Leden 2018

Je libo Valentýnku?

20. ledna 2018 v 23:42 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Hime seděla u stolu v kuchyni a rýpala se hůlkami ve večeři. Myšlenkami byla někde úplně jinde.
,,A jak šla ta poslední mise? Trénujete často se Saradou a ChouChou?'' bombardovala ji matka jedním dotazem za druhým.
,,Jo dobrý...jo, jasně...''
,,Hime! Přestaň se vrtat v té večeři a mluv se mnou...celé dny tě nevidím, a když konečně ano, jen mně ignoruješ..''
,,Jo jasně...tati...řekni jí něco, ať mě nechá...''
Himein otec odložil noviny na stůl a zpoza svých brýlí se na dceru zahleděl. Jeho výraz byl jako vždy nečitelný, ale Hime věděla, že za těmi skly skrývá dobrosrdečného člověka. Vždy na ní byl hodný. Říkal jí moje malá princeznička a u mámy se za ní pokaždé přimluvil. Ale ne teď
,,Hime, odpovídej prosím své matce...'' řekl unaveně a dojedl poslední kousek masa, co mu zbýval.
Když se nad tím Hime zamýšlela kolem a kolem, nikdy nechápala, jak se její rodiče mohli dát dohromady. Ano, oba byli hodní, oba měli v mládí svoje zvláštnosti, ale pokaždé, když jí někdo vyprávěl o tom, jací byli, tak mu nic z toho nevěřila. Matka byla přeci domácí ohnivý diktátor a otec nikdy nebyl zasmušilý a mlčenlivý. Vždyť je učitel!
Tak či tak, dala na otcovu domluvu, dojedla večeři a po zbytek večera odpovídala matce na její dotazy.

Když už bylo p ovšem, seděla u sebe v pokoji a dívala se z okna. Za ním se k zemi snášely sněhové vločky. Byl únor a poprvé za dlouhou dobu sněžilo. Zítra měl být Valentýn a ona pořád tajně doufala. ChouChou jí říkala, žeto určitě dopadne dobře, ale jí se to mluvilo. Byla skvělá kamarádka, bavička party a každý ji měl rád. Ta jich dostane nejméně tucet. A Sarada...ta určitě taky něco dostane, protože je super-krásná. Jenže co Hime? Po otci zdědila nejen jeho schopnosti, ale i jeho vlasy. Nepoddajné tmavohnědé vlasy jí pokaždé trčely všemi směry a ať se snažila sebevíc, nikdy s nimi nic nesvedla. Jediné, co trochu zabíralo, bylo nechat je narůst, po čemž alespoň slehly a nevypadala jako přerostlý keř. Jediné, co se jí na ní samotné líbilo, byly oči. Velké a modré, přesně takové, jako měla matka. Kdyby tak po ní zdědila i vlasy, ach jo. Ty ohnivě zrzavé, které se otci tolik líbí a za kterými se kdekdo otočil...To by hned dopadla na Valentýna jinak, určitě jo!
Uslyšela za sebou tiché vrznutí dvěří.
,,Neruším?'' ozval se otcův tlumený hlas.
,,Ne, pojď klidně dál..''
,,Něco se děje, princezno moje?' musela se usmát. Vždycky, když jí nebylo zrovna hej, tak jí takhle říkával a věděl, že jí tím zlepší náladu.
,,Jen mám nějaké...holčičí starosti, nic víc..''
,,Aha...'' odmlčel se otec a chvíli bylo ticho. Jen tak tam seděli a pozorovali sníh za oknem. Přesně tohle na něm Hime měla ráda. Nemluvil zbytečně, říkal jen to nutné.
,,Ty tati...dával si mamce někdy něco na Velentýna, když jste ještě spolu nebyli?'' zeptala se p notné chvíli ticha. Otec se zasmál. Strýček 'Kiba jí často říkával, že otec se dřív moc nesmával, vlastně vůbec, ale co ho Hime zná, tak se s ní směje skoro pořád.
,,Tak tohle tě trápí? Je tu někdo, o jehož náklonnost stojíš?'' zeptal se otec. Opět trefa přímo do černého. Jak se v ní tak vyznal?
,,Hmm..ale to se asi nestane..''
,,Pročpak ne? Znám ho?''
,,Určitě ho znáš, ale nechtěj po mně, abych ti říkala, kdo to je...'' při této odpovědi její otec zamáčkl slzu a v duchu doufal, že to není ten raubíř a průšvihář Boruto. Proti Hinatě ani Narutovi nic neměl, ale nechtěl s ním zrovna dvakrát spojovat rodinu...navíc, Hime byla jeho malá princeznička, nene, k někomu tak klidnému jako ona, se někdo jako Boruto vůbec nehodil. V hlavně si přehrával celou třídu a napadala ho jedna noční můra za druhou.
,,Tati, jsem trochu unavená, nevadí, když už půjdu spát:'' prolomila Hime ticho. Podíval se na tmu padající venku a popřál dceři dobrou noc.

Když se Hime ukládala ke spánku, dopřála si ještě jeden rychlý pohled z okna na ulici před domem. Kéž by...
Ve snu se jí zdálo, že jsou spolu na louce. Byla tam i ChouChou a Sarada s Borutem a další, ale ona měla jako vždy oči jen pro jednoho. Líně se opíral o strom a díval se, jak Boruto hraje nějakou hru a něco u toho nadšeně všem vykládá. Přimhouřil jedno oko a zívnul, načež se usmál tak, jako to uměl jen on. Inojin o něm rád říkával, že je celý otec, protože to často slýchával doma od matky. Ale stačil jeden jediný pohled do těch zelenomodrých očí a věděli jste, že je úplně jiný...

Ráno ji probudil otec, který jí přišel říct, že už je snídaně. Vstala, obula si pantofle a sešla dolů, aby se s rodiči najedla. Zrovna matka sklízela ze stolu a Hime ještě dojídala, když v tom zazvonil zvonek. Zachytila jen překvapený matčin výraz ve stylu, kdo to může být v tuhle dobu, načež nechala uklízení a šla otevřít.
Po chvilce se vrátila s úsměvem a řekla Hime:
,,To je pro tebe zlatíčko,'' a pokračovala v tom, co nechala ležet. Hime se překvapeně zvedla a šla ke dveřím, ještě pořád v pyžamu a papučích. Když vykoukla ven, nemohla uvěřit svým očím.
,,Ahoj...tak mě napadlo..nechtěla bys zajít někam ven..?'' řekl trochu nejistě a rukou si drbal ve vlasech tak, jako vždy když ve škole něco nevěděl nebo byl nervózní. Podívala se na svoje pyžamo.
,,A vydržel bys chvíli, než se převléknu?''

Shin stála u okna a dívala se, jak její dcera ruku v ruce odchází s mladým chlapcem do vesnice, ,zatímco všude okolo se pomalu snášel k zemi sníh. Byla to vyloženě romantická chvilka. Zezadu k ní přistoupil Shino a objal jí okolo pasu.
,,Sluší jim to, viď?'' zeptala se manžela, ačkoliv věděla, že proti komukoliv, kdo se mu pokusí odvést jeho malou princeznu on bude mít výhrady.
,,Není to ten nejhorší, co jsem čekal....ale mohlo to být lepší..'' na to se Shin musela zasmát.
,,Prosímtě, podle tebe by nikdo nebyl nikdy dost dobrý, aby mohl vzít naši dceru na rande. Navíc, to že spolu někam jdou ještě neznamená, ž z ní bude budoucí paní Narová, ne přeci?''

S.A. - Další trapas na entou

20. ledna 2018 v 23:32 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Další události běžely trošku rychle za sebou. Naruto se vrátil. Pár misí uběhlo, skoro jsme nevydechli. Porazili jsme Guren, utkali se se Sanbim, jeden by si myslel, že víc toho už být nemůže. Na jednu stranu jsem byl rád, že můžu trávit čas s přáteli. Na druhou mi zase ale chyběl někdo extra, kdo buď měl jiné mise nebo zůstával ve vesnici. Až pak ale přišlo období volna.
Kiba už si dal dávno pokoj se svými trpnými pokusy a Shikara toho taky od onoho rozhovoru nechala. Ačkoliv...čím víc času uběhlo, tim mi to, co mi řekla přišlo nesmyslnější a vycucanější z prstu. Přece to nemohla býr pravda. A i přesto všechno, kolikrát jsem si namluvil, že to nechám plavat, protože nemá zájem, pokaždé, když jsem jí spatřil jsem se nezmohl na půl slova. Byla tak krásná... O to víc jsem by radši, že už si Kiba ani nerejpnul.
Jednou po krátkém tréninku v lese, který jsme strávili spíše povídáním s Hinatou, se mě Kiba na odchodu zeptal, jestli se nechci večer sejít, protože se mnou musí něco důležitého probrat. Potěšila mě jeho důvěra a taky jsem se potřeboval vytrhnout ze stereotypu postel-trénink-zírání do zdi. Proto jsem mu na to kývnul. Taky mě upozornil, že si večer půjdou s Akamarem zaplavat k vodopádu a opět platilo pozvání. Trochu jsem se podivil, že najednou tolik stojí o mojí pozornost, ale asi to, co chtěl probírat bylo opravdu vážné, proto jsem ani neprotestoval.
Večer jsme se sešli na našem místě u stromu ve vesnici a pak jsme skoro mlčky šli k vodopádu. Kiba byl celou dobu trochu nervózní a škrábal se rukou ve vlasech, jako kdyby se chtěl k něčemu hroznému přiznat. Napadaly mě jen dvě verze, buďto chytil blechy anebo mě na konci čeká opravdu krutý žert. Ale ani jedno z toho se nepotvrdilo.
,,Víš Shino...poslední dobou jsi trochu..jak to říct. Zamlklej, takovej smutnej a tak...no..ber tohle všechno, jako takovej pokus ti trochu zvednout náladu...'' tím mě poněkud překvapil.
Když jsme došli na místo, málem jsem nebyl schopen slova. Už jen podle odlesku, který vrhalo zapadající slunce od jejích vlasů jsem ji poznal. Byla snad ještě krásnější, než předtím. Zatímco Kiba ze sebe věci strhnul velmi rychle a skočil za ní do vody, všiml jsem si, že je trochu rozpačitá. Taky mi došlo, že ji asi pozval schválně, proto jsem nechtěl být nevděčný. Začal jsem se pomalu svlékat. Nemám rád, když jsem tolik odhalený, ale kupodivu dnes mi to bylo vcelku jedno. Konečně jsem byl s ní a i fakt, že u toho byl Kiba se zdál být snesitelný.
Chvíli jsme si povídali, Akamaru okolo nás plaval a Kiba se snažil chrlit jeden vtip za druhým. Já zase uhlídat oči, abych nevypadal jako nějaký trapný čumil, který zneužívá situace, kdy je dívka v plavkách. Po chvíli Kibova monologu a prezentaci plamenných koulí se Kiba omluví a i s Akamarem zmizí kdesi v temnotě večera, jak nám nevhodně sdělil, vyřešit svůj průjem.
Rozpačitě se podívám na Shin. Pokusím se nějak navázat konverzaci, ale jakmile ze mě vypadne první věta, nejraději bych si dal facku. Jelikož se znatelně ochladí, Shin naznačí, že by nebylo od věci vylézt z vody a obléci se. Jdu první, aby měla soukromí a nepřišlo jí, že jsem voyeur, ale v místech, kde tuším svoje oblečení nenajdu nic.
Po krátkém výlevu, kdy dám prostor svým pocitům mi dojde, že se Shin dívá. Uklidním se.
,,A ta moje hromádka oblečení kousek od té tvojí tam je...?'' zeptá se mě. Podívám se v okruhu tří metrů, ale nic nenajdu.
,,Není, je mi líto Shin-san, že jsi se musela stát obětí Kibova hloupého vtipu. Ale aspoň nám zůstaly ty plavky...'' V tu chvíli Shin podivně mlčí a všimnu si, že nervózně, těká pohledem k vodě. Já toho Kibu asi....tohle mi jako mělo zvednout náladu?! ZASE se ztrapnit před dívkou, kterou...na které mi hodně záleží?
,,Ty nemáš ani ty plavky..?'' zeptám se jí tušící dopředu odpoveď, protože přesně tyto trapné situace se nám dějí pořád.
,,Nemám...a teď už nemám ani to blbý tričko..'' Při představě, že by Shin musela tak, jak teď je projít vesnicí až domů se mi nahrne trochu krev do hlavy. Zbytek těla se snažím kontrolovat co to jen jde. Už jen ta představa....
Po omluvě, že sám jí nic vypůjčit nemohu mě napadne něco, na co pravděpodobně nepřistoupí, ale i přesto jí to navrhnu. Kupodivu se jí můj nápad nezdá špatný, dokonce s ním i souhlasí. Začne vylézat z vody a než se stihnu úplně otočit, zahlédnu kousek z její postavy. V tu chvíli jsem rád, že jsem otočený a že je taková tma všude okolo. Moji brouci se zatím nahromadí okolo ní, aby zakryli její nahotu. V tu chvíli jim docela závidím, mohou se jí alespoń dotknout...
Cestou domů se snažím dívat všude jinde, jen ne na ní. Jednak ji nechci přivést do ještě větších rozpaků, než už je a jednak nechci vypadat jako úchyl. Oblečení jsme samozřejmě nenašli, stejně tak i Kibu.
Když dojdeme k ní domů, ještě jednou mi poděkuje a pak se rozloučíme. Počkám ještě, než dojde nahoru a obleče se, aby moji brouci mohli odletět a pak jdu domů.

Doma rychle vklouznu nahoru do pokoje, než si někdo všimne, že jsem přišel jen v plavkách a vlastně na sobě nic víc nemám. Potom sebou rovnou plácnu na postel a zírám do stropu. To zas jednou byl den!
Ale to jsem ještě netušil, co mě čeká zítra...

Hned další den krátce po obědě uslyším zvonek. v domění, že je to Kiba a jde se omluvit cestou ke dvěřím zvažuji, jestli mu mám poděkovat nebo něco jiného. A taky doufám, že mi přišel vrátit oblečení.
Kiba to sice není, ale moje přání o navrácení oblečení bylo vyslyšeno. Ovšem poněkud mi vyrazí dech, kdo ho přinesl. Přivítám Shin a pozvu jí dál, načež si hned v duchu nádávám za svoje plácání předtím a zírání na ní. Zatímco jí vedu do přední zahrady, tak si všimnu, jak si vše s neskrývaným obdivem prohlíží. Úplně ji to fascinuje. Nabídnu jí čaj a v duchu se modlím ke všemu, co existuje, aby to dnes dopadlo lépe, bez jakýchkoliv trapných zásahů kohokoliv z našich kamarádů.

Naruto play list

6. ledna 2018 v 23:21 | Soloween |  Moje kecy
Určitě se vám taky stává, teda aspoň v to doufám, že jste na youtube našli plno playlistů ve stylu Character theme song a tak, kdy lidi přiřazovali různý hity k postavám z Naruta ve snaze vystihnout jejich povahu. Byla jsem zvědavá, jak moc se trefili, ale upřímně jsem s těma playlistama moc spokojená nebyla. Někdy to vůbec nesedělo, ale občas se našel případ, kdy až moc a to jsem se válela smíchy. No, tak či tak mě napadlo udělat si taky takovej svůj menší playlist, ale jen slovně, snad to někoho pobaví. Pokud písničku neznáte a zajímá vás, proč jsem jí zvolila, vždycky si jí přece můžete dohledat. :D


Naruto Uzumaki: Centuries (Fall out Boy)
Sasuke Uchiha: Warrior (Beth Crowley)
Sakura Haruno: Cherry bomb (Kylie Minogue)
Kakashi Hatake: Battle scars (Lupe Fiasco ft. Guy Sebastian)
Hinata Hyuuga: Heart by heart (Demi Lovato)
Kiba Inuzuka: Who let the dogs out ( Baha men)
Shino Aburame: Somewhere I belong (Linkin Park)
Kurenai Yuuhi: Stand my ground (Within Temptation)
Shikamaru Nara: Lazy song (Bruno Mars)
Ino Yamanaka: The way I are (Timbaland, DOE, Keri Hilson)
Choji Akimichi: You're my chocolate (Savages)
Asuma Sarutobi: Lovers (Shigeru Umebayashi)
Neji Hyuuga: Special death (Mirah)
TenTen: Somehere over the rainbow (Israel IZ) - kvůli Nejimu, pořád věřím tomu, že ona ho milovala :33
Lee Rock: Kung-fu fighting (Carl Douglas)
Maito Gai: Pretty fly for a white guy (The Offspring)
Gaara : Demons (Imagine Dragons)
Temari: Only you (The Platters) - já vím, slečna drsňačka, ale jak jde o Shikamara, zrudne a je hotová :D
Kankuro: Puppet Master (Metallica)
Baki: Everybody wants something from me (The Pretty Reckless)
Tobi/Obito Uchiha: Wicked game (James Vincent McMorrow)
Deidara: Boombastic (Shaggy) - :D :D :D
Kisame Hoshikagi: Blue (Eiffel 65)
Itachi Uchiha: Down (Jason Walker)
Sasori: Puppet (Thousand foot krutch)
Zetsu: Earth song (Michael Jackson)
Orochimaru: Forever young (Alphaville)
Konan: Paper Moon (Linkin Park)
Pein: For your entertainment (Adam Lambert)
Nagato: I don't care (Apocalyptica)
Tsunade: My humps (Black Eyed Peas)
Jiraiya: Ding dong song (Gunther)

Určitě je ještě plno postav, ke kterým by něco perfektně sedělo, ale já měla při psaní prázdno už :D takže klidně svoje nápady přidejte do komentářů, ráda se zasměju. :D

Konoha High School - Shin 2

5. ledna 2018 v 23:24 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Středa se zpočátku odehrávala klasicky, ráno zazvonil budík. Rutina, obléct se a do školy.Akorát jsem se snažila vypadat trošku líp, než obvykle. Chtěla jsem trošku upotat pozornost. Dneska mám konečně zase noviny a potom jsme se se Shinem domluvili opět na kreslení. Na chodbě opět jako vždycky odchytím Shikaru a jdeme spolu do třídy. Podá mi kelímek s ještě horkou čokoládou a ona do sebe láduje svoje první ranní kafe. Je fajn mít kamarádku, která ví, co máte ráda.
Když dojdeme do třídy, usadíme se vytahujeme domácí úkol z angličtiny. Měli jsme si vybrat jakéhokoliv anglicky píšícího spisovatele, který se nám nejvíce líbí a prezentovat ho před třídou. Vytáhnu si svůj vlastní výtisk knihy od Harper Lee a podívám se na Shikary úlovek. Na lavici před ní leží Odbarvená píča od Bukowskiho. Sotva zamaskuju výbuch smíchu. Shikara se potutelně usmívá. Je mi jasné, kdo jí tu knížku půjčil, podívám se za ní na Kankurovu lavici, očekávajíc něco podobného, ale najdu pouze knihu plnou vánočních pohádek, která má na titulní straně ilustraci Rudolfa. Tak tohle bude super hodina.
Když přijdou všichni do třídy a usadí se, Kakashi-sensei, který vyučuje angličtinu, je zde mimořádně včas a bez výmluvy. Rozhlédne se po třídě a zeptá se, jestli mají všichni své referáty. Přihlásí se akorát Naruto, který zapomněl. Pak nám oznámí, že si bude náhodně vyvolávat, ale stejně budeme všichni. Dnes vezme tři lidi, jednoho ze začátku abecedy, druhého z konce a třetího ze středu. Pokračovat bude prý zítra.
Jako prvního vyvolá od konce, konkrétně Gaaru. Ten má knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Mám takový pocit, že si s Kankurem dali soutěž o to, kdo vykope něco trapnějšího. Ovšem, Gaara zvítězil. To, s jakou vášní a nadšením prezentoval knížku, kterou očividně neměl rád bylo k popukání, hlavně, když se ho Kakashi-sensei zeptal na jeho pocity z knihy. To mu Gaara sdělil, že nejvíce se mu líbila ta sexovací část. Kakashi-sensei si něco zapsal k sobě a poslal ho si sednout. Pak vyvolal člověka ze středu, což byla Sakura. Ta měla nějaký romantický román o mladé ženě, která cestovala časem do minulosti a hledá lásku, má to hrozně moc komplikací, dílů a hlavně je to cihla, že to kdybyste po někom hodili, tak ho zabijete. Kakashi-sensei jí v půlce utne, poděkuje jí za vyčerpávající přednášku a pošle jí sedět s nejlepší možnou známkou. Na dojmy z knihy se jí ani neptal. Nikdo to nechtěl vědět. A jako posledního vyvolá Shina. Ten přijde před tabuli s tenkou knihou, o které vím, že se mu líbí. Den předtím jsme se o ní totiž bavili, oba dva máme rádi podobný styl spisovatelů a tahle byla jedna z našich nejoblíbenějších. Byly to Jatka č. 5 od Kurta Vonneguta. Shino o ní dokázal mluvit hodně zajímavě, dokonce to nedopadlo jako loni, když jsme jí probírali v literatuře jako povinnou a Naruto si jí vybral s tím, že má málo stránek a pak prezentaci úplně zkonil. Nepochopil myšlenky a celé to udělal jako grotesku. Ovšem málokdo ze třídy si to o Shinově výstupu myslí také. Jediný, kdo ho poslouchá, je Temari a její parta hipíků, Shikamaru, Shikara a kluci za námi a Choji. Zbytek nevnímá nebo spí a nebo jako Hinata se rýpe ve svém nejnovějším iPhonu. Občas se divím, jak Neji a Hinata mohou být příbuzní. Zatímco Hinata skvěle reprezentuje svojí milionářskou rodinu, tak Neji věší plakáty, nejí maso a sám si šije oblečení. Až po rozhovoru s Hinatou jsem ale pochopila, že Neji to má něco jako vzpouru, protože jeho strýc po něm chce, aby nosil obleky, choval se na úrovni a když už se nenechá ostříhat, tak ať si ty vlasy alespoň sváže.
Tak či tak Shinův referát dopadl velmi dobře, všichni mu zatleskali a dostal stejnou známku jako Sakura, ale tentokrát ne z důvodu, aby už konečně byl umlčen.
Po této hodině následuje ještě pár dalších a pak jdeme se Shikarou na oběd. Kankuro a Gaara mají ještě tělocvik, jako všichni kluci, takže jdeme samy a můžeme si aspoň promluvit s ostatníma holkama. Kromě Karin, ta se naparuje o stůl dál. Hinata nás hned všechny pozve na večírek, který pořádá její otec u nich v sídle. Je to prý čistě společenská událost, takže to vyžaduje se podle toho obléknout, ale prý by nás všechny moc ráda měla u sebe a nešla tam sama s ostatníma snobama. Ona totiž Hinata narozdíl od svého otce byla úplně normální a v megalomanství si nelibovala. Jasně, nosila mnohem dražší věci od návrhářů, její iPhone byl o tři třídy výš, než ten můj (aneb otlučená šestka v rosegold provedení, dárek k Vánocům) ,ale nelibovala si v tom, prostě co jí otec koupil, to si vzala, poděkovala a šoupala nohama. Taky byla superkrásná, hlavně ty její nekonečně dlouhé černé vlasy, které si barvila s nádechem do modra, aby měla alespon maličkou vzpouru.
Sakura zvedla svůj mobil v chlupatém růžovém krytu a podívala se do kalendáře. Nic neměla, takže souhlasila. Postupně to po ní udělaly všechny dívky, takže se nám naskytla přehlídka toho, co o kom jeho kryt vypovídá.
Hinata se zaradovala, že jí v tom nenecháme, ještě nám oznámila přesný čas a také to, že Neji bude zvát kluky, protože chce strýčka opět jen naštvat. Shikaře tímto odpadla otázka, zda má zvát i Kankura a radši už vymýšlela, do čeho ho oblékne, aby vypadal slušně.
Po obědě ještě jdeme na hudebku, ve které nejvíce ze všech válí právě Hinata s Temari. TenTen je spíše sportovní typ, Sakura přes přírodní vědy, já přes kreslení, Shikara chemikářka a Ino...no..Ino je Ino. Umí dobře vařit a péct, takže vyniká v domácích pracích. A všimla jsem si, že dost často šourá okolo výtvarné třídy.
Hinata s Temari se ujmou mikrofonů a přdvedou nám úžasné duo Don't go breaking my heart, až je z toho Orochimaru-sensei úplně unešený a má skoro na krajíčku. My ostatní je doprovázíme na různé nástroje. Dokonce jim navrhne, že by mohly zazpívat na vánočním vystoupení.
Po hudebce se všichni odebírají do svých mnoha četných kroužků. Já si vezmu blok, tužku a přesouvám se za svůj počítač, abych mohla napat nový článek do školních novin. Tentokrát dostanu za téma skutečné problémy školní jídelny. Jak já tyhle témata nesnáším, ale během pár minut se mi podaří sepsat krátký fejeton o školní jídelně, který snad opět pobaví a nikoho neurazí. Kakashi-sensei, který vede noviny má moje fejetony rád, ačkoliv vždycky chce původně úvahu nebo článek, nakonec se spokojí s tím, co napíšu a ještě se mu to líbí.
Během psaní občas zvednu oči k protější učebně a skrze okna vidím, jak sedí biologikáři a zakreslují si nějaké brouky do sešitů. Zatímco Kiba to má opravdu odfláknuté a brouka vyřešil stylem kolečko, nožičky a hlavička, tak Shino si dává opravdu záležet. Zahledím se na to, jak kreslí, takže si ani nevšimnu, že Kiba zpozoruje, kterým směrem se můj pohled ubírá. Zjistím to až ve chvíli, kdy drkne do Shina, něco mu řekne a ukáže mým směrem. V tu chvíli mám napilno, abych narychlo předstírala, že si celou dobu čtu rychle něco chytnu a dělám, jakože zvedám oči až teď. Kiba vyprskne smíchy a i Shino se pousměje. Až ve chvíli, když se podívám, co držím mi dojde, čemu se smějí. Mám nějaký leták s legem, který se válel na stole, zřejmě ho tu zapomněl někdo z učitelů, kdo má děti a ještě ke všemu jsem leták držela vzhůru nohama. Radši jsem zabodla oči do stolu a po zbytek hodiny se snažila ovládnout, abych se už znovu nepodívala.
Když mi skončí noviny, hrabu se velmi pomalu a snažím se pořád nedívat. Sehnu se pod stůl, abych zkontrolovala v tašce, jestli mám všechno. Zrovna přepočítávám tužky, když v tom uslyším.
,,Hej, Karui, je tu ještě Shin nebo už odešla...?'' jeho měkký hlas mě vytrhne z jakékoliv činnosti. Bezva, teď to bude vypadat, že se tu schovávám. Naštěstí Karui je přesně ten typ kamarádky, která vás nikdy nepotopí.
,,Jo, jasně, ještě něco hledá v tašce,'' řekla mu a já si oddychla, že ani tentokrát mě nehodila přes palubu. Ale vzápětí dodá něco, čím si u mě veškeré body smaže.
,,Asi obnovuje parfém na vaše rande,'' a s touhle větou odejde. Já tu káču snad zabiju tužkou! Vyrachotím se zpod stolu, vezmu tašku, desky a co nejklidněji a s výrazem, jakože o jejich rozhovoru netuším, přijdu k Shinovi a dokonce se mi podaří zahrát i trošku překvapený výraz, že ho tu vidím na mě čekat.
,,Ahoj, takže...učebna výtvarky?'' zeptám se ho rovnou, protože po úvodu, jaký mi poskytla Karui se snažím uvést co nejlépe.
,,Ahoj. No...nevím, jak dlouho nás tu škola nechá...nevadilo by ti zase jít tam, jako minule?'' Achjo, on je tak roztomilej, když něco říká...
,,Proč by mělo..''

Cestou do čajovny jsme se bavili o dnešku, jak mu to šlo při biologii a on mě zase kupodivu překvapil tím, že se zeptal, o čem momentálně píšu. Taky mi řekl, že rád čte články, které mají smysl, a že moje práce zachraňuje školní noviny. Sice jsem si to nemyslela, ale i tak jsem mu poděkovala. V čajovně potkáme Temari, jak sedí se svojí partou u vodní dýmky a o něčem zarytě diskutují. Zachytíme jen kousek rozhovoru, jsou do něj tak zabraní, že si nás ani nevšimnou.
,,...počkej, jak nakázal, že se má chovat líp...'' vůbec netuším, o čem se to baví a srdečně je mi to jedno. To, co chci ze všeho nejvíc je teď poblíž mě a to mi stačí.
Usadíme se a Shino vyndá papír z minula. Chystám se mu nabídnout tužky, ale on mě zaskočí tím, že si vytáhne svoje.
,,Nechtěl jsem tě nějak zatěžovat nošením věcí nebo utrácením materiálu na moje pokusy..'' vysvětlí mi.
,,Ale mně to nevadí Shino, já ti ráda pomůžu..'' pousměju se.
,,Jsi hodná, ale nevím, jak dlouho ještě budu potřebovat pomoct, takže jsem si radši koupil svoje,'' na to se nedá nic namítnout proto změníme téma, zatímco on zachycuje mojí podobu na papír.

Po hodině a půl si konečně aspoň trošku postěžuje.
,,Nejde mi to. Je to těžší, než jsem si myslel...'' nakloním se k němu, ale on papír stáhne tak, že na něj nevidím.
,,No...poradila bych ti, kdybys mi to ukázal,'' odpovím mu pobaveně.
,,Nehci tě nijak urazit nebo tak..''
,,Neurazíš...um..jdeš na ten večírek u Hyuugů v pátek?'' vypadne ze mě.
,,Asi jo, Neji nás zval..proč, ty jdeš taky?''
,,Možná se tam objevím..'' snažím se být záhadná.
,,Byl bych rád, kdybys šla. Aspoň bych si měl s kým povídat,'' po tváři se mi rozleje blažený úsměv.
,,A co Kiba a ostatní kluci?''
,,Kiba je fajn, ale další rozhovor o tom, co dělá Tlapička v útulku a jak se má Bambulka bych už asi nedal..''
Vyprsknu smíchy. Doufám, že ta jména vybíral někdo jiný, než on.
Ješě nějakou dobu Shino kreslí, mlčky dělá jeden tah za druhým po papíře, než je se svým dílem zcela spokojen. Nebo alespoň mu přijde dostačující.
,,Lepší už to asi nebude...'' řekne mi smířlivě a posune ke mně kresbu, která mi naprosto vyrazí dech.
On nenakreslil obyčejný portrét jako já, ale něco jako momentku mně, jak se směju. Je to tak realistická kresba a zároveň má rysy skicy a určitou...snovost v sobě. Jako kdyby si někdo vylil srdce na papír. Ohromeně se na něj podívám.
,,To je...dokonalý...''