9 - Selene

31. května 2017 v 11:35 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Ráno se probudím v posteli a bolí mě příšerně hlava. To byl teda nápad. Ze včerejšího večera si pamatuji jen útržky, dohromady nic moc nedávají. Zvednu se z postele a dojdu si opláchnout obličej do koupelny. Nico v pokoji není, asi šel na snídani. Když se oblékám, někdo zaklepe. Otevřu dveře a tam čeká Ethan.
,,Ahoj, co se děje?''
,,Selene, sbal si a vyrážíme, máme menší problém.''
Vůbec nechápu, co se děje, tak si do batohu nahážu nějaké zásoby jídla, ambrozie, nektaru, oblečení a šaty od otce. Nemůžu je tu přece nechat. Na cestu si k jídlu vezmu hamburger, není to zrovna nejzdravější, ale musím pohnout. Dojdu dolů do vstupní haly, kde už čeká Ethan s Nikem a ještě někým. Při pohledu na Nica se ve mně něo pohne. Ten třetí, co j s nimi, bude asi ten problém.Tmavovlasý kluk, který na sobě má fialové triko a na zádech batoh. Vyrazím k nim a hned zjistím, o je největší komplikací dne.

Proč Orákulum tentokrát prohlásilo, že stačí jen dva Řekové? Logicky jednoduše, když se mi onen chlapec přdstaví jako Dallas, syn Marta, tak pochopím, že je na výpravě. Nezmýlím se. Ztratila se bohyně Diana a on ji má jít hledat. Jeho proroctví se dokonale doplňuje s tím naším.
Jen jeden vyrazí na výpravu,
do země na Jihu,
cestu mu určí dítě smrti a slunce,
o osudu nechtěného dítěte on rozhodne.
Při sdělení toho posledního verše doufám, že Dallas má rád děti, protože rozhodně nechci, aby nějaké zabil.
Nico rozhodne, že budeme pokračovat, koneckonců všem tak nějak připadá, že tuhle výpravu vede on. V Dallasověpřítomnosti už se mnou tolik nemluví, spíš jde vepředu sám, za ním jdeme já, Dallas a Ethan. Nový člen ale rozhodně není tichý nebo rozpačitý, naopak. Pořád jen povídá a vůbec není tak agresivní, jako Áreovy děti u nás. vypráví nám o svém životě, o táboře Jupiter a my se pořád musíme smát. Kromě Nika, ten zatvrzele jde, občas změní směr nebo udělá krátkou zastávku na jídlo. Co mu sakra zase přelítlo přes nos? Nepídím se po odpovědi, nechci ho zase naštvat, protě budu doufat, že ho to přejde a pak se zase bude bavit jak se mnou, tak s ostatními. Jen mě uvnitř kdesi něco jakoby studí. Nevím, co to je za pocit, takže se víc zabalím do své červené šály a pokračuji v cestě. Večer dorazíme k prvnímu menšímu farmářskému městečku, takže si rozložíme tábor opět u nějaké stodoly a hodláme tak přečkat noc. Dallas ještě pořád vypráví a Nico se omluví, že jde nasbírat nějaké dřevo. Když se vzdálí, Dallas se mě zeptá:
,,To je takhle nemluvnej vždycky?''
,,Ne, to ne. On je fajn, jen si asi musí zvyknout na někoho nového.''
,,Já nevím...mě docela děsí. Ty jeho schopnosti...děti jako on by správně neměly být.''
,,To není pravda, má nárok na život jako každý jiný.''
,,Ty víš co myslím, tu přísahu velké trojky.''
,,Aha, no.... A co váš bývalý prétor, Jason?''
Na to už mi neodpoví a zmlkne, knoeckonců vůbec ho nemusí zajímat, jak to je s Nikem a kdy se narodil. To že by mu dnes bylo už přes osmdesát, kdyby žil tak, jak mu bylo určeno nechám být. Dallas mi popřeje dobrou noc a velmi brzy usne. Já zírám do ohně a přemýšlím. Ethan si mě měří pohledem, pak promluví:
,,Máš zmatené pocity.''
,,Cože?''
,,My satyrové dokážeme číst pocity...ty máš v sobě zmatek. Ale nejsi sama, i Nico si teď zažívá různé zmatené pocity.''
,,C-co tím myslíš?''
,,Myslím to, že jeho city jsou pomatené.'
,,Nechápu, kam tím míříš.''
,,Navíc nás celou dobu pos-....'' Ethan to nestihne doříct, protože ze tmy po něm vylétne klacek a tak tak se mu vyhne. Místo toho trefí do hlavy mě.
,,Selene! Promiň! Já nechtěl!'' Ležím na zemi a před očima se mi dělají mžitky. Ethan okolo mě poskakuje a hledá rychle ty správné bylinky, které by mi pomohly. Nico se mi omlouvá a do toho se vzbudí Dallas, co že se děje. Ihned jak to zjistí vytáhne z batohu lékárničku a šrám na čele mi ošetří. Pak mě přenesou na spacák a rozdělí si hlídky, Dallas jí vezme za mě, takže má dvě poslední. První si vzal Nico. Po chvíli si všichni lehli a usnuli, jen já musím minimálně půl hodiny vydržet, jestli nemám otřes mozku. Je to celkem otravné, ležet s navlhčeným hadrem na hlavě a zírat na nebe.
,,Nico..?''
,,Hm..?''
,,Ty se se mnou nebavíš?'' Ticho. Až po notné chvíli přijde odpověď.
,,Tak to není. Jen... ''
,,Jen co? Vysyp to prosím, protože zvládat tvoje nálady je občas poněkud náročné. Mám radši přímé jednání.'' Uslyším, že se uchehtne.
,,Will byl taky přesně takovej. Hrozně moc jste si podobní.''
,,A to je ten problém?'' zeptám se, zatímco se zvednu a sundám si hadr z hlavy.
,,Selene! Měla bys ležet a odpočívat!''
,,Nic mi není, mám jen škrábanec na hlavě, protože po mně někdo hodil klackem.''
,,Už jsem se ti za to omluvil a nebylo to mířeno na tebe...''
,,To je jedno Nico, já se na tebe nezlobím. Jen se chci s tebou přátelit a občas nevím, co se děje a mám o tebe starost.''
,,Omlouvám se, že ti to nědělám snadné...Dallas mě zaskočil a i ten včerejšek...''
,,Včera jsme se asi všichni hodně opili, že?''
,,Jo..dá se to tak říct. Ty si nic nepamauješ?''
,,Jen útržky. Nějakého maniaka z tábora Jupiter. A potom černo.''
,,Nojo...omdlela, si když jsme...tancovali, tak jsem tě odnesl nahoru a uložil do postele.''
,,Páni, gentlemani ještě nevymřeli.''
,,V mojí době to bylo normální postarat se o dívku, když byla poněkud...společensky unavená.''
Oba dva se tomu zasmějeme. Pak si ještě dlouho povídáme, o všem možné. O rodině, on mi vypráví o Biance a Americe za jeho dětství. Já mu zase vyprávím, jak jsme u babičky na farmě pěstovali kukuřici a že umím řídit traktor. Pak už je čas vzbudit Ethana a jít spát, abychom zvládli zítřejší pochod. Je to příjemný pocit vědět, že i tady mimo tábor je někdo, na koho se můžete spolehnout a říct mu spoustu věcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 32.3% (10)
Léto 29% (9)
Podzim 19.4% (6)
Zima 19.4% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama