Sh.& Sh. 5 -Úkol

1. listopadu 2016 v 20:58 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Po té navštěvě u Shina se mi zdálo, že se mi trošku vyhýbá. Ne že bych ho přímo vyhledávala. Koneckonců hodně se mi otevřel, mám takový pocit, že se do té doby nikomu takhle ještě nesvěřil. Nechávala jsem ho tedy, ať si na tu myšlenku zvykne. Ale úplně v klidu jsem nebyla. Neustále jsem nad tím přemýšlela a byla nesoustředěná. Hodně jsem trávila čas se Shikarou a Hinatou. Shikara se snažila do toho netahat svůj vztah, ale cožpak bych byla dobrá kamrádka, kdyby se mi kvůli mým problémům nemohla svěřit, když to z ní přímo svítí, jak je šťastná? Hinata mi v tomhle hodně rozuměla. Sama k Narutovi hodně vzhlížela a její láska byla naplněná zatím spíše platonicky, než fyzicky. Proto jsme se spolu radily a snily naše fanazie. Ale o mých naplněních rozhodla Hokage. Jednoho dne si mě zavolala k sobě, že pro mě má misi. Šlo o extrémně nebezpečný úkol, na který potřebovala dva mistry taktiky a dva tiché a nenápadné ninji. Taktici byli posláni napřed, aby přiravili terén a zbytek dořeším já a můj týmový partner nebo partnerka. Vše muselo proběhnout v naprosté tajnosti a extrémní diskrétnosti, neboť dceru feudálního pána někdo unesl, ale má se brzy vdávat. Vše se udržuje v tajnosti, aby nevznikly nějaké spory. Proto si nesmí Tsunade-sama dovolit na tuto misi Naruta ani Kibu, nikoho zbrklého či zaraženého, ale potřebuje loajální lidi, kteří ví, kdy mlčet a udělají to, co se jim řekne. Mise byla přidělena mně a Shinovi. Aneb když osud něco chce, tak mu nic nezabrání.
Sbalila jsem si proto jen to nejnutnější a šla ke konožské bráně počkat na Shina. Dorazil asi jen pár minut po mně. Uvítal mě slabým pokývnutím hlavy a oslovením Shin-san. Okamžitě se mi rozbušilo srdce. Cožpak ani netuší, jak na mě působí?
Vydali jsme se ihned na cestu. Museli jsme dojít docela daleko a stopy vedly až do zasněžených hor, takže nás čekala pořádně mrazivá mise.
Večer, když se utáboříme si chci postavit stan, ale Shino mě zarazí, že jeden bude stačít a bude to méně nápadné. Jestli tedy nenamítám nic proti. V podstatě měl pravdu a jistá genialita se mu nedala upřít. Přeci jen jsme cestovali inkognito. Vlezli jsme si do stanu. On se zabalil do spacáku a přikrývky.
,,Nechceš i tu moji přikrývku? Já jí nepotřebuji.'' Řeknu mu a podávám mu tu svojí. Opravdu mi byli teplo až nad hlavu. Vděčně si ji ode mě vzal. Lehla jsem si do tenkého spacáku a chystala se usnout. To by se ale Shino nemohl tolik třášt zimou. Očividně jemu a jeho broukům tohle klima nedělalo dobře.
,,Tobě je zima?'' Zeptám se na něco zcela zjevného.
,,Ne, to je v pořádku Shin-san. Klidně spi, já to nějak zvládnu.'' No tak to je pěkná blbost, s takovouhle mi tu akorát tak nastydneš! Beze slova se posunu blíž k němu a vlezu si k němu pod spacák i pod přikrývky.
,,Shin-san, co to děláš? To není vhodné, co kdyby to někdo zjistil?'' Zprudka se narovná.
,,Jsme tu přece inkognito, takže to nikdo neví. Navíc když nastydneš, bude to všechno nazmar, až budeš kýcháním na nás upozorňovat. Já tě můžu svým ohněm zahřát.'' Lehne si zpět a trochu se ke mně přisune.
,,Rozepni si bundu a mikinu.'' Poručím mu. Asi netuší, jak tohle zahřívání funguje.
,,Shin-san, já nevím jestli mohu, nechci tě nijak pohoršit..''Začíná Shino. Neudržím se a ten zip mu rozepnu sama, pak se na něj přitisknu. Okamžitě se přestane třást zimou. Přehodím přes nás opět všechny jeho přikrývky a lehnu si tak, že se na něj dívám.
,,Ty brýle si necháš přes noc? Netlačí tě to?''
,,Většinou na misích si je přes noc nechávám...''
,,Aha, tak dobře. Už je ti teplo?''
,,Ano, děkuji ti. I když se cítím trochu v rozpacích.''
,,Vždyť tě jenom zahřívám...'' Začnu se červenat. On pochopí moje rozpaky a zčervená trochu taky.
,,Ty necítíš zimu?'' Změní téma hovoru.
,,Ne. Díky tomu ohni.''
,,Ale tam v jezeře si říkala, že je ti zima..''
,,Já vím..byla to hloupost.'' Omluvím se mu.
,,Ne to ne, chápu, že si se v tu chvíli asi cítila nepřijemně.'' Připomene mi můj trapný zážitek. Pousměju se.
,,Sundáš si ty brýle, prosím?'' Chvilka ticha. Když si už myslím, že se nic nestane, plaše vztáhne ruku a sejme svoje brýle. Oči má zavřené. Otevře je. Ještě nikdy jsem neviděla takhle moc hnědé oči. Nejvíc ze všeho mi připomínají čokoládu. Nojo, věčnej žrout Shin-chan se hlásí!
,,Páni, máš nádherný oči..'' Uteče mi. Hned si po té poznámce připlácnu ruku na rty. On se na mě překvapeně podívá. Zdá se mi takhle mnohem zranitelnější. Každá jeho reakce jde hned lépe poznat. V tu chvíli pochopím, proč se pořád tak zahaluje. On prostě neumí moc skrývat emoce a nerad je dává na odiv každému. To, že se mi takhle odhalil musí být pro něj něco neskutečného.
,,Budeš se mi teď zase nějaký čas vyhýbat?'' Zeptám se ho zklamaně.
,,Proč bych měl?''
,,Po té mojí návštěvě u vás ses mi trochu vyhýbal.''
,,Ne, to není pravda... já jen nevěděl, jak se mám chovat. Co ode mě budeš očekávat. Přišlo mi to všechno, jako kdybys mě litovala a já nechtěl, abys to dělala jen z lítosti.''
,,Cože? Já to přeci nedělám z lítosti! Jak tě tahle hloupost napadla?''
,,Proč by si tak krásná dívka jako ty všímala někoho, jako jsem já?''
,,Já a krásná? Nepleteš si mě s někým náhodou?'' On mi místo odpověd jen rukou projede pramen rusých vlasů a pohladí mě po tváři. Šimrá mě z toho až kdesi hluboko.
,,Jestli tohle všechno není absolutní krása, tak co potom?''
,,Třeba tvoje oči, které skrýváš..'' Poradím mu. Najdu jeho ruku a stisknu jí.
,,Co je na očích tak úžasného?'' Zeptá se poněkud smutně. Jak může mít někdo jako on tak nízké sebevědomí? Je jako zraněné ptáčátko.
,,Když jsou upřímné a laskavé, tak všechno. A ty jsi přesně takový.''
,,Proč si to myslíš, Shin-san?''
,,Protože ty jediný si se postavil za malou obludku a zachránil si jí před něčím ošklivým.''
,,Možná proto, že to nebyla obludka, ale krásná bytost, která zachraňovala motýli z pavučin a přenášela brouky přes silnici, aby je nikdo nerozšlápl.'' Nedokážu ze sebe dostat ani slovo. Tentokrát stiskne mojí ruku on.
,,Tak krásná bytost, že by zasloužila všechnu lásku světa, místo té nenávisti.''
,,A co když není bezpečné ji milovat?'' Vzpomenu si na strýčka, který se jednou neovládl a skončilo to katastrofálně.
,,V tom případě je pro mě už pozdě pro jakoukoliv záchranu.'' Políbí mou ruku na hřbet. Jeho polibek je jemný jako dotek motýlích křídel.
,,Shino-san,co když se jednou ale nedokážu ovládnout a ublížím ti?'' Zeptám se na to, co mě nejvíce trápí.
,,Neublížíš, protože ty to dokážeš. Ty nejsi tvůj strýc.'' S tím mě něžně chytne za bradu a políbí. Po celém těle se mi rozlévá teplo, které bych tolik chtěla pustit ven. Ae nemůžu. Nemůžu, protože bych mu ublížila. Místo toho mu jeho polibky oplácím. Nakonec usneme v těsném obětí. Myslím, že takhle se proti zimě asi ještě nikdo ze shinobi na misi nebránil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste tu?

Ano 100% (14)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 vegetarianskydablik vegetarianskydablik | Web | 5. listopadu 2016 v 10:07 | Reagovat

Shino je fajn :)

2 Soloween Soloween | Web | 6. listopadu 2016 v 13:50 | Reagovat

Joo! Přesně, můj miláček už od dětství :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama