Je libo Valentýnku?

20. ledna 2018 v 23:42 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Hime seděla u stolu v kuchyni a rýpala se hůlkami ve večeři. Myšlenkami byla někde úplně jinde.
,,A jak šla ta poslední mise? Trénujete často se Saradou a ChouChou?'' bombardovala ji matka jedním dotazem za druhým.
,,Jo dobrý...jo, jasně...''
,,Hime! Přestaň se vrtat v té večeři a mluv se mnou...celé dny tě nevidím, a když konečně ano, jen mně ignoruješ..''
,,Jo jasně...tati...řekni jí něco, ať mě nechá...''
Himein otec odložil noviny na stůl a zpoza svých brýlí se na dceru zahleděl. Jeho výraz byl jako vždy nečitelný, ale Hime věděla, že za těmi skly skrývá dobrosrdečného člověka. Vždy na ní byl hodný. Říkal jí moje malá princeznička a u mámy se za ní pokaždé přimluvil. Ale ne teď
,,Hime, odpovídej prosím své matce...'' řekl unaveně a dojedl poslední kousek masa, co mu zbýval.
Když se nad tím Hime zamýšlela kolem a kolem, nikdy nechápala, jak se její rodiče mohli dát dohromady. Ano, oba byli hodní, oba měli v mládí svoje zvláštnosti, ale pokaždé, když jí někdo vyprávěl o tom, jací byli, tak mu nic z toho nevěřila. Matka byla přeci domácí ohnivý diktátor a otec nikdy nebyl zasmušilý a mlčenlivý. Vždyť je učitel!
Tak či tak, dala na otcovu domluvu, dojedla večeři a po zbytek večera odpovídala matce na její dotazy.

Když už bylo p ovšem, seděla u sebe v pokoji a dívala se z okna. Za ním se k zemi snášely sněhové vločky. Byl únor a poprvé za dlouhou dobu sněžilo. Zítra měl být Valentýn a ona pořád tajně doufala. ChouChou jí říkala, žeto určitě dopadne dobře, ale jí se to mluvilo. Byla skvělá kamarádka, bavička party a každý ji měl rád. Ta jich dostane nejméně tucet. A Sarada...ta určitě taky něco dostane, protože je super-krásná. Jenže co Hime? Po otci zdědila nejen jeho schopnosti, ale i jeho vlasy. Nepoddajné tmavohnědé vlasy jí pokaždé trčely všemi směry a ať se snažila sebevíc, nikdy s nimi nic nesvedla. Jediné, co trochu zabíralo, bylo nechat je narůst, po čemž alespoň slehly a nevypadala jako přerostlý keř. Jediné, co se jí na ní samotné líbilo, byly oči. Velké a modré, přesně takové, jako měla matka. Kdyby tak po ní zdědila i vlasy, ach jo. Ty ohnivě zrzavé, které se otci tolik líbí a za kterými se kdekdo otočil...To by hned dopadla na Valentýna jinak, určitě jo!
Uslyšela za sebou tiché vrznutí dvěří.
,,Neruším?'' ozval se otcův tlumený hlas.
,,Ne, pojď klidně dál..''
,,Něco se děje, princezno moje?' musela se usmát. Vždycky, když jí nebylo zrovna hej, tak jí takhle říkával a věděl, že jí tím zlepší náladu.
,,Jen mám nějaké...holčičí starosti, nic víc..''
,,Aha...'' odmlčel se otec a chvíli bylo ticho. Jen tak tam seděli a pozorovali sníh za oknem. Přesně tohle na něm Hime měla ráda. Nemluvil zbytečně, říkal jen to nutné.
,,Ty tati...dával si mamce někdy něco na Velentýna, když jste ještě spolu nebyli?'' zeptala se p notné chvíli ticha. Otec se zasmál. Strýček 'Kiba jí často říkával, že otec se dřív moc nesmával, vlastně vůbec, ale co ho Hime zná, tak se s ní směje skoro pořád.
,,Tak tohle tě trápí? Je tu někdo, o jehož náklonnost stojíš?'' zeptal se otec. Opět trefa přímo do černého. Jak se v ní tak vyznal?
,,Hmm..ale to se asi nestane..''
,,Pročpak ne? Znám ho?''
,,Určitě ho znáš, ale nechtěj po mně, abych ti říkala, kdo to je...'' při této odpovědi její otec zamáčkl slzu a v duchu doufal, že to není ten raubíř a průšvihář Boruto. Proti Hinatě ani Narutovi nic neměl, ale nechtěl s ním zrovna dvakrát spojovat rodinu...navíc, Hime byla jeho malá princeznička, nene, k někomu tak klidnému jako ona, se někdo jako Boruto vůbec nehodil. V hlavně si přehrával celou třídu a napadala ho jedna noční můra za druhou.
,,Tati, jsem trochu unavená, nevadí, když už půjdu spát:'' prolomila Hime ticho. Podíval se na tmu padající venku a popřál dceři dobrou noc.

Když se Hime ukládala ke spánku, dopřála si ještě jeden rychlý pohled z okna na ulici před domem. Kéž by...
Ve snu se jí zdálo, že jsou spolu na louce. Byla tam i ChouChou a Sarada s Borutem a další, ale ona měla jako vždy oči jen pro jednoho. Líně se opíral o strom a díval se, jak Boruto hraje nějakou hru a něco u toho nadšeně všem vykládá. Přimhouřil jedno oko a zívnul, načež se usmál tak, jako to uměl jen on. Inojin o něm rád říkával, že je celý otec, protože to často slýchával doma od matky. Ale stačil jeden jediný pohled do těch zelenomodrých očí a věděli jste, že je úplně jiný...

Ráno ji probudil otec, který jí přišel říct, že už je snídaně. Vstala, obula si pantofle a sešla dolů, aby se s rodiči najedla. Zrovna matka sklízela ze stolu a Hime ještě dojídala, když v tom zazvonil zvonek. Zachytila jen překvapený matčin výraz ve stylu, kdo to může být v tuhle dobu, načež nechala uklízení a šla otevřít.
Po chvilce se vrátila s úsměvem a řekla Hime:
,,To je pro tebe zlatíčko,'' a pokračovala v tom, co nechala ležet. Hime se překvapeně zvedla a šla ke dveřím, ještě pořád v pyžamu a papučích. Když vykoukla ven, nemohla uvěřit svým očím.
,,Ahoj...tak mě napadlo..nechtěla bys zajít někam ven..?'' řekl trochu nejistě a rukou si drbal ve vlasech tak, jako vždy když ve škole něco nevěděl nebo byl nervózní. Podívala se na svoje pyžamo.
,,A vydržel bys chvíli, než se převléknu?''

Shin stála u okna a dívala se, jak její dcera ruku v ruce odchází s mladým chlapcem do vesnice, ,zatímco všude okolo se pomalu snášel k zemi sníh. Byla to vyloženě romantická chvilka. Zezadu k ní přistoupil Shino a objal jí okolo pasu.
,,Sluší jim to, viď?'' zeptala se manžela, ačkoliv věděla, že proti komukoliv, kdo se mu pokusí odvést jeho malou princeznu on bude mít výhrady.
,,Není to ten nejhorší, co jsem čekal....ale mohlo to být lepší..'' na to se Shin musela zasmát.
,,Prosímtě, podle tebe by nikdo nebyl nikdy dost dobrý, aby mohl vzít naši dceru na rande. Navíc, to že spolu někam jdou ještě neznamená, ž z ní bude budoucí paní Narová, ne přeci?''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 31.3% (10)
Léto 31.3% (10)
Podzim 18.8% (6)
Zima 18.8% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama