Sh.& Sh. 7 - Přespání

11. listopadu 2016 v 23:58 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Od oné události u vodopádů už pár dní a dokonce i týdnů uběhlo. Seděly jsme se Shikarou u mě v pokoji, zrovna se vrátila ze Suny. Pečovala o Kankura, který byl zraněn po únosu Gaary. Vypráví mi s růžovým obláčkem okolo hlavy to, co s Kankurem dělali a jak daleko se už dostali.
,,No vidíš, to je fajn. Jsem ráda i za tebe.'' Podpořím jí přátelsky když domluví.
,,A co mezitím ty se Shinem?'' Zeptá se mě ona.
,,Ani nic, od toho vodopádu jsem se nedostala nikam. Nejvýš sem mu rozepla jeden knoflík u košile. Myslím, že když se tehdá vysvlékl do plavek, tak to byl nejvíc nahej, jak ho kdy uvidím.''
,,Ale blbost. Asi se jen stydí no. Ho musíš trošku popohnat. Hele už si u něj spala?''
,,Ne, ale on u nás ano. Mamce se hrozně líbil, furt se ho na něco ptala...dovolila by mu úplně všechno a on řekl, že bude spát na gauči v obýváku, aby si nemyslela, že má za lubem nějaké nekalosti. Je z něj unešená ještě víc.'' Svěřím Shikaře.
,,No...tak zkus přespat ty u něj dneska. Ty se na gauč nevyšoupneš a něco už si vymyslíš, aby s tebou zůstal.''
,,Dobře, ale jak to mám vymyslet? Nemůžu mu jen tak říct ahoj můžu u tebe dneska spát. To je blbý.''
,,Tak mu řekni, že ti chybí a jestli by jste dneska přes noc nemohli být spolu, ale že u vás to nejde.''
,,To nezná tak špatně...vidíš, přece jen ti Kankuro neudělal lobotomii..''
,,Lobo-... cože?''
,,Nene..nic.''

Odpoledne jdu ještě trénovat a se Shinem se mám vidět až k večeru. Ač přes velkou nervozitu, když se sejdeme zkusím tu možnost, kterou navrhla Shikara a on se me dokonce sám zeptá, jestli bych u něj chtěla být přes noc, ale jestli mi nevadí, že jeho rodiče budou pryč. Samozřejmě, že ne!!!! Ale navenek nedám nic znát a tvářím se klidně.
Dojdeme k rodinnému sídlu klanu Aburame a Shino mi otevře dveře. Znovu žasnu nad vším tím hmyzem, který se zde zdržuje i v noci. Všude je plno světlušek, takže jejich měkkě světlo osvětluje všelijaké květiny, které zdobí jejich zahradu. Zejména nádherně se vyjímají pavoučí lilie. Přivoním si k nim, Vždycky jsem měla slabost pro Higanbany. Shino mě vede dál, dovnitř do domu. Je to jedno velké zmatené bludiště chodeb, ale musím uznat, že to na člověka působí příjemně, zvlášť s tou úžasnou zahradou a všudy přítomnými světluškami. Dojdeme až k Shinovi do pokoje.
,,Nemáš hlad?'' Zeptá se mě starostlivě.
,,Pořád.'' Řeknu mu s úsměvem. On mi ho oplatí a nachvíli zmizí. Nechá mě tak osamotě a já si konečně můžu prohlídnout jeho pokoj. Jeden by čekal strohou místnost, ale má tu plno knih. Převážně poezie. Vůbec bych to do něj neřekla. Po chvilce se vrátí i s nějakým jídlem. Překvapí mě tím, že to je zrovna dango a jahody. On si opravdu pamatuje všechno, co mu říkám. Když sníme večeři, je venku už úplná tma. Beze slova sklidíme talíře a Shino začne rozestýlat.
Zrovna se ho chystám zeptat, kde je koupelna, když mě předběhne.
,,Koupelna je kdyžtak o dvoje dveře dál napravo v chodbě. Ručník už jsem ti tam dal.'' Poděkuju mu letmým polibkem na tvář a dojdu se umýt. Když se dosprchuji, tak se zabalím do osušky a protože nikde nikdo není, přeběhnu do jeho pokoje jen tak. On už mezitím stihl připravit postel a očividně nehodlá dneska spát jinde, protože na posteli si všimnu dvou polštářů a dvou dek. Dojde se také umýt a já si zkrátím čekání jednou z jeho knih. Když přijde, tak má na sobě jen pyžamové kalhoty, což je na něj neobvykle odhalující, ale vzhledem k teplé letní noci adekvátní.
,,Um..Shino-san...já nemám v čem spát, nedošli jsme k nám pro nic...'' Vysvětlím mu, když se na mě zadívá, že jsem stále zabalená v osušce. Omluví se mi a ze skříně vytáhne jedno ze svých triček. Pak se taktně otočí a nechá mě se do něj obléci. Když jsem hotova, obejmu ho zezadu a přitisknu se k němu. Voní tak, až se mi z toho zamotá hlava.
,,Děkuju ti..za všechno dneska..''
,,Nemáš vůbec za co, to spíš já děkuju tobě.''
,,Za co?''
,,Že si tu dneska přes noc...odmala když tu naši nejsou mám trošku strach..'' Chytnu ho za ruku a naznačím mu směr k posteli. Nejdřív se trochu zamyslí, ale pak se mnou jde. Lehneme si a díváme se jeden na druhého.
,,Vlastně mě navedla Shikara, abych se tě zkusila zeptat...'' Přiznám mu.
,,Tak to měla opravdu dobrý nápad. Ale musela vědět, že tu dneska moji rodiče nebudou.''
,,Věděla to. Ale já toho nechci zneužívat, neboj..'' Ujistím ho. Trošku si stáhnu jeho tričko níž, protože mi pořád vylézá nahoru a odhaluje i to, co nemá.
,,Proč se mi vždycky stává, že když jsem s tebou, tak zásadně končím tak, že nemám co na sebe?''
,,Shoda náhod?'' Navrhne on.
,,A nebo mě okolnosti chtějí ponížit..''
,,Rozhodně se nemáš za co stydět, máš krásnou postavu...''
,,Já myslela, že si se tehdy nedíval.'' Připomenu mu s úsměvem. On sklopí oči a zrůžoví.
,,Nedíval, měla si nárok na alespoň nějaké soukromí, ale z té vody si vylezla dřív, než jsem se stihl úplně otočit.'' Přizná mi. Takže mi teď definitivně můj kluk přiznal, že mě viděl nahou ještě dřív, než jsme spolu byli. Kupodivu mu nezačnu nadávat do voyerů a šmíráků. Chvíli je ticho.
,,Shin-san, nechtěl jsem vážně, nezlob se..''
,,Já se nezlobím.''
,,Opravdu?''
,,Opravdu ne. Jen mi přijde nefér, že ty si mě viděl a já tebe ne..'' Po tomhle výroku se trochu začervenám. Přeci jen spolu nejsme tak dlouho jako Shikara a Kankuro. Polkne.
,,Neber to nějak jako že si chci srovnávat účty..spíš to byl pokus o vtip..'' Snažím se zachránit situaci. On mě místo odpovědi políbí. Oplatím mu polibek a potom další a další. Přisuneme se k sobě blíž, deky dávno skopnuté bůhví kde. Tiskneme se k sobě a líbáme se jako nikdy předtím. Už si ani nerovnám tričko, tak nějak samovolně vyhrnulo mně až nad pupík. Shino se začne z úst přesouvat na můj krk. Každý jeho polibek pálí jako oheň. Rukama mě obejme kolem nahého pasu. Samotného ho překvapí, že se mi tričko vyhrnulo, ale snaží se nedat nic najevo. Když se od sebe odtrhneme, stáhnu si tričko opět pod zadek a ztěžka oddechujeme.
,,Nechceš k tomu půjčit ještě kraťasy?''
,,To je v pořádku.'' Ujistím ho a chci se k němu přisunout ještě blíž, ale na něco narazím. Nebo spíš na někoho. V boku mě opět něco píchne a jen tak tak, že z reflexu si na to místo nepřiplácnu ruku. Podívám se dolů a všimnu si, že Shinovi kalhoty jsou již notnou dobu slušně napjaté k prasknutí. Skousnu si spodní ret. No přeci jen s ním něco dělám.
,,Promiń Shin-san..nechtěl jsem, aby tě to nějak znechutilo nebo pohoršilo..''
,,Ehm..proč by mělo?''
,,Protože si o mně musíš myslet, že mi jde jen o jedno.''
,,Ne, to si nemyslím...takže to minule nebyly klíče..''
,,Ne, styděl jsem se za to a nechtěl jsem, aby si na to přišla.'' Podívám se na něj a beze slova ho políbím na rty.
,,Ale prosímtě, vždyť je to normální...a já aspoń vím, že se ti vážně líbím..''
,,Víc než jen to..'' Sebere mi vítr z plachet...
,,Shino...'' Poprvé zapomenu na formality.
,,Shin, miluji tě.'' A já vidím, že to samé říkají i jeho oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Ano 100% (14)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama