12 - Nico

26. června 2017 v 0:44 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Dallas mě neskutečně vytáčel. Celou cestu se předváděl a točil se okolo Selene. Pořád se jí ptal na Tennessee a to, jak se jí tu žilo. Taky machroval, že on by to s traktorem určitě uměl a blá blá blá, kecy, kecy... Doufal jsem, že tam brzy dorazíme.
Naštěstí to netrvalo tak dlouho a přání se mi opravdu splnilo. Po půli dne, kdy jsme střídavě šli pěšky a cestovali různými dopravními prostředky, tak jsme tam dorazili. Už zbývalo se jen autobusem dopravit na kraj města, kde bydleli převážně farmáři. Selene se zdála čím dál tim víc nervózní, pořád si pohrávala s copem. Dorazili jsme k nějaké farmě, okolo které pobíhalo pár lidí a něco dělali venku. Selene ji obloukem obešla a vydala se za ní. My s Dallasem a Ethanem jsme ji následovali. Procházeli jsme okolo podzimné zbarvených stromů, hrály všemi barvami. Kdyby se to nepříčilo tomu, kým jsem, řekl bych, že je tu nádherně.
,,Přece jen zbyla nějaká divoká příroda!'' zaradoval se Ethan a poskočil si. Jdeme dál za Selene a vyjdeme na louce za domem. Všude je vysoká tráva, která se vlní ve větru. Selene se zastaví a užívá si to. Chápu jí, nachvíli zapomenout a cítit se někde doma - to chceme všichni. Pak si všimneme stříbrného stanu, který stojí uprostřed. Je na čase to rozseknout. Pomalu se blížíme ke stanu. Je otevřeno. Selene do ně jvleze jako první, já hned za ní a nakonec Ethan s Dallasem. Ve stanu uvidíme Artemis, jak sedí a drží něco zabaleného v dece. Pod očima má tmavé kruhy. Zdá se hodně unavená.
,,Konečně...'' zašeptá. Deka v její náruči se pohne. To přece.... Selene natáhne ruce.
,,Smím?'' Artemis jí podá balíček. Selene jej převezme do náruče a v dece odhalí nám mimino.
,,Ale..jak..?''' vypadne ze mě.
,,Nico!'' okřikne mě Selene. No v podstatě má pravdu, ale Artemis je panenská bohyně...
,,Není to tak, jak si myslíš Hádův synu. Já toto dítě neporodila, stvořila jsem jej z měsíčního svitu. Je tak čisté, jako žádné jiné.''
,,A kvůli tomu tohle všechno?'' zeptám se. Artemis se na mě zahledí očima starýma jako sám svět, přitom má sama podobu nanejvýš tak sedmnáctileté dívky.
,,Nico di Angelo, uvědomuješ si, co by se stalo, kdyby někdo z Olympanů přišel na mojí dceru? Bráním jí už tolik dní, schovávám se a pořád střídám místa pobytu, aby mě otec nenašel. Mjů bratr Apollón mi pomáhá, ovšem velmi tajně a nepřímo, nesmí si dovolit, aby mu otec znovu na něco přišel. Už mě to unavuje...''
,,Ale..co s tím máme udělat?''
,,Věštba předpověděla, že o osudu mé dcery rozhodne třetí člen výpravy...nelíbí se mi to o nic víc, než vám...''
Dallas mlčí a vše pozoruje. Obávám se jho reakce, za to dobu, co jsem ho mohl poznat, tak mi zrovna nikdy nepřišel nijak inteligentní. Než ale stihne cokoliv říct, tak se ozve Selene.
,,Dallasi, nemůžeš....prosím, nech ho žít.. adoptuj ho, cokoliv, ale nemůžeš ho vydat napospas bohům jen proto, že je Artemidino. Athéna taky má děti, ačkoliv je panenskou bohyní...'' Dallas se podívá na Selene a přes tvář se mu mihne zvláštní záblesk.
,,Nezabiju to dítě a nevydám ho nikomu....ale nevím, co s ním uděláme. Pořebuji chvíli času. Diano..zvládnete se ještě chvíli skrývat před ostatními?''
Bohyně přikývne.
,, S bratrovnou pomocí ještě jednu noc zvládnu.''
,,Dobře, to mi bude stačit. Ráno vám řeknu.'' S tím vyleze ze stanu a začne si stavět vlastní. Selene s obavami v tvářích dítě podá zpět Artemis a vyjde za ním. Zamračeně ji pozoruji.
,,Žárlíš, Nico?'' zeptá se mě bohyně. Neodpovím jí. Seberu si své věci a jdu taky ven. Tam se dám do stavění stanu spolu s Ethanem. Zdá se, že dneska u mě přespí on.

Večer si Ethan chce opéct marshmallow nad ohněm, takže si rozdělá jeden menší před naším stanem. Dallas a Selene jsou celou dobu zalezlí ve stanu a ani na chvíli nevylezli ven. Frustrovaně šťourám klackem do Ethanova ohně. Co na takovým habánovi vidí? Pak se rozepne jejich stan a oba dva vylezou ven. Zdají se šťastní a usmívají se. Přijdou blíž k nám.
,,Jéé, marshmallows...můžeme se přidat?'' zeptá se nadšeně Selene.
,,Proč se ptáš mě? Jsou Ethana,'' odpovím jí bez zájmu. Selene a Dallas si vymění pohledy. I tak se ale usmívá a sedne si vedle mě. Dallas si sedne naproti.
,,Už jsem dospěl k závěru co s tím dítětem. Selene to vymyslela, je opravdu chytrá a musím jí dát za pravdu, že je to to nejlepší řešení.''
Mlčím, neodpovídám.
,,To je skvělé...a...co to znamná pro to dítě?'' zeptá se Ethan.
,,Bude žít,'' odpoví mu Dallas.
,,Nico, tebe nezajímá, jak jsme to vyřešili?'' Zahodím klacek do ohně a odcházím ke stanu.
,,Ne! Je mi to jedno..''
S tím se zavírám vevnitř a zapnu se do spacáku. Pochybuju, že tam celou dobu spolu řešili jen tohle, je to jasný. Ona se mu líbí, on jí. Tak proč to nepřiznají narovinu?
Po dlouhé době ucítím na tvářích už dlouho zadržované slzy. Výborně, Dallas splnil úkol, Dallas zachránil Artemidino dítě, Dallas získal Selene. Je to hrdina téhle výpravy. A co zbylo pro Hádova syna? Satyr s jeho marshmallownama. Slzy hořkosti mi smáčejí spacák a postupně mě unáší do neklidného bezesného spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 28% (7)
Léto 32% (8)
Podzim 20% (5)
Zima 20% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama