4 - Nico

10. dubna 2017 v 21:25 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Společně se Selene a Ethanem jsme hned vyrazili. První plán byl jasný, cesta do římského tábora polokrevných. Ale nebylo to tak snadné, jak jsme si zprvu mysleli. Hned druhý den cesty nám totiž zkřížil cestu lesem nemejský lev. Kde se tu ty potvory berou, jeden by si myslel, že mají být ještě v Tartaru. Při vzpomínce na Tartar se hned otřesu. Ale momentálně jsme měli větší problém a to toho lva. Naštěstí, jak se ukázalo, Selene byla dobrou volbou, protože uměla velmi obratně zacházet s lukem a lva prostřelila skrz. Po něm jí zůstala jen stříbrná bunda v baseballovém stylu, která byla stejně odolná, jako lví kůže. Večer už jsme byli skoro na místě, zbývalo nám jen pár kilometrů, tak jsme se rozhodli, že se utáboříme a dojdeme to zítra. První hlídku jsem měl já, Selene a Ethan si po večeři lehli a zabalili se do spacáků. Ethan během chvílky usnul, zatímco okusoval plechovku. Selene se na mě zkoumavě dívala.
,,Co se děje?'' Zeptám se jí.
,,Víš, že jsem si nikdy nevšimla, jak moc se bavíš s mým bratrem?''
,,S Willem? Jo, ten je fajn...tedy, byl, teď už je jen kamarád...poznali sme se při bitvě proti Gaie.''
,,Jo, Will je zlatíčko. A mrzí mě to s tím...no nevěděla jsem, že vy dva...Ale co ostatní?''
,,Nepotřebuju k životu ostatní. Těch pár důležitých lidí už mám.''
,,Aha...promiň, jestli jsem řekla něco, co se tě dotklo Nico. Už se nebudu na tohle ptát.'' Poté se otočila na druhý bok. Chvilku panuje ticho, načež ho přeruším.
,,Selene?''
,,Ano?''
,,To já bych se měl omluvit, choval sem se jako vůl. Nejsi špatný člověk a kdyyb to šlo, rád bych to vzal odznovu.''
Najednou se otočí a se zářivým úsměvem se na mě podívá.
,,Výborně! Takže abysme to potvrdili, tak mi o sobě něco řekni.'' Proboha, že já s tímhle kdy souhlasil!
,,Hmm....nechceš začít ty?'' Zkouším se vymluvit. Zatváří se trochu zaraženě, pak se ale usměje, jakoby se nic nestalo.
,,Ty nevíš jak? Dobře tak, já začnu tedy... jsem z Tennessee, z Nashvillu. Mamka tam byla místní zpěvačka a to možná tátovi učarovalo. Jinak pocházela z Ruska, babička se přestěhovala sem do Ameriky. Nikdy jsem ho nepotkala, ale mamka o něm vždycky říkala, že je úžasnej. No a ve třinácti to začalo, začali na mě útočit všelijaké...podivné příšery. Při jednom útoku mamku zabili. Tak začala moje cesta pryč. Nejdřív sem jen utíkala co nejdál, ale pak jsem začala vídat znamení, sluneční světlo mi ukazovalo, kudy mám jít. Následovala jsem ho a dostala jsem se do Tábora polokrevných. Tam přišlo určení a dál to znáš. Líbí se mi na Táboře to, že jsou tu jahodové plantáže. Vždycky jsem jako malá jezdila k babičce na farmu, kde jsem jí pomáhala a ty jahody mi to všechno připomínají.'' Nechápu to. Ačkoliv Selene mluví o takovýchhle tragických věcí, dokáže se stále usmívat a být nad věcí. Jako kdyby vyprávěla příběh někoho úplně jiného. A přitom je to tak autentické, že skoro cítím slámu.
,,A co ty Nico?'' Obrátí zničehonic pozornost na mě.
,,Já...''
,,Nemusíš hned začínat něčím takovýmhle, stačí třeba oblíbená barva a tak..'' To mě přinutí se zasmát.
,,Je to málo zjevný?'' To už se směje i ona.
,,Jsem původem z Itálie, z Benátek. Ale nechápu, proč jsem měl vždycky averzi vůči pizze. Taky nemám rád karnevaly. Většinu života jsem strávil v hotelu Lotos, i když mi nepřibyl ani rok. Měl jsem sestru, Biancu. Ta se dala s Lovkyním, ale bohužel už nežije. Hmm....umím cestovat stíny, ale tvůj bratr mi to zakázal, prý z doporučení lékaře. Jeden čas jsem s ním chodil, ale Will..hmm..ukončili jsme to potm... a k snídani mám nejradši tousty se šunkou a vajíčkama. Je to dost divný?''
,,Vůbec ne, naopak, je příjemná změna se o tobě taky něco takhle obyčejného dozvědět. Většinou působíš tak...nedostižně, ale to asi všechny děti velké trojky.''
,,Vůbec si nepřijdu nijak výjimečný. V porovnání s Percym nebo Jasonem..''
,,Pusť je z hlavy Nico, jsou starší. Já vím, že to jsou tvoji dobří přátelé, ale nemusíš být jako oni, lepší by bylo, kdyby si byl takovýhle Nico, jaký si byl dnes večer se mnou.'' Je to nezvyklý pocit, když vás najednou někdo takhle moc chválí, celé tělo mi prohřívá zvláští teplo. Jako kdybych stál na přímém sluníčku. Skoro mi až začíná být teplo, ačkoliv oheň se mezitím scvrkl na pouhé žhavé uhlíky. Podívám se na Selene a je to, jako kdyby to teplo a všechno šlo z ní. Zahledí se na mě.
,,Co se děje?'' Pořád se usmívá tím svým neskutečně otravným optimistickým úsměvem, ale už mi to tolik nepřijde. Po dlouhé době cítím něco, co už mi bylo skoro cizí. Štěstí, pocit, že někam patřím. Že mám přátele svého věku, kteří mě opravdu vidí a nerozešli se za svými dospělými životy. A pak mi to dojde.
,,To světlo a teplo..to jde z tebe...?''
,,Co? Nico jsi v pořádku? Je ti horko, nejsi nemocný?'' Už už se vrhá ke svému lékařskému batůžku.
,,Nene, to se mi asi jen něco zdálo. Klidně se vyspi, já to zvládnu.''
,,Dobře, ale kdyby něco, tak mě vzbuď, stejně si beru hlídku hned po tobě.''
,,Dobře, tak dobrou Selene. A děkuju...''
,, Za co?''
,,Za světlo.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 25.9% (7)
Léto 29.6% (8)
Podzim 22.2% (6)
Zima 22.2% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama