Vzpomínka

9. ledna 2017 v 20:18 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Tag: NejiTen, Neji, TenTen, fanfiction, Naruto povídka, love, sad, naruto fan fiction



V podniku bylo veselo. Všude okolo se ozýval bujarý smích a Gai-sensei si s Leem připíjeli už nejméně po osmé.
,,Tak tedy, na zdařilou misi!'' Zvolá Kakashi, kteří už také notnou dobu nasává s nimi. Naruto a Sakura se připojí k přípitku, jen Sai sedí a stydlivě se usmívá. Není to upřímný úsměv, ale nikdo kromě mě si toho asi nevšiml.
,,Musím si odskočit.'' Omluvím se odejdu od stolu. Stejně si nikdo nevšimne, že chybím. Prosmýknu se okolo dívky, která nás celý večer obsluhovala a mířím ven z podniku. Když vyjdu ze dveří, přivítá mě hvězdná obloha a tvář mi pohladí noční chlad. Studené světlo hvězd září na ulici a dává všemu tak nějak smutnější atmosféru. Neji.... Zazní mi v hlavě. Jediné jméno, které si opakuji celý večer. Jediný, koho bych tu skutečně chtěla. Chybí mi čím dál tim víc. Chybí mi všechno, čím on byl. Jeho hlas, jeho úsměv, jeho vůně...
Už je to tři měsíce, od jeho smrti, ale ani nadbytek misí, které jsem si nabrala mi nevyčistil hlavu. Pořád se v noci budím s pláčem a jeho jménem na rtech. A s tou strašlivou scénou před očima. Pořád cítím jeho rty na těch svých. Kůže mě pálí tam, kde se jí dotýkal a nic mi nepřináší úlevu. Proč to musel být zrovna on..? Na Zemi je miliony špatných lidí, tak proč si smrt musela vzít zrovna jeho? To mi rovnou mohla vyrvat srdce z hrudi a bolelo by to míň...

*flashback o čtyři měsíce nazpět*
,,TenTen! Jsi v pořádku?'' Ptá se mě kdosi. Otevřu oči a nad sebou uvidím Leea a Nejiho. Zřejmě jsem se musela pořádně uhodit do hlavy.
,,C-co se stalo?'' Zeptám se.
,,Aaale, ten shinobi z mlžné vesnice tě odmrštil svojí technikou, ani jsme nestihli zareagovat. Tak tak, že jsme ho porazili!'' Vysvětlí mi Lee se svým neutuchajícím elánem. Pomalu se posadím a rozhlédnu se okolo. Jsme v nějaké jeskyni.
,,Gai-sensei šel shánět dřevo na oheň a hledat nejbližší vesnici. Chtěl jsem se jen ujistit, že jsi v pořádku. Teď mu mohu jít konečně pomoci!'' Oznámí nám Lee se zápalem a než bys řekl síla mládí, tak je pryč. Pousměju se, to je typický on. Co dělá Gai-sensei, to musí udělat taky. Vždycky byl takový. Jeho nedostižný vzor pro něj byl vše. Jako pro mě ten můj.
,,Vážně ti nic není?'' Zazní do ticha sametový hlas, který mě pohladí více, než nejjemnější hedvábí. Podívám se na Nejiho vážnou tvář. Bílé oči na mě zkoumavě hledí, ale jinak je nečitelný. Aby ne, zakládá si na tom.
,,Opravdu jsem v pořádku.'' Dostanu ze sebe namáhavě. Proč je s ním mluvit pokaždé tak těžké? Jeho pohled mě pokaždé zhypnotizuje a uvězní.
,,To jsem rád. Měl jsem o tebe strach.'' Skoro mi to vyrazí dech. Neji, TEN Neji, aby se bál? Ne, to není možné. A už vůbec ne o mně. O někoo tak obyčejného.
,,Ty nemáš nikdy strach....'' Oponuji mu, leč marně.
,,O tebe jsem měl.'' Nikdy tolik nemluví, obzvlášťě ne o svých pocitech. Možná, když tu nejsou Gai a Lee, tak je víc otevřený.
,,TenTen...'' Zašeptá, přitáhne si mě blíže a políbí. Konečně! Tak dlouho jsem na to čekala. Tak dlouho o tom snila a představovala si to. Celé ty roky, když jsem ho jen pozorovala z dálky a obdivovala. A tiše žárlila na každou, která s ním mluvila. A teď....Nedokážu ani pobrat to, co se se mnou děje, proto nechám pocitům volný průběh. Zevnitř mě spaluje žár tisíce ohňů.Jak může jeden člověk vyvolat takovou reakci? Obejmu Nejiho a z vlasů mu stáhnu gumičku. Okamžitě nás zaplaví černý vodopád. Začnu mu rozepínat kimono a on udělá to samé. Ucítím, jak povolil i gumičky na mých vlasech. Dopadnou mi na ramena. Všechno se děje tak rychle. Celé ty roky skrývaná vášeň vyplula na povrch a teď nás zcela ovládá. Než si to stačím uvědomit, nemám už na sobě skoro nic a Neji je na tom podobně. Na krátkou chvíli spojení našich rtů přerušíme a zprudka oddechujeme. Je to, jako by mi vzali tu nejsladší drogu na světě.
,,Vážně...jsi si jistá?'' Vydá ze sebe mezi vzdechy. Místo odpovědi ho znovu políbím. Tentokrát už se nezastaví. Zbavíme se i toho zbytku, co máme na sobě. Pak už nevnímám nic, jen naše těla a stále se zrychlující tempo. Pro tuhle chvíli nejsou slova, která by jí popsala. Je to dokonalé, je to jako kus nebe. Je to mnohem víc, než kdy budu schopná říct a víc, než by byli schopni popsat i ti nejlepší mistři slova na světě. Svět se zastavil a neexistuje nic jiného. Jen my dva. Jen naše láska.
Když je po všem, ležíme vedle sebe a říkáme si to všechno, co jsme celá ta léta drželi v sobě. Skoro bych neucěřila, že se někdy cítíl podobně, jako já. Zaplaví mě neskutečný pocit štěstí. Zároveň taky konečně můžeme mluvit o nějaké budoucnosti. Být spolu, vzít se, mít jednou děti. Všechno to zní tak krásně. Jsou to sice jen slova, ale pro mě zní jako ta nejlepší hudba na světě. Splněný sen, o kterém sním už tolik let. Povídáme si dlouho do noci, dokud na nás nepadne únava a nezačneme usínat. Z posledních sil přizvednu oční víčko, abych viděla Nejiho, jak se spokojeně usmívá. Takle to dopadá, když někdo totálně propadne kouzlu klanu Hyuuga, řeknu si pro sebe v duchu a taky se pousměju.
,,TenTen..?''
,,Hm...?'' Zamumlám rozespale.
,,Miluju tě...'' Ještě nic mě nikdy tolik nezahřálo.


*zpět v současnosti*
Po tváři mi steče slza. Hned za ní další. Tupá rána v hlavě. Prázdno. Za sebou uslyším kroky, tak spěšně otřu slzy a tvářím se, že pozoruji noční nebe. Ve skutečnosti jen tupě zírám kamsi a nikam. Všechno tak nějak ztratilo tvar, smysl i barvu.
,,Chybí ti moc, že jo?'' Ozve se za mnou Leeův hlas. Místo odpovědi jen přikývnu.
,,Mně taky. Ale určitě by nechtěl, abychom se takhle trápili. Vrátíš se ještě dovnitř?'' Opět jen přikývnu. Kdybys tak věděl, Lee...
,,Tak jo, příští runda je na mě!'' Oznámí mi nadšeně Lee a zmizí uvnitř. Ale já nejdu. Ani nepůjdu. Místo toho zamířím domů. Jak mu mám ale vysvětlit, že pro mě už světlo zhaslo? Ve stejnou chvíli, jako vyhasla jiskra v jeho očích. Teď už nechávám slzy volně stékat. A ten alkohol? Ten si takdy nedám. Nechci se utápět v něčem, co mi stejně nepomůže. Navíc...Rukou si pohladím nenápadně se zvětšující břicho. Dlouho už to neutajím. Ach Neji, proč jen jsi nás tu nechal samotné...?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 28% (7)
Léto 32% (8)
Podzim 20% (5)
Zima 20% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama