jen ta představa....
Po omluvě, že sám jí nic vypůjčit nemohu mě napadne něco, na co pravděpodobně nepřistoupí, ale i přesto jí to navrhnu. Kupodivu se jí můj nápad nezdá špatný, dokonce s ním i souhlasí. Začne vylézat z vody a než se stihnu úplně otočit, zahlédnu kousek z její postavy. V tu chvíli jsem rád, že jsem otočený a že je taková tma všude okolo. Moji brouci se zatím nahromadí okolo ní, aby zakryli její nahotu. V tu chvíli jim docela závidím, mohou se jí alespoń dotknout...
Cestou domů se snažím dívat všude jinde, jen ne na ní. Jednak ji nechci přivést do ještě větších rozpaků, než už je a jednak nechci vypadat jako úchyl. Oblečení jsme samozřejmě nenašli, stejně tak i Kibu.
Když dojdeme k ní domů, ještě jednou mi poděkuje a pak se rozloučíme. Počkám ještě, než dojde nahoru a obleče se, aby moji brouci mohli odletět a pak jdu domů.

Doma rychle vklouznu nahoru do pokoje, než si někdo všimne, že jsem přišel jen v plavkách a vlastně na sobě nic víc nemám. Potom sebou rovnou plácnu na postel a zírám do stropu. To zas jednou byl den!
Ale to jsem ještě netušil, co mě čeká zítra...

Hned další den krátce po obědě uslyším zvonek. v domění, že je to Kiba a jde se omluvit cestou ke dvěřím zvažuji, jestli mu mám poděkovat nebo něco jiného. A taky doufám, že mi přišel vrátit oblečení.
Kiba to sice není, ale moje přání o navrácení oblečení bylo vyslyšeno. Ovšem poněkud mi vyrazí dech, kdo ho přinesl. Přivítám Shin a pozvu jí dál, načež si hned v duchu nádávám za svoje plácání předtím a zírání na ní. Zatímco jí vedu do přední zahrady, tak si všimnu, jak si vše s neskrývaným obdivem prohlíží. Úplně ji to fascinuje. Nabídnu jí čaj a v duchu se modlím ke všemu, co existuje, aby to dnes dopadlo lépe, bez jakýchkoliv trapných zásahů kohokoliv z našich kamarádů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Ano 93.3% (14)
Ne 6.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama