S.A.- Bento

27. září 2017 v 0:24 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Sedím v zahradě a u sebe mám krabičku s čokoládou, kterou chtěla Hinata připravit Narutovi na Valentýna, ale Sakura jí do toho zasáhla a udělala z toho něco, co nechtěl sníst ani Kiba. Hinata se bála to po jejím zásahu Narutovi vůbec dát a tak to skončilo nějak u mě. Sice Kiba jednou ochutnal, ale od té chvíle jsme ho už neviděli. Ne že bych to chtěl jíst, ale cením si spíše toho, že mi někdo na Valentýna alespoň něco dal, i když to bylo takhle. A od Hinaty. V tom někdo zazvoní. Zvednu se a jdu se podívat, kdo to je. Přede dveřmi naleznu jen krabici, na níž leží papír s mým jménem.

(Po dlooouhé době se vrací na scénu- tam ta da dá: Shikara!)
Shinina mamka Iwari mi řekne, že Shin je sice doma, ale už od rána si něco kuchtí v kuchyni. Spotřebovala prý všechnu rýži a tak teď musí na nákup, ale je ráda, že mě viděla. Taky jí pozdravím a jdu dovnitř, zjistit, co ta moje kamarádka zase vymýšlí.
,,Hoj Shin, tak co kutíš?''
,,Och...ahoj Shikaro..vlastně..nic zajímavého..'' řekne Shin, ale nějak jí to nebaštim, protože se snaží zakrýt krabici, co má na kuchyňské lince utěrkou. Přijdu k ní a položím ruku na utěrku. Ona jí s výrazem rezignace dá dolů. Páni! Unikne mi obdivné hvízdnutí, proože určitě koukám na několika hodinovou práci v podobě Benta. Z řasy a zeleniny udělala panorama lesu. Použila k tomu i zimní meloun a lososa, aby vytvořila chibíka malé zakuklené postavičky se sezamovými brýlemi.
,,Jee..hehe, to je Shino!'' ukážu na toho prcka, co se válí na rýži.
,,Ty si to vážně poznala..?'' zeptá se mě plaše Shin.
,,No jasný...co to, že děláš bento? Víš přeci, jaký to má význam..navíc, když je dneska ten Valentýn. Že ty mi něco tajíš?''
,,N-ne, netajím..to já každý rok, ale pak to sama sním, nikdy nemám odvahu mu to dát..''
,,Ale noták Shin, to je škoda přece!''
,,Ne..myslím, že by o to ani nestál...hlavně ode mě..po tom posledně..'' rozpačitě si chytí hlavu a vzpomíná na trapnou flašku, kdy jí Shino jaksi sáhl...no, seznámil se s jejími vnadami.
,,Aale, on to tak určitě taky nebere, co jsem slyšela, tak prý Kiba dostal od něj co proto. A on s tebou od té doby nemluvil?''
,,No...potkali jsme se, ale bylo to takové hodně trapné....omluvil se mi a já mu řekla, že nemá za co, ale stějně mi přišlo, že to udělal jen proto, aby se neřeklo.''
,,Ale to je blbost! Navíc...'' v hlavě se mi začne rodit ďábelský plán. Sice mě Shin bude asi tak týden nenávidět, ale to snesu.
,,Navíc co?''
,,Navíc jsem se tě chtěla zeptat na něco. To je hlavní důvod, proč jsem přišla, '' a už skládám zkoušku ze lhaní.
,,A o co jde?''
,,Noo..víš, jak máš takovou tu super knížku....no tu romanickou o gejšách..mohla bych si jí půjčit?''
,,Vážně? No..je na půdě, ale jestli jí chceš...''
,,Výýborně, tak pro ní prosím skoč, já tu zatím počkám...mořná si i užďobnu..'' Shin mě s úsmevěm plácne přes ruku a jde směrem ke schodišti.
,,Dobře, tak tu chvíli počkej,'' řekne mi a zmizí. Nemusí to říkat dvakrát, ale jak se ujistím, že je z doslechu, popadnu bento, zavřu krabičku a sypu si to ke vchodovým dveřím. Takhle rychle jsem ještě nikdy neutíkala, ale bylo mi jasný, že jestli mě chytí, je to moje smrt. Ale což, to bento je vážně až moc hezký a byla by škoda, abych ho viděla jen já.
Rychle po cestě někde koupím dárkovou kartičku a na ní napíšu Shinovo jméno plus menší vzkaz z druhé strany. Tak se mi třesou ruce, že to vypadá vážně nevzhledně. Pak už jen mířím k sídlu rodiny Aburame. Zároveň mi také dochází, že musím dostát své hodnosti chuunina, tudíž položit, zazvonit, utéct a schovat se opodál.
Naaranžuji krabici před dveře, zazvoním a rychle prchám pryč.

(Shino)
Vezmu krabici do rukou a prohlédnu si ten papír. Je to dárková kartička a písmo je neúhledné. Tipoval bych to na jeden z Kibových hloupých vtipů. Rozhlédnu se, ale nikde ani stopa po psovi či jeho stopách. Takhle rychle by nezmizel. Otevřu tu krabici a klesne mi brada. Uvnitř je bento s panoramatem lesa, kde je i drobná postavička, která mě nápadně připomíná. Zase to zavřu a hledám, jestli je někde něčí podpis. Hinata to určitě nebyla, celý den se dělala s tou čokoládou. Že by Kiba jako omluvu? Ale to ne, on by to nikdy takhe pěkně neudělal. Otočím kartičku a doslova ztuhnu. Stejně neúhledným písmem je na ní z druhé strany napsáno: Doufám, že na mě po večerech myslíváš, protože já na tebe ano. Tvá S.
To je hodně zvláštní způsob, jak někomu vyjídři náklonnost, ale zároveň mi dojde, že v tom bude něco víc. Ten, kdo dělal to bento je spíše citlivá duše, která se rozhodně nevyžívá ve psaní nemravných kartiček. Ne, tohle je jednání dvou osob. Ale čí? A komu by to stálo za to, dát si práci vyrobit něco takového, když se k tomu ani nepřihlásí? Je to vážně zvláštní...

(Shikara)
Když Shino zaleze dovnitř, není z jeho výrazu nic moc patrného. Sakra, proč se furt musí tak moc zakuklovat? Je mi jasné, že minimálně do večera domů nesmím, tam mě bude hledat Shin nejdřív a taky bych se měla vyhnout společným oblíbeným místům. Ale to jsem si myslela špatně.
,,Shikarooo!!!'' uslyším z dálky supění nasrané kuniochi.
No nazdar! Co teď?! A jakto, že mě tak rychle našla? Okamžitě spřádám plán, jak se z té pekelné situace zachránit. Znovu přiskočím k jejich dveřím a zazvoním. To už se Shin blíží. Doprdele, doprdele, Shino, makej, zachraň mě.
Ve chvíli, když se Shin napřahuje, že mě smázne z povrchu zemského a já před ní klečím na kolenou a prosím jí o milost se dveře otevřou. V nich stojí neméně překvapený Shino. Přesně jak jsem čekala, Shin okamžitě zčervená a nápadně připomíná Hinatu v Narutově přítomnosti. Já se zvednu ze země, opráším si kolena a spustím.
,,Nazdááár, Shino'! To je nááhoda, že si doma! Zrovna jsme se tě chtěly na něco zeptat.''
,,Ehm...a na co..?'' zmateně odpoví Shino.
,,Totiž...Shikara...'' začne Shin stydlivě, ale to je mi jasné, že by prokecla celý můj mistrovský plán.
,,Piknik! Chtěly jsme tě pozvat na piknik! Ale bohužel nemáme nic k jídlu..'' vyhrknu první blbost, co mě napadne. Brácho, proč nejsem tak chytrá, jako ty?!
,,Aha...piknik...dobře, něco vezmu, počkejte tady prosím,'' překvapí mě svou odpovědí Shino. Ach, Shino, myslím, že ti dám na týden pokoj, protože jsi mě právě zachránil od hrozné smrti.

(Shino)
Tu Shikařinu smyšlenou historku s piknikem jsem jí ani na chvíli neuvěřil, ale malá dušička ve mě si dělala naději, že třeba ta S. s bentem by mohla být Shin a tohle je příležitost, jak to zjistit. Jen kdyby u toho nebyla Shikara....musím nějak vymyslet, jak se jí na chvíli zbavit. Vezmu košík a do něj hodím něco málo k jídlu plus přidám opatrně ještě v krabici to bento. Mám s ním své plány. Když opouštím dům, slyším za dvěřmi podezřelé zvuky. Jakmile otevřu, vidím, jak Shin narychlo pouští Shikařin límec. Ta už poněkud náruživě modrala v obličeji.
,,Takže...kam to bude?'' zeptám se, zatímco Shikara popadá dech. Páni, něco se mezi nimi stalo?
,,Um...co třeba do lesa?'' navrhne Shin. Přikývnu na její návrh.
Celou cestu si povídáme o všem možném, je to poprvé, co nemá Shikara hlavní slovo. Sice Shin chvíli trvalo, než začala bý hovornější, ale ani já zezačázku moc nebyl. Začal jsem si víc a víc všíma detailů, jak vypadají její oči a vlasy v tomhle slunečním světle a že když se usmívá, tak roztomile krčí nos. Připadalo mi to, že jsem vlastně nikdy neviděl krásnější kunoichi v celé Konoze a že celé ty roky z mojí strany bylo něco víc. O tom ale ona nevěděla. Stiskl jsem košík víc v ruce a modlil se, aby vše vyšlo tak, jak jsem si plánoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Ano 100% (14)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama