Mise (KankuShika 8)

3. září 2016 v 19:59 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Pár dní po mé návštěvě písečná trojka opustila Konohu a vrátila se domů. Nepřišla jsem se ani rozloučit. Slyšela jsem od Shin, že viděla párkrát Kankura, jak šel ven s nějakou holkou z listové.To pro mě byl dostatečný důvod, abych sen epřišla rozloučit a probrečela několik nocí. Jen jsem je zdálky pozorovala ze stromu. Rozloučit se s nimi přišly konožské děti a můj bratr. Už jen podle toho, jak se na ní díval, jsem pochopila, že má zjevný zájem o Temari. Chvíli tam spolu mluvili. Ale více, než to jejich cukrování jsem pozorovala Kankura. Očima přejížděl po okolí, jako kdyby někoho hledal. Seznámil se tu ještě s někým? Ruku měl v kapse a něco tam žmoulal. Srdce se mi podivně sevřelo. Proč sem jenom tak strašně blbá? Proč jsem se mu neozvala? Nezašla? Proč jsem vůbec utíkala? Všechno jsem jenom zkazila. Už mě nikdy nebude chtít znovu vidět. Takovou šílenou lekavou pannu od Narů. Se slzami v očích jsem utekla k Shin a tam se jí vyplakala. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět. Nechtěla jsem žádného chlapa, aby mi zkřížil život znovu tímhle způsobem. Vyvolává to ve mně až moc divných pocitů. A občas to i bolí.

*o měsíc později*
,,Shikaro, pohni, nebo tam nestihneme doběhnout ani dozítra!'' Huláká na mě Shin z předsíně.
,,Joo,joo jo...neboj, už jdu. Jen si vezmu ještě něco.'' Odpovídám jí a dobaluji poslední věci, o kterých myslím, že se bez nich neobejdu. Pak už jsem byla připravena vyrazit. Hokage nám udělila misi v písečné. Vzhledem k podpoření dobrých vztahů, a taky tomu, že listová teď musí brát každou misi, jsme se Shin byly vyslány vyřešit hlídky okolo domku nějaké staré paní, protože jí někdo pořád kradl květy opuncie přímo ze zahrady. Naprosto banální mise, které by k úspěchu stačilo pořídit si psa, ale paní holt má vliv a peníze a musí mít ninji až z listové. Vyrazily jsme tedy nalehko a už k večeru jsme dorazily do pouště a viděly první budovy vesnice. Páni, tady je teplo. Ú plně perfektní, joo, na to bych si zvykla rychle. Doběhly jsme do vesnice a ubytovaly se v hotelu. Bohužel zde měli jen menší pokoje, proto jsme každá dostaly svůj vlastní. Na pokoji jsme si daly rychlou sprchu a šla jsem do akce. První noc jsem měla hlídku já, takže Shin se mohla alespoň prospat. Myslím, že se těšila, až se to co nejdřív vyřeší a zase se vrátí domů a uvidí Shina. Začala teďkon více chodit do lesa a občas ho potkávala. Docela jim to zlepšilo vztahy. Myslím, že jsou na dobré cestě.
Dorazím k domku té paní, ta mě přivítá, osvětlí mi situaci, jak je ten kaktus vzácný a pak si jde dát dvacet. Že kdybych něco potřebovala, mám si říct.
Na zahrádce si najdu vhodný kámen k sezení a uvelebím se. Ani ne po dvaceti minutách začnu klimbat.
,,Hele, to ti přijde jako v pořádku usnout takhle na hlídce?'' zeptá se mě hlas osoby, jež mě drží za rameno a třese se mnou. No sakra, to se fakt může stát jenom mně. Otevřu oči a cuknu sebou.
,,Co u děláš? Vždyť máš bydlet až na druhý straně vesnice.'' Oznámím mu. Líně se usměje. Nevím proč, ale připomene mi bratra.
,,Ale...ty sis o mně něco zjistila?'' Zeptá se pobaveně. Zrudnu. Není to ta, že bych byla stíhačka. Spíš sem si to ověřovala proto, abych se nepotkali, ale takhle krutě upřímná být nehodlám.
,,Vlastně nám to řekla hokage, kdyby jsme něco potřebovaly.'' Řeknu, zatímco vstanu a opráším si písek.
,,Hej, co ti je? Provedl jsem ti něco? Proč se mi tolik vyhýbáš? Víš, že jsem byl i u vás, ale tys tam zrovna nebyla?'' Vychrlí ze sebe Kankuro všechno, co si asi dlouho šetřil. Zatnu zuby. Ovšem, že jsem věděla, že tam byl. Shikamaru si ale jen vymyslel, že nejsem doma, protože jsem to po něm chtěla. Ani se mě neptal, respektoval moje soukromí.
,,A co ta druhá z Konohy? Nebo jich bylo ještě víc? Kolika holkám si pletl hlavu najednou?!'' Nedokážu se už déle udržet. Křičím na něj a z očí mi tečou slzy hněvu. Je to hlupák. Otočím se k němu zády, aby mě neviděl plakat. Jenom blbej děvkař, nic jinýho. On je ale neodbytný, zjistím, když na rameni opět ucítím jeho ruku.
,,Počkej jaká další holka? Jen jednou jsem šel ven s TenTen, protože sem se jí ptal na tebe. Když jste ze stejné generace. Ona mi ale jen řekla, že se víc bavíš se Shin. Tu jsem ale nikde nesehnal, vyhýbala se mi.'' Snaží se mi to vysvětlit. To že se mu Shin vyhýbala je pravda. Ona totiž neumí moc lhát, pokud nejde o život a chtěla se tak vyhnout nepříjemné situaci. Třeba kdyby jí uklouzlo, že ve skutečnosti doma jsem, jen dělám, že nejsem.
,,Prosímtě Shikaro, ještě nikdy jsem nepoznal holku, jako seš ty...já vim, že sem vůl, ale co sem udělal špatně? Vadila ti ta pusa? Promiň, nemůžu říct, že sem to nechtěl, ale myslel sem, že tě to tolik nerozhodí...'' Začne se mi omlouvat. Obejme mě oběma rukama a přitáhne blíž k sobě. Nemůžu už víc ignorovat to teplo, které mě čím dál tím více zachvacuje při každém jeho doteku.
,,Proč neodpovídáš...?'' Už skoro šeptá. Zvednu ruce a chytím ty jeho, které mě stále drží v objetí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 25.9% (7)
Léto 29.6% (8)
Podzim 22.2% (6)
Zima 22.2% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama