Únos Kazekageho ( KankuShika 11)

20. září 2016 v 21:04 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Jedno slunečné ráno sedíme se Shin v Konoze na obědě a povídáme si. Říkám jí o posledním zážitku s Kankurem a že bych nutně potřebovala někde zjistit něco víc o teorii, protože jsem byla úplně mimo. Shin se mi taky s něčím svěří.
,,To mi povídej. Já ani nevim, jak mám Shina na něco navnadit. Možná že by chtěl, ale on toho celkově moc nenamluví a asi se stydí. Těžko se v něm občas vyznat.'' Sdělí mi svůj problém. Začnu jí hned radit, jako zkušená kamarádka, samozřejmě s nulovou zkušeností, že by si měli o všem otevřeně promluvit a tak. Samosebou. Když v tom k nám přiběhne Lee.
,,Shikara-san, mám pro tebe vzkaz. Hokage tě chce vidět, ale co nejdřív.'' Oznámí mi se svým zápalem a odhopsá pryč. He? Napadne mě, ale tak z úcty se zvednu a jdu okamžitě k Hokage, přesně jak Lee chtěl.
U Hokage mě zaskočí hned velmi tíživá atmosféra.
,,Dobré ráno Tsunade-sama, stalo se něco?'' Zeptám se hned na úvod, abych zbytečně nezdržovala formalitami. Na to nás nikdy moc neužilo.
,,Dobré ráno, Shikaro. A ano, stalo. Jen nevím jak a odkud začít. Totiž stalo se to, že Akatsuki unesli Gaaru, nového kazekage a já vyslala na pomoc Sakuru a Naruta. Ale co jsem si všimla, tak jsi během svých diplomatických cest do Konohy navázala poněkud...intimnější vztah s jedním z tamních ninjů. Jde o to, že shodou okolností byl při únosu přítomen a bojoval s Akatsuki.....'' V tu chvíli je mi těžko. Rozklepu se a očekávám, co mi řekne dál. Shinobi by nikdy neměli dávat nasobě znát emoce, ale pokud....Nedokážu na tu situaci ani pomyslet.
,,No, řekněme, že byl napaden, chrabě bojoval, ale nestačil jejich síle. Naštěstí vše přežil a ještě stihl zajistit stopu, která nám velmi pomohla ve stopování. Tak či tak, ti nabízím tří až čtyřdenní volno, zároveň také misi, kdy se budeš o Kankura starat, zatímco Sakura a Naruto budou hledat Akatsuki. No a hlavně proto, že v tuto situaci chápu, jak ti je a vím, že by ses v noci tajně vyplížila a šla tam tak jako tak.'' Uzavře Tsunade celý monolog. Snažím se neztrácet hlavu a okamžitě běžím domů si zabalit jen to nejnutnější. O misi řeknu jen bratrovi, aby informoval Shin a rodiče. Pak už se střemhlav řítím přímo k písečné. Nutno dodat, že tentokrát přímo letím.
Když dorazím, sotva popadám dech. Nemám tušení, jestli ho najdu v nemocnici nebo u něj doma, ale vzhledem k tomu, že to byl únos Kazekageho, tipuju, že se to snaží tutlat. Takže rovnou zamířím k jeho domovu, div nevyrazím dveře, když tam přijdu. Na schodech potkám Temari. Nejspíš se opět chystá k nám na ''diplomatickou večeři'' alias muchlovačka se Shikamarem.
,,Jak mu je?!''Vyhrknu hned místo pozdravu.
,,Ahoj Shikaro. Už je mu líp, je u sebe v pokoji. Jak se má brácha?'' Zeptá se mě naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. Jak může být sakra takhle klidná?! Nebo to jenom hraje?
,,Brácha se má fajn, pozdravuje tě, prý se nemůže dočkat, až dá pusu svýmu králíčkovi.'' Vyřídím jí bratrův vzkaz, který jsem značně poupravila. Sakra, já chytám Kankurovy mravy... Temari jen zrudne a už nic neřekne. Vyběhnu schody a otevřu dveře do jeho mini bytu. Odložím si věci a jdu pomalu do jeho pokoje.
,,Temari, to si ty? Já myslel, že už si vyrazila do Konohy.'' Uslyším jeho hlas. Srdce mi poskočí.
,,Ne, to jsem já.'' Řeknu, zatímco si sednu na jeho postel. Vykulí na mě oči.
,,Shikaro, kde se tu bereš? A jak ses to dozvěděla? Neměla si po cestě nějaký problémy?'' Začne na mě chrlit jednu otázku za druhou. Načež se rozkašle.
,,Uklidni se, nic se nestalo, řekla mi to Hokage a přišla sem kvůli tobě. Nebo je to málo zřejmý?''
,,Nene, já jsem rád, že tě vidím. Bál sem se, že už tě neuvidim...'' Položím svojí ruku na tu jeho.
,,Na nic takovýho ani nemysli, No Sabaku! Jestli se někdo rozhodně umřít, tak si tam pro tebe dojdu a ještě ti přidám.'' Řeknu naoko výhružně. Zasměje se tomu, což má za následek další kašel.
,,Měl bys odpočívat. Kdyžtak se ubytuju na noc v hotelu a přijdu až ráno.'' Začnu se zvedat z postele. Ale jeho ruka mě chytne vzápětí za zápěstí.
,,Ne prosím..zůstaň tu se mnou. Není to tak hrozný, jak to vypadá.'' Přesvědčuje mě. Přikývnu a jdu mu udělat večeři. Poté ho i nakrmím, protože jsem zásadně proti tomu, aby vstával z postele.
,,Když se o mě tak hezky staráš, myslíš, že bych tě mohl poprosit ještě o něco?'' Zeptá se s rošťáckým výrazem.
,,Samozřejmě, kvůli tomu tu jsem.''
,,No....nepomohla bys mi do sprchy a s umytím?'' Navrhne a trošku zčervená. Polije mě horko.
,,Noo...jo, jasně. Není problém.'' A už ho vytahuju z postele a vedu do koupelny. Na sobě toho moc nemá, krom obvazů a kalhot, takže nebude probém mu pak pomoct se obléct. Dovedu ho do koupelny a už se chystám, že mu nechám prostor a soukromí, když vyjeví svůj ještě nejapnější požadavek.
,,Totiž já myslel pomoct jako...úplně..'' Vypadne z něj. No to si...
,,Jakože tě mám umýt já?'' Zeptám se v žertu.
,,No...jo.'' Uzemní mně. To mě poser na holý záda! Ale tak co, jednou něco podobnýho přijít muselo. Akorát to bude asi divný vidět ho takhle přímo. Většinou u toho bylo šero nebo to bylo jen letmo koutkem oka.
,,Dobře.'' Ujistím ho a svléknu si vestu, triko, kraťasy a síťovinu. Zůstanu před ním jen v podprsence a kalhotkách. On k mému překvapení má pořád ještě kalhoty na sobě.
,,To víš, nemůžu se pořádně ohnout, pomohla bys mi prosím?'' Zeptá se nevinně. Taky trénink na dítě, pomyslím si a jdu mu pomoct stáhnout kalhoty i s trenkama. Obvazy si nechá, že se jim vyhne, až se bude sprchovat. Místo toho upře zrak na mě. Zrudnu. Achjo, do čeho sem se to zas namočila. Něco jinýho je se svlíknout když k tomu máte intimní atmosféru, něco jinýho jen tak. Ale stejně, čelím skoro denně nepřáteským ninjům, svádím boje na život a na smrt a bojím se svlíknout před klukem? Ironie... Začnu si rozepínat podprsenku a pak si sundám i kalhotky. Kankuro se nervozně ošije. Nasměruju ho do sprchy a pustím vodu. Potom vezmu gel a začnu nás mýt. Nejdřív jeho. Roztírám mu to po ramenech, zádech, rukou a volných místech na hrudi a břiše. Pak se zarazím. On se na mě podívá s tím svým nevinným pohledem, za kterým prokouknu, že k tomuhle směřoval celou dobu.
,,Shikaro, prosím umyješ mi i zbytek těla? Tam mám problémy se ohnout.'' Řekne až přehnaně svatouškovsky. Ty jeden prevíte! Naliju si gel na ruku a s výrazem naprosté rezignace se dám do toho. Ale ve skutečnosti jsem z toho trochu nervozní a vzrušuje mě to. Položím mu ruku na podbřišek a začnu gel roztírat. Jeho penis značne ztvrdne a postaví se. Schválně se přesunu rovnou ke stehnům.
,, Počkej Shikaro, ty přeskakuješ. To nebudu pořádně umytej.'' Teď už se mi vyloženě skrytě vysmívá. No jen počkej ty chudáčku nemohoucí! Chytnu ho tedy do ruky a rychle do párkrát přetáhnu. Všimnu si, jak u toho ten spiklenec přivírá slastně oči a užívá si to. Takovou péči tu má a on toho ještě zneužívá. Pak vezmu sprchu, přeřídím vodu na ledovou a opláchnu ho, jen zaječí. Pěkně si to naplánoval, tak co. Jenže to jsem nepočítala s druhou částí jeho plánu.
,,Hmm..Shikaro? Nechceš teď pomoct umýt ty?'' Zeptá se zcela bezelstně. Ta možnost mě zarazí, protože mě to ani nenapadlo. Pak si ale všimnu jeho pohledu, jakože lituje toho, že to na mě takhle navlíknul a že by mi to rád vynahradil.
,,Jestli chceš, můžeš mi pomoct, budu ráda.'' Povzbudím ho. Celý nadšením bez sebe si převezme gel, už bez výrazných známek omezení svými zraněními, a začne mi ho roztírat po těle. Původně jsem čekala, že mě spíš bude osahávat, ale on začne na zádech a jeho dotyky jsou opravdu jemné a pečlivé. Ne žádný ochmatávání, ale masíruje mě a opravdu se snaží. Zavřu oči a užívám si ten slastný pocit. Přesune se na břicho, potom vystoupá na prsa, kde se, kupodivu, zdrží o něco déle. Pak pokračuje na zadek a stehna. Když to dokončí, mám pocit, jakoby mě všude šimrala motýlí křídla a mám absolutně gumová kolena. Kankuro si opláchne ruku a pak se prsty pomalu a jemně dotkne mého poštěváčku.
,,Aaah...'' Unikne mi sten. Zasune do mě jeden prst a začne mě dráždit. Cítím, jak vlhnu víc a víc. On zase pro změnu začíná zrychlovat. Palcem se o mě otírá a jazykem mi začne dráždit bradavku. Podvoluji se tomu víc a víc, až cítím, že orgasmus je neoddálitelný. Udělám se.
Ze sprchy vylezem oba dva naprosto zmáčení, ačkoliv jsme plánovali dát pozor na obvazy, ale zato naprosto uspokojení. Tedy aspoň v mém případě. Tentokrát už to Kankuro zvládá s oblečením sám. Když si vezme na sebe svoje pyžamové kalhoty a já košilku, jejíž délka je podle něj tak akorát, tedy tak akorát nad prdel, krátce se na sebe podíváme.
,, Shikaro?'' Zeptá se s patrnou nervozitou v hlase.
,,Jo..?''
,,Nezlobíš se na mě kvůli tomu?''
,,Ne, neboj.'' Uklidním ho a jdeme si lehnout. Ta poslední část dne mě vyčerpala asi nejvíc. Když už ležíme, začínám pociťovat, že na mě jde spánek, tak se ozve:
,,Shikaro?'' Opět tím nervozním hlasem.
,,Ano? Děje se něco?''
,,Nene...já jenom sem ti chtěl říct...jakože..no dobrou noc.'' Leze z něj jak z chlupatý deky.
,,Dobrou, hezky se vyspi.'' Odpovím mu.
,,Jo a ještě...miluju tě.'' Řekne mi větu, po níž se mi obrátí v jedinou vteřinu celý svět, ale přitom všechno zůstane tak, jak bylo.
,,Já tebe taky.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 28% (7)
Léto 32% (8)
Podzim 20% (5)
Zima 20% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama