13 - Selene

26. června 2017 v 14:53 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Po tom, co Nico odešel zavládlo u ohně ticho. Přerušil ho až Ethan.
,,Proč jste mu to neřekli?''
,,Vždyť řekl, že ho to nezajímá.''
,,Já myslím tu druhou věc, o které jste se bavili.''
,,Ani nám nedal příležitost. Asi Selene pořádně neodpověděl, tak jak jsme mohli...''
,,Taky pravda...je hodně majetnický na lidi okolo sebe. Vidí v tobě konkurenci Dallasi. A momentálně má pocit, že si vyhrál a získal si všechno, co jsi chtěl.''
Chvíli ještě takhle pokračovali a rozebírali Nikovy pocity. Poté řekl Dallas Ethanovi to, co jsme celý den vymýšleli - Athénina dcera půjde s Dallasem. Odvede ji k Amazonkám a tam jí dají pořádný výcvik a domov, bude to lepší, než aby si ní cestoval a pořád utíkali, to by jí zkazil dětství úplně. A v dostatečném věku jí představí Artemis a připojí se k lovu. Jednoduché řešení, nikoho z bohů moc nezajímá, které dívky se připojují k Artemis, pokud to nejsou jejich vlastní dcery a ona se tam bude mít dobře. Získá rodinu a přátele na celý svůj dlouhý život. A navíc bude matce pořád na očích, to je taky velké plus. Rozhodneme se, že Artemidu už teď nebudeme budit a sdělíme jí to rozhodnutí až ráno. A jelikož Nico utekl, aniž bych se ho stihla zeptat, jestli můžu přespat u něj ve stanu, roztáhnu si spacák přímo u ohně. Za zvuku jeho praskání pomalu usnu.

Když se ráno vzbudím, tak už svítá. Oheň dávno dohořel a už se z něj line jen slabý pramínek kouře. Nějaký stín mi zacloní světlo. Podívám se a vidím Nika, už sbaleného.
,,Proč spíš tady? Ty jsi nespala u Dallase ve stanu?''
,,Ne. Chtěla jsem se zeptat tebe, ale ty jsi utekl dřív, než jsem to stihla.'' Na to už mi neodpoví. Jen si nepřítomně začne překontrolovávat batoh.
,,Musíme oznámit své rozhodnutí Artemidě, abychom ukončili výpravu. Přeci jen už zabrala hodně dní. Přikývnu a jdu k Artemis do stanu, už dávno nespí. Řeknu jí, že jí Dallas navrhne, co s dítětem, že to řešení se jí bude líbit. Nedodávám to, že nemá moc na výběr, protože prococtví znělo jasně a není radno se mu stavět do cesty.

Venku Artemidě oznámí Dallas své rozhodnutí. Bohyně se na něj poté, co to řekne vrhne a radostně ho objímá. Děkuje mu a slibuje mu své požehnání kdykoliv, když vezme do ruky luk. Dallas jí poděkuje. Chvíli řeší něco ohledně nadcházejícího zbytku výpravy, kterého už se účastní pouze Dallas a Artemidina dcera. My se vydáme zpět do Tábora polokrevných. Ethan se nabídne Dallasovi, že ho doprovodí a ten jeho pomoc přijme. Přeci jen, mají chránit malé dítě a navíc se o něj i těch pár dní postarat. Budou to mít opravdu náročné. S Dallasem se na rozloučení obejmeme a popřeju mu hodně štěstí na cestách. Dallas se pokusí obejmout i Nika, ale ten mu jen podá ruku. Stiskne jí a popřeje mu vlažně hodně štěstí. Dallas se na oplátku dobrosrdečně usměje a něco mu pošeptá. Nico zrudne a něco zamumlá. Pak si Dallas zkontroluje zásoby. Od Artemidy dostane pytlík ambrozie, jídlo, nektar a Ethan takovou tu smotanou deku, na která matky nosí dítě na briše. Vypadají jako teplá dvojice s adoptivním dítětem. Když odejdou, obrátí se Artemida na nás.
,,Patří vám můj upřímný vděk hrdinové, i když jste v této výpravě nesehráli takovou roli, jakou jste si představovali, pomohli jste výrazně k formování Dallasovi povahy, aby udělal správné rozhodnutí. Jako své díky vás dostanu zpět do Tábora.''
,,Hm...a tím to pro nás končí? A co s Dallasem? Už ho neuvidíme?'' zeptal se Nico.
,,Děláš, jako kdyby tě to trápilo Nico di Angelo. Ne, s Dallasem se po dobu minimálně dalších 13ti let neuvidíte. Budete mít čas na jiné věci.'' Artemis na něj mrkla a pak zmizela ve stříbrné záři, která nás doslova oslepovala tak, že jsme si museli zakrýt oči. Když to pominulo, stáli jsme na kopci u Tábora polokrevných.
,,Hmm....takže, nechceš se jít najíst?'' zeptám se Nika. Přikývne a vydáme se do Tábora. Jdeme mlčky, až k jídelnímu pavilonu, kde nás všichni vítají jako hrdiny. Vypovíme jim poněku o detaily ořezanou historku, kterou nějak dáme za pochodu dohromady o tom, že jsme potkali jednoho Římana (kdyby něco, svedeme to na Dallase), našli jsme Artemis a Ethan šel zachraňovat divokou přírodu. Nic víc, nic míň. Očividně nám to všichni uvěří. Potom mě zaplaví moji sourozenci a táhnou mě do srubu, abychom si to užili. Věnuji Nikovi omluvný pohled. Sedí sám u svého stolu, protože tu není nikdo z Velké sedmičky a všichni táborníci jsou jen momentální a nové generace, proto mezi nimi nemá moc přátel. Zachytím pohled jeho tmavých očí, smutný tak, až mě z toho zabolí. Nico.... chtěla bych ti tak moc pomoct z té tvojí temnoty...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 25.9% (7)
Léto 29.6% (8)
Podzim 22.2% (6)
Zima 22.2% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama