Sh.& Sh. 6 - Návrat

10. listopadu 2016 v 0:08 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Misi jsme splnili docela rychle a čistě. Nikdo si nás moc nevšiml, vyřídili jsme pár nepřátelských ninjů a zachránili pánovu dceru a šup zpět domů. Taková idylka a hotovo. Teda, ne úplně, ještě nám zbýval jeden večer, kdy jsme byli u hranic sněžné země, takže pořád docela zima a slečna Yoshiko si vyžádala svůj vlastní stan. Postavili jsme jí ho, protože už jsme se viděli nadruhý den, že se jí zbavíme a bude od ní klid. Samozřejmě tak, že jí předáme, jinak to myšleno nebylo. Po celodenním komandování tou rozmazlenou dívkou jsme si se Shinem vlezli do stanu a připravovali se ke spánku. Od prvního polibku se nijak moc neosmělil a byl stále takový tichý a rozpačitý se mi zdálo. Ale i na jeho standardy, když jsem na něj promluvila mi odpovídal mnohem více, než dřív, což se také počítalo jako úspěch. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že stál o mou přítomnost a dokonce ho i těšila, i když většinou spíše takovým tím tichým dojmem, kdy jsme vedle sebe mlčeli a rozpaky moc nevěděli co dělat. Ale uklidňovala jsem se tím, že si touhle fází musí projít každý a navíc jsme spolu byli jen pár dní. No a znali se od dětství....
Ulehla jsem do spacáku hned po Shinovi a přitiskla se k němu, aby mu nebyla zima. Už se z toho tak nějak stal náš každovečerní rituál, ale stejně jsem z toho pokaždé měla úplně husí kůži a srdce až v krku. Vždycky tyhle večery probíhaly stejně - přitiskli jsme se k sobě, on mě opatrně a s rozpaky objal, jako bych byla ze skla. Chvíli jsme si i povídali, bylo to takové to začáteční vzájemné oťukávání jeden druhého. Zjišťovali jsme si oblíbená jídla, věci, místa a činnosti.
,,Co ráda děláš ve volném čase?''
,,Asi spím..nebo jím a ty?''
,,Chodím do lesa. Co ráda jíš?''
,,Všechno....nejradši ale asi dango a jahody. Ty?''
,,Nějak si nemůžu vybrat jen jedno...'' Pak mě napadne jedna zajímavá otázka.
,,Co jsi za znamení?'' Překvapeně se na mě podívá.
,,Vodnář...proč?'' Vzpomenu si na Shikary sprostou knihu s erotickým horoskopem...
,,Jen tak mě to napadlo...já jsem lev.''Chvíli si ještě povídáme, než jdeme spát. Ráno vstaneme a sbalíme stany. Poté, co se feudálova dcera uvolí, že teda jako můžeme, tak pokračujeme v cestě. Odpoledne ji šťastně předáme a tradá, konečně domů. Cestou se se Shinem domluvíme, že se uvidíme večer u vodopádů. Pak se ve vesnici každý rozejdeme k sobě domů. Doma se rychle vysprchuji, najím a běžím k Shikaře. Výjimečně je doma. Povím jí o misi, o cestě a o všem, co se stalo. Má z toho takovou radost, že div neskáče po celém pokoji.
,,Vidíš, já ti pořád říkala, že tě má rád!''
,,Jo a...zjistila jsem, co je za znamení..'' Přiznám jí stydlivě. Ona se jen zasměje a dojde pro tu svojí přisprostlou knížku.
,,Tak se na něj podíváme...vodnář říkáš...takže citlivej, líbí se mu zajímavé ženy. No vidíš, to ty rozhodně si! Je vytrvalý, nápaditý a něžný...no tak to se rozhodně nudit nebudeš. Dokáže v partnerce rozdmýchat žár...'' Celá rudá se jí pokusím rozpaky knížku vytrhnout z rukou, ale ona uskočí a utíká přede mnou po pokoji a dál čte.
,,Dbá také o to, aby byla partnerka uspokojená...no vidíš Shin, ty si ale umíš vybrat!''
,,Nech toho, teprve jsme se políbili...navíc je hrozně stydlivý, k něčemu takovému nedojde ještě hodně dlouho...''
,,No neříkej mi, že když jste tam spolu leželi namáčknutý na sebe, tak to s ním nic neudělalo.''
,,Nevím, co myslíš..Jakože po mně měl vyjet?''
,,Ne, to ne. Myslím, jestli mu nes-..''
,,Shikaro! Jasně že ne! Teda...já nevím..sice jsme u sebe leželi blízko, ale vlastně sem si nevšimla, že by někdy přišoupnul i spodní část těla..''
,,No vidíš, tak to máš jasný, bere na tebe! Ty musíš jenom zjistit, jak na to, aby odložil ty svoje zábrany a ukázal ti to svoje umění..nebo taky něco jinýho..'' Proboha, s jakýma úchylákama se to já kamarádím! Myslím, že jí asi něco narušilo mozek, musím se zeptat Kankura, jestli mezi jeho záliby nepatří lobotomie...
,,A jak to mám podle tebe asi udělat?''
,,Jednoduše...dneska večer máte rande si říkala..''
,,To není rande, jen se sejdeme.''
,,Nepřerušuj mě! Máte rande, takže ty si oblíkneš ty pěkný fialový šatičky, co ti dělaji tak dobrou postavu s tim trošku větším výstřihem. No a budeš se o něj různýma náhodama otírat nebo se předkloníš..''
,,To je hrozně laciný.''
,,Tobě se taky furt něco nelíbí. Ale už si jednou před nim skoro nahá byla. Tak to zkus dneska v náznaku. Méně je někdy více, takže mu náznakem ukaž to, co už viděl, ale vlastně neviděl.''
Z té její mystifikující rady jsem celá vedle, ale vzhledem k tomu, že už se mi pomalu krátí čas, tak se rozloučím a dojdu se ještě domů rychle převléct. Zbytek už se děj vůle boží.
Když přijdu k vodopádům, už tam čeká. Kupodivu si dneska vzal jen bundu s límcem a žádnou kapucu. A pod ní má košili. Pááni, tak tohle mu vážně sluší! Přivítáme se rozpačitými úsměvy a sednu si vedle něj do trávy. V hlavě mi automaticky vyskočí všechny ty úchylárny, jimiž mě Shikara nadopovala. Shino se mě zeptá, jak jsem se měla a tak mu vyprávím o dnešku, notně zkráceném o detaily. On trávil den podobně, akorát s Kibou, který prý rozhodně radami nešetřil. Některým se až musím smát a on je z toho červený až bůhví kde. Pomalu padá soumrak a začíná se šeřit. V tom Shino natáhne ruku a z ní vyletí spoustu malých broučků, jimž se rozsvítí zadečky a všechno dostane okamžitě jiný, mnohem romantičtější nádech. Kdyby tohle holky z Konohy věděly, tak se o něj asi poperou.
,,Ty šaty ti moc sluší Shin-san..'' Složí mi poklonu.
,,Mně se zase líbí tvoje košile..'' Oplatím mu.
,,K tomu mě donutil Kiba, moc často jí nenosím.''
,,To je škoda, nevadilo by mi jí vídat častěji.'' K mému překvapení se usměje. Nedá mi to a přisednu si k němu blíž. Naše kolena se dotknou a mnou projede zvláštní pocit horka, skoro jako kdybych si hrála s ohněm. Nakloním se k němu a on mě políbí. Konečně! Během líbání mu položím ruku na stehno a přejíždím sem a tam. On mě jemně zastaví svou dlaní.
,,Shin-san, nevím, jestli je to dobrý nápad..''
,,Tobě je to nepříjemné? Já klidně přestanu, stačí říct.'' Už už stahuji ruku pryč.
,,Ne, nejde o to, že by to bylo nepříjemné. Ono to je příjemné až moc a nechci, aby to působilo, že po tobě hned chci takovéhle věci..A ani by to hned na začátku vztahu nebylo vhodné...'' Trošku se začervenám.
,,Takhle jsem to ani nemyslela. Tohle bylo spontánní, nebyl v tom žádný záměr..'' Celkem trapná situace.
,,Já nechtěl, aby ses cítila provinile, promiň...'' Už ani nevím, za co se kdo komu omlouváme.
,,Necháme to být, ano? Budeme se bavit o něčem jiném radši.'' Ukončím trapnou situaci. Přikývne a povídáme si o spoustě různým věcí. Pak si spolu lehneme do trávy a díváme se na hvězdy, během čehož nepřerušujeme rozhovor. V jedné chvilce mě chytí za ruku a já si připadám, že každou chvíli odletím. Otočím se k němu a přitáhnu si ho blíž. Výjimečně si sundal brýle, takže se mu můžu dívat přímo do čokoládových očí. Zaleskne se v nich jiskra vzrušení. Políbím ho jinak, než kdy předtím. Trošku naléhavěji a vášnivěji. Kupodivu ho to nenechává nečinným jako vždycky, ale oplatí mi to s podobným vzrušením. Během líbání mě obejme a já rukama prouzkoumávám jeho hruď. Přijde mi to mnohem lepší, než to jen vidět. Tiskneme se k sobě víc a víc a líbání je čím dál tím naléhavější. Horko stoupá. V jedné chvíli se k němu přimáčknu boky tak moc, až mě skoro bolestivě píchne v pánvi. Au, měl by si vyndavat věci z kapes. Trošku se odtáhne, ale já se k němu přisunu znovu. Líbáme se stále víc a víc a já mu rozepnu první knoflík u košile. V tu chvíli přestane a odtáhne se ode mě úplně.
,,Ne Shin-san...to nejde..ne hned teď...omlouvám se..'' Posadí se. Zdá se, že je mu poněkud víc teplo, než doposud. Zase si košili zapne. Vydechuje o něco rychleji a snaží se zklidnit.
,,Omlouvám se, trošku..sem se nechala unést.'' Přiznám potupeně.
,,To není něco, za co je třeba se stydět. Jen je ještě brzy a já ti chci dokázat, že to s tebou myslím opravdu vážně..'' Vysvětlí mi. Usměju se na něj stisknu mu ruku.
,,V tom případě si rozhodněě počkám.'' On mi odhrne z obličeje pramen vlasů a dívá se mi do očí, z čehož mě až skoro bolí uvnitř. Ještě si potom chvíli povídáme, ale k ničemu jinému už nedojde. Pak, když mě doprovodí až domů mi dá lehký polibek na rozloučenou.
,,Shino-san?'' Vzpomenu si těsně u dveří.
,,Ano?''
,,Neměl by si asi nosit takhle tvrdé předměty v kapsách...''
,,Nerozumím..''
,,Já jen, kdy jsme...no, když jsem se k tobě přisunula, tak to docela bolelo se o to opřít.''
,,Ale já v kapsách nic nemám..'' Oznámí mi k mému překvapení. No tak to mě....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Ano 100% (14)
Ne 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama