Květen 2017

10 - Nico

31. května 2017 v 18:01 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Další ráno jsme se zvedli a pokračovali. Pomalu a jistě jsme se blížili k místu, jehož adresu jsme měli napsanou na papírku, který dala Thalia Selene těsně před odchodem. Dorazili jsme do vesničky, kde bylo plno menších farmářů. Ethan prohlásil, že mu to trochu připomíná film Hannah Montana. Selene poznamenala, že to se natáčelo v Tennessee. Vůbec netuším, o čem to ty dva mluví. Do hodiny dorazíme k malé farmě. Je přesně jako ta, kterou popisovala Thalia. Na chvíli se zastavíme a a nadechneme se. Pak pokračujeme ke dvěřím, kde zazvoníme. Přijde nám otevřít poněkud starší a obtloustlejší muž se začínající pleší hnědých vlasů.
,,Hoj mládeži, kam táhnete ty zbraně?'' Podle jeho reakce pochopíme, že je to onen farmář, který dokáže prohlédnout mlhu. Sdělíme mu důvod svojí návštěvy a on nás pustí dovnitř. Převypráví nám to s tím drákonem a pak přejde k rozhovoru s Artemidou.
,,Přišla a vše mi vysvětlila, byla moc milá. Ale nevím, proč má tu podobu té malé holky. Pak přišel můj nejstarší syn říct mi, že už bych měl jít, vyprovodil jí a já šel spát.'' Selene zpozorní, ale nic neřekne nahlas.
,,Aha...a to je všechno?''
,,Nojoo.. ráno přišly ty její Lovkyně a hledaly jí, ale já netušil, kde je. Pomohl jsem jim prohledat pozemky, ale nic jsme nenašli.'' Selene se zeptá:
,,A co váš nejstarší syn?''
,,Co by? Další den normálně jel do města, jen se tam trošku zdržel, ale říkal, že se nějakému farmáři porouchalo auto, takže mu pomohl.''
,,Mohla bych s ním mluvit?''
,,Tak to nebude tak jednoduché slečinko, zrovna se stěhuje do města a dneska tam přespává, protože je unavený.'' Ještě chvíli se Selene ptá a za pomocí různých lichotek a oklik, které by mě ani nenapadly z muže vymámí adresu. Dokonce nám slíbí, že nás do města další den doveze. Ubytoval nás v pokojích svého nejstaršího syna a dcery, oba dva už odešli z domu. Dallas se podezřele moc lísal k Selene, tak jsem mu řekl, že bude v pokoji s Ethanem. Změřil si mě nečitelným pohledem a řekl, co na to Selene, že to chce slyšet od ní. Ta se zatváří, jako kdyby nám chtěla říct, že není kus hadru, o který se přetahují psi.
,,Já...zůstanu v pokoji s Nikem, přeci jen už jsem si na to zvykla z hotelu.''
Ha! A máš to Římane! Nevím proč, ale nechtěl jsem, aby byla v pokoji s ním. Až moc se k ní má. Jenže to neznamená, že se nebude pokoušet lísat dál. Hned potom, co si došel dát do pokoje batoh a věci za ní přišel s tím, že farmář má dole kulečník a jestli si nechce zahrát. Selene se usmála a šla. Naštvalo mě to ak dyž odešla, praštil jsem do zdi.
Co se to se mnou děje? Proč žárlím? Vždyť je to jenom kamarádka...ale tak nějak sobecky ji chci jenom pro sebe. Z vedlejšího pokoje se ozve šramot a přijde Ethan.
,,Líbí se mu.''
,,Hm..díky za info, na to bych přišel i bez tebe.''
,,Měl bys jí to říct. To co se stalo v hotelu. Dlužíš jí to.''
,,Ne, omdlela. Byl to pro ní asi velkej šok a jsem rád, že si to nepamatuje. A ty jí to taky neřekneš.''
,,Proč ne?''
,,Protože jinak po tobě hodím další větev, jako minule.''
,,A zase trefíš jí...to víš že jo.''
,,Byla to nehoda. No dobře...možná jí to někdy řeknu.''
,,Radši dřív než pozdě, Dallásek na ní docela slušně bere. Aby ti jí nevyfouknul.''
,,Vždyť s ním ani nechtěla zůstat na jednom pokoji.''
,,No a? To jenom proto, že on by se jí pravděpodobně hned chtěl nacpat do postele, kdežto ty po ní tyhle věci nechceš Nico, proto. Jinak jí není lhostejnej.''
,,Proč mi tohle říkáš?''
,,Vážně nevíš? Vy jste oba ztracený.'' A s tím odejde. Zatracení satyři, nikdy neřeknou nic konkrétního.
Vezmu si ručník a jdu se osprchovat. Když se vracím na pokoj, Selene už tam je, zrovna jí zastihnu, když se převlíká.
,,Nico! Proč neklepeš..''
Celý zrudnu.
,,P-p-promiň..já nevěděl...'' Rychle zavírám dveře a čekám na chodbě, než mi dá znamení, že už můžu. Zhluboka vydechnu. Něco jiného je vidět dívku v plavkách a něco jiného, když si zrovna svléká podprsenku. Z chvíli mi Selene dojde otevřít.
,,Taky na chvíli půjdu za dveře, než se převlékneš.'' Poukáže na mojí osušku okolo pasu. Přikývnu a ona odejde. Snažím se převléci co nejdřív, aby tam nestála moc dlouho. Bohužel někdo z vedlejšího pokoje měl nápad, že jí to čekání zpříjemní. Když otevřu dveře, tak tam stojí Dallas jen v pyžamových kraťasech a něčemu se oba dva hrozně moc smějí.
,,Hej Nico, co tu děláš?'' Houkne na mě Dallas.
,,Jdu říct Selene, že už může dovnitř.''
,,Ty ses styděl před ní ukázat? No...s tvojí postavou se nedivím. To já bych se předvedl.'' A na ukázku zatne svaly, aby nám dokázal, že má co ukázat. Pitomec.
,,Dallasi, já už jsem unavená, radši půjdu spát, tak dobrou.'' Utne to jeho předvádění Selene a prosmýkne se kolem mě. Neodpustím si to a když zavírám dveře,tak se na Dallase vítězoslavně ušklíbnu. Ha, můžeš si jít objímat Ethana!
,,Nico..moc mě mrzí, jak se k tobě chová, ale on je jinak fajn...''
,,Chceš říct jinak, když je s normálníma lidma?''
,,Jak to myslíš?''
,,Tak jak jsem řekl, slyšel jsem vás tehdy u ohně.''
,,Já nikdy neřekla, že nejsi normální di Angelo!'' V tu ránu je na nohách a prstem mě šťouchá do prsou. To je poprvé, co jí vidím naštvanou.
,,Já jsem se tě zastala! Ačkoliv se okolo sebe pořád snažíš kopat, já tě pořád hájím. Nevím proč!'' Páni...občas z ní jde strach.
,,Selene, promiň...''
,,A nechoď na mě zase s tím promiň, to děláš pokaždý! Měl by sis začít vážit lidí, kteří tě mají rádi!''
Na to jí neodpovím. Vím, že má pravdu a že jí moje chování dotklo.
,,Můžu to něčím odčinit?'' Zeptám se. Chvíli přemýšlí.
,,Jo. Zítra ráno mi uděláš k snídani lívance. Se sirupem.'' Pak si jde lehnout. Pousměju se a jdu si taky lehnout. Cestou zhasnu, ale u postele se mi potmě podaří zakopnout a spadnout. S sebou na zem vezmu i židli, která pě praští do obličeje.
,,Nico...si v pořádku?''
,,Jo...jasně...'' řeknu, zatímco si tisknu ruku pod nos, abych zastavil krvácení. Selene vytáhne malou baterku a s pomocí ní dojde rozsvítit. Když rozsvítí, všimnu si, že zastrkuje řetízek a nic nedrží.
,,Bohové, co si to dělal?'' o překot hledá kapesník, který mi pak přitiskne k obličeji.
,,Zakopl jsem.''
,,Proč vždycky, když di Angelo něco udělá, tak se někomu musí něco stát?'' Poukáže na svoje skoro zhojené čelo.
,,Co na to říct, asi stojím za menší bombu.''
,,Tohle hloupý odůvodnění bych čekala od Valdeze, ne od tebe.'' Krvácení se zastaví. Podívám se na ní a všimnu si zase té modré jiskry v očích. Tentokrát už Will není to první, co mě napadne.

9 - Selene

31. května 2017 v 11:35 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Ráno se probudím v posteli a bolí mě příšerně hlava. To byl teda nápad. Ze včerejšího večera si pamatuji jen útržky, dohromady nic moc nedávají. Zvednu se z postele a dojdu si opláchnout obličej do koupelny. Nico v pokoji není, asi šel na snídani. Když se oblékám, někdo zaklepe. Otevřu dveře a tam čeká Ethan.
,,Ahoj, co se děje?''
,,Selene, sbal si a vyrážíme, máme menší problém.''
Vůbec nechápu, co se děje, tak si do batohu nahážu nějaké zásoby jídla, ambrozie, nektaru, oblečení a šaty od otce. Nemůžu je tu přece nechat. Na cestu si k jídlu vezmu hamburger, není to zrovna nejzdravější, ale musím pohnout. Dojdu dolů do vstupní haly, kde už čeká Ethan s Nikem a ještě někým. Při pohledu na Nica se ve mně něo pohne. Ten třetí, co j s nimi, bude asi ten problém.Tmavovlasý kluk, který na sobě má fialové triko a na zádech batoh. Vyrazím k nim a hned zjistím, o je největší komplikací dne.

Proč Orákulum tentokrát prohlásilo, že stačí jen dva Řekové? Logicky jednoduše, když se mi onen chlapec přdstaví jako Dallas, syn Marta, tak pochopím, že je na výpravě. Nezmýlím se. Ztratila se bohyně Diana a on ji má jít hledat. Jeho proroctví se dokonale doplňuje s tím naším.
Jen jeden vyrazí na výpravu,
do země na Jihu,
cestu mu určí dítě smrti a slunce,
o osudu nechtěného dítěte on rozhodne.
Při sdělení toho posledního verše doufám, že Dallas má rád děti, protože rozhodně nechci, aby nějaké zabil.
Nico rozhodne, že budeme pokračovat, koneckonců všem tak nějak připadá, že tuhle výpravu vede on. V Dallasověpřítomnosti už se mnou tolik nemluví, spíš jde vepředu sám, za ním jdeme já, Dallas a Ethan. Nový člen ale rozhodně není tichý nebo rozpačitý, naopak. Pořád jen povídá a vůbec není tak agresivní, jako Áreovy děti u nás. vypráví nám o svém životě, o táboře Jupiter a my se pořád musíme smát. Kromě Nika, ten zatvrzele jde, občas změní směr nebo udělá krátkou zastávku na jídlo. Co mu sakra zase přelítlo přes nos? Nepídím se po odpovědi, nechci ho zase naštvat, protě budu doufat, že ho to přejde a pak se zase bude bavit jak se mnou, tak s ostatními. Jen mě uvnitř kdesi něco jakoby studí. Nevím, co to je za pocit, takže se víc zabalím do své červené šály a pokračuji v cestě. Večer dorazíme k prvnímu menšímu farmářskému městečku, takže si rozložíme tábor opět u nějaké stodoly a hodláme tak přečkat noc. Dallas ještě pořád vypráví a Nico se omluví, že jde nasbírat nějaké dřevo. Když se vzdálí, Dallas se mě zeptá:
,,To je takhle nemluvnej vždycky?''
,,Ne, to ne. On je fajn, jen si asi musí zvyknout na někoho nového.''
,,Já nevím...mě docela děsí. Ty jeho schopnosti...děti jako on by správně neměly být.''
,,To není pravda, má nárok na život jako každý jiný.''
,,Ty víš co myslím, tu přísahu velké trojky.''
,,Aha, no.... A co váš bývalý prétor, Jason?''
Na to už mi neodpoví a zmlkne, knoeckonců vůbec ho nemusí zajímat, jak to je s Nikem a kdy se narodil. To že by mu dnes bylo už přes osmdesát, kdyby žil tak, jak mu bylo určeno nechám být. Dallas mi popřeje dobrou noc a velmi brzy usne. Já zírám do ohně a přemýšlím. Ethan si mě měří pohledem, pak promluví:
,,Máš zmatené pocity.''
,,Cože?''
,,My satyrové dokážeme číst pocity...ty máš v sobě zmatek. Ale nejsi sama, i Nico si teď zažívá různé zmatené pocity.''
,,C-co tím myslíš?''
,,Myslím to, že jeho city jsou pomatené.'
,,Nechápu, kam tím míříš.''
,,Navíc nás celou dobu pos-....'' Ethan to nestihne doříct, protože ze tmy po něm vylétne klacek a tak tak se mu vyhne. Místo toho trefí do hlavy mě.
,,Selene! Promiň! Já nechtěl!'' Ležím na zemi a před očima se mi dělají mžitky. Ethan okolo mě poskakuje a hledá rychle ty správné bylinky, které by mi pomohly. Nico se mi omlouvá a do toho se vzbudí Dallas, co že se děje. Ihned jak to zjistí vytáhne z batohu lékárničku a šrám na čele mi ošetří. Pak mě přenesou na spacák a rozdělí si hlídky, Dallas jí vezme za mě, takže má dvě poslední. První si vzal Nico. Po chvíli si všichni lehli a usnuli, jen já musím minimálně půl hodiny vydržet, jestli nemám otřes mozku. Je to celkem otravné, ležet s navlhčeným hadrem na hlavě a zírat na nebe.
,,Nico..?''
,,Hm..?''
,,Ty se se mnou nebavíš?'' Ticho. Až po notné chvíli přijde odpověď.
,,Tak to není. Jen... ''
,,Jen co? Vysyp to prosím, protože zvládat tvoje nálady je občas poněkud náročné. Mám radši přímé jednání.'' Uslyším, že se uchehtne.
,,Will byl taky přesně takovej. Hrozně moc jste si podobní.''
,,A to je ten problém?'' zeptám se, zatímco se zvednu a sundám si hadr z hlavy.
,,Selene! Měla bys ležet a odpočívat!''
,,Nic mi není, mám jen škrábanec na hlavě, protože po mně někdo hodil klackem.''
,,Už jsem se ti za to omluvil a nebylo to mířeno na tebe...''
,,To je jedno Nico, já se na tebe nezlobím. Jen se chci s tebou přátelit a občas nevím, co se děje a mám o tebe starost.''
,,Omlouvám se, že ti to nědělám snadné...Dallas mě zaskočil a i ten včerejšek...''
,,Včera jsme se asi všichni hodně opili, že?''
,,Jo..dá se to tak říct. Ty si nic nepamauješ?''
,,Jen útržky. Nějakého maniaka z tábora Jupiter. A potom černo.''
,,Nojo...omdlela, si když jsme...tancovali, tak jsem tě odnesl nahoru a uložil do postele.''
,,Páni, gentlemani ještě nevymřeli.''
,,V mojí době to bylo normální postarat se o dívku, když byla poněkud...společensky unavená.''
Oba dva se tomu zasmějeme. Pak si ještě dlouho povídáme, o všem možné. O rodině, on mi vypráví o Biance a Americe za jeho dětství. Já mu zase vyprávím, jak jsme u babičky na farmě pěstovali kukuřici a že umím řídit traktor. Pak už je čas vzbudit Ethana a jít spát, abychom zvládli zítřejší pochod. Je to příjemný pocit vědět, že i tady mimo tábor je někdo, na koho se můžete spolehnout a říct mu spoustu věcí.

8 - Nico

24. května 2017 v 21:50 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Ušli jsme docela velký kus cesty. Vyšli jsme z města a když se začalo stmívat, ustlali jsme si v nejbližším lese. Našli jsme tam opuštěnou starou stodolu plnou slámy a s malým ohništěm. Byl to ideální úkryt a očividně už tam dlouho nikdo nebyl. Ethan si ihned ustlal na slámě a já jsem rozdělal oheň. Selene řekla, že víc prozkoumá stodolu a na chvíli zmizela. Když se vrátila, držela starou zaprášenou kytaru.
,,Kde si to vzala?''
,,Támhle za tím balíkem slámy,'' řekne jakoby nic a ukáže směrem za sebe.
Začne kytaru ladit a utírat z ní pavučiny. Chvíli to zní příšerně, ale jako všechny Apollónovy děti to s nástroji umí a za chvíli už brnká docela pěknou melodii. Nejdřív si hrála známé písničky, které jsem slyšel od ostatních táborníků nebo je prostě znal. Pak začala hrát melodii, kterou jsem nikdy neslyšel. Byla hodně teská a smutná. Slova asi neznala, protože si tak jakoby pobrukovala a zpívala spíš slabiky, než slova. Asi až po třeb minutách přidala sem tak nějaké to slovo.
,,The mist hides what we know is true....hmmm....hmmm...my hands hmm hmm...smeared with blood...''
Takhle pokračovala celou píseň. Byla smutná, ale zároveň hezká. Selene měla celkově krásný hlas a tak nějak jsem nedokázal přestat poslouchat. Když skončila, najedno bylo až moc ticho. Zíral jsem do blba chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomil.
,,To si složila sama?''
,,Mmm..jo. Ale ještě to není hotové..asi jí dodělám až v Táboře.''
,,A můžu jí pak slyšet? Je taková hodně smutná.''
,,Promítám do nich hodně svoje pocity.''
,,Ale jsi pořád optimistka.''
,,Nenech se zmást zdáním Nico.''
S tím odloží kytaru, lehne si a popřeje mi dobrou noc. Nějakou mi to nejde do hlavy. Taková optimistka, která by se mě snažila přesvědčit, že najdu něco dobrého i na klíštěti a skládá takovéhle smutné písničky. Pak si taky zalezu a usnu.

Další den pokračujeme v cestě. Sem tam si zastavéme autobus, ale nezdržujeme se v něm moc dlouho, aby nás nestvůry nenašly. Selene by samu o sobě nenašly, nemá tolik silnou auru, ale potomek jednoho z velké trojky už je cítit víc. I když smrtí, tak pořád je to přitahuje. Nakonec jsem to nevydržel a povolal svého podsvětního řidiče limuzíny. Selene se trošku podivila a Ethan se nejdříve ptal, jestli to nezatěžuje životní prostředí. Pak si oba nastoupili a k večeru už jsme přejížděli hranice do státu Tennessee. Jsme po cestě unaveni, proto si vystoupíme před nějakým hotelem se jménem Amazon Paradise. Jak jsem doufal, tak se mi mé domněnky vyplnily - hotel patřil Amazonkám. U pultu nás uvítala jedna, se kterou jsem se setkal, když jsme s Reynou dopravovali sochu Athény. Hned mě uvedla, ž ze začaly soustředit i na hotelnictví, aby polobozi při svých cestách měli bezpečné útočiště. Také mi řekla, že tahle objednávka bude na Hylly účet, dala nám klíče od pokojů a letáček o všem, co v hotelu najdeme. Reyna se asi musela činit, že nám Hylla takhle pomohla.
Pokoje byly dva, jeden s manželskou postelí, barem a koupelnou a druhý jednolůžkový taky s vlastním barem a koupelnou a spoustou kovového nábytku. Jen co ho Ethan uviděl, přemlouval nás, jestli si ho může vzít. Trochu se mi ulevilo, že nemusím být s kozlem v posteli, ale zároveň jsem znervozněl. Selene se tvářila neutrálě, pořád se usmívala jako vždycky. U ní poznejte někdy, co si myslí. S ženskýma je to vážně složitý, už to začínám chápat, na co vždycky Jason nadává. Navíc s dcerou Afrodity to musí být ještě těžší, jedna neromantická věc a její máma vás promění na žábu...
Zanecháme Ethana na jeho pokoji, hned se dal do okusování židle a my směřovali k našemu pokoji. Byl celkem luxusně zařízený, o něco lepší, než Ethanův, hlavně žádný kovový nábytek. Ten měli asi vyhrazený speciálně pro satyry. Selene si pročítala letáček a já jsem se šel kouknout do ledničky. Našel jsem tam chipsy, hamburgery, colu, hranolky...všexhno, co polobůh potřebuje.
,,Hmm..je tady i klub připojený k hotelu. Nezajdeme tam? Trochu rozptýlení by nikomu z nás neuškodilo a zvedlo by to morálku,'' řekne Selene.
,,Víš co na diskotékách hrajou? Hrozný popový hity..já vím, že vám dětem Apollon se líbí hudba obecně a nerozlišujete styly, ale nám ostatním to tak nepřipadá...''
,,DJ hraje na přání a je tam pití zdarma...i drinky.'' pospíší si s odpovědí. Na ty driky mě dostane.
,,Dobře, tak se je osprchuju a můžeme,'' řeknu jí.

Když se dosprchuji a ve skříni najdu nějaké oblečení, zřejmě si daly vážně záležet, protože tu najdu i čistě černé tričko bez potisku, černé džíny a nové conversky, tak mi oznámí Selene, že se chce umýt. Dojdu teda zatím oznámit Ethanovi, kam jdeme a jestli nechce taky. Je tou myšlenkou hned nadšený, už objevil minibar a testuje zrovna vodku. Na moje přemlouvání, ať počá do baru na někoho, kdo umí drinky opravdu míchat nedbá a snaží se do mě nalít cosi, co vypadá jako smíchanina úplně všeho, co našel. Naštěstí nás brzo vysvobodí zaklepání na dveře.
Otevřeme a za nimi je Selene ve zlatých šifonových šatech do půli stehen. Na sobě mají z flutrů udělané slunce, místo pásku. Řekla, že je našla ve skříni a u toho byl lísteček se vzkazem od táty. Přál jí hezkej večer a hodně štěstí na výpravě. Asi se ze svých minulých chyb hodně poučil. Myslím, že ty šaty si vezme s sebou.
V klubu hraje kupodivu přesně ta otřesná hudba, před jakou jsem je varoval. Selene se usměje.
,,Já ti to říkal,'' odpovím na svůj otrávený výraz.
,,Ale no tak, nějak jsem tě sem dostat musela,'' zasměje se, chytne mě za zápěstí a táhne mě na parket.
,,Hej! Co to děláš?'' ohradím se.
,,Ale notak Nico, co tě nezabije, to tě posílí,'' udělí mi moudrou radu. Zrovna začne hrát jedna docela rychlá písnička, kterou neznám.
Got a figure like a pin-up, got a figure like a doll...
Snažím se nějak nemotorně napodobit tanec ostatních, ale Selene se málem kácí smíchy a tak mě radši vede. Hned je to o poznání lepší.
I'm miss sugar pink, liquor liquor lips, hit me with your sweet love, steal mw with a kiss...
Všimnu si, že v očích má zvláštní jiskru, jakou jsme už dříve viděl u Willa. Všechny Apollonovy děti ji mají, mají v sobě slunce a tak nějak dokáží prozářit svoje okolí. Jejich smíh je nakažlivý. Podobnost mezi ní a Willem je tak velká, až to skoro bolí, proto se po písničce omluvím a jdu si na bar přisednout k Ethanovi, který do sebe láme jeden drink za druhým. Všimnu si vypité Pińa colady a teď zkouší sex on the beach. objednám si jedno mojito a Ethan něco zašeptá servírce. Ta se zasměje a pak mi podá moje pití.
Po pár minutách mi nepřijde hudba už tak hrozná, naopak, docela se m itu začíná líbit. Všechno je tké pomalejší, teplejší a lepší. Všimnu si, že se Selene se baví nějaký kluk, nejspíš taky polobůh, ale z druhého tábora, protože má fialové tričko. Taky je výrazně jinačí, než my. Má větší svaly a krátký sestřih, přesně tak, jak si na to v táboře Jupiter potrpí. Z jeho pohledu si všimnu, že na ní může oči nechat a snaží se jí sbalit. Něčemu se spolu smějí. Pak jí chytne za zápěstí a uakzuje směrem, kde jsou hotelové pokoje. Ona vrtí hlavou. On jí očividně začně přemlouvat a už jí táhne tím směrem. Selene se brání, ale proti té hoře svalů nemá moc šanci.
,,Hej, Ethane? Selene má problém,'' řeknu mu. Ten spadne ze židle a válí se po zemi. Aha, asi přebral. Vydám se směrem k ní.
,,Nemá zájem, tak jí nech být,'' pohrozím mu.
,,Ale, ale a ty seš kdo? Malej goth? Odpráskni!'' Chytnu ho za předloktí a povolám část svých sil.
,,Nechtěj, abych ti ukázal, co umím, teď jí pustíš a dáš jí pokoj..'' Značně se okolo nás ochladí a ztemní. On poplašeně pustí její ruku a utíká pryč. Hrdina.
,,Nico..díky...on mě otravovat už co si odešel, pořád do mě něco chtěl nalít...děkuju moc,'' Selene se může přetrhnout, samou vděčností. Očividně do ní přeci jen něco málo nalil, protože se trochu zapotácí.
,,To je dobrý..snad už se nevrátí...hm nechceš si zatancovat?'' Zeptám se.
,,A neutečeš mi zase?''
,,Ne, tentokrát už radši ne, vidím, jak to pak dopadá,'' tomu se oba zasmějeme.
Zrovna začnou hrát něc pomalejšího, takže se začneme ploužit do rytmu. Očividně toho Selene vypila víc, protože se trochu motá, takže jí podepřu a ona si položí hlavu na moje rameno. Jde z ní příjemné teplo a hezky voní. Připomíná mi to léto, přesně takhle totiž voní prosluněné léto s jahodami v Táboře polokrevných.
,,Děje se něco Nico?'' zeptá se mě a hledí na mě nechápavě. Připomene mi to te sen, kdy jsem ji políbil, přesně takhle se na mě dívala. Nevím, jestli za následující události mohla přemíra alkoholu v mojí krvi nebo něco jiného, ale v tu chvíli jsem se neovládl a prostě jsem ji políbil.