Listopad 2016

Sh.& Sh. 12 -Pravda

28. listopadu 2016 v 21:04 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Chvíli jsme na sebe jen beze slova hleděli. Nevěděla jsem, co říct. Test mluvil za vše. A ty dvě čárky taky. Shino stál nehnutě a nešel na něm vidět sebemenší projev emocí.
,,Chtěla jsem ti o tom říct..''
,,Jenže neřekla...proč?''
,,Nevěděla jsem to jistě...až do teď.''
,,Ale tušení si zřejmě měla...'' Mlčím. Nemám co říct. Taky co? Vždyť má naprostou pravdu. Prohlédl mě okamžitě. Opřu se o židli.
,,Jestli chceš tak...'' Začnu.
,,Tak co? Neříkej, že ho chceš zabít, tomu nevěříš ani ty sama..''
,,Ne, máš pravdu.'' Hledí na mě a stále na něm nic není znát.
,,Prosímtě, řekni alespoń něco, nějakou reakci...'' Škemrám.
,,Já....jestli jsem někdy v budoucnu plánoval děti, tak jedině s tebou... ale ne teď a ne takhle..'' Odpoví.
,,Co to pro mě znamená?'' Slzy mi neskrývaně stékají po tvářích.
,,Já...nevím..'' Vycouvá z místnosti a odejde pryč. Přes slzy nevidím. Zoufale si sednu na postel a dám emocím volný průchod.

*u Shina*
Vyjdu ven z domu klanu Kimizuka. Hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Tohle sem neměl. Neměl sem jí tohle udělat. Ona by se takhle nezachovala. Chtěla pro mě obětovat vlastní život a jak jsem jí to oplatil? V situaci, kdy mě nejvíc potřebovala jsem se zachoval takhle...Chodím po zahradě.
,,Ale, ale mladý pán Aburame, co tu takhle večer a tak nevhodně oblečen?'' Uslyším za sebou hlas Shinina dědy, který poukazuje na moje pyžamové kalhoty.
,,Dobrý večer Hajime-san. Jen..jen jsem se šel projít..''
,,Aaa, tak projít. Nemohlo mi uniknout jisté napětí v jedné místnosti v domě, když jsem se procházel po chodbě. A tak čistě ze zvědavosti jsem poslouchal za dveřmi. ''
,,Já..já..vám to vysvětlím..''
,,Co mi chceš vysvětlovat chlapče? To že si mi zbouchnul vnučku nebo to, že v momentě, kdy nejvíc potřebovala tvojí podporu ses na ní vykašlal?''
,,Asi...obojí...''
,,Pokud se cítíš provinile a jsi si vědom vlastní chyby, nehodlám tě kárat. Chci se tě spíše zeptat, jak hodláš nastalý problém řešit? Víš, stále chci znát důkaz, proč jsi pro mojí milovanou Shin ta nejlepší volba.''
,,Já...se za ní vrátím a řeknu jí, že se omlouvám. Že to byla hloupost a že tu pro ní budu v každé situaci. Protože jí miluju...''
,,Výborně chlapče. Takovouhle odpověď bycho čekával od vyzrálého muže. ''

*u Shin*
Došly mi slzy a jde na mě únava. Lehnu si a pozoruju, jak můj pokoj tone ve tmě. Shino stále nikde. Mám mu nechat prostor nebo ho jít hledat? Takhle to třeba bude vypadat, že mi na něm vůbec nezáleží. Že se při první překážce zhroutím a už nedokážu pokračovat dál. Zvednu se z postele a vyběhnu z pokoje. Ale na schodech do někoho vrazím. Zvednu hlavu a srdce mi udělá v hrudi kotrmelec.
,,Shino-san...'' Zašeptám, v tu chvíli mi totálně dojdou slova.
,,Shin..promiň za to předtím. Měl jsem se zachovat jinak. Odpustíš mi to prosím?'' Místo odpovědi ho obejmu. Pevně. On mě také stiskne.
,,Ale co ten náš...malý problém?'' Připomenu mu jednu trošku aktuální věc.
,,Vím, že by sme to měli řešit...ale zítra je taky den. A já bych ti radši vynahradil všechny tyhle nepříjemnosti.'' Chytne mě něžne za bradu, přitáhne blíž a políbí. No jde mu odolat? Stejně už nemáme co zkazit. Zatáhnu ho k sobě do pokoje a věnujeme se navzájem odslékání těla toho druhého. Když jsme úplně nazí a vzrušení na maximum, Shino vytáhne z kapsy kondom.
,,Nemyslíš, že je na to už trošku pozdě?'' Zeptám se ho. Pokrčí rameny, zahodí ho a milujeme se bez toho.


Ráno po snídani vyprovodím Shina s tím, že to nějak musíme vyřešit. On mi řekne, abych si s tím nedělala hlavu, že ho něco napadlo. Hlavně ať se prý nestresuju, aby byl malej zdravej. Že se prý uvidíme večer u nich doma. Přikývnu a rozloučím se. Pak se jdu podívat k Narům, jestli už dorazila Shikara. Přijde m iotevřít nadšené běsnící tornádo zelené-černé, které, po zjištění, že jsem to já, mi před očima začne divoce mávat rukou.
,,Hele! Hele! Hele!''
,,Tak počkej chvíli, meleš sebou tak, že nevím, co mám vidět.'' Pobaveně jí chytím ruku, abych jí zastavila. Na prsteníčku se jí leskne nádherný kroužek s kamínkem.
,,Páni...Shikaro, moc gratuluju!'' Šťastná za ní jí obejmu.
,,Budeš moje družička, jo Shin? Už pro tebe mám šaty. Nevadí ,že budou světle zelené? Ale půjdou ti k šatům. Jen Shinovi řekni, že si má sehnat zelenou kravatu...jo jsou takový fakt krásný..úzký a šifonový...'' Brebentí nadšeně.
,,A za jak dlouho tu svatbu máte?'' Zeptám se jí.
,,Asi za pět měsíců. Času dost zhubnout do šatů.''
,,No..ale ne pro mě...''
,,Co to meleš? Dyť si hubená jak lunt!'' Poví mi Shikara.
,,Ale..za těch šest měsíců nebudu...'' Naznačím jí.
,,Vždyť za tolik nejíš...'' Nechápe Shikara.Už to nevydržím, popadnu jí a zatřesu s ní.
,,Shiakro..já sem doprdele těhotná!'' Konečně to ze sebe vypustím. Chvíli na mě zírá. Co zírá, doslova čumí.
,,Jako..vážně...a to Shino..?''
,,Ne asi...Sarutobi Hiruzen..jasně, že Shino..''
,,A..jak se to stalo..?''
,,Jak myslíš?''
,,Nojo, to je fakt, máš pravdu..tak to ti gratuluju a kdy se budete brát vy? Nebo ví o tom už Shino?''
,,Ví...dneska večer to budeme řešit. Svatbu sme si fakt nenaplánovali. '' Pousměju se.
,,No a bude to holka nebo kluk?'' Pokrčím rameny.
,,Těžko říct.'' Chvíli ještě mě informuje o svatbě a velkých přípravách a zařizování, které se strhlo u nich doma. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se Temari a Shikamaru každou chvíli zasnoubili taky. Zdá se, že je to skoro u všech na spadnutí. Jen já to vezmu zase v opačným pořadí.

Večer přijdu k sídlu klanu Aburame a zazvoním. Přijde mi otevřím Shino a pozve mě dál. Jako vždy mě políbí na tvář. Vede mě dovnitř, ale nezastavujeme se v domě, procházíme dál, až někam do zahrady za domem, která je ještě krásnější, než ta před. Všude svítí lampiony . Shino mě dovede k malému jezírku, kde si klekne na koleno. Ztěžka polknu.
,,Shin-san. Jsi to nejhezčí, co mě kdy potkalo, vážně si neumím představit ženu tak laskavou, jak jsi ty a také tak odvážnou. Miluju tě už opravdu dlouho a myslím, že ty si ta jediná, se kterou chci strávit zbytek života. Vezmeš si mě?''

Sh.& Sh. 11 - Problém

21. listopadu 2016 v 21:40 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Po noci se Shinem jsem všechno vylíčila Shikaře. Měla z nás ohromnou radost a málem mi gratulovala, jako kdybych už porodila. No...jen jednu část jsem vynechala. A to tu o těch kondomech. Zatímco ona byla štěstí bez sebe z nás, já se vnitřně užírala.
S každým dnem jsem byla trochu nervóznější. Bohužel jsme se Shinem neměli moc příležitostí být zase o samotě, protože na rozkazy Hokage sme byli rozesláni po všech možných koutech, takže když už jsme konečně byli osamotě, padli jsme a usnuli. A dny plynuly, úkoly přibývaly a já pořád čekala na první nezvratný důkaz, že vše proběhlo v pořádku. Ale nedostavoval se.
Když už to bylo měsíc a půl, byla jsem opravdu hodně nervozní. Shino byl zrovna na misi mimo vesnici, takže jsem s ním o tom nemohla mluvit. A Shikara byla taky někde pryč. Jenže ta se měla vrátit dřív. Zrovna jsem seděla u Ichiraku ramen a žmoulala hůlky, když přišla Hinata.
,,Ahoj Shin-chan, jak se máš?''
,,Co? Jo, ahoj Hinato! Jojo, mám se fajn..fajn..a ty?''
,,Hm, jde to. Není ti nic?''
,,Nene, neboj, všechno v pořádku...'' Věnovala mi nedůvěřivý pohled. Zatáhla mě za ruku a já šla s ní. Dovedla mě k nim domů, uvařila mi čaj, usadila mě a zeptala se co, se děje.
,,Víš..já nevím odkud začít...''
,,Jde o Shina?''
,,Také...já ho mám moc ráda a všechno..a když se to konečně stalo, byla jsem strašně ráda, praktiky na vrcholu blaha.''
,,Tak to je moc pěkné Shin-chan, to ti přeji. Ale neměla by si být šťastná?''
,,Já jsem, ale udělali jsme jednu chybu.''
,,Jakou..?''
,,My...si nevzali kondom..'' Následuje chvilka ticha.
,,Aha, to mě nenapadlo... a ty jsi..?''
,,Ne! Já nevím...možná..asi..ne...nevím..'' Řeknu nešťastně.
,,Shin-chan, když si to neověříš, budeš takhle dál pořád zničená a ničeho se nedobereš. Akorát vám do toho zasáhne ta nejistota...jestli chceš, můžu ti to zjistit hned..''
,,Vážně? Ty tu máš test?''
,,Ne, já myslela Byakugan.''
,,A jo...no dobře, ale to je takové hrozně definitivní...'
,,Chceš radši tu nejistotu?''
,,Nene, zjisti to prosím..''
,,Dobře... Byakugan!'' Hinata aktivuje Byakugan a zadívá se na mě svýma rentgenovýma očima. Úplně cítím, že mě prohlíží skrz naskrz. Když ukončí Byakugan, tak si nervozitou žmoulám vlasy v ruce už skoro u hlavy.
,,Shin-chan, je to divné, ale já nic nevidím. Jako skrz tebe. Jsi neprůhledná a vidím jen oheń, nechápu, jak je to možné.''
,,To ani já ne..asi po tom, co jsem použila tu zakázanou techniku..''
,,Snad, ale takhle to nezjistiš ani s pomocí Byakuganu.''
,,Nezbývá, než si koupit test..''
,,Budu ti držet palce.''
,,Děkuji, Hinato.'' Od Hinaty s odploužím do lékárny, abych si koupila ten test, který doma stejně jen hodím na stůl a přikryju spoustou krámů. Nepoužiju ho. Nevím proč, ale ještě nejsem připravená to zjistit. Osprchuji se a jdu spát.
Druhý den se vrátí z mise Shino a pár hodin po něm i Shikara. Doufala jsem, že bude nějaká mise i pro mě, ale nikam mě neposlali. Tak jsem si místo toho zalezla do archivu našeho klanu a četla si svitky o těch, kteří přežili použití nepovolené techniky. Mezi nimi byla i výpověď jedné ženy. To co jsem se dočetla mě skoro položilo.
Ačkoliv klan Kimizuka je sám velmi silný a chytrý, k výzkumu těch, jenž použili onu techniku bylo užito členů klanu Hyuuga. Ti pomocí Byakuganu zjistili následující. Například znásobění chakry, volné proudění ohně po těle, větší fyzickou výdrž, ale také to, že těhotné ženy jsou pro Byakugan neprohlídnutelné.
Ne....to nemůžč být pravda. Doběhnu do svého pokoje a popadnu test. Přečtu si návod a jdu si ho udělat. Když jsem v koupelně a chci se podívat na výsledek, vyruší mě zezdola mámino volání.
,,Shiin! Je tu Shino! Pojď ho přivítat!'' Sakra, zrovna teď. Zběžně hodím oko na test, podívám se na počet čárek a test položím na ručník. V návodu si potom dohledám, co to znamená. Dojdu dolů přivítat Shina. Mamka ho zdržuje s večeří a pořád si chce povídat a on jako správně vychovaný shinobi jí odpovídá a baví se s ní. Při jedné její narážce na děti ve mě málem hrkne. Když konečně jsme se Shinem osamotě, tak si to také láležité užíváme. Poprosí mě, jestli by se mohl jít osprchovat, protože z mise šel rovnou ke mně, jen si domů hodil věci a vzal si na převlečení. Přikývla sem. Dávno už sem totiž myslela na to, co budeme dělat po sprše. Když zmizel ve dvěřích koupelny, hledám krabičku s návodem, ale jako na potvoru jí nemůžu najít. Po pár minutách hledání jí spatřím, že zapadla za stůl. Když jí konečně vylovím, otevřou se dveře a v nich stojí Shino v ručníku a s testem v ruce. Úplně zmrznu.
,,Shin...? Co to má..?'' Zeptá se mě zmateně. Ztěžka polknu. Na testu jsou jasně patrné dvě čárky.
,,Já...my jsme nepoužili kondom a pak se mi to zpozdilo a tak jsem....'' Chytnu si zoufale hlavu do dlaní. Co teď sakra?! Shino ke mně tiše přijde a test položí na stůl. Rozbrečím se.

Sh.& Sh. 10 - Spojení

20. listopadu 2016 v 21:11 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Když mě po týdnu konečně pustili z nemocnice, chtělo se mi doslova slavit. Nejenomže tam byla příšerná nuda, ale taky jsme se Shinem neměli skoro žádnou chvilku jenom pro nás dva. Proto jsem si v den propuštění nadšeně zabalila a modlila se, abych tam v nejbližší době zase nemusela. Doma jsem zpočátku dostala trochu sprda, ale potom byli rodiče rádi, že mi nic vážného není. Hm, až na to, že mám dvě jizvy na nohou, jednu na předloktí a jednu na břiše mi vlastně nic není. Ale to je fuk.
Od chvilky, co se ve mě probudil oheň mě trochu přešla ta stydlivost. Došlo mi, že jsem mohla zemřít a že jsem až do té doby čekala...já vlastně ani nevím na co. My shinobi žijeme hodně nebezpečný život, nikdy nevíme, jak dlouho zde budeme, i když se opravdu hodně snažíme. To mi připomněli Nejiho smrt. TenTen to úplně zdrtilo a dodneška pro něj truchlí. Myslím, že už si nikdy nikoho nenajde a nevdá se. Což je na jednu stranu dost škoda.
Krom jiných událostí uplynulo zase pár let, také začla válka, takže se bojovalo, jak to jen šlo. Konoha plánovala jít do předních linií s pár ninjy a udělat tím nepříteli čáru přes rozpočet. Naštěstí mě ani Shina se to moc netýká, mi budeme jen v záloze. Ale i tak mě to děsí, když si večer balím zbraně do akce.
Přední linie vyšla dobře, až na menší zranění Shikary, po kterém Kankuro téměř přišel o rozum. Neustále byl u její postele a opakoval si, že je to jen a jen jeho chyba. Uklidnit ho nějakou chvilku trvalo. Každopádně po tom, co se Shikara probudila, tak se asi děly věci. Protože hned druhej den mi nakráčela do pokoje se spokojeným výrazem, ze kterého sem přímo jasně četla, Hádej kdo to dneska v noci poprvý prožil? No kdo?!!!
,,Takže...?'' Zeptám se s očekáváním.
,,Bylo to úúúžasný! Shin, já ....já to nedokážu popsat. Bylo to fakt moc hezký a vím, jak hodlám trávit zbytek svýho života.'' Zasměju se. No, doslova promrdanej život.
,,A ...ehm..zkoušeli jste něco..extra?''
,,My toho během celý noci zkusili! Pořád jsme se budili a vždycky k něčemu došlo. On nahoře, já nahoře, zezadu...''
,,Ehm..aha, tak to vám moc přeju, hlavně že jste šťastný.'' Popřeju jí a obejmu jí.
,,A co ty a Shino? Řekni, že už se konečně k něčemu rozhoupal nebo mu do pití přimíchám viagru!'' Té myšlnce se zasměju.
,,Nic nového, pořád jen objímání a občas někdo něco udělá pusou tomu druhému. Ale k ničemu víc se nemáme nějak.''
,,A chceš nebo ti to takhle vyhovuje?''
,,Chtěla bych a dneska večer mu to asi řeknu. Nechce se mi čekat až do svatby. Teda, pokud by se někdy zeptal.''
,No vidíš! Jen mu to řekni a zítra mi povíš, jo?''
,,Dobře. A co brácha a Temari, jak jim to jde?''
,,O tom mi ani nemluv...bratr by mohl být tak laskav a dát si mezi postel a zeď matraci. Přinejmenším.'' Společně se tomu zasmějeme. Zbytek návštěvy je takový uvolněný a Shikara mě povzbuzuje, abych to zkusila, pokud se cítím připravená.

Když odejde, přemýšlím, jak bych to Shinovi řekla. Na okenním parapetu mi přistane motýlek. Ihned poznám, odkud je. Na malém papírku připevněném k nožičce je napsáno čas a místo formou pozvánky. Usměju se.
,,Počkej tady ještě chvilku..'' Řeknu motýlkovi a pak rychle najdu papírek, na který naškrábu odpověď s jedním malým dodatkem. Uvidíme, co on na to.

V noci se tajně vyplížím z domu a jdu na místo smluvené. Tedy na louku za vesnici. Shino už tam čeká, má připravenou deku a všude okolo opět létají světlušky. Přinutí mě to se usmát. Dojdu k němu a na přivítání se políbíme. Pak si lehneme na deku a pozorujeme nebe plné hvězd.
,,Shin-san? To co jsi napsala na ten papír, jsi si jistá?''
,,Samozřejmě. Jako nikdy dřív.''
,,Opravdu? Není to nijak podmíněno sledem posledních událostí, že ne?''
,,Nene, není, neboj. Už delší dobu jsem chtěla, ale nevěděla jsem, jak ti to říct.''
,,Tak...tedy ano..'' Polkne.
,,Nemusíš, jestli nechceš.'' Uklidním ho.
,,Ne, já chci, už strašně moc dlouho, ale myslel jsem, že je vhodné pro dívku ještě počkat...'' Položím mu prst na ústa.
,,Ššš...řiď se tím, co cítíš..'' Vášnivě ho políbím. Cítím, že se mi vůbec nebrání. Konečně! Jemně ho kousnu do rtu a ucítím, jak mi jeho jazyk proniká do úst. Slabě vzdechnu. To on si vezme jako souhlas k jeho počínání a začne mi rozepínat vestu. Já mu zase rozepnu bundu a mikinu. Čelenky skončí v trávě. Další za nimi je moje tričko. Potom Shinovo. Ale zdá se, že podprsenka pro něj představuje menší problém. Líbá mě něžně na krku a mezitím se jí snaží rozepnout. Trochu mu pomůžu. Pak se věnuju pro změnu jeho kalhotám. Rozepnu mu je a sundám. Totéž on provede tě mým. Lehneme si na deku a pokračujeme v líbání a vzájemném prozkoumávání těla toho druhého. Shino mě líbá od krku až na prsa. Tam se zastaví a zasype mě něžnými políbky. Pohladím ho po břiše a sjedu níž. Ucítím, jak je vzrušený. Trošku mám obavy z toho, jak se má tohle do mě vejít. Shino laská každý centimetr mého těla. Strčím ruku za gumu u trenek a stáhnu mu je dolů. Vzdychne. Pak mě i on zbaví posledního kousku oblečení. Dám hlavu níž a lehce ho jazykem polaskám na žaludu.
,,Shin-san...'' Pak to zřejmě samým vzrušením nevydrží, protože mě položí pod sebe. Ještě se ujistí, že opravdu chci, ne do mě nakonec pronikne. Skoro to nebolí a je to úžasný pocit. Propletu svoje prsty s jeho a užívám si to, je to naprost nepopsatelné. Nohama ho obejmu okolo pasu. Stále zrychlujeme tempo, až úplně naplno prožívám ten pocit spojení. Skoro mi připadá, jako bysme už nebyli kadý zvlášť, ale jen jeden.
Když vše skončí, ležíme vedle sebe a ještě se líbáme a užíváme si navzájem těla toho druhého.
,,Líbilo se ti to?'' Zeptá se mě trochu nejistě Shino. Políbím ho na špičku nosu.
,,Moc. A tobě..?''
,,Nic lepšího sem nikdy nezažil..''
,,Tak bysme to mohli zopakovat?'' Na to se jen šibalsky usměje. Opakujeme to několikrát za večer a když je po všem, vyčerpaně jen ležíme v náručí jeden druhému. Pak si ale na něco vzopmenu. Na jednu malou Shikařinu radu, kterou jsem se neřídila. Ale mohla by představovat ten největší problém ze všech. Zněla přitom úplně jednoduše.
,,Hlavně, za žádných okolností, nezapomeň na kondom!!!''

Trump? Velký otazník!

18. listopadu 2016 v 23:10 | Soloween |  Videa
Ačkoliv tento článek bude velmi krátký, nedávno jsem narazila na video nechvalně proslulé kapely Pussy Riot. Docela mě jeho obsah donutil se zamyslet nad tím, jestli si američané nepřidali jen další řebíček do rakve zvolením Trupma a jestli nedojde k podobnému scénáři, jako ve filmech Očista. No nic, každý si po poslechnutí a shlédnutí udělejte vlastní obrázek.

Sh.& Sh. 9 - Únos

16. listopadu 2016 v 23:47 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Shino Aburame, Shin Kimizuka, love, naruto, fan fiction, povídka, OC

Druhý den po noci se Shinem sedíme s Hinatou a Shikarou u mě v pokoji. Dopodrobna jsem jim vylíčila vše, co se stalo. Hinata se jen nápadně červenala a mumlala cosi o tom, že to by do něj nikdy neřekla, ale že je ráda, že jsme spolu. Shikara měla poněkud spontánnější reakci. Div, že nebouchala šampańský. Ona sama ale měla narozdíl ode mě tu výhodu, že už si mohla Kankura prohlídnout a dokonce ho sama potěšila nějak. Kdežto já se Shina nijak intimněji nedotkla, co se známe. Když holky odejdou, tak otevřu okno a dívám se ven. Pomalu padá večer a se Shinem máme schůzku u vodopádů, jako vždycky. Podívám se ven na ulici, někdo se tam mihl. Nebo se mi to jen zdálo? Otočím se do prostoru pokoje a jdu ke dveřím. Ale v om najednou je všude kolem tma.

*u Shina u vodopádů*
Shin má už půlhodiny zpoždění. Ona nikdy nemívá zpoždění. Něco se děje. Nene, uvažuj, tohle je u holek určitě normální, líčí se, oblíkají se a tak. Ale Shin není jako ostatní holky, ona všechno stíhá a rozhodně nemívá spoždění. Třeba je u Shikary. Jo, asi tam dojdu, přes všechno povídání zapomněla na čas.
U Narů doma mi otevře Shikamaru s tím, že Shikara jen co přišla od Shin odešla do Suny a Shin nich rozhodně není. Něc omi uniká? Třeba je u Hinaty, s tou si také rozumí. Jdu tedy k sídlu klanu Hyuuga. Ale ani tam neni. Jdu tedy k nim domů, kde mi otevře její mamka a řekne mi, že je v pokoji. Nejspíš asi usnula, jinak by nezapomněla přece. Oddechnu si a paní Kimizuka mě pustí dál. Jdu do Shinina pokoje, kde mě uvítá jen tma a otevřené okno. Ale Shin nikde. Co se to tu sakra děje? Na okně si všimnu, že se zachytil kousek jejích šatů. Tohle nevypadá, že by v rychlosti opustila pokoj. A když už, tak ne sama.
O půl hodiny déle sedím na její posteli a dívám se na Kibu, jak s Akamarem chodí po pokoji a hledají jakýkoliv náznak.
,,Je tu pachová stopa, kterou bychom mohli sledovat. Nevím, jestli vydrží, jestli se majitel potom nějak nekryl, ale mělo by nás to dovést na místo, kde bude.
,,Tak mě veď. Prosím, Kibo, musíme jí najít!'' Nikdy víc jsem si nepřipadal bezradnější. Kiba přikývne a okamžitě vyrážíme. Ještě před tím slíbím paní Kimizuka, že jí přivedu zpátky i kdyby nevím co bylo.

*u Shin*
Probudím se kdesi ve tmě. Jediné co cítím je zima. Příšerná zima. Úplně mě to šokuje. Já cítím zimu? Začnu se vrtět, ale jsem spoutaná něčím, co strašně řeže a studí.
,,Nehýbej se, tady ti ani oheň nepomůže. Je to speciáln íledová technika, která zamrazí i někoho, jako jsi ty.''
,,Co si zač?''
,,To tě nemusí zajímat. Důležitější je, že někdo by chtěl tvojí kekkei genkai zkoumat, takže jediné, co tě má zajímat je být co nejposlušnější subjekt. No a my tě za to možná za odměnu nezabijem. Jo a taky třeba posloužíš i k něčemu úplně jinýmu...'' Slizce mi rukou přejede po tváři. Plivnu na něj.
Namáhavě polknu. Zkusím aktivovat oheń na svých rukou. Nic. Prosím Shino, at´jsi kde jsi, pomoc...

*u Shina, kdesi v lese s Kibou*
Akamaru nás po stopě vede kamsi do hlubin lesa. Tak spletité cesty, že je ani já sám neznám. Když konečně dojdeme na konec cesty, objeví se před námi velká jeskyně. Jen se na sebe s Kibou podíváme, kývneme a jdeme dovnitř. Ucítím slabou vůni levandule. Vím, ž je tu. Jdeme tmavou chodbou a jsme v pozoru. Dojdeme k rozvětvené cestě. Jedna vede doprava, druhá doleva. Každý z nás si vybere jednu, já jdu doleva.
Když dojdu na konec chodby, jsou tam dřevěné dveře. Otevřu je a vejdu do velké místnosti. Uvidím ji, jak je tam uprostřed obřího ledového místa spoutaná něčím, co vypadá, že je takyy z ledu. Je celá promrzlá, i když je to zvláštní. Zemdleně se na mě podívá. Běžím okamžitě k ní, ale něco mě zastaví. Podívám se na zem a začne mě obrůstat led. Odněkud se vynoří cizí ninja.
,,Haha, tak pán zachránce přišel! No né, jdeš zachránit svojí lásku? Ale víš co? To nedokážeš. Ale jelikož lásce přeju a tak, tak předtím, než tě zabiju ti dovolím se dívat, jak o to tvoje drahá polovička přijde. Bohužel ne s tebou. A nemůžu ti zaručit, že se jí nic u toho nestane.'' Vzteky se ve mě všechno vaří.
,,Ty hajzle!'' Zařvu a snažím se dostat z ledu, ale marně. On k ní dojde a v ruce se mu zhmotní cosi, jako bič z ledu. Vzduch protne švihnutí biše, který dopadne na Shinina záda. Kousne se do rtu. Je vidět, že jí to hodně bolí. Snažím se z ledu dostat o to rychleji.
,,Okamžitě přestaň! Nech jí na pokoji! Proč radši nebojuješ jeden na jednoho, aby to bylo fér?'' Neovládám se a křičím.
,,Teď vidím, že mi vážně polezeš na nervy. Asi nejdřív zabiju tebe a přiměju jí se dívat.'' Pomalu jde ke mně, bič se přemění do ledového kunaie.
,,Nech ho na pokoji!!!!!'''

*Shin*
Ucítím v sobě náhle novou sílu. Veškerý mráz, který mi až do teď ochromoval tělo ustoupí. Nechám oheň ve mně plát. Pouštím ho ven. Pouta tají a led okolo mě se mění na neškodnou břečku. Cítím, jak mě plameny zachvacují. Ruce, nohy...postupně celé tělo. Už nejsem jen sama sebou, ale jsem oheň sám! Vím, že použití téhle techniky je zakázané a ohrožuje na životě, ale pro lásku to udělám, nehledě na následky. Pomalu jdu k tomu prevítovi. Ten vůbec nechápe, jen se zmateně rozhlíží a v jeho očích zahlédnu ještě něco. Strach? Chytnu ho pod krkem a mrštím jím o zeď. Když dopadne, jdu znovu k němu, tentokrát do něj pouštím chakru a oheń tak, že se mu začíná vařit krev v těle. Jednoduše ho uvařím zaživa. Když dopadne na zem dojde mi, co jsem udělala. Oheń mě začne opouštět. Najednou si připadám strašně slabá. Vím jen to, že se mi chce spát...spát.....

*Shino*
Shin v plamenech je hrozivá. Když ho přehodila přes místnost, bál jsem se. Ne jí nebo o něj, ale o ní. Použila TU techniku. Kdo ví, jaké to bude mít následky... V tu chvíli přibhne i Kiba. Ten si to fakt umí načasovat. Pomůže mi se prokopat z ledu ven. V tu chvíli uslyším žuchnutí a podívám se Shininým směrem. Ninja zčervenalý leží na zemi a Shin nemá daleko k tomu omdlít. Zachytím ji těsně před tím, než upadne. Je hodně popálená a zesláblá.
,,Shino...'' Zašeptá. Okamžitě si sléknu bundu a zabalím jí do ní. Kibovi stačí jen jeden pohled a běžíme. On zburcovat klan Kimizuka, já s bezvládnou Shin do nemocnice. Nikdy mi těch pár minut běhu nepřipadalo delších.

Minimálně hodinu a půl už sedíme v nemocnici na chodbě. Jsem nervozní, ale nechci to dát najevo. Hokage běžela za Shin, hned jak to zjistila a polovina klanu Kimizuka je tu také. Vevnitř s Hokage je starší klanu, což je čirou náhodou i Shinin děda. Kiba sedí vedle mě. Nesnaží se ani o soucitné řeči, ví, že je to mimo.
Když se po čekání, které se jevilo jako nekonečné, otevřou konečně dveře, vyjde z nich Hokage se Shininým dědou.
,,Je dobře Tsunade-sama, že stále znáte tyto možnosti léčení. Spoustu věcí to usnadní.'' Pak se obrátí k nám.
,,Mladá Shin je v pořádku. Je hodně popálená a nějakou dobu si zde poleží, ale přežije to a to je hlavní. Doufám, že to bude pounaučení pro další mladé z našeho klanu, že propříště by se jim tato technika nemusela vyplatit. Hodně při tom riskovala svůj život. Doufám, že ten, kvůli komu to udělala stojí za to.'' Věnuje mi významný pohled. Hokage není tak přísná a pokyne mi, že jí už můžu navštívit. Vejdu do pokoje. Je to nezvyk vidět jí ležet v něčem tak ostře bílém. Otevře oči a slabě se na mě usměje. Skoro celé ruce má ovázané a zbytek těla není pod pokrývkou vidět.
,,Co si mi to udělala? Co kdyby se ti to nepovedlo a já tu zůstal bez tebe..?'' Nevydržím to a už se konečně zhroutím. Ona natáhne ruku a chytne mě za tu mojí.
,,Nemohla jsem se dívat na to..jak by ti..ublížil..nesnesla bych jen to pomyšlení..'' Zakašle. Je hodně zesláblá.
,,Mám tu s tebou zůstat přes noc?'' Zeptám se jí.
,,Prosím...budu se cítit o něco jistější.''
,,To co ti prováděl tím ledem...bolelo to hodně?''
,,Ano...poprvé v životě jsem poznala, co to je zima. Pálilo to a řezalo. A nejen ty fyzické rány, ale i to, že mě mrazil pomalu zevnitř. To byla asi největší bolest. Jako ledový nůž uvnitř.''
,,Neboj, už je to pryč.''
,,Děkuju, že jsi mě hledal. Zachhránil si mě, zase.''
,,Ale ty si za mě chtěla obětovat život...to je mnohem víc, než jsem já udělal.'' Rozkašle se. Dojde mi, že jí mluvení vyčerpává, proto jí jen položím prst na ústa a zlehka políbím. Pak si sednu na židli k ní a čekám u ní, dokud neusne.


Vzdorovat? Tabu!

15. listopadu 2016 v 20:11 | Soloween |  Moje kecy
Co je v dnešní době největší tabu? Asi to, když někdo vzdoruje systému. Lidi jsou tak malí, že si přes samé pomluvy nevidí ani na špičku nosu. Ale nebuďme zaujatí jen proti jedné generaci, dnes si je tu pomluvíme všechny.
Mladá generace lidí má největší problém asi s budováním osobnosti a individuality. Vlivem starších generací, které odmala dítěti vtloukají do hlavy, co je špatné a co dobré ho takto vlastně nutí podvědomě k tomu, aby se radši vůbec neodlišoval. Nejlepší je zapadnout, být jako ostatní a vůbec nevyčnívat. To jak ve stylu oblékání, tak v názorech a tak.
Dneska je v módě parka? Budu jí mít. Tmhleta holka je in a má černý kalhoty s dírama na kolenech - kde se to dá koupit?
A k tomuto problému se hned dají přiřadit youtubeři. Nechávají se uplácet, aby dělali reklamu a tím ovlivńují ty, kdo je sledují. Jen si vemte ty boty nad kolena, který maji skoro všechny youtuberky. Jsou jako přes kopírák. A když je někdo osočí z reklamy, už mají vycvičené fanoušky, kteří je brání, že je to normální, oni by to udělali také. Za peníze prodat svojí čest? Proč by ne, podle nich je to v pořádku. Ale nemělo by!
A co jejich rodiče? Ty nám kážou o morálce, jak jsme zkažení a hříšní a přitom sami spí se zbraní pod polštářem a jak kolikrát říkají, stříleli by uprchlíky. Ale proč? Jenom proto, že jsou to Arabové? Jsou i zvrhlí bílí lidé, kteří znásilňují a dokonce některé ženy zabijí vlastní dítě! A to jim přijde normální? Ne, to se totiž ušlape pod koberec a nebude se o tom mluvit. Těma svýma generovanýma řečma z učebnic se z nás stát snaží udělat ovečky systému, tají a tutlá, podplácí a proč? Jen aby měli sami dost nahrabáno a my jim ještě víc dávali. Přijde vám toto normální? Podle mě v týhle zemi něco strašně smrdí a je na čase s tím co nejdříve něco udělat. Bůhví, co budou jednou učit vaše děti. Jak zabít Araba? A nebylo tohle už tady? Nepřipomíná vám tahle diskriminace rasy něco? Jednu dobu, kdy byl diskriminovám jiný lid, slukovali je do ghett a odstrkovali a nakonec likvidovali jak odpadky. To je nechutné, nelidské a odporné.
Lidi by se měli nejdřív zamyslet sami naad sebou, jestli jsou opravdu bez chyby, než začnou kázat, já vím a určitě o sobě můžu říct, že bez chyby nejsem. Mám určitý předsudky vůči cikánům, nepodala bych jim třeba ruku nebo tak, ale rozhodně by mě nenapadlo je odstrkovat k likvidaci nebo se k nim chovat jako k méněcenným. Naopak, dla bych jim stejná práva a povinnosti, jako nám. Totiž třeba chodit do práce. :D
Lidem, kteří si tento článek přečetli až sem bych jen ráda řekla jednu věc, nebuďte prosím stejné ovce a dbejte na svojí individualitu. Co víc, vyžadujte jí a trvejte na ní. Nebo je jen otázka času, kdy i vás stát a systém ubije tak, že vaše největší starost bude, jestli je cukr v Lidlu ve slevě.
Pokud vás článek zaujal, pošlete ho prosím dál, zanechte komentář nebo ohodnoťte, to už nechám na vás. Ale ráda bych na toto téma rozvedla diskuzi do budoucna, protože mi záleží na tom, aby lidé viděli svět svýma očima a ne očima ideálního občana.

Sh.& Sh. 8 - Dvojí pohled

13. listopadu 2016 v 0:09 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Ať je to taky trošku zajímavější, tak sem přidáme Shinův úhel pohledu a dáme si jeden den jako on. Jo jinak se postupně začne zvedat věková dostupnost, takže obměníme tagy:
Tag: love, naruto povída, fan fiction, 15+, shino, OC, romantika, sex, shin


(Shinův pohled na věc)
Ráno mě probudily kroky na chodbě. Shin spokojeně spala. Nechtěl jsem ji budit, tak jsem zůstal ležet a nehýbal se. Ale moje malá sestřenka měla zcela jiné plány. Nečekaně rozrazila dveře do pokoje a zakřičela:
,,Shino-kun! Ráda tě vidííím!'' Shin sebou polekaně trhla a vzbudila se. A malá Sumiko spustila.
,,Mamíí, Shino tu má holku! A spí spolu!'' Vážně lepší probuzení není. Shin je celá rozpačitá, protože tohle opravdu nečekala. Do pokoje se přižene teta a máma. Shin zrozpačití ještě víc.
,,Dobré ráno paní Aburame...''
,,Dobré ráno Shin, Shino nám toho o tobě napovídal. Tak nám tě konečně i přivedl ukázat.'' Výborně, teď jí začne bombardovat otázkama. Do dvěří přijde i táta. To je tu nějaká rodinná sešlost nebo co?
,,Ahoj Shino a...dobré ráno Shin. Co se to tu děje?''
,,Aale, náš syn využil, že jsme z domu a přivedl si sem svojí dívku. Jen doufám, že ze mě neuděláte babičku.'' Zabořím hlavu do dlaně a Shin vedle mě se červená.
,,Mami, tati, teto - mohli by jste nás prosím chvilku nechat, než se oblečeme a tak?'' Naštěstí mají dostatek taktu a odejdou. Okamžitě zavřu dveře, aby už nás nepřekvapili další příbuzní.
,,Myslím, že nás čeká jedna hodně trapná snídaně plná narážek mojí matky.'' Oznámím Shin. Ta se plaše usměje. Miluju její úsměv, nechápu, jak nemůže vidět, jak moc je krásná.

Po snídani musí Shin domů a já, jelikož nechci čelit dalšímu náporu otázek se jdu projít do lesa. Na našem tréninkovém místě potkám Kibu.
,,Čáu, Shino, tak co ty a Shin, dobrý?''
,,Ahoj Kibo. Ano, všechno je v pořádku.''
,,To sem rád, konečně ste taky spolu! A co, už něco bylo?''
,,Nerozumím tvojí otázce.''
,,Ale jen se nedělej! Já sem si našel jednu boží kočičku a řeknu, ta teda umí. Připadá mi to, že když to děláme, tak se měníme na zvířata!''
,,To bude možná tím, že ty zvíře si. Napůl od Akamara.''
,,Moc vtipný Shino... ale ne, vážně. Už ste něco dělali?''
,,Políbili jsme se, když to potřebuješ tak nutně vědět.''
,,A to je jako všechno?? Nic víc? Dyť na tu holku bereš už odmala!''
,,Jak to sakra víš?!'' Dopálím se.
,,Noo..ty si myslíš, že seš hrozně neprůhlednej, ale vždycky když byla poblíž, tak si hrozně zmlknul a pořád jenom civěl na ní. Jo a o chunninskejch zkouškách, kdy vyhrála, tak ses usmál. To mi to potvrdilo.''
,,Aha....já bych rád, ale já nevím jak. Nevím co dělat, aby se jí to líbilo.''
Ale to je jednoduchý! Hele tady jsem si pujčil od ségry tohleto.'' Zaloví v bundě a vytáhne nějakou příručku.
,,Co to je?''
,,To je příručka o sexu. Jednoduše se tam píše o všem, co holky chtěji a líbí se jím to. A sou tam popsaný různý způsoby a polohy a tak. Klidně ti to pučim, já už jí umim nazpaměť.''
,,Ehm...dobře, děkuju... a co bys mi doporučil, když jsme se teda zatím jen políbili?''
,,No, asi bys měl začít ty. Od kluka se tak nějak očekává, že tu holku povede. Ale měl bys jí nějak potěšit. Třeba jí to udělej pusou.''
,,Není to moc rychlé?''
,,Ne, nějakou chvíli to trvá...''
,,Takhle jsem to nemyslel...myslím že bych jen z líbání přeskočil najednou sem.''
,,Tak si předtim ještě projeď celou anatomii, když chceš. Jen ti radim.''
,,Dobře..tak děkuji Kibo.''
,,Nemáš za co.'' Zazubí se dobrosrdečně. Pak se omluví, že musí za svojí novou přítelkyní a mně tam zanechá s pochybnou příručkou a zmatkem v hlavě. Tak vezmu tu knihu a začnu číst. Autor se rozhodně neomezoval pouze na text a je doplněná i o nejrůznější obrázky. Nicméně na pár dalších večerů mám co dělat.

*o 2 týdny později*
Po nějaké době mám konečně příručku dočtenou a připadám si zvláštně. Jakoby mě někdo zneužil. Okradl o zbytky dětství nebo aspoň nějakou nevinnost, která mi zbývala. Kromě normálních praktik zde totiž byly popsány i ty anální a něco, co neslo název fisting. Už podle obrázků jsem tu část přeskočil. Ale stačil jsem si všimnout Kibovy poznámky rozhodně vyzkoušet. Dneska večer má Shin opět přespat u nás. Přes počáteční trapnou situaci se rodičům moc líbila a byli opravdu nadšení, že jsem si konečně někoho našel. Tak jsem se připravil jak nejlépe to šlo a už jen očekával večer v celé jeho kráse. Vycházelo to přesně na dva měsíce, kdy jsme byli spolu.
Shin přišla okolo sedmé. Na sobě měla lehké letní šaty v tmavě fialové barvě a neskutečně jí to slušelo. U dveří jsem jí na uvítanou políbil na tvář a ucítil slabou vůni levandule. Takhle voněla pokaždé a pokaždé mě to naprosto dostalo. Vzpomenu si na událost z chunninských zkoušek, když mě Kankuro při boji otrávil a ona seděla vedle mě. V tu chvíli jsem dokázal vnímat jenom její vůni a to, jak jí to zase sluší. Nějaký jed mi byl úplně jedno. Když zamíří směrem k domu, tak se zhluboka nadechnu. Tak do toho.

(opět se vracíme k Shin)
V kuchyni se pozdravím se Shinovými rodiči a povečeříme spolu. Pak se Shinem zamíříme k němu do pokoje. Na židli si položím batůžek s několika málo věcmi an převlečení, zejména s pyžamem, které jsem tentokrát sbalila přednostně. Shino mi řekne, že on už se umyl předtím, než jsem přišla, ale že mám v koupelně všechno nachystané, jak jsme zvyklá. Poděkuji mu a odejdu. Když se vrátím, čeká mě překvapení. Všude po pokoji létají světlušky, Shinova alternativa svíček. A v ruce drží čerstvě natrhané Higanbany. Přijdu k němu a on mi je podá. Vděčně ho políbím. Když se odthrneme, květiny dám do nachystané vázy a podívám se na něj, co se to děje.
,,Chtěl jsem pro tebe udělat dnešní večer něčím výjimečný'.'' Políbím ho znovu, tentokrát jen tak nepřestanu. Začnu pohybovat rty a zachvíli se ztratíme v pocitech ze vzájemného líbání toho druhého. Pomalu postupujeme směrem k posteli. Když jsme u ní, Shino mě zastaví, vezme do náruče a položí na postel.
,,Chtěl bych něco zkusit...když se ti to nebude líbit a nebudeš se na to cítit, řekni mi to. Ihned přestanu.'' Přikývnu, ačkoliv jsem zmatená. Jeho ruka mě pohladí po rameni a rty mi položí na krk. Jemně mě líbá a kouše do kůže, až mě z toho šimrá všude po těle. Chci mu to nějak oplácet, ale on mě jemným zatlačením přiměje lehnout si.
,,Dnes jen ty.'' Vysvětlí mi svoje pravidla. Nevím, ještě, co za hru hraje, ale rozhodnu se neodporovat. Tohle je poprvé, co se nestydí a něco doopravdy dělá sám od sebe. Chci si to užít, dokud to jde. Jeho ruka se mezitím z mého ramene přesunula k uzlu na osušce, který velmi lehce povolil. Zatajím dech, osuška se rozváže a odhalí mé tělo. On mě nepřestává líbat a postupně od krku sjíždí níž. Nemůžu tomu ani uvěřit! Srdce mi tluče tak, že mi div nevyskočí z hrudi. Něžně položí své ruce na moje boky a hladí mě všude po těle. Břicho, stehna, záda... Jediné, na co se zmůžu, je že se ho pokusím obejmout. Jeho ruka se konečně přiblížím k mému ňadru. Chvíli váha, ale pak ho zlehka polaská také. Vzrušením zasténám. Začnu k sobě tisknout nohy a kroutit se. Tohle dlouho nevydržím. Pomalu skloní hlavu a špičkou jazyka se zlehka dotkne mojí bradavky. Vydechnu. Obkrouží jí dokola a pak pokračuje v líbání dál, směrem níž a níž. Začnu dýchat čím dál tím rychleji. To jako opravdu a sám od sebe....?
Přesvědčí mě o tom až když na patřičných místech ucítím jeho jazyk. Zpočátku se jen nesměle dotkne, ale po chvíli jím začne kroužit a přidávat na intenzitě. Musím si rukou zakrýt ústa. Cítím, jak jazykem začne pronikat do mě. V tu chvíli je toho na mě moc a udělám se.
Ještě mnou cloumá orgasmus, když si Shino lehne vedle mě a prohlíží si mě. Když odezní, dojde mi, že jsem stále nahá. Prvotním reflexem je, že se chci zakrýt, ale pak mi dojde, že teď už to stejně nemá cenu. Tak si lehnu na bok a otočím se směrem k němu.
,,Líbilo se ti to...?'' Zeptá se mě plaše. Jak by ne!!!
,,Líbilo a moc....ale co se najednou stalo, že tohle všechno?''
,,Chtěl jsem tě nějak potěšit a také....toužil jsem po něčem podobném už delší dobu, ale nechtěl jsem tě do ničeho nutit a navíc jsem nevěděl vůbec co mám dělat ani jak...Nakonec mi poradil Kiba..''
,,Pročpak jsi mi něco neřekl? Mohli jsme oba společně, takhle si připadám, že ti teď něco dlužím.''
,,Ale vůbec nic mi nedlužíš...''
,,Stejně ti to budu chtít oplatit..''
,,Já..já...'' Umlčím ho polibkem. Přitisknu se k němu a rukou mu přejedu přes svalnatou hruď až k okraji kalhot. Zaháknu za gumu dva prsty. Shino skoro nedýchá.
,,Shin-san..já ještě nevím....jsi tak nádherná, ale z tohohle mám trošku strach.'' Dám ruku zase pryč a poíbím ho.
,,Dobrá, nebudeme nikam chvátat, až budeš chtít ty sám.''
,,Opravdu? ''
,,Ano, máme spoustu času.'' Otočím se a beru si svoje nachystané pyžamo, že se konečně obléknu.
,,A nechtěla bys přes noc zůstat takhle..?'' Zeptá se zklamaně.
,,Jen v případě, když mě zahřeješ vlastním tělem.'' Usměje se na mě.
,,Rád.''

Sh.& Sh. 7 - Přespání

11. listopadu 2016 v 23:58 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Od oné události u vodopádů už pár dní a dokonce i týdnů uběhlo. Seděly jsme se Shikarou u mě v pokoji, zrovna se vrátila ze Suny. Pečovala o Kankura, který byl zraněn po únosu Gaary. Vypráví mi s růžovým obláčkem okolo hlavy to, co s Kankurem dělali a jak daleko se už dostali.
,,No vidíš, to je fajn. Jsem ráda i za tebe.'' Podpořím jí přátelsky když domluví.
,,A co mezitím ty se Shinem?'' Zeptá se mě ona.
,,Ani nic, od toho vodopádu jsem se nedostala nikam. Nejvýš sem mu rozepla jeden knoflík u košile. Myslím, že když se tehdá vysvlékl do plavek, tak to byl nejvíc nahej, jak ho kdy uvidím.''
,,Ale blbost. Asi se jen stydí no. Ho musíš trošku popohnat. Hele už si u něj spala?''
,,Ne, ale on u nás ano. Mamce se hrozně líbil, furt se ho na něco ptala...dovolila by mu úplně všechno a on řekl, že bude spát na gauči v obýváku, aby si nemyslela, že má za lubem nějaké nekalosti. Je z něj unešená ještě víc.'' Svěřím Shikaře.
,,No...tak zkus přespat ty u něj dneska. Ty se na gauč nevyšoupneš a něco už si vymyslíš, aby s tebou zůstal.''
,,Dobře, ale jak to mám vymyslet? Nemůžu mu jen tak říct ahoj můžu u tebe dneska spát. To je blbý.''
,,Tak mu řekni, že ti chybí a jestli by jste dneska přes noc nemohli být spolu, ale že u vás to nejde.''
,,To nezná tak špatně...vidíš, přece jen ti Kankuro neudělal lobotomii..''
,,Lobo-... cože?''
,,Nene..nic.''

Odpoledne jdu ještě trénovat a se Shinem se mám vidět až k večeru. Ač přes velkou nervozitu, když se sejdeme zkusím tu možnost, kterou navrhla Shikara a on se me dokonce sám zeptá, jestli bych u něj chtěla být přes noc, ale jestli mi nevadí, že jeho rodiče budou pryč. Samozřejmě, že ne!!!! Ale navenek nedám nic znát a tvářím se klidně.
Dojdeme k rodinnému sídlu klanu Aburame a Shino mi otevře dveře. Znovu žasnu nad vším tím hmyzem, který se zde zdržuje i v noci. Všude je plno světlušek, takže jejich měkkě světlo osvětluje všelijaké květiny, které zdobí jejich zahradu. Zejména nádherně se vyjímají pavoučí lilie. Přivoním si k nim, Vždycky jsem měla slabost pro Higanbany. Shino mě vede dál, dovnitř do domu. Je to jedno velké zmatené bludiště chodeb, ale musím uznat, že to na člověka působí příjemně, zvlášť s tou úžasnou zahradou a všudy přítomnými světluškami. Dojdeme až k Shinovi do pokoje.
,,Nemáš hlad?'' Zeptá se mě starostlivě.
,,Pořád.'' Řeknu mu s úsměvem. On mi ho oplatí a nachvíli zmizí. Nechá mě tak osamotě a já si konečně můžu prohlídnout jeho pokoj. Jeden by čekal strohou místnost, ale má tu plno knih. Převážně poezie. Vůbec bych to do něj neřekla. Po chvilce se vrátí i s nějakým jídlem. Překvapí mě tím, že to je zrovna dango a jahody. On si opravdu pamatuje všechno, co mu říkám. Když sníme večeři, je venku už úplná tma. Beze slova sklidíme talíře a Shino začne rozestýlat.
Zrovna se ho chystám zeptat, kde je koupelna, když mě předběhne.
,,Koupelna je kdyžtak o dvoje dveře dál napravo v chodbě. Ručník už jsem ti tam dal.'' Poděkuju mu letmým polibkem na tvář a dojdu se umýt. Když se dosprchuji, tak se zabalím do osušky a protože nikde nikdo není, přeběhnu do jeho pokoje jen tak. On už mezitím stihl připravit postel a očividně nehodlá dneska spát jinde, protože na posteli si všimnu dvou polštářů a dvou dek. Dojde se také umýt a já si zkrátím čekání jednou z jeho knih. Když přijde, tak má na sobě jen pyžamové kalhoty, což je na něj neobvykle odhalující, ale vzhledem k teplé letní noci adekvátní.
,,Um..Shino-san...já nemám v čem spát, nedošli jsme k nám pro nic...'' Vysvětlím mu, když se na mě zadívá, že jsem stále zabalená v osušce. Omluví se mi a ze skříně vytáhne jedno ze svých triček. Pak se taktně otočí a nechá mě se do něj obléci. Když jsem hotova, obejmu ho zezadu a přitisknu se k němu. Voní tak, až se mi z toho zamotá hlava.
,,Děkuju ti..za všechno dneska..''
,,Nemáš vůbec za co, to spíš já děkuju tobě.''
,,Za co?''
,,Že si tu dneska přes noc...odmala když tu naši nejsou mám trošku strach..'' Chytnu ho za ruku a naznačím mu směr k posteli. Nejdřív se trochu zamyslí, ale pak se mnou jde. Lehneme si a díváme se jeden na druhého.
,,Vlastně mě navedla Shikara, abych se tě zkusila zeptat...'' Přiznám mu.
,,Tak to měla opravdu dobrý nápad. Ale musela vědět, že tu dneska moji rodiče nebudou.''
,,Věděla to. Ale já toho nechci zneužívat, neboj..'' Ujistím ho. Trošku si stáhnu jeho tričko níž, protože mi pořád vylézá nahoru a odhaluje i to, co nemá.
,,Proč se mi vždycky stává, že když jsem s tebou, tak zásadně končím tak, že nemám co na sebe?''
,,Shoda náhod?'' Navrhne on.
,,A nebo mě okolnosti chtějí ponížit..''
,,Rozhodně se nemáš za co stydět, máš krásnou postavu...''
,,Já myslela, že si se tehdy nedíval.'' Připomenu mu s úsměvem. On sklopí oči a zrůžoví.
,,Nedíval, měla si nárok na alespoň nějaké soukromí, ale z té vody si vylezla dřív, než jsem se stihl úplně otočit.'' Přizná mi. Takže mi teď definitivně můj kluk přiznal, že mě viděl nahou ještě dřív, než jsme spolu byli. Kupodivu mu nezačnu nadávat do voyerů a šmíráků. Chvíli je ticho.
,,Shin-san, nechtěl jsem vážně, nezlob se..''
,,Já se nezlobím.''
,,Opravdu?''
,,Opravdu ne. Jen mi přijde nefér, že ty si mě viděl a já tebe ne..'' Po tomhle výroku se trochu začervenám. Přeci jen spolu nejsme tak dlouho jako Shikara a Kankuro. Polkne.
,,Neber to nějak jako že si chci srovnávat účty..spíš to byl pokus o vtip..'' Snažím se zachránit situaci. On mě místo odpovědi políbí. Oplatím mu polibek a potom další a další. Přisuneme se k sobě blíž, deky dávno skopnuté bůhví kde. Tiskneme se k sobě a líbáme se jako nikdy předtím. Už si ani nerovnám tričko, tak nějak samovolně vyhrnulo mně až nad pupík. Shino se začne z úst přesouvat na můj krk. Každý jeho polibek pálí jako oheň. Rukama mě obejme kolem nahého pasu. Samotného ho překvapí, že se mi tričko vyhrnulo, ale snaží se nedat nic najevo. Když se od sebe odtrhneme, stáhnu si tričko opět pod zadek a ztěžka oddechujeme.
,,Nechceš k tomu půjčit ještě kraťasy?''
,,To je v pořádku.'' Ujistím ho a chci se k němu přisunout ještě blíž, ale na něco narazím. Nebo spíš na někoho. V boku mě opět něco píchne a jen tak tak, že z reflexu si na to místo nepřiplácnu ruku. Podívám se dolů a všimnu si, že Shinovi kalhoty jsou již notnou dobu slušně napjaté k prasknutí. Skousnu si spodní ret. No přeci jen s ním něco dělám.
,,Promiń Shin-san..nechtěl jsem, aby tě to nějak znechutilo nebo pohoršilo..''
,,Ehm..proč by mělo?''
,,Protože si o mně musíš myslet, že mi jde jen o jedno.''
,,Ne, to si nemyslím...takže to minule nebyly klíče..''
,,Ne, styděl jsem se za to a nechtěl jsem, aby si na to přišla.'' Podívám se na něj a beze slova ho políbím na rty.
,,Ale prosímtě, vždyť je to normální...a já aspoń vím, že se ti vážně líbím..''
,,Víc než jen to..'' Sebere mi vítr z plachet...
,,Shino...'' Poprvé zapomenu na formality.
,,Shin, miluji tě.'' A já vidím, že to samé říkají i jeho oči.

Sh.& Sh. 6 - Návrat

10. listopadu 2016 v 0:08 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Misi jsme splnili docela rychle a čistě. Nikdo si nás moc nevšiml, vyřídili jsme pár nepřátelských ninjů a zachránili pánovu dceru a šup zpět domů. Taková idylka a hotovo. Teda, ne úplně, ještě nám zbýval jeden večer, kdy jsme byli u hranic sněžné země, takže pořád docela zima a slečna Yoshiko si vyžádala svůj vlastní stan. Postavili jsme jí ho, protože už jsme se viděli nadruhý den, že se jí zbavíme a bude od ní klid. Samozřejmě tak, že jí předáme, jinak to myšleno nebylo. Po celodenním komandování tou rozmazlenou dívkou jsme si se Shinem vlezli do stanu a připravovali se ke spánku. Od prvního polibku se nijak moc neosmělil a byl stále takový tichý a rozpačitý se mi zdálo. Ale i na jeho standardy, když jsem na něj promluvila mi odpovídal mnohem více, než dřív, což se také počítalo jako úspěch. Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že stál o mou přítomnost a dokonce ho i těšila, i když většinou spíše takovým tím tichým dojmem, kdy jsme vedle sebe mlčeli a rozpaky moc nevěděli co dělat. Ale uklidňovala jsem se tím, že si touhle fází musí projít každý a navíc jsme spolu byli jen pár dní. No a znali se od dětství....
Ulehla jsem do spacáku hned po Shinovi a přitiskla se k němu, aby mu nebyla zima. Už se z toho tak nějak stal náš každovečerní rituál, ale stejně jsem z toho pokaždé měla úplně husí kůži a srdce až v krku. Vždycky tyhle večery probíhaly stejně - přitiskli jsme se k sobě, on mě opatrně a s rozpaky objal, jako bych byla ze skla. Chvíli jsme si i povídali, bylo to takové to začáteční vzájemné oťukávání jeden druhého. Zjišťovali jsme si oblíbená jídla, věci, místa a činnosti.
,,Co ráda děláš ve volném čase?''
,,Asi spím..nebo jím a ty?''
,,Chodím do lesa. Co ráda jíš?''
,,Všechno....nejradši ale asi dango a jahody. Ty?''
,,Nějak si nemůžu vybrat jen jedno...'' Pak mě napadne jedna zajímavá otázka.
,,Co jsi za znamení?'' Překvapeně se na mě podívá.
,,Vodnář...proč?'' Vzpomenu si na Shikary sprostou knihu s erotickým horoskopem...
,,Jen tak mě to napadlo...já jsem lev.''Chvíli si ještě povídáme, než jdeme spát. Ráno vstaneme a sbalíme stany. Poté, co se feudálova dcera uvolí, že teda jako můžeme, tak pokračujeme v cestě. Odpoledne ji šťastně předáme a tradá, konečně domů. Cestou se se Shinem domluvíme, že se uvidíme večer u vodopádů. Pak se ve vesnici každý rozejdeme k sobě domů. Doma se rychle vysprchuji, najím a běžím k Shikaře. Výjimečně je doma. Povím jí o misi, o cestě a o všem, co se stalo. Má z toho takovou radost, že div neskáče po celém pokoji.
,,Vidíš, já ti pořád říkala, že tě má rád!''
,,Jo a...zjistila jsem, co je za znamení..'' Přiznám jí stydlivě. Ona se jen zasměje a dojde pro tu svojí přisprostlou knížku.
,,Tak se na něj podíváme...vodnář říkáš...takže citlivej, líbí se mu zajímavé ženy. No vidíš, to ty rozhodně si! Je vytrvalý, nápaditý a něžný...no tak to se rozhodně nudit nebudeš. Dokáže v partnerce rozdmýchat žár...'' Celá rudá se jí pokusím rozpaky knížku vytrhnout z rukou, ale ona uskočí a utíká přede mnou po pokoji a dál čte.
,,Dbá také o to, aby byla partnerka uspokojená...no vidíš Shin, ty si ale umíš vybrat!''
,,Nech toho, teprve jsme se políbili...navíc je hrozně stydlivý, k něčemu takovému nedojde ještě hodně dlouho...''
,,No neříkej mi, že když jste tam spolu leželi namáčknutý na sebe, tak to s ním nic neudělalo.''
,,Nevím, co myslíš..Jakože po mně měl vyjet?''
,,Ne, to ne. Myslím, jestli mu nes-..''
,,Shikaro! Jasně že ne! Teda...já nevím..sice jsme u sebe leželi blízko, ale vlastně sem si nevšimla, že by někdy přišoupnul i spodní část těla..''
,,No vidíš, tak to máš jasný, bere na tebe! Ty musíš jenom zjistit, jak na to, aby odložil ty svoje zábrany a ukázal ti to svoje umění..nebo taky něco jinýho..'' Proboha, s jakýma úchylákama se to já kamarádím! Myslím, že jí asi něco narušilo mozek, musím se zeptat Kankura, jestli mezi jeho záliby nepatří lobotomie...
,,A jak to mám podle tebe asi udělat?''
,,Jednoduše...dneska večer máte rande si říkala..''
,,To není rande, jen se sejdeme.''
,,Nepřerušuj mě! Máte rande, takže ty si oblíkneš ty pěkný fialový šatičky, co ti dělaji tak dobrou postavu s tim trošku větším výstřihem. No a budeš se o něj různýma náhodama otírat nebo se předkloníš..''
,,To je hrozně laciný.''
,,Tobě se taky furt něco nelíbí. Ale už si jednou před nim skoro nahá byla. Tak to zkus dneska v náznaku. Méně je někdy více, takže mu náznakem ukaž to, co už viděl, ale vlastně neviděl.''
Z té její mystifikující rady jsem celá vedle, ale vzhledem k tomu, že už se mi pomalu krátí čas, tak se rozloučím a dojdu se ještě domů rychle převléct. Zbytek už se děj vůle boží.
Když přijdu k vodopádům, už tam čeká. Kupodivu si dneska vzal jen bundu s límcem a žádnou kapucu. A pod ní má košili. Pááni, tak tohle mu vážně sluší! Přivítáme se rozpačitými úsměvy a sednu si vedle něj do trávy. V hlavě mi automaticky vyskočí všechny ty úchylárny, jimiž mě Shikara nadopovala. Shino se mě zeptá, jak jsem se měla a tak mu vyprávím o dnešku, notně zkráceném o detaily. On trávil den podobně, akorát s Kibou, který prý rozhodně radami nešetřil. Některým se až musím smát a on je z toho červený až bůhví kde. Pomalu padá soumrak a začíná se šeřit. V tom Shino natáhne ruku a z ní vyletí spoustu malých broučků, jimž se rozsvítí zadečky a všechno dostane okamžitě jiný, mnohem romantičtější nádech. Kdyby tohle holky z Konohy věděly, tak se o něj asi poperou.
,,Ty šaty ti moc sluší Shin-san..'' Složí mi poklonu.
,,Mně se zase líbí tvoje košile..'' Oplatím mu.
,,K tomu mě donutil Kiba, moc často jí nenosím.''
,,To je škoda, nevadilo by mi jí vídat častěji.'' K mému překvapení se usměje. Nedá mi to a přisednu si k němu blíž. Naše kolena se dotknou a mnou projede zvláštní pocit horka, skoro jako kdybych si hrála s ohněm. Nakloním se k němu a on mě políbí. Konečně! Během líbání mu položím ruku na stehno a přejíždím sem a tam. On mě jemně zastaví svou dlaní.
,,Shin-san, nevím, jestli je to dobrý nápad..''
,,Tobě je to nepříjemné? Já klidně přestanu, stačí říct.'' Už už stahuji ruku pryč.
,,Ne, nejde o to, že by to bylo nepříjemné. Ono to je příjemné až moc a nechci, aby to působilo, že po tobě hned chci takovéhle věci..A ani by to hned na začátku vztahu nebylo vhodné...'' Trošku se začervenám.
,,Takhle jsem to ani nemyslela. Tohle bylo spontánní, nebyl v tom žádný záměr..'' Celkem trapná situace.
,,Já nechtěl, aby ses cítila provinile, promiň...'' Už ani nevím, za co se kdo komu omlouváme.
,,Necháme to být, ano? Budeme se bavit o něčem jiném radši.'' Ukončím trapnou situaci. Přikývne a povídáme si o spoustě různým věcí. Pak si spolu lehneme do trávy a díváme se na hvězdy, během čehož nepřerušujeme rozhovor. V jedné chvilce mě chytí za ruku a já si připadám, že každou chvíli odletím. Otočím se k němu a přitáhnu si ho blíž. Výjimečně si sundal brýle, takže se mu můžu dívat přímo do čokoládových očí. Zaleskne se v nich jiskra vzrušení. Políbím ho jinak, než kdy předtím. Trošku naléhavěji a vášnivěji. Kupodivu ho to nenechává nečinným jako vždycky, ale oplatí mi to s podobným vzrušením. Během líbání mě obejme a já rukama prouzkoumávám jeho hruď. Přijde mi to mnohem lepší, než to jen vidět. Tiskneme se k sobě víc a víc a líbání je čím dál tím naléhavější. Horko stoupá. V jedné chvíli se k němu přimáčknu boky tak moc, až mě skoro bolestivě píchne v pánvi. Au, měl by si vyndavat věci z kapes. Trošku se odtáhne, ale já se k němu přisunu znovu. Líbáme se stále víc a víc a já mu rozepnu první knoflík u košile. V tu chvíli přestane a odtáhne se ode mě úplně.
,,Ne Shin-san...to nejde..ne hned teď...omlouvám se..'' Posadí se. Zdá se, že je mu poněkud víc teplo, než doposud. Zase si košili zapne. Vydechuje o něco rychleji a snaží se zklidnit.
,,Omlouvám se, trošku..sem se nechala unést.'' Přiznám potupeně.
,,To není něco, za co je třeba se stydět. Jen je ještě brzy a já ti chci dokázat, že to s tebou myslím opravdu vážně..'' Vysvětlí mi. Usměju se na něj stisknu mu ruku.
,,V tom případě si rozhodněě počkám.'' On mi odhrne z obličeje pramen vlasů a dívá se mi do očí, z čehož mě až skoro bolí uvnitř. Ještě si potom chvíli povídáme, ale k ničemu jinému už nedojde. Pak, když mě doprovodí až domů mi dá lehký polibek na rozloučenou.
,,Shino-san?'' Vzpomenu si těsně u dveří.
,,Ano?''
,,Neměl by si asi nosit takhle tvrdé předměty v kapsách...''
,,Nerozumím..''
,,Já jen, kdy jsme...no, když jsem se k tobě přisunula, tak to docela bolelo se o to opřít.''
,,Ale já v kapsách nic nemám..'' Oznámí mi k mému překvapení. No tak to mě....

Konožské rajdy - Úspěšný večer

7. listopadu 2016 v 22:54 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Fajn, fajn - původně to mělo být jen dvoudílné, pak si říkám, že třetím dílem už to ukončím, ale stejně je to ZASE víc, než jsem so plánovala. Achjo. Tak snad bude vytoužený happy end!

Sakura a Lee se na plese zdrželi až do pozdních hodin. Tentokrát nechtěli nic uspěchat a nevytratili se jako jiní během večera na záchody nebo do ložnice. Jen se tam tak ploužili do rytmu vlastní hudby a nikoho ani nic jiného nevnímali. Až když už v sále skoro nikdo nebyl se sebrali a Lee ji doprovodil domů. Nic víc, nic míň. Tentokrát to chtěla Sakura vzít vážně a pomalu. Na Sasukeho už si ani nevzpomněla.


Ino se Saiem to vzali ale úplně naopak. Po horečnaté debatě o umění se zpili tak, že by jim kdejaký alkáč záviděl. Ve vzájemném podepření se dopravili na nějaký pokoj, do kterého se dostali. Cestou se pokoušeli narvat klíč asi do dalších osmi klíčových dírek a vyrušili tak spoustu jiných párů. Zpoza jedněch dvěří dokonce uslyšela Gaarovo nasrané:
,,A kdo to je kurva tentokrát?! To si tady ani nachvilku v klidu nezamrdám?!''
Když došli na pokoj, věci vzaly poněkud rychlejší spád. Začali vzájemným zbavováním svršků, kdy Sai Ino rozepl a svlékl šaty, takže se mu naskytl pohled na její sexy spodní prádlo, které si vzala speciálně pro tuto příležitost. Ino mu zase během nárůživého líbání rozvázala kravatu, rozepla košili, svlékla jí a stejně postupovala i s kalhotama. Už byli oba nedočkaví a jejich nadrženos posiloval alkohol, kterého měli v krvi nadmíru. Ino si lehla na postel a vysvlékla si kalhotky. Sai k jejímu překvapení ještě z kalhot vytáhl malý balíček, roztrhl ho a tempem nadrženého mládence si navlékl kondom. Pak na ní nedočkavě nalehl a proměnili se ve změť zmítajících se končetin, zpod kterých se občas ozval nějaký ten sten. Ino mu zarývala nehty dozadu a Sai přitážel čím dál tim víc. Tohle se jí líbilo. Asi si ho nějakou dobu nechá blízko sebe, protože přesně tohle bylo tempo a výdrž, které tak dlouho hledala.
TenTen a Neji byli stále zabráni do svých mobilů. Nejimu tvář trošku opuchla, ale mohl díky tomu trávit celý večer s TenTen a to přece za menší oběť stálo. Takže by strávili večer hraním her, nebýt zvuků odvedle, které vydávali Gaara a Hanabi. Neji se to snažil ignorovat, ale šlo to jen těžko, když víte, že vám vedle nějakej arogantní cápek pigluje sestřenku. TenTen odložímobil.
,,To tě to tolik žere?''
,,Docela jo. Připadám si, že za ní nesu zodpovědnost..''
,,Ale prosímtě, ona má svojí hlavu. Mnohem víc ocení, když jí necháš nabít si, aby to poznala sama.''
,,Jako sis nabila ty?''
,,Joo...Izumo byl debil..''
,,A co já? Já jsem taky debil?''
,,Ne, nejsi...'' Přitáhla si ho blíž do objetí. Neji ji mezitím váhavě políbil. Oplatila mu to. Líbali se a klesali spolu do postele. Neji si užíval každý centimetr TenTenina těla, které měl konečně jen pro sebe. On z něj vše netrpělivě strhávala. Vzrušení v místosti stouplo na maximum. Neji netrpěli roztrhl zuby obal kondomu. Lehl si na TenTen, která už ho nedočkavě přitahovala rukama blíž a blíž k sobě. Během chvilky tak přehlušili to, co dělali Gaara s Hanabi vedle svojí vlastní činností.

Hinata a Naruto seděli na gauči v jednom z pokojů. Naruto se poněkud rozpačitě drbal ve vlasech.
,,Takže...vážně si celou tu dobu stála jenom o mně?'' Hinata stydlivě přikývne.
,,A co to včera s Kibou?''
,,Byl to hloupý nápad, ale já jen chtěla, aby sis mě všimnul..''
,,To si radši měla přijít za mnou..'' Hinata zklamaně sklopí oči. Věděla, že se před ním už tak svými úlety dost ponížila. Naruto se k ní přišoupne blíž.
,,Promiň, že sem si tě nevšímal už dřív. Nemuselo se s Kibou vůbec nic stát, kdybych tě viděl už dřív.''
,,Hlavní je, že mě vidíš teď... ale co Kiba? Jak se ho zbavím?''
,, To nech na mě, mám super sexy příbuznou, který neodolá!'' Vytahuje se Naruto. Hinata se pousměje. Tak dlouho to trvalo a teď se bojí něco udělat, aby tu chvilku nepokazila. Naruto jí nesměle pohladí po tváři. Nakloní se k ní a letmo jí políbí. Hinata mu polibek oplatí. Začnou se pomalu líbat. Konečně, proběhne jí hlavou. Vnímá celým svým tělem šimrání a teplo, které ji prostupuje. Konečně chce být iniciativní z vlastní hlavy a bez alkoholu. Začne mu svlékat košili. Když jí rozepne a sundá, bez přerušení líbání si zanče rozepínat zip u šatů. Naruto pochopí a začne je z ní stahovat. Konečně, proběhne ještě jednou Hinatě hlavou.
,,Myslím, že bychom se měli přesunou, jestli chceme...'' Naruto trochu zrozpačití a zrůžoví. Hinata ho chytne za ruku a vede ho do postele. Kdo by to byl řekl, že se bude stydět víc, než ona?

Temari a Shikamaru konečně došli k nějakým dveřím. Bylo to poněkud obtížné, šplhat do schodů a neodlepit od sebe pusu a odemykat dveře, zatímco se snažíte rukama šmátrat po celém těle toho druhého. Zapadnou dovnitř, ze samé nedočkavosti několikrát málem zakopnou. Shikamaru Temari položí na postel.
,,A teď to začne...'' Rozepne jí šaty a nedočkavě jí je svleče. Pod nimi má nějaké černé sexy prádlo i s podvazky. Hezky si to naplánovala! Ona mu s pobaveným úsměvem svlékne košili i kalhoty. Obojí přistane někde v koutě. Položí Shikamara na postel. Usmívá se na ní tím svým ledabylým líným úsměvem. Temari odněkud vyloví pouta. Dá mu ruce za hlavu a přicvakne mu je k posteli. On se zatváří ještě víc vzrušeně. Konečně holka, která se toho nebojí! Nehty mu drásá kůži a otírá se mu tvrdě o žalud přes trenky. Pak mu je stáhne najednou i s těmi svými. Vezme mu ho do ruky a strčí si jej do pusy. Začne ho tvrdě sát a kouřit. Shikamaru jen slastně zaklání hlavu a vzdychá. Aby nepřišlo nic nazmar, nastaví se mu tak, aby taky něco dělal. On to pochopí. Jemně se dotkne jazykem její pochvy. Je celá vlhká a Temari je vzrušene jen prohybá. Začne do ní strkat jazyk a dráždit jí. Jemně obkružuje a mne ho rty. Temari zničehonic přestane. Otočí se k němu čelem a bez dalšího jakýhokoliv zdržování si ho vrazí dovnitř.
,,Máš dneska celkem štěstí..že...jsem tak nadržená...jinak bych tě...trápila..víc..''
Vyráží ze sebe mezi steny a tvrdě se na něm projíždí. Shikamaru se snaží co to jen jde jí pořádně ošukat. Páni, to je holka! Udržují tohle ďábelské tempo nějakou dobu, když v tom se Shikamarovi ozve jeho několikaměsíční abstinence sexu.
,,Temari, já už asi...'' Temari naposledy přirazí a nechá ho udělat se do ní. Pak se vedle něj svalí a pustí ho z pout. Shikamaru si mne sedřená zápěstí.
,,Ale ale, snad nebudeš brečet, že máš bebí?' Zeptá se ho.
,,Děláš si srandu? Tohle byla nejlepší věc co sem kdy zažil.''
,,Asi si toho ještě moc nezažil, ale neboj, to napravíme..''

O pár měsíců po akci Sasuke narychlo oznámil své zasnoubení a oženil se s výměnnou studentkou Kin Tsuchi. Náhodou ji totiž při jedné z jejich jízd na kapotě jeho auta přivedl do jiného stavu. Sakura si oddechla, že to nebyla ona. Gaara a Hanabi spolu vedle poněkud dlouhý a úchylný vztah, který nejednou Hiashimu málem přivodil infarkt, když u nich párkrát Gaara zazvonil se slovy:,, Čau dědo, je Hanabi doma?'' Kiba se nakonec dal dohromady s Karin, Narutovou sexy příbuznou. Seznámili se na Ininém večírku, kde si vzájemně vylévali svá opilá srdce, že je objekt jejich zájmu ignoruje. Chouji si taky našel holku, Karui. Od té doby má rád zásadně a pouze mezirasový sex. Izumo se dal na točení porna, protože doufal, že TenTen zaujme. Ta už se mu od té doby jen smála a s Nejim byla nanejvyšší míru spokojená. A tímto končí má minisérie o tom, jak konožské děvy rejdy měly.

Sh.& Sh. 5 -Úkol

1. listopadu 2016 v 20:58 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Po té navštěvě u Shina se mi zdálo, že se mi trošku vyhýbá. Ne že bych ho přímo vyhledávala. Koneckonců hodně se mi otevřel, mám takový pocit, že se do té doby nikomu takhle ještě nesvěřil. Nechávala jsem ho tedy, ať si na tu myšlenku zvykne. Ale úplně v klidu jsem nebyla. Neustále jsem nad tím přemýšlela a byla nesoustředěná. Hodně jsem trávila čas se Shikarou a Hinatou. Shikara se snažila do toho netahat svůj vztah, ale cožpak bych byla dobrá kamrádka, kdyby se mi kvůli mým problémům nemohla svěřit, když to z ní přímo svítí, jak je šťastná? Hinata mi v tomhle hodně rozuměla. Sama k Narutovi hodně vzhlížela a její láska byla naplněná zatím spíše platonicky, než fyzicky. Proto jsme se spolu radily a snily naše fanazie. Ale o mých naplněních rozhodla Hokage. Jednoho dne si mě zavolala k sobě, že pro mě má misi. Šlo o extrémně nebezpečný úkol, na který potřebovala dva mistry taktiky a dva tiché a nenápadné ninji. Taktici byli posláni napřed, aby přiravili terén a zbytek dořeším já a můj týmový partner nebo partnerka. Vše muselo proběhnout v naprosté tajnosti a extrémní diskrétnosti, neboť dceru feudálního pána někdo unesl, ale má se brzy vdávat. Vše se udržuje v tajnosti, aby nevznikly nějaké spory. Proto si nesmí Tsunade-sama dovolit na tuto misi Naruta ani Kibu, nikoho zbrklého či zaraženého, ale potřebuje loajální lidi, kteří ví, kdy mlčet a udělají to, co se jim řekne. Mise byla přidělena mně a Shinovi. Aneb když osud něco chce, tak mu nic nezabrání.
Sbalila jsem si proto jen to nejnutnější a šla ke konožské bráně počkat na Shina. Dorazil asi jen pár minut po mně. Uvítal mě slabým pokývnutím hlavy a oslovením Shin-san. Okamžitě se mi rozbušilo srdce. Cožpak ani netuší, jak na mě působí?
Vydali jsme se ihned na cestu. Museli jsme dojít docela daleko a stopy vedly až do zasněžených hor, takže nás čekala pořádně mrazivá mise.
Večer, když se utáboříme si chci postavit stan, ale Shino mě zarazí, že jeden bude stačít a bude to méně nápadné. Jestli tedy nenamítám nic proti. V podstatě měl pravdu a jistá genialita se mu nedala upřít. Přeci jen jsme cestovali inkognito. Vlezli jsme si do stanu. On se zabalil do spacáku a přikrývky.
,,Nechceš i tu moji přikrývku? Já jí nepotřebuji.'' Řeknu mu a podávám mu tu svojí. Opravdu mi byli teplo až nad hlavu. Vděčně si ji ode mě vzal. Lehla jsem si do tenkého spacáku a chystala se usnout. To by se ale Shino nemohl tolik třášt zimou. Očividně jemu a jeho broukům tohle klima nedělalo dobře.
,,Tobě je zima?'' Zeptám se na něco zcela zjevného.
,,Ne, to je v pořádku Shin-san. Klidně spi, já to nějak zvládnu.'' No tak to je pěkná blbost, s takovouhle mi tu akorát tak nastydneš! Beze slova se posunu blíž k němu a vlezu si k němu pod spacák i pod přikrývky.
,,Shin-san, co to děláš? To není vhodné, co kdyby to někdo zjistil?'' Zprudka se narovná.
,,Jsme tu přece inkognito, takže to nikdo neví. Navíc když nastydneš, bude to všechno nazmar, až budeš kýcháním na nás upozorňovat. Já tě můžu svým ohněm zahřát.'' Lehne si zpět a trochu se ke mně přisune.
,,Rozepni si bundu a mikinu.'' Poručím mu. Asi netuší, jak tohle zahřívání funguje.
,,Shin-san, já nevím jestli mohu, nechci tě nijak pohoršit..''Začíná Shino. Neudržím se a ten zip mu rozepnu sama, pak se na něj přitisknu. Okamžitě se přestane třást zimou. Přehodím přes nás opět všechny jeho přikrývky a lehnu si tak, že se na něj dívám.
,,Ty brýle si necháš přes noc? Netlačí tě to?''
,,Většinou na misích si je přes noc nechávám...''
,,Aha, tak dobře. Už je ti teplo?''
,,Ano, děkuji ti. I když se cítím trochu v rozpacích.''
,,Vždyť tě jenom zahřívám...'' Začnu se červenat. On pochopí moje rozpaky a zčervená trochu taky.
,,Ty necítíš zimu?'' Změní téma hovoru.
,,Ne. Díky tomu ohni.''
,,Ale tam v jezeře si říkala, že je ti zima..''
,,Já vím..byla to hloupost.'' Omluvím se mu.
,,Ne to ne, chápu, že si se v tu chvíli asi cítila nepřijemně.'' Připomene mi můj trapný zážitek. Pousměju se.
,,Sundáš si ty brýle, prosím?'' Chvilka ticha. Když si už myslím, že se nic nestane, plaše vztáhne ruku a sejme svoje brýle. Oči má zavřené. Otevře je. Ještě nikdy jsem neviděla takhle moc hnědé oči. Nejvíc ze všeho mi připomínají čokoládu. Nojo, věčnej žrout Shin-chan se hlásí!
,,Páni, máš nádherný oči..'' Uteče mi. Hned si po té poznámce připlácnu ruku na rty. On se na mě překvapeně podívá. Zdá se mi takhle mnohem zranitelnější. Každá jeho reakce jde hned lépe poznat. V tu chvíli pochopím, proč se pořád tak zahaluje. On prostě neumí moc skrývat emoce a nerad je dává na odiv každému. To, že se mi takhle odhalil musí být pro něj něco neskutečného.
,,Budeš se mi teď zase nějaký čas vyhýbat?'' Zeptám se ho zklamaně.
,,Proč bych měl?''
,,Po té mojí návštěvě u vás ses mi trochu vyhýbal.''
,,Ne, to není pravda... já jen nevěděl, jak se mám chovat. Co ode mě budeš očekávat. Přišlo mi to všechno, jako kdybys mě litovala a já nechtěl, abys to dělala jen z lítosti.''
,,Cože? Já to přeci nedělám z lítosti! Jak tě tahle hloupost napadla?''
,,Proč by si tak krásná dívka jako ty všímala někoho, jako jsem já?''
,,Já a krásná? Nepleteš si mě s někým náhodou?'' On mi místo odpověd jen rukou projede pramen rusých vlasů a pohladí mě po tváři. Šimrá mě z toho až kdesi hluboko.
,,Jestli tohle všechno není absolutní krása, tak co potom?''
,,Třeba tvoje oči, které skrýváš..'' Poradím mu. Najdu jeho ruku a stisknu jí.
,,Co je na očích tak úžasného?'' Zeptá se poněkud smutně. Jak může mít někdo jako on tak nízké sebevědomí? Je jako zraněné ptáčátko.
,,Když jsou upřímné a laskavé, tak všechno. A ty jsi přesně takový.''
,,Proč si to myslíš, Shin-san?''
,,Protože ty jediný si se postavil za malou obludku a zachránil si jí před něčím ošklivým.''
,,Možná proto, že to nebyla obludka, ale krásná bytost, která zachraňovala motýli z pavučin a přenášela brouky přes silnici, aby je nikdo nerozšlápl.'' Nedokážu ze sebe dostat ani slovo. Tentokrát stiskne mojí ruku on.
,,Tak krásná bytost, že by zasloužila všechnu lásku světa, místo té nenávisti.''
,,A co když není bezpečné ji milovat?'' Vzpomenu si na strýčka, který se jednou neovládl a skončilo to katastrofálně.
,,V tom případě je pro mě už pozdě pro jakoukoliv záchranu.'' Políbí mou ruku na hřbet. Jeho polibek je jemný jako dotek motýlích křídel.
,,Shino-san,co když se jednou ale nedokážu ovládnout a ublížím ti?'' Zeptám se na to, co mě nejvíce trápí.
,,Neublížíš, protože ty to dokážeš. Ty nejsi tvůj strýc.'' S tím mě něžně chytne za bradu a políbí. Po celém těle se mi rozlévá teplo, které bych tolik chtěla pustit ven. Ae nemůžu. Nemůžu, protože bych mu ublížila. Místo toho mu jeho polibky oplácím. Nakonec usneme v těsném obětí. Myslím, že takhle se proti zimě asi ještě nikdo ze shinobi na misi nebránil.

Omluva

1. listopadu 2016 v 20:05 | Soloween |  Moje kecy
Ano, vím, že poslední díl Rajd už tu dávno měl být. Dokonce dřív, než ShinoShin. A taky už mám půlku napsanou, vážně! Tak prosím ještě trošiličku strpení, hned jak to bude možné, tak ho tu uvidíte. Myslím, že ještě tento týden to bude, přinejlepším hned zítra :)