Začíná válka (KankuShika 12)

25. září 2016 v 19:47 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Našel se Kazekage. Zachránili ho a Suna byla zase jednou vděčnější Konoze. Gaara dosta lpár dní na zotavenou, ale hned potom mu zase začaly povinnosti Kazekageho.Pár dní na to, co se Kankuro s Temari a Gaarou vrátili z velkého sjezdu Kagů to začalo. Velká čtvrtá válka ninjů. Zrovna jsem byla na misi v Suně, když jsem se to dozvěděla. Hned jsem spěchala za Kankurem. Ale když jsem k němu přiběhla, zastihla jsem ho zrovna balícího na misi.
,,Co se děje lásko?'' Zeptám se místo pozdravu. Přistiženě sebou cukne.
,,Ale to nic. Jen menší mise pro Gaaru, nic vážnýho.'' Uklidní mě a řekne mi, že jde vařit večeři. Po večeři se jdeme umýt a spát. Řekne mi, že na misi vyráží zítra odpoledne. Ale přijde mi nějaký neklidný. Jako kdyby se k něčemu schylovalo.
Druhý den ráno se obléknu a připravím se k odchodu do Konohy. Vyprovodím Kankura, když v tom si všimnu několika ninjů z písečné postávajících u jeho domu. Vzhledem k tomu, že si ještě odběhl pro něco do bytu, stoupnu si ke dvěřím, abych odposlechla jejich rozhovor venku.
,,....a Kankuro nás povede?'' Zeptá se jeden vysoký ninja z písečné.
,,Ano, ale pšt, je to tajné. Nikdo to nesmí vědět. Jsme v divizi překvapivího útoku.'' Upozorní ho druhý.
,,A co to pro nás znamená?'' Zeptá se ten první.
,,No...to, že jestli selžeme, tak pravděpodobně zemřeme.''
Napětím skoro ani nedýchám. Mise na farmě?! To jako vážně?!!
,,Nechtěl jsem, abys to zjistila takhle..'' Ozve se za mnou Kankurův hlas. Zjevně to stihl dříve, než jsem předpokládala.
,,Tak mise na farmě jo?! To si mi chtěl nakukat? Proč?!'' Vybouchnu.
,,Shikaro...poprosil mě o to přímo Gaara. A dělám to proto, abych ochránil svojí rodinu...a tebe. Bude tam ještě pár ninjů z Listové, takže se není čeho bát..'' Uklidňuje mě, ale je vidět, že tomu co říká ani on sám moc nevěří. Asi jako když poslala Hokage mého bratra s dalšími pár geniny na sebevražednou misi.
,,Není? Tak proč si teda tolik nejistej?!'' Řvu na něj. Na to, že by nás někdo mohl slyšet kašlu.
,,Bál jsem se, abys to nezjistila a nechtěla jít do tý linie taky...bál jsem se, že bych tě ztratil..'' Obhajuje se.
,,Jakože sem slabá a nedokážu se o sebe sama postarat?! Víš co? Di se vycpat!'' Zařvu na něj ve vzteku a plynule odcházím dvěřmi pryč. Jsem naštvaná. Co naštvaná, přímo nasraná. Nejenomže mi lhal, ale ještě o mně má domění, že jsem slabá. Ale já mu ukážu. Utíkám do Konohy a nevnímám jeho volání mého jména, které se rozléhá po celé písečné. Měl ke mně být upřímný.
Když doběhnu do Konohy, ještě ani není úplná tma. Vztek mě poháněl celou cestu, takže jsem to stihla rychleji, než obvykle. Nejdu si však odpočinou domů, ale rovnou mířím k Hokage do kanceláře.
,,Dejte mě do první linie!''Oznámím jí, jen co rozrazím dveře do kanceláře.
,,Ah..Shikaro...prosím?'' Ptá se poněkud vyjevená Tsunade.
,,Jestli mě dáte do první linie listových ninjů na zítřejší boj. Chci bojovat se Shin.'' Oznámím jí o něco krotčeji. Tsunade jen pokrčí rameny, jakože jí to je jedno, přeci jen budu další posila na poli. Ale udivuje ji, že jsem radši nechtěla do divize překvapivého útoku, za Kankurem. Na to už jí neodpovím a jdu domů.
Doma se přivítám s rodiči a bratrem, která jde také bojovat, čirou náhodou ve stejné vlně, jako Temari. Už by se opravdu mohli ti dva přiznat veřejně. Vzhledem k tomu, jak pokaždý demolujou bratrovu postel, když tu ona je, tak by se tomu nikdo ani nedivil. Při pomyšlení na Temari mi hned myšlenky zaletí ke Kankurovi. Achjo, proč je to s ním jen občas tolik složité? Jdu si dát sprchu a pořádně se na zítřek vyspat.
Druhý den ráno vstanu, obléknu se a nasnídám. Spolu se Shikamarem opuštíme dům a jdeme se sejít s ostatními ninji. Připojí se k nám i Temari, která se ihned zařadí po boku bratra. Když se sejdeme všichni, vydáme se k místu, kde již několik dní válčí naši ninjové s nepřítelem a Akatsuki k tomu. Když dorazíme na místo, zuří tam už pořádná bitva. Za nejbližší skálou ninjové medici ošetřují naše zraněné. Naposledy se můžeme všichni pomohlid a pak vyrážíme do boje. Podívám se na Shin, která mě ujistí pohledem, že je tu se mnou. Zároveň stiskne ruku svému drahému příteli. Otočím se, aby oba dva měli soukromí. Zastavujeme za prvními kameny a každý si promýšlí svou taktiku, popřípadě plánuje týmově. Já vyrážím na svou vlastní pěst pomoct Izumo-sensei. Zbytek mého týmu pobíhá už dávno po bitevním poli. Izumo zrovna bojuje s nějakým ninjou, který měl docela očividnou převahu. Využiju toho, že si mě nevšímá a chytím ho Techniky stínového škrcení. Během pár vteřin je vše vyřízeno. Izumo mi poděkuje a pokračuje dál v boji. Stále se kolem sebe rozhlížím, jestli někde neuvidím Kankura. Sice jsem na něj naštvaná, ale taky mám o něj strach. Vytáhnu kunai a odrázím útok blížícího se nepřítele. Ten pak vytáhne taky svůj a začne boj. Odrážím, uskakuji a útočím. Když v tom přijde první šrám. Sekne mě svým kunaiem přímo přes paži. Rána, ač neveliká, je dost hluboká a začne krvácet. Snažím se to pálení a bolest ignorovat a útočím dál. Tentokrát útočník přejde do obrany a nestíhá vykrývat mé útoky. Zasadím mu konečnou ránu kunaiem. Nemám z jeho smrti radost, ale vím, že to tak musí být. Vypadá to, že písečná a listová vítězí na všech frontách. Ale v tom se stane něco nečekaného. Obrovská exploze. Odmrští mě to a několik metrů letím vzduchem. Když se proberu na zemi, všechno mě bolí. Mám vyražený dech a ruce a nohy probodané ostrými kusy kamení, které výbuch odmrštil nastejno se mnou. Nemůžu se ani hnout. Okolo mě umírají další, kteří jsou podobně postiženi, akorát v horším měřítku. Snažím se vyhrabat na nohy. Vidím, jak ke mně běží bratr s Temari. A za nimi i Kankuro. Všichni tři něco křičí. Neslyším se, okolo mě se začíná rozmáhat tma a oční víčka se mi zdají nezvykle těžká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 31.3% (10)
Léto 31.3% (10)
Podzim 18.8% (6)
Zima 18.8% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama