Září 2017

Konožské rajdy 2- A co ostatní?

27. září 2017 v 1:11 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Shin byla vždycky spíš považována za intelekuálku a s holkama se moc nebavila. Jediná její kamarádka z jejich party byla Hinata, protože byla o něco klidnější a zároveň ne taková coura. Jelikož se Shin nebavila tím, že půl dne protrajdala po obchodech a nakupovala, tak si s ostaníma moc nerozuměla. Ale to neznamenalo, že se spolu nebavily, naopak, byla to taková ta tichá společnice, která jim vždycky dala opsat úkol a ony za to na ní za odměnu byly milé a vždycky jí pozvaly na party. To ale většinou proseděla se Shikarou v koutě. Shikara byla její nejlepší kamarádka, nejvěší geek a nerd z celé Konohy, kerá se bavila většinu času tím, že hrála videohry. Její brácha byl Shikamaru, takže vždycky obě věděly, co je nového a co se děje, ale moc se toho neúčastnily.
Shin už od základky tajně vzdychala po Shinovi Aburame a těšila se na dlouho plánovaný večírek u Ino, kam se hodlala vydat a konečně ho oslovit a ne jen sedět a řešit se Shikarou nejlepší strategie v Mariovi.

V den D si obě oblékaly černé šaty, které byly nutnost zmíněná v pozvánce. Shininy šaty byly malé černé ve stylu Audrey Hepburn, prostě se snažila být elegantní každým centimetrem. Zato Shikara si na šaty ihned dala placku s Pacmanem a na nohy obula svoje minecraft tenisky. Achjo, takže zase v koutě ,pomyslela si Shin.

Na párty už to docela žilo, když holky přišly, takže jen ukázaly pozvánky a vešly dovnitř. Shikara řekla Shin, že si dojde pro něco k pití a pak jí najde. Shin přikývla a šla si po svém. Věděla přesně koho hledá. Rozhlédla se po celém sále, ale nikde ho neviděla. Zrovna Inin otec oznamoval hlavní tanec večera a všichni si šli pro masky. Ne, tady určitě není, tohle není jeho styl, pomyslela si Shin a vyšla do zahrady. Procházela se chvíli mezi stromy a keři, když ho nakonec uviděla. Seděl tam na lavičce s Kibou a o něčem se zarytě bavili.
,,....já ti jen říkám, že si dopadl ještě docela dobře. Mohlo o bejt horší,'' řekl Kiba a působilo to, jako kdyby Shina utěšoval.
,,Nojo..ale tohle je znásilnění, ne? Měl bych to ohlásit..''
,,Tyvole, co blbneš! Měl si to štěstí, že si vojel jednu z nejlepších holek z vesnice a ty si chceš stěžovat?!'' oponuje mu Kiba. Shin se začne ztěžka dýcha. Co...?
,,Já jen prostě, že já nechtěl..nebyl jsem to já a ona nebyla ta pravá..nechtěl jsem to s ní..''
,,Tyvole, tak si dál sni ty svoje erotický fantazie, na tohle já nemám, jdu se bavit. Až najdeš svý koule, přišij si je zpátky a přjid za mnou, třeba se najde ještě nějaká, která o ně bude mít zájem,'' odpoví mu Kiba a začne se zvedat z lavičky. Pak tam nechá Shina samotného a vrátí se dovnitř. Shino ztěžka vydechne a chytne si hlavu do rukou. To Shin dodělá, nedokáže ho vidět takhle zničeného, tak si dodá odvahy a vyleze z křoví.
,,Ahoj...'' zašeptá tiše.
,,Ahoj...'' odpoví jí Shino a zvedne hlavu. Na tváři se mu mihne smutný úsměv.
,,Děje se něco?'' zeptá se ho Shin a starostlivě se na něj zahledí.
,,Ani nevím, jestli bys to chtěla slyšet...''
,,No..zkus to,'' povzbudí ho. A tak jí Shino poví o tom, jak si s klukama vyšli do klubu. V podstatě byl jedním z nich přemluven a o něco se vsadili, jinak by radši zůsal doma, na tohle nikdy moc nebyl. Ale pak se tam na něj přilepila Ino a asi mu něco hodila do pití, když byl pryč a pak...nebyl to on a líčil to, jako kdyby šlo o profi znásilnění. Ačkoliv jeho tělo v tu chvíli říkalo něco jiného, jeho mysl se snažila bránit, ale nešlo. Byla to prostě rychlovka v zaplivaný uličce a nejhorší na tom bylo, že on si to takhle poprvý rozhodně nepředstavoval.
Když skončí s vyprávěním, je chvíli ticho. Shin neví, co říct. Je to poprvé, co s ním doopravdy mluví o něčem soukromém, ne o hrách, knížkách nebo filmech, jako ve škole, a vůbec neví, co dělat. Na jednu stranu mu chce pomoct a na druhou se chce prostě jen schoulit a brečet u filmu Lví král, tak jako vždycky, když má krámy.
,,A...jak sis to teda představoval?'' vysouká ze sebe nakonec otázku.
,,Na lepším místě, někde, kde je to trochu víc romantické..vím, že to bude znít divně a chápu, protož kluci mají pověst, jakou mají, ale já takový nikdy nebyl. Držím se jejich bandy, protože Kiba je fajn, když nemluví o Hinatě a Neji hraje 4story...''
Aha a tu romantiku i s Ino..?'' položí Shin nejvíc palčivou otázku.
,,Ne. Mně se nikdy nijak nelíbila. Je to moc bárbína, na tyhle holky já nejsem...radši jednu, kterou bych měl vážně rád a měla by kus mozku v hlavě a nespala s každým druhým...''
,,Aha...nojo, těch je asi málo, chápu..''
,,Vlastně...teď jedna sedí přímo vedle mě..''
,,A...aha...'' Shin ztratí slova. Udělá se jí knedlík v krku, ale chyne se svojí šance. Jednak proto, že jí už roky masturbace omrzely a taky proto, že čím rezatější střecha...no, slýchávala to často od Naruta nebo Sasukeho a vždycky je za to nesnášela, ale teď v Shinově bezprostřední blízkosti zjistila, jak moc pravdivá ta věta je.
,,A nebude to pro tebe jenom další rychlovka?'' zeptá se Shin Shina.
,,Ne, rozhodně ne. Vždycky sem doufal, že až to jednou bude,tak to budeš ty. S Nejim jsme se vsadili, že tam ten večer budeš a oslovím tě, ale tys tam bohužel nešla..''
,,A sakra, to jsem tomu mohla zabránit...no, teď ti to budu muset vynahradit...'' naklonila se a políbila ho přímo na rty. Když se líbali, klesli spolu z lavičky do trávy a pokračovali na zemi. Shinovy ruce jí zatím hladily všude po těle a počínal si neobvykle něžně, ale také velmi nervózně a roztřeseně, skoro jako by se bál, že jí dostatečně neuspokojí. Jenže to už se naplnila přesně pravdivost Narutových slov o střeše a sklepě a Shin mu jedním pohybem rozepla a stáhla kalhoty.
,,Beru prášky, takže se toho nemusíš bát....a teď, nechal si mě čekat vážně dlouho, tak to naprav!'' řekne, když si Shina přitáhne blíž. Ten si všimne, že s mezitím stihla vyhrnout sukni a stáhnout černé kalhotky z krajky. Zařídí se tedy podle ní a i on si stáhne trenky a zlehka na ní nalehne. Jenže Shin ho chytne za boky a přitahuje si ho v jiném tempu, mnohem divočejším. Snaží se vnímat jí, ale po chvilce mu dojde, že to je opravdu blbý nápad, protož by se za chvíli mohl udělat. Je vevnitř tak úzká... Shin pod ním sténá a zarývá mu přes sako prsty do zad. Pak se s ním přetočí a ona je nahoře. Páni, ta bude asi hodně neunavitelná, napadne Shina, když si všimne jiskry v jejích očích. Ale co, jaký si to chtěl....


Mezitím Shikara stojí ve frontě u švédského stolu a popíjí šampaňské ze skleničky.
,,Cool boty, jak se menuješ?''
,,Shikara a ty?'' odpoví týpkovi s hnědými vlasy v černém obleku s fialovou kravatou, na které je jasně patrný vzor pixelových příšerek. Hmm, tohle bude ještě zajímavý večer...

S.A.- Bento

27. září 2017 v 0:24 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Sedím v zahradě a u sebe mám krabičku s čokoládou, kterou chtěla Hinata připravit Narutovi na Valentýna, ale Sakura jí do toho zasáhla a udělala z toho něco, co nechtěl sníst ani Kiba. Hinata se bála to po jejím zásahu Narutovi vůbec dát a tak to skončilo nějak u mě. Sice Kiba jednou ochutnal, ale od té chvíle jsme ho už neviděli. Ne že bych to chtěl jíst, ale cením si spíše toho, že mi někdo na Valentýna alespoň něco dal, i když to bylo takhle. A od Hinaty. V tom někdo zazvoní. Zvednu se a jdu se podívat, kdo to je. Přede dveřmi naleznu jen krabici, na níž leží papír s mým jménem.

(Po dlooouhé době se vrací na scénu- tam ta da dá: Shikara!)
Shinina mamka Iwari mi řekne, že Shin je sice doma, ale už od rána si něco kuchtí v kuchyni. Spotřebovala prý všechnu rýži a tak teď musí na nákup, ale je ráda, že mě viděla. Taky jí pozdravím a jdu dovnitř, zjistit, co ta moje kamarádka zase vymýšlí.
,,Hoj Shin, tak co kutíš?''
,,Och...ahoj Shikaro..vlastně..nic zajímavého..'' řekne Shin, ale nějak jí to nebaštim, protože se snaží zakrýt krabici, co má na kuchyňské lince utěrkou. Přijdu k ní a položím ruku na utěrku. Ona jí s výrazem rezignace dá dolů. Páni! Unikne mi obdivné hvízdnutí, proože určitě koukám na několika hodinovou práci v podobě Benta. Z řasy a zeleniny udělala panorama lesu. Použila k tomu i zimní meloun a lososa, aby vytvořila chibíka malé zakuklené postavičky se sezamovými brýlemi.
,,Jee..hehe, to je Shino!'' ukážu na toho prcka, co se válí na rýži.
,,Ty si to vážně poznala..?'' zeptá se mě plaše Shin.
,,No jasný...co to, že děláš bento? Víš přeci, jaký to má význam..navíc, když je dneska ten Valentýn. Že ty mi něco tajíš?''
,,N-ne, netajím..to já každý rok, ale pak to sama sním, nikdy nemám odvahu mu to dát..''
,,Ale noták Shin, to je škoda přece!''
,,Ne..myslím, že by o to ani nestál...hlavně ode mě..po tom posledně..'' rozpačitě si chytí hlavu a vzpomíná na trapnou flašku, kdy jí Shino jaksi sáhl...no, seznámil se s jejími vnadami.
,,Aale, on to tak určitě taky nebere, co jsem slyšela, tak prý Kiba dostal od něj co proto. A on s tebou od té doby nemluvil?''
,,No...potkali jsme se, ale bylo to takové hodně trapné....omluvil se mi a já mu řekla, že nemá za co, ale stějně mi přišlo, že to udělal jen proto, aby se neřeklo.''
,,Ale to je blbost! Navíc...'' v hlavě se mi začne rodit ďábelský plán. Sice mě Shin bude asi tak týden nenávidět, ale to snesu.
,,Navíc co?''
,,Navíc jsem se tě chtěla zeptat na něco. To je hlavní důvod, proč jsem přišla, '' a už skládám zkoušku ze lhaní.
,,A o co jde?''
,,Noo..víš, jak máš takovou tu super knížku....no tu romanickou o gejšách..mohla bych si jí půjčit?''
,,Vážně? No..je na půdě, ale jestli jí chceš...''
,,Výýborně, tak pro ní prosím skoč, já tu zatím počkám...mořná si i užďobnu..'' Shin mě s úsmevěm plácne přes ruku a jde směrem ke schodišti.
,,Dobře, tak tu chvíli počkej,'' řekne mi a zmizí. Nemusí to říkat dvakrát, ale jak se ujistím, že je z doslechu, popadnu bento, zavřu krabičku a sypu si to ke vchodovým dveřím. Takhle rychle jsem ještě nikdy neutíkala, ale bylo mi jasný, že jestli mě chytí, je to moje smrt. Ale což, to bento je vážně až moc hezký a byla by škoda, abych ho viděla jen já.
Rychle po cestě někde koupím dárkovou kartičku a na ní napíšu Shinovo jméno plus menší vzkaz z druhé strany. Tak se mi třesou ruce, že to vypadá vážně nevzhledně. Pak už jen mířím k sídlu rodiny Aburame. Zároveň mi také dochází, že musím dostát své hodnosti chuunina, tudíž položit, zazvonit, utéct a schovat se opodál.
Naaranžuji krabici před dveře, zazvoním a rychle prchám pryč.

(Shino)
Vezmu krabici do rukou a prohlédnu si ten papír. Je to dárková kartička a písmo je neúhledné. Tipoval bych to na jeden z Kibových hloupých vtipů. Rozhlédnu se, ale nikde ani stopa po psovi či jeho stopách. Takhle rychle by nezmizel. Otevřu tu krabici a klesne mi brada. Uvnitř je bento s panoramatem lesa, kde je i drobná postavička, která mě nápadně připomíná. Zase to zavřu a hledám, jestli je někde něčí podpis. Hinata to určitě nebyla, celý den se dělala s tou čokoládou. Že by Kiba jako omluvu? Ale to ne, on by to nikdy takhe pěkně neudělal. Otočím kartičku a doslova ztuhnu. Stejně neúhledným písmem je na ní z druhé strany napsáno: Doufám, že na mě po večerech myslíváš, protože já na tebe ano. Tvá S.
To je hodně zvláštní způsob, jak někomu vyjídři náklonnost, ale zároveň mi dojde, že v tom bude něco víc. Ten, kdo dělal to bento je spíše citlivá duše, která se rozhodně nevyžívá ve psaní nemravných kartiček. Ne, tohle je jednání dvou osob. Ale čí? A komu by to stálo za to, dát si práci vyrobit něco takového, když se k tomu ani nepřihlásí? Je to vážně zvláštní...

(Shikara)
Když Shino zaleze dovnitř, není z jeho výrazu nic moc patrného. Sakra, proč se furt musí tak moc zakuklovat? Je mi jasné, že minimálně do večera domů nesmím, tam mě bude hledat Shin nejdřív a taky bych se měla vyhnout společným oblíbeným místům. Ale to jsem si myslela špatně.
,,Shikarooo!!!'' uslyším z dálky supění nasrané kuniochi.
No nazdar! Co teď?! A jakto, že mě tak rychle našla? Okamžitě spřádám plán, jak se z té pekelné situace zachránit. Znovu přiskočím k jejich dveřím a zazvoním. To už se Shin blíží. Doprdele, doprdele, Shino, makej, zachraň mě.
Ve chvíli, když se Shin napřahuje, že mě smázne z povrchu zemského a já před ní klečím na kolenou a prosím jí o milost se dveře otevřou. V nich stojí neméně překvapený Shino. Přesně jak jsem čekala, Shin okamžitě zčervená a nápadně připomíná Hinatu v Narutově přítomnosti. Já se zvednu ze země, opráším si kolena a spustím.
,,Nazdááár, Shino'! To je nááhoda, že si doma! Zrovna jsme se tě chtěly na něco zeptat.''
,,Ehm...a na co..?'' zmateně odpoví Shino.
,,Totiž...Shikara...'' začne Shin stydlivě, ale to je mi jasné, že by prokecla celý můj mistrovský plán.
,,Piknik! Chtěly jsme tě pozvat na piknik! Ale bohužel nemáme nic k jídlu..'' vyhrknu první blbost, co mě napadne. Brácho, proč nejsem tak chytrá, jako ty?!
,,Aha...piknik...dobře, něco vezmu, počkejte tady prosím,'' překvapí mě svou odpovědí Shino. Ach, Shino, myslím, že ti dám na týden pokoj, protože jsi mě právě zachránil od hrozné smrti.

(Shino)
Tu Shikařinu smyšlenou historku s piknikem jsem jí ani na chvíli neuvěřil, ale malá dušička ve mě si dělala naději, že třeba ta S. s bentem by mohla být Shin a tohle je příležitost, jak to zjistit. Jen kdyby u toho nebyla Shikara....musím nějak vymyslet, jak se jí na chvíli zbavit. Vezmu košík a do něj hodím něco málo k jídlu plus přidám opatrně ještě v krabici to bento. Mám s ním své plány. Když opouštím dům, slyším za dvěřmi podezřelé zvuky. Jakmile otevřu, vidím, jak Shin narychlo pouští Shikařin límec. Ta už poněkud náruživě modrala v obličeji.
,,Takže...kam to bude?'' zeptám se, zatímco Shikara popadá dech. Páni, něco se mezi nimi stalo?
,,Um...co třeba do lesa?'' navrhne Shin. Přikývnu na její návrh.
Celou cestu si povídáme o všem možném, je to poprvé, co nemá Shikara hlavní slovo. Sice Shin chvíli trvalo, než začala bý hovornější, ale ani já zezačázku moc nebyl. Začal jsem si víc a víc všíma detailů, jak vypadají její oči a vlasy v tomhle slunečním světle a že když se usmívá, tak roztomile krčí nos. Připadalo mi to, že jsem vlastně nikdy neviděl krásnější kunoichi v celé Konoze a že celé ty roky z mojí strany bylo něco víc. O tom ale ona nevěděla. Stiskl jsem košík víc v ruce a modlil se, aby vše vyšlo tak, jak jsem si plánoval.

S.A.- Trapné chvíle

16. září 2017 v 11:51 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Jelikož Shin nastoupila do akademie o rok dříve, tak jsme maturovali každý jinak. Dny v akademii byly poněkud jednotvárné a plné učení, ale to nebylo to hlavní, co mi dělalo hlavu. Tak nějak mi postupně začínaly chybět ty chvilky v lese a došlo mi, že jsem s ní chtěl trávit více času. Ale zatímco já se učil, tak ona plnila různé mise. Do maturity mi chybělo jen pár měsíců a pak jsem měl reálnou šanci ji dohnat. Zatímco jsem rozmýšlel o svém, tak Iruka-sensei vedl výklad, který očividně ne každého zajímal. Zatímco Shikamaru potichu spal, Naruto k tomu neměl daleko. Kiba nenápadně podával jídlo Akamarovi rovnou do tlamy a všechny dívky v místnosti se potichu pochichotávaly a dívaly se Sasukeho směrem. Naruto si toho všiml, protočil panenky a hodil po něm otráveným pohledem. Chápal jsem jeho pocity a byl jsem rád, že Sasuke Uchiha se nikdy nesetkal se Shin. Co kdyby totiž reagovala podobně?

O pár měsíců déle, když jsme odmaturovali, tak přišlo rozdělení do týmů. Mě přidělili spolu s Kibou Inuzukou a s Hinaou Hyuugou ke Kurenai-sensei. Když jsme se představili, měla Kurenai ještě nějakou práci, proto nás poprosila, jestli bychom na ní počkali a zatím se spolu seznámili lépe, protože v budoucnu budeme potřebovat znát jeden druhého co nejlépe, abychom dokázali dobře spolupracovat. A s tím zmizela.
,,Teda, to jsem to vyfasoval! S váma oběma asi není moc řeč, co?'' ozve se Kiba, protože nikdo jiný nezačal.
,,Mohl jsi být v jiném týmu, tak si nestěžuj,'' upozorním ho na skutečnost, která ho sice minula, ale byla pravděpodobná. Stejně jako on totiž bylo i několik jiných, kteří nedosahovali tak dobrých výsledků. Například Naruto.
,,No, to je fakt. Se Sasukem bych v týmu nechtěl být, nadutec jeden, všichni by mě pak přehlíželi,'' podotknul Kiba.
Hinata zatím stále mlčela, ale tvářila se nepřítomně.
,,Co ty Hinato, chtěla bys být se Sasukem v týmu? Já bych řekl, že ne. Za celé ty roky si mi přišla jediná normální holka, která po něm nevzdychala!'' řekne jí Kiba a Hinata se usměje.
,,Děkuji Kiba-kun,'' a při tom proti sobě tlačí oba ukazováky, jako kdyby hrála nějakou hru s prsty.
,,Ale prý to není zas tak hrozné. Minulá generace má ještě věšího Casanovu, celá třída holek, až na pár výjimek, se po něm otáčela. Přitom je to takový arogantní blbec...promiň, Hinato,'' Kiba se protáhne a sundá si Akamaru z hlavy.
,P-proč se mi omlouváš, Kiba-kun?'' zeptá se ho popleeně Hinata.
,,Protože nemyslím nikoho jiného, než tvého bratrance Nejiho, to on na sebe strhává pozornost a je mu to úplně jedno,'' vysvětlí jí Kiba.
To snad není možné, takže hned na úvod se dovím, že někdo další takový byl i se Shin ve třídě a že také byl středem pozornosti dívek. To to musí být všude stejně? Navíc jestli je z Hinatina klanu, tak je jasné, že schopnostmi se mu nevyrovnám. Hinatě možná, kdybych bojoval chytře a připravil ji o chakru včas, tak bych zvítězil, ale proti někomu, kdo má o rok více zkušeností? Neměl bych šanci. S tímto vědomím jsem snášel další měsíce, až do chunninské zkoušky.

Když si to tak vezmu, jakmile přešla chunninská zkouška, začal jsem Shin vídat mnohem častěji. Možná proto, že jediné tři týmy z jejich generace čekaly na zkoušku o rok déle, než ostatní. Byly to týmy Gai, Izumo a Kotetsu. Ale to, že jsem ji vídal častěji vedlo ke spoustě zážitků, kterými mě uváděla do rozpaků. Nejhorší byly ty, kdy byla poblíž její kamarádka Shikara. Ty většinou převyšovaly všechny ostatní. Například přímo na chunninské zkoušce, na závěrečných bojích, když jsme šli na tribunu se se mnou dala do řeči. Na tom by nebylo nic divného, dokonce jsem byl rád, že se nemusím bavit s Narutem. Ale ona se se mnou hodlala bavit i poté, co boje začaly a schválně si stoupla velmi blízko. Když potom přišla Shin, ukázala jí na úzkou mezeru mezi námi dvěma a řekla jí:
,,Pojď Shin-chan, sem se vejdeš!'' po téhle větě, kdy se většina lidí zadívala, kdo je tam tak hlučný, se všichni otočili na nás a Shin, která se tvářila, že by se nejraději ze vší té pozornosti propadla, nezbylo nic jiného, než o udělat. Na jednu stranu bylo příjemné být jí tak blízko. Na druhou mi přišlo, že pokaždé, když se o mě náhodou otřela, úplně zmrzla a mnou projelo příjemné chvění, ze kterého jsem měl husí kůži. Do toho navíc Shikara ani na chvíli nezavřela pusu.
A později, po boji s Kankurem mi Shin velmi velkoryse, když se nade mnou skláněla a zjišťovala můj stav, nabídla pohled na její podprsenku.
Dalším zážítkem, tentokrát bez Shikary, bylo to, když se opravovala vesnice po útoku. Každý jsme nějak pomáhali. Já, Kiba a Hinata jsme zrovna šli něco donést ohledně projektu nové budovy, kdyžv tom se Kiba zahleděl do postranní uličky a hvízdl.
,,Tyjo, nezdržíme se a nepokoukáme?'' podíval jsem se na své dva kolegy. Zatímco na Kibově tváři se rozprosřel doslova perverzní úsměv, tak Hinata zčervenala a něco si pro sebe zamumlala. Hned potom zabodla pohled do země. Otočil jsem se směrem, co Kiba a nevěděl, co z těch dvou reakcí si mám vybrat já. Na kolenou tam klečela dívka, vedle sebe krabici na hřebíky, které se jí očividně rozsypaly a snažila se je posbírat. Jak jsem poznal během chvíle, tak šlo o Shin. Nebylo by to tak hrozné, nebýt polohy, ve které se nacházela. Jak se snažila natáhnout pod bednu, pod kterou se hřebíky zakutálely...no řekněme, že ta pozice byla opravdu hodně vyzývavá. A čím více se natahovala, tím více se nám ukazoval lem jejích kalhotek. To už jsem cítím, že nabírám podobnou barvu, jako Hinata a v hlavě jsem se snažil zaplašit nejrůznější poředstavy, na které bych ani neměl myslet.
,,Hej, Shin-chan nechceš pomoct? Já jen, že ještě chvíli a Shinovi se asi uvaří mozek!'' křikne Kiba a já mám chuť ho namístě zatlouct. Shin se zmateně otočí a když zjistí, na co se díváme, celá se o překot snaží zvednout. Očima začne okamžitě pozorovat špičky svých prstů. Abych jí pomohl z trapné situace, zvednu bednu a Hinata s Kibou zbytek hřebíků sesbírají. Ona nám velmi tiše poděkuje a zmizí mezi domy.
,,Ty kreténe,'' ulevím si Kibovým směrem.
,,Co? Neviděl si, že byla ráda?'' po téhle poznámce jednu schytal.

Zdálo by se říc, že Kiba a Shikara byly chodíci pohromy, ale ono si kolikrát vystačily okolnosti samy. Například na obědě, kde jsme byli všichni a Shin se přes stůl chtěla naklonit pro sůl. Jelikož jsem seděl přímo naproti, měl jsem asi nejlepší výhled ze všech. To Kiba hned stihl okomentovat velmi nahlas slovy: Pozor Shin-chan, jestli se ještě víc nahneš, tak ti tam Shino asi spadne!'' Když odešel na záchod, tak jsem mu osolil polévku o půl slánky víc. Zachytil jsem pak Shinin pohled, kterým mi naznačila, abych ještě trochu přidal. Pak se na mě hezky pousmála. Nevydržel jsem to a musel jsem taky.

Další byla, když jsme trénovali a o pár metrů dál jsem zaslechli křik. Běželi jsme všichni tím směrem zjistit, co se stalo a uviděli jsme Shikaru, která sedí na kameni a smíchy se popadá za břicho. Oproti tomu tam Shin stála v ohořelém oblečení a něco jí říkala. Přes Shikařin smích jsem postřehl jen málo.
,,Já....ti říkala....že ....hořet! Kdybys mě občas....., tak bys věděla.....ostudu..nikdo....nevidí....hlavně....'' Pak se shikara zadívala naším směrem a dostala ještě větší záchvat smíchu.
,,Ale on tě vidí!!'' a ukázala naším směrem. Shin se otočila a bylo zřetené, že i pod těmi sazemi se červená. Na ní samotné toho moc nezbylo, měla z kalhot něco na způsob kraťasů a tričko jí dosahovalo sotva pod prsa. Cítil jsem, že mi z nosu něco teče. Rychle jsem to utřel do rukávu. To už se ale Shikara vzpmatovala a využila opět situace.
,,Tak co pánové, který z vám bude gentleman a zachrání dámu v nesnázích? Myslím, že nějaká bunda byla stačila,'' pospíší si rychle a Kiba se začne smát, protože pochopí, že v ní našel spojence. Proboha, jestli se tihle dva dají dohromady...

Podobných drobných i větších příhod mám za ta léta spoustu. Jakmile u toho vždy byli Shikara nebo Kiba, tak z toho dovedli udělat takový cirkus, že se Kibovi už nestíhaly hojit modřiny. Ale očividně mu to za to stálo. Poslední kralující příhoda se stala v letech, kdy Naruto odešel z vesnice po našich druhých chunninských zkouškách, které jsme už všichni splnili. Oslavovali jsem to zahradách bývalé akademie večer, s našimi senseii, jako věčírek na počest toho, že jako naši vedoucí týmu uspěli a jednou můžeme sami pokračovat jako Jounini. Bylo tam hodně jídla, pití a hlavně příležitostí pro Kibu i Shikaru. Naštěstí se nedali dohromady, Shikara začala chodit s Kankurem z písečné, ale to jim nebránilo v tom, že jakmile se naskyla příležitost, tak mě nebo Shin trochu potrápili.
Zrovna jsme s Kibou řešili poslední misi, když Shikara přišla k nám a zeptala se, jestli se účastníme jedné hry, kterou organizují senseiové. Když je to takhle,nemůže to být nic hrozného, pomyslel jsem si, ale zarazilo mě, jak si Shikara a Kiba vyměnili potměšilé pohledy. Odvedly nás někam dozadu na zahradu, kde už byly shromážděné ostatní týmy. Všichni seděli na zemi v kroužku a mezi nimi ležela na desce flaška. Ne...jen to ne. Rozhlédl jsem se a byli tam úplně všichni. Zaklel jsem a posadil se také, teď už nemůžu zpět.
,,Je to pravda nebo výzva, klasicky. Točí se dvakrát, první otočení je pro toho, kdo bude plnit zadný úkol nebo odpovídat a druhé zatočení pto tázajícího. Nějaké otázky?'' zeptala se Shikara. Kiba se hned přihlásil.
,,Jsou i fanty?'' hodně dívek se začervenalo, ale Ino ho sundala jedním úderem k zemi a velmi rázně mu vysvětlila, že ona se tu pro pobavení nějakého úchyla svlékat nebude. Úlevou jsem si oddychl. Shikara roztočila flašku a začaly nejhorší tři hodiny mého života.
Po dvou hodinách padlo už několik trapných otázek a výzev. Třeba když měl Lee Nejimu hladit vlasy a pak uplést cop, Ino měla vyjmenovat pořadník nejhezčích chlapců z vesnice, TenTen říct nejtrapnější zážitek či Shin držet Leea minutu za ruku. To už jsem trošku drolil trávu mezi prsty. Kiba si toho asi všiml a koukem oka jsem zachytil jeho pohled.
,,Já tě varuju,'' zašeptal jsem mu. Na to konto on se zazubil a zaočil flaškou, která nejdříve ukázala na mě. Málem vyskočil z místa, jak vyjekl. Poté otočil a ukázalo to na něj. Viděl jsem, jak se po jeho obličeji rozlévá blažený výraz. Co to proboha zase bude.....
,,Takže, Shino, pravda nebo výzva?'' bylo to skoro, jako kdyby se mě zeptal ''Přiznáš se teď nebo až za chvíli?''
Veřejné doznání se mi nelíbilo, ale úkol o nic víc. Jenže je šance, že když to bude něco moc, Ino ze soucitu ho zase udeří a budu mít klid.
,,Výzva, řekl jsem a připadal jsem si, jako kdybych si podepisoval vlastní rozsudek sám.
,,Noo..to je jednoduchý potom! Se zavázanýma očima půjdeš k řadě dívek a podle dotyku je budeš poznávat!''
,,Tak z toho mě vynech, nenechám se ochmatávat!'' urazila se Ino. Ostatní dívky se na mě dívaly se soucitem, jen Shikara měla na tváři ďábelský úsměv.
,,My se Shin do toho jdeme!!'' v duchu jsem si říkal, jaká smrt asi bude nejhorší. Zatímco se k nim přidala Hinata a nakonec i Sakura a TenTen, Ino své původní rozhodnutí změnila. Kiba mi nadšeně zavázal oči a vedl mě k řadě dívek. Řekl mi, že mě bude navigovat, abych se opravdu dotkl jen rysů v obličeji a nijak jinak. První dívka byla Hinata. Poznal jsem to podle vlasů hned. Druhá byla Ino, opět jsem to pzonal podle vlasů. Kiba si zamručel, že když stojí v řadě, je to moc jednoduché, proto je rozestavil znovu a do kruhu. Třetí dívka se pořád chichotala. Ani jsem se jí nedotkl a poznal jsem, že to je Shikara. Kiba mě ale nevedl hned k té další vedle, ale přes celý kruh. Dotkl jsem se vlasů a oznámil mu, že to je opět Hintata. On že ano a vedl mě zase úplně pryč. Nasměroval mi ruce a řekl mi, že tahle není tak vysoká. Přišlo mi, že si ze mě utahuje a na poslední chvíli jsem mu ruce vyškubl. Otřel jsem se jimi o něco měkkého. Zatvářil jsem se zmateně a zvedl ruce tam, kde to bylo. A pak je zase hodně rychle strhl zpět, ale to už se smáli všichni kolem. Tedy kromě oné dívky. Děkoval jsem, že to není Ino, protože to už bych poznal. Strhl jsem si šátek a zjistil jsem, čích prsou jsem se to omylem dotkl. Přede mnou stála v rozpacích Shin. Chvíli na mě ublíženě hleděla a pak se otočila a utekla pryč. Než jsem stihl cokoliv říct, byla pryč. Shikara se okamžitě rozběhla za ní.
,,Ty kreténe jeden!'' uslyšel Kiba ve chvíli, když jsem se po něm ohnal.

S.A. - Dětská vzpomínka

14. září 2017 v 23:33 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Předmluva: Jelikož se mi se Shinem a Shin nechtělo loučit tak brzy a tak ufiknutě (ty poslední díly byli odfláklý a bylo to moc krátký, původně ta série měla být mnoohem delší), tak jsem našla řešení, jak to udělat, abych byla spokojená. Jelikož se mi líbila ta možnost Shinova pohledu, tak to vezmu víc od začátku a scény, které byly, ale i nebyly. No prostě takovej Shinův život podle mě. Zatím ještě není věk omezený, taky proč by, bylo jim v tý době 13, takže Zatim nic nebude. Až se přístupnost změní, tak informuji. :) Snad se bude série líbit a rozhodně hodlám dopsat i tu o Selene, akorát ta zabere víc času, protože to bude sahat trošku dál časově. :) Tak nebudu už napínat a snad budu mít touhle novou sérií pár dalších čtenářů navíc. :) Děkuji vám za vše, bez vás by to nešlo!

Potichu se plížím lesem. Skrývám se ve stínu stromů a doufám, že mě nikdo neuvidí. Určitě by se mě ptali, co to tu dělám, ale já nemám na zdržování čas. Spěchám k tomu místu. Doufám, že tam zase bude. Když jsem ji tam viděl posledně, tak jsem ještě netušl, o koho jde, ale teď už vím. A přitom to začalo tak nevinně. Šel jsem jako obvykle na svoje místo, kam jsem si chodíval hrát. Nikdo o něm nevěděl, bylo to moje tajné místo. Byl tam klid, ticho a spousta nových brouků. Až pak jednou jsem tam narazil na nějakého vetřelce. Tehdy jsem ještě nevěděl, o koho šlo. Už se blížím. V poslední chvíli se schovám za strom. Opatrně vykouknu. Přesně, jak jsem čekal. Přišla. Pohled mi sjel na děvče, které sedělo uprostřed lesa na bobku a prstem přejíždělo přes stéblo trávy. Nebo tak to alespoň vypadalo. Když jsem se podíval lépe, vypadalo to, jako kdyby něco přendavala z jednoho místa na druhé.
,,Tak...teď už se té louži určitě vyhnete..'' zamumlala si sama pro sebe a na tváři se jí objevil spokojený úsměv. Přendavala mravence z jednoho místa na druhé, aby se jim něco nestalo. Ještě nikdy jsem nikoho neviděl jakkoliv se zajímat o hmyz, pokud si tedy nedělal neméně brutální sbírku na zeď, z čehož se dělalo nevolno celé mojí rodině. Ale tahle dívka se nejen zajímala, ale i starala. Nikdy jsem ji nezahlídl rozmáčknout mouchu poté, co jí přistála na dlani. Prostě na ní jen jemně foukla a moucha odletěla pryč. Nechtěla působit utrpení. Připadalo mi, že je tou nejmírumilovnější bytostí, jakou jsem kdy poznal.

Po dvou hodinách ji to v lese přestalo bavit, nebo už zachránila všechny mravence, a vydala se domů. Došlo mi, že se chovám trochu podivně, když jí takhle sleduji, ale neměl jsem nic moc lepšího na práci. Ostaní děti si se mnou nechtěly hrát kvůli schopnostem mého klanu, takže jsem buď mohl sedět doma nebo se courat po ulicích. Tohle bylo ale lepší. Chystal jsem se ji oslovit, nabídnout jí, že můžeme trávit čas venku spolu, ale bál jsem se. Bál jsem se, že ve mě uvidí to, co ostatní a odmítne mě. A její odmítnutí by mě ranilo mnohem vic, než jakékoliv jiné. Šla po cestě do vesnice, ale u prvních domů si všimla skupinky dětí. Najednou to vypadalo, jako kdyby chtěla změnit rychle směr, ale oni si jí všimly.
,,Zrůdo!'' zakřičel jeden chlapec ze skupinky. V první chvíli jsem zkameněl a myslel si, že mě vidí. Pak se ale ona otočila a začala utíkat. Ostatní jí začali pronásledovat. Prohnali se jen kousek od mého úkrytu a během chvilky zmizeli pryč. Zůstal jsem tam stát jako opařený. Proč by tohle kdo dělal? Proč by jí řikali takhle, když je ten nejhodnější člověk mimo klan, kterého jsem zatím poznal?
Další den, když jsem šel na svoje místo v lese jsem jí tam už neviděl. Bylo to pro mne docela zklamání a tak jsem chvíli čekal, jestli se objeví. Minula hodina, dvě a ona pořád nikde. Snad jí neublížili...? Otočil jsem se a směřoval k vesnici, abych se došel optat do nemocnice. Ale po cestě do vesnice jsem poblíž uslyšel vzlyk. Schoval jsem se za strom a podíval se trochu lépe. Byla to ona, seděla tam, sama na zemi a plakala. Sevřelo se mi srdce lítostí, tohle si přece nezaslouží. Chvíli jsem tam jen tak stál a zarýval prsty do kůry stromu, než jsem si dodal odvahu a řekl si, že si s ní konečně promluvím. Ale o by mě nesměl někdo předběhnout. Jak když mávne proutkem, stála u ní malá holka s drzým výrazem a černými vlasy. Měla na sobě zelené tričko se znakem klanu Nara a něco jí povídala. Dosáhla toho, že po chvilce přestala plakat a dokonce s ní i odešla. Než zmizely úplně, zaslechl jsem ještě jedno slovo. Její jméno. Odpověděla té divce od Narů, že se jmenuje Shin.

Další den jsem se k večeru procházel po Konoze, když jsem si všiml hloučku dětí, které spěchají směrem ke hřišti. Byly to ty samé děti, keré jsem viděl terorizovat Shin. Byl jsem zvědavý a následoval je, ale pořád jsem přitom neopustil bezpečí některého z mých úkrytů. Když došly na hřiště, už tam byla skupinka jiných dětí, převážně ze shinobi rodin. Většinu jsem poznával podle znaků a tak, dokonce někteří, keří prosluli svou pověstí mladých výtržníků, dokonce i podle vzhledu. Třeba Naruta, ten se splést nedal. Shin se zrovna seznamovala s ostatními dětmi. Trochu jsem v tu chvíli cítil žárlivost, že už nebude chodit do lesa, ale nemohl jsem ji jako kamarádku nárokovat, když o mně ani nikdy nevěděla. Ze zamyšlení mě vytrhl křik ostatních dětí, které začaly znovu pokřikovat a pohazovat dokonce i kameny jejím směrem. Věděl jsem, že nikdo nestihne zareagovat včas. Naruto se už už chtěl odlepit od klouzačky a vysvětlit jim to po svém, ale z toho by měl akorát další malér. Kiba něco vykřikoval, ale neměl daleko přidat se do rvačky spolu s Narutem. Ne, tohle chtělo něco chytřejšího, než obyčejné násilí. Proto jsem se chvíli soustředil a během okamžiku na jednoho chlapce, očividně vůdce té bandy, poslal celé hejno brouků. Lezli mu úplně všude, po hlavně, pod tričkem. Byl vyděšený tak moc, že se snažil jen oklepat a útéct. A s ním i celé jeho banda. Veškeré pohledy ulpí na Shin. Všichni ví, že ona tohle neovládá, ale zajímá je, jak to udělala. Abych jí pomohl s odpovědí, udělám to, co ještě nikdy. Vystoupím ze stínu.
,,To jsem byl já,'' odpovím za ni a všechny pohledy se přesunou na mě.
,,Jak se sakra jmenuješ?'' optá se mě Kiba, poznám, že to je on jen proto, že matka o něm už párkrát mluvila a na tvářích má znak Inuzuka klanu.
,,Shino. Aburame Shino,'' řeknu klidně a nervózně polknu. Je to poprvé, co jsem mezi svými vrstevníky a také poprvé, co mi ona věnuje tolik pozornosti.

Jsem tu zde pro tvé pobavení

12. září 2017 v 22:45 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Fandom: Naruto
Žánr: Romantika, erotické
Upozornění: 18+
Tag: OC, Shino, Shin, love , Naruto, povídka, fan fiction, ff





Po dlouhém dni se Shino vracel domů. Měl za sebou náročnou misi a už se těšil jen pod sprchu a až konečně uvidí svojí postel. A taky Shin, ta mu chyběla. Ale to bude muset ještě chvíli počkat. Došel k sobě domů a pozdravil rodiče. Okamžitě pak zamířil do sprchy smýt ze sebe veškerou únavu a pot z mise. Potom se najedl a šel spát. Těšil se, až jí uvidí, ale ona se vrací z mise až zítra. Pak jsou domluvení, že když mají pár dní volno, využijí je ve svůj prospěch. Někam si spolu vyrazí. S tou myšlenkou Shino usnul. Ale Hokage měla jiné plány.
Ráno Shina vzbudila jeho matka s tím, že se má okamžitě dostavit k Hokage. Trochu otráveně, že ještě ani nestihl rozlepit oči a už se po něm něco chce se zvedne z postele a jde se obléknout. Rychle se nasnídá a vyráží k Hokage. Ta už na něj čeká, což je menší překvapení. Větší je to, že tam čeká i Shin. Shino pozdraví a očekává, co se bude dít.
Hokage jim sdělí, že původní volno, keré měli mít se ruší a musí být ihned vysláni na misi, protože klient poněkud naléhal a ona nikoho jiného volného neměla. Cesta vede do travnatých zemí a jde jen o to dělat doprovod nějaké karavaně, aby dorazila bez úhony. Mise tedy nebyla nijak náročná a spíše oddechová. Shino byl docela rád, že s ním jde i Shin. Po vyslechnutí instrukcí opustili kacelář a konečně se oba dva mohli přivítat. Shin si stoupla na špičky a lehce Shina políbila na rty, on jí to samé opětoval. Bylo to něžné gesto, ale stejně jí to vždy roztřáslo kolena a jemu zrychlilo tep.

Na misi šlo vše jak mělo, celý den jen běhali okolo karavany a pomáhali ostatním cestujícím. Občas sebrali něco, co upadlo, zatlačili na vůz či jen podpírali starší osoby. Ušli docela dalekou cestu, když se začalo stmívat a bylo rozhodnuto, že pro zbytek večera se karavana utáboří. Shino šel ještě vypomoci a zeptat se, jestli někdo něco nepořebuje, zatímco Shin stavěla stan. Když Shino přišel ke stanu, byla už tma a všichni zalezlí a spali nebo se aspoň chystali. Zul si boty a vlezl si dovnitř. A v tu chvíli málem zapomněl, jak dýchat. Ve stanu ho nečekala jedna, nýbrž dvě Shin a nutno podotknout, že obě dvě byly už dost svlečené. Měly na sobě pouze kalhotky a podprsenku. A rozhodně se nejednalo o nějaký cudný kousek prádla.
,,S-Shin-san? C...Co to..proč..?'' zakoktal zmatený Shino v tom překvapení, ale o už byly obě dvě Shin u něj a zatáhly do ho stanu. Pokynuly mu směrem ke spacáku, aby si sedl a přitlačily ho, protože ze samého šoku moc nespolupracoval.
,,Shino-san..'' zavrněla mu do ucha Shin číslo 1 a ta druhá mu zatím rozepínala bundu a svlékala mu jí.
,,Jelikož nám nebylo dopřáno volno, nevyšly mi jisté plány pro nás dva. Ale dneska mě napadla možná alternativa a chci si jí vyzkoušet. Snad se ti to bude líbit...'' pošeptá mu a zlehka ho kousne do ušního lalůčku. Shinovi po těle přejede vlna husí kůže. Zatímco Shin číslo 2 mu rozepla a sundala bundu, tak se ta první vrhla na jeho mikinu a následně i tričko. Shin číslo dvě se přesunula k jeho rtům a začala ho líbat. Vášnivě a vyzývavě, aby jí to oplatil. Shino moc dlouho neváhá a polibek jí začne vracet se stejnou náruživostí. Mezitím Shin číslo jedna zbavila Shina veškerých svršků a mohla se vrhnout i na další kousky oblečení. Sundala mu brýle i čelenku a obojí skončilo kdesi v koutě. Pak přesunula ruku na jeho rameno a sjela s ní přes břicho až k lemu kalhot. Druhá Shin ho začala líbat na čelisti a mířila ke krku, kde ho párkrát zlehka kousla. Projela jím vlna vzrušení. Ruka první Shin mu přejela přes kalhoty a začala se otírat přes látku o jeho stále narůstající touhu. Sladce mu vzdechla do ucha a políbila ho. Poté také sjela níže a setkala se tváří v tvář Shin číslo dvě. Čekal, co se bude dít, ale ani tentokrá nevycházel z úžasu. Místo, aby druhou dívku, tedy svého klona, odstrčila, chytla jí pod bradou a přiáhla si jí blíž k sobě. Políbila jí přímo na rty. Shin číslo dvě se hravě usmála a polibek jí opětovala. Obě dívky se začaly líbat a hladit. Nejdřív jen ledabyle rukou přejely jedna druhé přes rameno, ale postupně začaly jejich doteky nabírat na intenzitě. Vždy se nejdříve podívaly Shinovi přímo do očí a pak se například jedna dotkla prsou té druhé a naopak. Shino z toho málem šílel. Nejen že jeho přítelkyně byla nádherná a vzrušující normálně. Teď byla přímo k zbláznění vzrušující a nádherná. Když už si myslel, že děvčata si vystačí samy a na něj se vykašlou, přestaly se líbat a opět věnovaly pozornost jemu. Jedna mu rozepla kalhoty a druhá ho rukou pohladila po zbytnělém penisu. Byl tak vzrušený, až z toho byl celý rozbolavělý. Zmítala jím neskonalá touha chyit Shin, položit jí a ihned jí ošukat, ale to nemohl. Bylo by to neurvalé a tak dál vlastně trpěl a užíval si onoho sladkého mučení.
Jeho přítelkyně mu zatím svlékla kalhoty a pomalu ho zbavila i trenek, ale sama na sobě pořád měla podprsenku i kalhotky. Shino si chtěl svoji frustraci vylít alespoň na něčem, jenže nevěděl, kterou Shin začít svlékat první. Zatímco jedna se mu vrtěla na klíně a líbala ho na krku, ta druhá jí zezadu držela za prsa jednou rukou a tou druhou držela jeho penis a zlehka ho třela pomalými pohyby. Pomalu zvedl ruce a Shin na svém klíně rozepl podprsenku. Ta druhá mu ji pomohla sundat. Poté si sundala i tu svojí. Shin na jeho klíně slezla a začala se opět věnovat své dvojnici, zatímco Shino se mohl jen dívat. Navzájem se dívky během velmi dráždivé předehry zbavily posledního kousku prádla a stanuly tak před ním zcela nahé. Shino už celý vzrušený z toho čekání a protahování se natáhl k jedné Shin a zprudka ji políbil, ale ta druhá ho jemným zatlačením usadila a pak i položila. Když ležel, obě Shin se k němu sklonily a jedna po druhé ho políbily na rty. Pak se jedna přesunula na krku a druhá na břicho. Obě ho zlehka líbaly a přejížděly jazykem po jeho těle, jako by to bylo jen dotek motýlích křídel. Byly to náhodné polibky a dotyky, ale bylo jasné, kterým směrem se ubírají. Obě dvě pomalu směřovaly k jeho podbřišku a po chvíli se jedna dotkla rty jeho údu. Zatímco první Shin jazykem obkružovala jeho žalud, druhá Shin přejížděla jazykem po celé délce a občas zlehka zapojila i zuby. Shino slastně přivřel a oči a zaklonil hlavu. Celé jeho tělo se chvělo vzrušením. Když obkroužila Shin jazykem první kruh pootevřela ústa ještě o trochu víc a přirazila hlavu k jeho klínu. Úd jí pronikl do úst a ucítila jeho dotyk až na patře. Shino jí zlehka položil ruce na hlavu a pohladil jí po vlasech. Začala pohybovat hlavou nahoru a dolů. Druhá Shin neměla v tu chvíli moc co dělat, proto se posunula blíže k Shinovi a klekne si nad jeho hlavu. Shino pochopí a začne jí dráždit jazykem. Ruce přesune na její stehna a přitáhne si jí blíž. Shin nahlas vzdychne, jak jí ten nečekaný pohyb vzruší. Shino krouží svým jazykem okolo jejího poštěváčku a zasouvá ho hluboko do ní, až se celá kroutí a sténá. Napadne ho, že kolikrá uspokojit jednu je docela práce, natož teď dvě. Ledažeby přišel na to, kerá z nich je ta pravá...z té myšlenky ho vyyŕuší slasné zachvění, kdyz Shin udělala cosi, co nejvíce připomínalo nasátí a poté polknutí, ale rozhodně to bylo velmi příjemné. Pak najednou ucítí, jak Shin zcela přestane. Chvíli se nic neděje, načež ucítí její dotyky a to, jak na něj dosedne. Nejdřív se pohybuje pomalu, kroutí boky, vlní se a užívá si to. Shin na jeho obličeji sténá a on i přes slast, kterou mu působí druhá Shin, nebo první?, se snaží věnovat jejímu klínu. Pak se ale Shin začne pohybovat už rychleji a intenzivněji. Přiráží svými boky proti jeho tělu. Pořád je tak úzká, proto Shino pocítí, že s tímhle tempem už mu to nebude dlouho trvat. Po pár přírazech chytí Shin za boky a přirazí si jí k sobě naposled. Shin zasténá a dívka sedící na Shinově obličeji se rozplyne v oblak mlhy. Zůstanou spolu jen sami dva.
Chvíli zmoženě vydechují z toho tempa, ale pak se na sebe podívají, usmějí se a políbí.
,,Jak jsi to poznal, která z nich jsem pravá já?'' zeptala se Shin.
,,Já bych tě poznal kdykoliv a kdekoliv..'' a s tím jí Shino políbí a přitiskne blíž k sobě.