Vyjasnění (KankuShika 9)

6. září 2016 v 20:37 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Otočila jsem se na Kankura. Předtím jsem si ani nevšimla, že není nalíčený a nemá čepici. On si to pamatoval....
,,A jak to bude dál?'' Zeptám se na věc, která mě nejvíce ze všeho trápí.
,,No, teď zrovna hodlám zkusit zopakovat svůj pokus z minula.'' Odpoví mi Kankuro s tím svým typickým úsměvem a políbí mě. Opět mě zachvátí horko. Tentokrát se ale neodtrhnu. 'Nechám si ten pocit mravenčení prostoupit celým tělem a užívám si to. Zároveň mu zajedu prsty do vlasů a přitáhnu si ho blíž. Když se od sebe oddálíme sotva popadám dech. Srdce mi buší jako zběsilé a ne a ne se zastavit. Pomalu se usadíme do písku a pokračujeme v líbání. Jeho dotyky jsou jako kus ráje a chci víc. Ale vím, že ne teď. Ještě je brzo. Proto zbytek večera strávíme povídáním, které prokládáme líbáním. Až časně k ránu se se mnou Kankuro rozloučí a jde domů, napsat aspoň něco málo za noc. Já se zase odebírám na hotel. Tam všechno vypovím Shin. Má ze mě radost. Chvíli si chce povídat, ale na mě padne únava a takřka v půli věty usnu. Prospím celý den. Až večer mě Shin vzbudí s tím, že tenhle den má hlídku ona. Rozloučím se s ní a popřeju jí hodně stěstí. Pak zase usnu. Ale přijde mi to jen jako chvilka, co mě někdo zase vzbudí. Je to Shin s tím, že pachatele lapila asi hodinku po tom, co čekala. Prý že se schovala do stínu a číhala na něj. Byl to jen malý kluk, sirotek, který tam kradl a za draho to prodával, protože neměl kde bydlet a potřeboval peníze na jídlo. Obléknu se tedy a jdeme o tom uvědomit paní majitelku. Kluk se zezačátku trochu vzpírá, ale po chvíli pochopí, že proti nám dvěma absolutně nemá šanci. Dojdeme k ní domů a osvětlíme jí situaci. Čekáme všechno možné - to že přeskočí stůl a pokusí se kluka uškrtit nebo pořádně dlouhé kázání. Ale ona místo čehokoliv dítě nakrmí a dovolí mu zůstat přes noc. Když kluk usne, oznámí nám, že ho adoptuje, aby už nikdy nemusel znovu krást a poděkuje nám za vyřešení záhady s jejím kaktusem. Poté se s námi rozloučí. Se Shin míříme na hotel zabalit si, protože hned další den ráno vyrážíme domů. Věděla jsem, že se to vyřeší velmi rychle, ale nečekala jsem, že až takhle. Ale Shin stačí jediný pohled a je jí všechno jasné.
,,Prosímtě, běž, já ti zabalím a počkám tam na tebe.''
Jen se na ní zářivě usměju a už jsem v prachu. Běžím až k sídlu kazekageho. Hned vedle je nalepený celkem velký dům. Páni, tady si někdo žije, pomyslím si. Jenže celou tu věc něco tak trochu komplikuje. Je noc, takže nemůžu jen tak zazvonit. A taky nemůžu klepat na každé okno, abych zjistila, kdo v daném pokoji je. Vylezu tedy na římsu pod okny a snažím se nenápadně nakukovat dovnitř. V jednom okně uvidím Gaaru, jak si prohlíží nějaký časopis 18+. Pozvolna u toho nabíral barvy svých vlasů. No, tohle okno to asi nebude a rušit ho nebudu. Další okno vede z Temarina pokoje, což poznám podle vějíře opřeného o postel. Zřejmě je jedná z mála, kdo tu spí. Přejedu její pokoj pohledem. Na zrcadle má připlepený nějaký obrázek, který se mi zdá povědomý. TRochu na něj zaostřím a málem spadnu dolů. Proč má v pokoji sakra bráchovu fotku? Myslím, že na některé věci je lepší odpověd neznat, proto lezu dál. U třetího okna zajásám. Ne ale nadlouho. V pokoji sice objevím Karasu, ale po Kankurovi už ani stopy. No to sem zas teda dopadla. Potichu otevřu okno a vlezu dovnitř. Rozhlídnu se okolo. V pokoji nikdo. Otočím se zády do prostoru a zavírám okno. Ale znenadání ucítím závan větru a něco studeného u krku.
,,Co si myslíš, že děláš?'' Zeptá se mě Kankuro. Až teď mi dojde, že nemám vlasy jako obvykle a i oblečení mám jiné, než zelené. A jé, to sem nedomyslela.
,,Jdu se s tebou rozloučit. Nebo mám jít pryč?'' Zeptám se stále zády k němu. Ihned dá kunai pryč.
,,Shikaro, co to máš za nápady takhle v noci? Mohl sem ti něco udělat.'' Začne se mi hned omlouvat, že mě nepoznal.
,,Noo....kdybys tu byl, tak bych zaklepala. Takhle to al mělo být překvapení. A dělám tu to, že se jdu rozloučit. Zítra ráno odcházíme.'' Odpovím mu na obě jeho otázky.
,,Mám čas jenom do rána, pak musím. Ale určitě si nechám častěji zažádat o mise v písečné nebo spolupráci.'' Uklidním ho, když vidím, že už už chce něco říct.
,,A jak chceš teda strávit těch pár hodin?'' Překvapí mě otázkou. Pááni, ten na to teda de rychle!
,,No řekněme, že nějakou představu mám.'' Pokynu hlavou k jeho posteli.
Loučení proběhne v celkem klidném duchu. Ležíme na posteli a líbáme se.(nic víc nebylo vy úchyláci chtivý!)
Ráno na hotelu Shin poznamená, že vzhledem k probdělé noci zářím jako sluníčko a vyrazíme do Konohy.
V průběhu následujících dvou let a půl se s Kankurem vídáme. Jednou jdu na misi já, jednou on. Stále se poznáváme, nikam nechvátáme.
*a zde začíná Shippuuden*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 26.9% (7)
Léto 30.8% (8)
Podzim 23.1% (6)
Zima 19.2% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama