2 - Selene

26. března 2017 v 21:16 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Několik rán jsem na polích potkávala Nica di Angela. Nechodil vyloženě každý den. Občas přišel ob den, občas ob dva. Asi nechtěl, aby to vypadalo, že ho to baví. Měl v sobě hrozně moc temnoty, ale poznala jsem na něm, že se mu líbí rýt do hlíny a občas, když si nedával pozor, nebyl až tolik protivný, jak by chtěl. Jenže pak se to celé zvrtlo.
Jednoho rána, po rytí jahod jsem jako obvykle vyrazila na lukostřelbu se sourozenci. Moji bratři a sestry už tam byli. Přivítala jsem se hlavně s nejstarším bratrem, Willem Solacem. Pak jsme se věnovali lukům a šípům, dokud nebyla pauza na svačinu. Při té jsme se sourozenci diskutovali všechno možné.
,,Hele, koukni támhle.'' Strčí jeden mladší bratr do svého dvojčete. Jim a Jack Bosch, povedená dvojčátka. Podívám se směrem, kterým Jim ukazuje a uvidím Nica, jak jde kolem. Podívám se na ně.
,,Nechte ho, on není žádná atrakce.'' Bratři zmlknou a už nic víc neřeknou. Nico sebou ale škubne a odcházírychle pryč,skoro jako kdyby vytušil, o čem jsme se bavili. Po zbytek týdne ho už nepotkám. Divné, nechápu, jak může s takovou temnotou, kterou má v sobě existovat.
Až skoro po týdnu a půl opět zavítá na plantáže. Pozdraví mě letmým pokývnutím hlavy a dá se do rytí. Nepromluví ani slovo navíc. Horečnatě přemýšlím, jak mu trochu rozzářit den a snažím se si pobrukovat samé optimistické písničky. Zároveň také přemýšlím, jestli můj otec nebo bratr Aeskulap nevymysleli nějaký lék na věčnou temnotu v duši.
Den probíhá obvykle klidně, nic moc se neděje,trénuji, jím a věnuji se svým věcem. Tedy umění a léčitelství.
Večer, když už je tma a všichni spí se vyplížím ze srubu ven. Je krásná jasná noc a měsíc s hvězdamiozařují obluhu neuvěřitelným světlem. Vydám se směrem k pláži a pozoruju moře. Hrozně moc bych chtěla odsud pryč. Ne jako napořád, je to tu můj domov od doby, co matka zemřela, ale cestovat a poznávat svět. Vidět každý večer jinou světovou metropoli.... Pohlédnu na malé zlaté slunce, přívěšek na řetízku, poslední dárek od mámy. Dal jí ho prý táta, že jí měl ochraňovat.
,,Co to tu takhle pozdě děláš?'' Leknutím skoro nadskočím. Otočím se.
,,A...ahoj Nico, vyděsil si mě.'' Vlídně se usměju.
,,Hmm...promiń.''
,,To nic, neomlouvej se. Jen jsem se chtěla podívat na moře. V tomhle světle je opravdu krásné..i když při západu slunce se mi líbí víc.''
,,Moc světla..a barev, na můj vkus. Takhle je hezčí.'' Odvětí Nico a pořád postává.
,,Nepřisedneš si?'' Zeptám se ho. Chvíli přemýšlí, ale nakonec si sundá bundu a na tu se posadí. Asi nechce mít kalhoty od písku.
Chvíli tam takhle mlčky sedíme a hledíme na nebe.
,,A co vytáhlo z postele tebe Nico?'' Zeptám se ho. Očividně ho má otázka vykolejí.
,,Procházím se rád, když ostatní spí. Nikdo se na mě nedívá a neukazuje si. Když to nedělám ráno, tak aspoň večer. Za tmy je to stejně lepší.''
,,To jenom proto, že si ještě neobjevil krásu světla.'' Usměju se na něj zářivě. Podívá se na mě,jako kdybych se zbláznila.
,,Světlo není krásný. Navíc není pro někoho, jako jsem já.''
,,Proč? Jenom proto, že ti to někdo řekl?'' Zeptám se ho znovu s úsměvem.
,,Ty nic nechápeš. Jak bys mohla. Jsi Apollónova dcera, tebe nikdo odsuzovat nebude. Naopak, díky léčitelství tě budou mít radši.''
,,Když to vidíš takhle. Ale ty to taky nemusíš mít takovéhle. Stačí chtít. Vylézt občas te stínů, přijít mezi nás ostatní..ty 'bezproblémové'. '' Řeknu mu s úsměvem.
,,To nejde. Všichni na mě koukají, jako kdyby chtěli, abych vypadli. Jako ti tvoji bratři..ti Stollové nedávno, ukazují si na mě. Protože sem divný, ani otce nepřijímají.''
,,Dvě věci. Zaprvé, bratři Stollové jsou z Hermova srubu. A za druhé, ty nejsi přece tvůj otec. Já taky nejsem můj otec. Hrabal by se snad můj otec někdy v hlíně? Ne. Můj malý vzdor a hned se cítím víc sama sebou.'' Vysvětlím mu.
Ale on pořád jen vrtí hlavou. Achjo, s nim je to tak těžké! Ale nesmím přestávat být optimistická. Začíná vypadat, žemu došly argumenty, proč to nejde.
,,Zkus se nad tím zamyslet Nico, kdybys chtěl pomoct, můžeš za mnou kdykoliv přijít. Ráda ti pomůžu najít to správnou cestu.''
,,Stejně nevím, jestli bych mohl být šťastný...'' Nepřítomně se zahledí do dálky. Že by problémy v lásce? Objevil snad na svých cestách mezi tábory nějakou polobohyni, která mu učarovala a neví, jak jí to říct?
,,Máš...ehm..problémy s láskou? Ráda bych ti pomohla, ale na to bude asi lepší někdo od Afrodity. Třeba Piper...'' Řeknu mu. Nico zrudne. Takže jsem se trefila.
,,Neví o tom a ani nechci aby jo. Všechno by to jenom zkazilo.'' Řekne mi. Ahaa, takže on jí to ještě neřekl!
,,Neboj Nico, určitě ocení to, jaký jsi a hned jak tě lépe pozná, tak si tě oblíbí.''
,,Zná mě dostatečně dobře.'' Něco mi uniká?
,,Tak v čem je problém Nico? Určitě už objevila, jak si skvělý.'' Dodám mu odvahu.
,,Hele..nech to být, je to blbost a nikdy by z toho nic nebylo.''
,,Jak to můžeš vědět, když si to ještě nikdy nezkusil?'' Oponuju mu a pořád se snažím, aby to viděl z té lepšístránky.
,,TO JE JEDNO, NECH TO BÝT!!!'' Zakřičí Nico a naštvaně odejde.
Achjo, ten di Angelo!


,
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 28% (7)
Léto 32% (8)
Podzim 20% (5)
Zima 20% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama