Září 2016

Amsterdam

27. září 2016 v 19:41 | Soloween |  Obrázky
Amsterdam. Dle mého jedno z nejkrásnějších měst. Tedy samozřejmě hned po Benátkách. Zase sem jednou našla fotku, která mi mou domněnku potvrdila. :)

Galaxy

27. září 2016 v 19:39 | Soloween |  Obrázky
Tož to jsem zase jednou courala po netu a to bych nebyla já, abych někde něco nevyšťourala, že jo. Takže velkým trendem je prý teď barevný jídlo. Nejenže máte rainbow cheese na instagramu. Dokonce už jsou i galaxy zákusky. :D
Nevím, jak vy, ale já bych je snědla hned. :D

Vášeň (KankuShika 13)

25. září 2016 v 21:02 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Probudím se v nějaké divné místnosti. Divně tu to páchne a všechno je bílé. Když se po chvíli rozkoukám, dojde mi, že je to nemocnice. Pohnu s rukou, ale hned toho zase nechám, protože jí mám úplně zdřevěnělou. Podívám se na své tělo. Skoro celé je omotané obvazy. Začnu ohýbat své končetiny. Některé se už vracení k životu.
,,Aaa..slečno Nara, to je dobře že už jste se probudila. Hned to řeknu všem těm vašim přátelům, co na vás čekají venku.'' Zaštěbetá kdosi, kdo zničehonic vrazí do dveří. Sotva ji zaznamenám, hned se přes ni jako vlna valí Shikamaru, Shin, Temari, Shino a v neposlední řadě i Gaara, což mě trochu překvapí. Kankura nikde nevidím.
,,Ségra, jak ti je? Je ti líp?'' Začne mě bomardovat bratr. Jeden přes druhého se začnou ptát, až je tam šum jako v úle. Ačkoliv mi to přijde neotesané, neodpustím si svůj vlastní dotaz:
,,Temari...kde je...?'' Nedokážu ani vyslovit jeho jméno. Bojím se toho, že nepřišel. Že už ho neuvidím. Nebo... co když se v bitvě něco stalo i jemu?
,,Aale, Kankuro samýma nervama vypil dvoulitrovku coca coly a teď šel čurat. ZASE.'' Zdůrazní Temari a mně se tím neuvěřitelně uleví.
,,Neboj, on tu sedě ve dve v noci, byl nervozní jak matka před porodem.'' Uklidňuje mě Shin.
,,To je bezva, že ses probudila. Musím to říct tátovi s mámou. Budou hrozně rádi.'' Vysílá zase pro změnu Shikamaru. Ve dveřích si někdo odkašle. Temari chytne mého bratra a taktně vycouvá.
,,Necháme vás o samotě. Máte si toho určitě hodně co říct.'' Zbytek osazenstva také opustí pokoj, kromě té zdravotní sestry. Ta mi ještě sdělí, že až se na to budu cítit, můžu se zvednout a jít domů, ale pár dní mi doporučuje ještě odpočinek a poležet si trochu. Pak také odejde. Jakmile za ní zaklapnou dveře, padneme si kolem krku.
,,Cos to dělala? Víš jakej sem měl strach? Bál sem se, že to nepřežiješ..'' Řekne mi Kankuro. Nezačnu mu spílat, že přesně tak sem se cítila i já ohledně jeho. Z očí mi řinou slzy a omlouváme se jeden druhému. Po tomhle víme, že prostě jeden bez druhého nemůžeme být. Když se vypovídáme a dostatečně omluvíme, sbalím si oblečení a tunu jídla, co mi tam zatím stihli všichni nanosit( a co nestihl Chouji při svých návštěvách sníst) a vyrážíme k nám domů.
Rodiče mě vítají s nadšením, jaké jsem u nich ještě nezažila. Kankuro s Temari jsou u nás přes noc. Zjistím, že po celou dobu, co jsem byla mimo tu bydleli. Teda spíš Temari, Kankuro trávil většinu času v nemocnici u mě.
Sníme si večeři, zatímco naši vyslýchají naše partnery. My se Shikamarem nestíháme házet otrávené pohledy. Po večeři si jdeme lehnout. Dnes jdu do koupelný výjimečně já první a Kankuro až po mě. Rozestýlám zrovna postel, když uslyším otevření dveří od koupelny a zanedlouho i jeho ruce na svých bocích. Otočím se k němu a políbím ho. On mi to začne oplácet. Rozvážu uzel na jeho osušce a ta spadne na zem. Naskytne se mi tak jeden z nejhezčích pohledů vůbec. Pobaveně povytáhne obočí a povalí mě na postel. Rukama vzájemně prozkoumáváme tělo toho druhého. Napětí v jeho rozkroku je k nevydržení. Rozváže mi mou osušku. Chvíli si prsty jemně pohrává s mou bradavkou, pak ji vezme do úst a začne sát. Vzrušením se koušu do hřbetu ruky, abych nesténala nahlas. Prsty si pohrává s mým poštěváčkem a zasouvá je dovniř do mě. Vlhnu čím dál víc. Pak se o mě začne otírat svým penisem. Vzrušení a touha jsou tak velké, že ho chytím za ramena a přitáhnu blíž k sobě.
,,Prosím Kankuro, já už nechci dýl čekat. Chci to. Chci tebe. Hned teď.'' Řeknu mu to, na co tak dlouho čekal. On jen přikývne, políbí mě a něžně na mě nalehne. Zpočátku ucítím tlak a trošku i bolest. Ale po chvíli si na to zvyknu. On se ve mě začne pohybovat. Nejprve opatrně a pomalu, poté zvyšuje tempo. Obejmu ho a nehty mu zarývám do zad. Líbáme se a užíváme si celý tento okamžik, na který jsme tak dlouho čekali. Když už Kankuro dosáhne maximální rychlosti, je na něm vidět, že se hodně drží. Sjedu rukama k jeho bokům a sama si ho k sobě přirazím. Vzrušeně nahlas zasténám. To on nevydrží a udělá se.
Když pak spolu ležíme, připadám si, jako bych právě s tím jedním člověkem sdílela něco víc, než jen tělo. Propletu svoje prsty s jeho a usměju se na něj. On mi to oplatí, políbí mě na rameno.
,,Nebolelo tě to moc?'' Zeptá se starostlivě.
,,Ne, ani trošku.'' Políbím ho na nos. Zasměje se a pak se k sobě přitulíme. Odvedle se ozve dunění Shikamarovy postele o zeď- Vážně by si ji ti dva mohli trošku odsunout.

Sirens

25. září 2016 v 20:02 | Soloween |  Videa
Tak jsem zase jednou na yt našla awesome song. Něco pro ty, kteří mají rádi trošku vážnější hudbu spíše fantasy žánru. Tak ať se líbí. :)

Začíná válka (KankuShika 12)

25. září 2016 v 19:47 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Našel se Kazekage. Zachránili ho a Suna byla zase jednou vděčnější Konoze. Gaara dosta lpár dní na zotavenou, ale hned potom mu zase začaly povinnosti Kazekageho.Pár dní na to, co se Kankuro s Temari a Gaarou vrátili z velkého sjezdu Kagů to začalo. Velká čtvrtá válka ninjů. Zrovna jsem byla na misi v Suně, když jsem se to dozvěděla. Hned jsem spěchala za Kankurem. Ale když jsem k němu přiběhla, zastihla jsem ho zrovna balícího na misi.
,,Co se děje lásko?'' Zeptám se místo pozdravu. Přistiženě sebou cukne.
,,Ale to nic. Jen menší mise pro Gaaru, nic vážnýho.'' Uklidní mě a řekne mi, že jde vařit večeři. Po večeři se jdeme umýt a spát. Řekne mi, že na misi vyráží zítra odpoledne. Ale přijde mi nějaký neklidný. Jako kdyby se k něčemu schylovalo.
Druhý den ráno se obléknu a připravím se k odchodu do Konohy. Vyprovodím Kankura, když v tom si všimnu několika ninjů z písečné postávajících u jeho domu. Vzhledem k tomu, že si ještě odběhl pro něco do bytu, stoupnu si ke dvěřím, abych odposlechla jejich rozhovor venku.
,,....a Kankuro nás povede?'' Zeptá se jeden vysoký ninja z písečné.
,,Ano, ale pšt, je to tajné. Nikdo to nesmí vědět. Jsme v divizi překvapivího útoku.'' Upozorní ho druhý.
,,A co to pro nás znamená?'' Zeptá se ten první.
,,No...to, že jestli selžeme, tak pravděpodobně zemřeme.''
Napětím skoro ani nedýchám. Mise na farmě?! To jako vážně?!!
,,Nechtěl jsem, abys to zjistila takhle..'' Ozve se za mnou Kankurův hlas. Zjevně to stihl dříve, než jsem předpokládala.
,,Tak mise na farmě jo?! To si mi chtěl nakukat? Proč?!'' Vybouchnu.
,,Shikaro...poprosil mě o to přímo Gaara. A dělám to proto, abych ochránil svojí rodinu...a tebe. Bude tam ještě pár ninjů z Listové, takže se není čeho bát..'' Uklidňuje mě, ale je vidět, že tomu co říká ani on sám moc nevěří. Asi jako když poslala Hokage mého bratra s dalšími pár geniny na sebevražednou misi.
,,Není? Tak proč si teda tolik nejistej?!'' Řvu na něj. Na to, že by nás někdo mohl slyšet kašlu.
,,Bál jsem se, abys to nezjistila a nechtěla jít do tý linie taky...bál jsem se, že bych tě ztratil..'' Obhajuje se.
,,Jakože sem slabá a nedokážu se o sebe sama postarat?! Víš co? Di se vycpat!'' Zařvu na něj ve vzteku a plynule odcházím dvěřmi pryč. Jsem naštvaná. Co naštvaná, přímo nasraná. Nejenomže mi lhal, ale ještě o mně má domění, že jsem slabá. Ale já mu ukážu. Utíkám do Konohy a nevnímám jeho volání mého jména, které se rozléhá po celé písečné. Měl ke mně být upřímný.
Když doběhnu do Konohy, ještě ani není úplná tma. Vztek mě poháněl celou cestu, takže jsem to stihla rychleji, než obvykle. Nejdu si však odpočinou domů, ale rovnou mířím k Hokage do kanceláře.
,,Dejte mě do první linie!''Oznámím jí, jen co rozrazím dveře do kanceláře.
,,Ah..Shikaro...prosím?'' Ptá se poněkud vyjevená Tsunade.
,,Jestli mě dáte do první linie listových ninjů na zítřejší boj. Chci bojovat se Shin.'' Oznámím jí o něco krotčeji. Tsunade jen pokrčí rameny, jakože jí to je jedno, přeci jen budu další posila na poli. Ale udivuje ji, že jsem radši nechtěla do divize překvapivého útoku, za Kankurem. Na to už jí neodpovím a jdu domů.
Doma se přivítám s rodiči a bratrem, která jde také bojovat, čirou náhodou ve stejné vlně, jako Temari. Už by se opravdu mohli ti dva přiznat veřejně. Vzhledem k tomu, jak pokaždý demolujou bratrovu postel, když tu ona je, tak by se tomu nikdo ani nedivil. Při pomyšlení na Temari mi hned myšlenky zaletí ke Kankurovi. Achjo, proč je to s ním jen občas tolik složité? Jdu si dát sprchu a pořádně se na zítřek vyspat.
Druhý den ráno vstanu, obléknu se a nasnídám. Spolu se Shikamarem opuštíme dům a jdeme se sejít s ostatními ninji. Připojí se k nám i Temari, která se ihned zařadí po boku bratra. Když se sejdeme všichni, vydáme se k místu, kde již několik dní válčí naši ninjové s nepřítelem a Akatsuki k tomu. Když dorazíme na místo, zuří tam už pořádná bitva. Za nejbližší skálou ninjové medici ošetřují naše zraněné. Naposledy se můžeme všichni pomohlid a pak vyrážíme do boje. Podívám se na Shin, která mě ujistí pohledem, že je tu se mnou. Zároveň stiskne ruku svému drahému příteli. Otočím se, aby oba dva měli soukromí. Zastavujeme za prvními kameny a každý si promýšlí svou taktiku, popřípadě plánuje týmově. Já vyrážím na svou vlastní pěst pomoct Izumo-sensei. Zbytek mého týmu pobíhá už dávno po bitevním poli. Izumo zrovna bojuje s nějakým ninjou, který měl docela očividnou převahu. Využiju toho, že si mě nevšímá a chytím ho Techniky stínového škrcení. Během pár vteřin je vše vyřízeno. Izumo mi poděkuje a pokračuje dál v boji. Stále se kolem sebe rozhlížím, jestli někde neuvidím Kankura. Sice jsem na něj naštvaná, ale taky mám o něj strach. Vytáhnu kunai a odrázím útok blížícího se nepřítele. Ten pak vytáhne taky svůj a začne boj. Odrážím, uskakuji a útočím. Když v tom přijde první šrám. Sekne mě svým kunaiem přímo přes paži. Rána, ač neveliká, je dost hluboká a začne krvácet. Snažím se to pálení a bolest ignorovat a útočím dál. Tentokrát útočník přejde do obrany a nestíhá vykrývat mé útoky. Zasadím mu konečnou ránu kunaiem. Nemám z jeho smrti radost, ale vím, že to tak musí být. Vypadá to, že písečná a listová vítězí na všech frontách. Ale v tom se stane něco nečekaného. Obrovská exploze. Odmrští mě to a několik metrů letím vzduchem. Když se proberu na zemi, všechno mě bolí. Mám vyražený dech a ruce a nohy probodané ostrými kusy kamení, které výbuch odmrštil nastejno se mnou. Nemůžu se ani hnout. Okolo mě umírají další, kteří jsou podobně postiženi, akorát v horším měřítku. Snažím se vyhrabat na nohy. Vidím, jak ke mně běží bratr s Temari. A za nimi i Kankuro. Všichni tři něco křičí. Neslyším se, okolo mě se začíná rozmáhat tma a oční víčka se mi zdají nezvykle těžká.

Únos Kazekageho ( KankuShika 11)

20. září 2016 v 21:04 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Jedno slunečné ráno sedíme se Shin v Konoze na obědě a povídáme si. Říkám jí o posledním zážitku s Kankurem a že bych nutně potřebovala někde zjistit něco víc o teorii, protože jsem byla úplně mimo. Shin se mi taky s něčím svěří.
,,To mi povídej. Já ani nevim, jak mám Shina na něco navnadit. Možná že by chtěl, ale on toho celkově moc nenamluví a asi se stydí. Těžko se v něm občas vyznat.'' Sdělí mi svůj problém. Začnu jí hned radit, jako zkušená kamarádka, samozřejmě s nulovou zkušeností, že by si měli o všem otevřeně promluvit a tak. Samosebou. Když v tom k nám přiběhne Lee.
,,Shikara-san, mám pro tebe vzkaz. Hokage tě chce vidět, ale co nejdřív.'' Oznámí mi se svým zápalem a odhopsá pryč. He? Napadne mě, ale tak z úcty se zvednu a jdu okamžitě k Hokage, přesně jak Lee chtěl.
U Hokage mě zaskočí hned velmi tíživá atmosféra.
,,Dobré ráno Tsunade-sama, stalo se něco?'' Zeptám se hned na úvod, abych zbytečně nezdržovala formalitami. Na to nás nikdy moc neužilo.
,,Dobré ráno, Shikaro. A ano, stalo. Jen nevím jak a odkud začít. Totiž stalo se to, že Akatsuki unesli Gaaru, nového kazekage a já vyslala na pomoc Sakuru a Naruta. Ale co jsem si všimla, tak jsi během svých diplomatických cest do Konohy navázala poněkud...intimnější vztah s jedním z tamních ninjů. Jde o to, že shodou okolností byl při únosu přítomen a bojoval s Akatsuki.....'' V tu chvíli je mi těžko. Rozklepu se a očekávám, co mi řekne dál. Shinobi by nikdy neměli dávat nasobě znát emoce, ale pokud....Nedokážu na tu situaci ani pomyslet.
,,No, řekněme, že byl napaden, chrabě bojoval, ale nestačil jejich síle. Naštěstí vše přežil a ještě stihl zajistit stopu, která nám velmi pomohla ve stopování. Tak či tak, ti nabízím tří až čtyřdenní volno, zároveň také misi, kdy se budeš o Kankura starat, zatímco Sakura a Naruto budou hledat Akatsuki. No a hlavně proto, že v tuto situaci chápu, jak ti je a vím, že by ses v noci tajně vyplížila a šla tam tak jako tak.'' Uzavře Tsunade celý monolog. Snažím se neztrácet hlavu a okamžitě běžím domů si zabalit jen to nejnutnější. O misi řeknu jen bratrovi, aby informoval Shin a rodiče. Pak už se střemhlav řítím přímo k písečné. Nutno dodat, že tentokrát přímo letím.
Když dorazím, sotva popadám dech. Nemám tušení, jestli ho najdu v nemocnici nebo u něj doma, ale vzhledem k tomu, že to byl únos Kazekageho, tipuju, že se to snaží tutlat. Takže rovnou zamířím k jeho domovu, div nevyrazím dveře, když tam přijdu. Na schodech potkám Temari. Nejspíš se opět chystá k nám na ''diplomatickou večeři'' alias muchlovačka se Shikamarem.
,,Jak mu je?!''Vyhrknu hned místo pozdravu.
,,Ahoj Shikaro. Už je mu líp, je u sebe v pokoji. Jak se má brácha?'' Zeptá se mě naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. Jak může být sakra takhle klidná?! Nebo to jenom hraje?
,,Brácha se má fajn, pozdravuje tě, prý se nemůže dočkat, až dá pusu svýmu králíčkovi.'' Vyřídím jí bratrův vzkaz, který jsem značně poupravila. Sakra, já chytám Kankurovy mravy... Temari jen zrudne a už nic neřekne. Vyběhnu schody a otevřu dveře do jeho mini bytu. Odložím si věci a jdu pomalu do jeho pokoje.
,,Temari, to si ty? Já myslel, že už si vyrazila do Konohy.'' Uslyším jeho hlas. Srdce mi poskočí.
,,Ne, to jsem já.'' Řeknu, zatímco si sednu na jeho postel. Vykulí na mě oči.
,,Shikaro, kde se tu bereš? A jak ses to dozvěděla? Neměla si po cestě nějaký problémy?'' Začne na mě chrlit jednu otázku za druhou. Načež se rozkašle.
,,Uklidni se, nic se nestalo, řekla mi to Hokage a přišla sem kvůli tobě. Nebo je to málo zřejmý?''
,,Nene, já jsem rád, že tě vidím. Bál sem se, že už tě neuvidim...'' Položím svojí ruku na tu jeho.
,,Na nic takovýho ani nemysli, No Sabaku! Jestli se někdo rozhodně umřít, tak si tam pro tebe dojdu a ještě ti přidám.'' Řeknu naoko výhružně. Zasměje se tomu, což má za následek další kašel.
,,Měl bys odpočívat. Kdyžtak se ubytuju na noc v hotelu a přijdu až ráno.'' Začnu se zvedat z postele. Ale jeho ruka mě chytne vzápětí za zápěstí.
,,Ne prosím..zůstaň tu se mnou. Není to tak hrozný, jak to vypadá.'' Přesvědčuje mě. Přikývnu a jdu mu udělat večeři. Poté ho i nakrmím, protože jsem zásadně proti tomu, aby vstával z postele.
,,Když se o mě tak hezky staráš, myslíš, že bych tě mohl poprosit ještě o něco?'' Zeptá se s rošťáckým výrazem.
,,Samozřejmě, kvůli tomu tu jsem.''
,,No....nepomohla bys mi do sprchy a s umytím?'' Navrhne a trošku zčervená. Polije mě horko.
,,Noo...jo, jasně. Není problém.'' A už ho vytahuju z postele a vedu do koupelny. Na sobě toho moc nemá, krom obvazů a kalhot, takže nebude probém mu pak pomoct se obléct. Dovedu ho do koupelny a už se chystám, že mu nechám prostor a soukromí, když vyjeví svůj ještě nejapnější požadavek.
,,Totiž já myslel pomoct jako...úplně..'' Vypadne z něj. No to si...
,,Jakože tě mám umýt já?'' Zeptám se v žertu.
,,No...jo.'' Uzemní mně. To mě poser na holý záda! Ale tak co, jednou něco podobnýho přijít muselo. Akorát to bude asi divný vidět ho takhle přímo. Většinou u toho bylo šero nebo to bylo jen letmo koutkem oka.
,,Dobře.'' Ujistím ho a svléknu si vestu, triko, kraťasy a síťovinu. Zůstanu před ním jen v podprsence a kalhotkách. On k mému překvapení má pořád ještě kalhoty na sobě.
,,To víš, nemůžu se pořádně ohnout, pomohla bys mi prosím?'' Zeptá se nevinně. Taky trénink na dítě, pomyslím si a jdu mu pomoct stáhnout kalhoty i s trenkama. Obvazy si nechá, že se jim vyhne, až se bude sprchovat. Místo toho upře zrak na mě. Zrudnu. Achjo, do čeho sem se to zas namočila. Něco jinýho je se svlíknout když k tomu máte intimní atmosféru, něco jinýho jen tak. Ale stejně, čelím skoro denně nepřáteským ninjům, svádím boje na život a na smrt a bojím se svlíknout před klukem? Ironie... Začnu si rozepínat podprsenku a pak si sundám i kalhotky. Kankuro se nervozně ošije. Nasměruju ho do sprchy a pustím vodu. Potom vezmu gel a začnu nás mýt. Nejdřív jeho. Roztírám mu to po ramenech, zádech, rukou a volných místech na hrudi a břiše. Pak se zarazím. On se na mě podívá s tím svým nevinným pohledem, za kterým prokouknu, že k tomuhle směřoval celou dobu.
,,Shikaro, prosím umyješ mi i zbytek těla? Tam mám problémy se ohnout.'' Řekne až přehnaně svatouškovsky. Ty jeden prevíte! Naliju si gel na ruku a s výrazem naprosté rezignace se dám do toho. Ale ve skutečnosti jsem z toho trochu nervozní a vzrušuje mě to. Položím mu ruku na podbřišek a začnu gel roztírat. Jeho penis značne ztvrdne a postaví se. Schválně se přesunu rovnou ke stehnům.
,, Počkej Shikaro, ty přeskakuješ. To nebudu pořádně umytej.'' Teď už se mi vyloženě skrytě vysmívá. No jen počkej ty chudáčku nemohoucí! Chytnu ho tedy do ruky a rychle do párkrát přetáhnu. Všimnu si, jak u toho ten spiklenec přivírá slastně oči a užívá si to. Takovou péči tu má a on toho ještě zneužívá. Pak vezmu sprchu, přeřídím vodu na ledovou a opláchnu ho, jen zaječí. Pěkně si to naplánoval, tak co. Jenže to jsem nepočítala s druhou částí jeho plánu.
,,Hmm..Shikaro? Nechceš teď pomoct umýt ty?'' Zeptá se zcela bezelstně. Ta možnost mě zarazí, protože mě to ani nenapadlo. Pak si ale všimnu jeho pohledu, jakože lituje toho, že to na mě takhle navlíknul a že by mi to rád vynahradil.
,,Jestli chceš, můžeš mi pomoct, budu ráda.'' Povzbudím ho. Celý nadšením bez sebe si převezme gel, už bez výrazných známek omezení svými zraněními, a začne mi ho roztírat po těle. Původně jsem čekala, že mě spíš bude osahávat, ale on začne na zádech a jeho dotyky jsou opravdu jemné a pečlivé. Ne žádný ochmatávání, ale masíruje mě a opravdu se snaží. Zavřu oči a užívám si ten slastný pocit. Přesune se na břicho, potom vystoupá na prsa, kde se, kupodivu, zdrží o něco déle. Pak pokračuje na zadek a stehna. Když to dokončí, mám pocit, jakoby mě všude šimrala motýlí křídla a mám absolutně gumová kolena. Kankuro si opláchne ruku a pak se prsty pomalu a jemně dotkne mého poštěváčku.
,,Aaah...'' Unikne mi sten. Zasune do mě jeden prst a začne mě dráždit. Cítím, jak vlhnu víc a víc. On zase pro změnu začíná zrychlovat. Palcem se o mě otírá a jazykem mi začne dráždit bradavku. Podvoluji se tomu víc a víc, až cítím, že orgasmus je neoddálitelný. Udělám se.
Ze sprchy vylezem oba dva naprosto zmáčení, ačkoliv jsme plánovali dát pozor na obvazy, ale zato naprosto uspokojení. Tedy aspoň v mém případě. Tentokrát už to Kankuro zvládá s oblečením sám. Když si vezme na sebe svoje pyžamové kalhoty a já košilku, jejíž délka je podle něj tak akorát, tedy tak akorát nad prdel, krátce se na sebe podíváme.
,, Shikaro?'' Zeptá se s patrnou nervozitou v hlase.
,,Jo..?''
,,Nezlobíš se na mě kvůli tomu?''
,,Ne, neboj.'' Uklidním ho a jdeme si lehnout. Ta poslední část dne mě vyčerpala asi nejvíc. Když už ležíme, začínám pociťovat, že na mě jde spánek, tak se ozve:
,,Shikaro?'' Opět tím nervozním hlasem.
,,Ano? Děje se něco?''
,,Nene...já jenom sem ti chtěl říct...jakože..no dobrou noc.'' Leze z něj jak z chlupatý deky.
,,Dobrou, hezky se vyspi.'' Odpovím mu.
,,Jo a ještě...miluju tě.'' Řekne mi větu, po níž se mi obrátí v jedinou vteřinu celý svět, ale přitom všechno zůstane tak, jak bylo.
,,Já tebe taky.''

So Cold

20. září 2016 v 14:48 | Soloween |  Videa
Tož to jsem se zase jednou takhle hrabala na youtube a našla jedno famozní video. Ne, nejsem fanynka Vampire diaries,ale tohle se mi fakt líbilo. Nevím, či to je soundtrack z filmu nebo jen random písnička, ale je to fakt moc fajn. :)

Lovers

20. září 2016 v 14:24 | Soloween |  Fashion
Po delší době přidám i nějaký fashion kousek z polyvore dílny. Tentokrát je věnovaný všem mým miláčkům. Aneb botičky od Valentina, proužky, úzké sukně, elegance a Chanel.
Ale hlavně botičky od Valentina, protože těch není nikdy dost. :3

Nový start (KankuShika 10)

20. září 2016 v 14:04 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Takže jelikož jsem ze Shippuudenu viděla jen tak pár random dílů, tak to bude už dějově mimo anime. :D A už to začne být krapet peprnější, protože už na to maj sakra věk, no ne? :D
18+


Uplynulo pár let. Stala jsem se chuuninem a Shin dokonce jouninem. Změnilo se mnoho věcí. Dospěli jsme. Už dávno jsme nebyli těmi naivními dětmi, které čekaly, že změní svět. Zesílili jsme a byli jsme připraveni čelit každé hrozbě, která ohrozí mír v naší zemi. A ta hrozba se jmenovala Akatsuki. Zčista jasna jsem prostě měla sbaleno a chvátala do Suny, co to jen šlo. Po počátečních zmatcích, které odstartovaly můj vztah s Kankurem, jsme spolu byli už pár let a pravidelně se navštěvovali. Hokage ze mě udělala takovou spojku mezi Sunou a Konohou - něco jako diplomatický ninja. Dostávala jsem mise, které spojovaly obě vesnice do užšího vztahu. A během plnění jsme s Kankurem posilovali ten náš. Ačkoliv už nám oběma bylo 17, nikam jsme rozhodně nechvátali. A taky jsme nenápadně vyšetřovali vztah našich sourozenců, kteří se to snažili tajit, seč to jen šlo, ale vždycky se našla nějaká usvědčující stopa.
K večeru jsem dorazila do Suny. Už jsem se ani nenamáhala ubytovat v hotelu, rovnou jsem zamířila ke Kankurovi. Odemknu si a jdu rovnou do bytu. Docela nedávno se osamostatnil a už nežije se sourozenci. Jednak proto, že Gaara bydlí víc v kanceláři, než doma a jednak proto, aby Shikamaru a Temari měli soukromí, když tu náhodou bratr je. I když ten si zase spíš tahá Temari k nám domů.
V kuchyni si na stůl odložím věci a jdu k němu do ložnice. Leží na posteli. Zvedne hlavu, aby se podíval, kdo přišel. Pak se zvedne a jde ke mně.
,,Ale ale, co to je za vetřelce?'' Zeptá se mě a už už mě chce chytit do chakrových vláken. Jenže já mu na tu jeho blbou hru neskočím. Chytím ho do svých stínových, takže mu spoutám ruce i nohy.
,,To se stává, když zlobíš. A dokud mě pořádně nepřivítáš, tak tě nepustim.'' Oznámím mu s klidem.
,,Dobre, vyhrálas, ale abych tě mohl přivítat mě stejně musíš pustit.'' Oznámí mi s úšklebkem. Uvolním stín a on mě obejme. Pak mi jde udělat večeři a povídáme si, co je nového.
Po večeři, když sklízí nádobí se přesunu do koupelny, abych ze sebe smyla špínu, pot a únavu. Nechám si na tělo stékat horkou vodu. Osuším se a chci se obléct do pyžama. Ale pyžamo nikde. Ten...! Proletí mi hlavou. Ale co, přece se po víceméně třech letech vztahu nebudu furt stydět. Zabalím se tedy do osušky a jdu vedle do ložnice. Tam on leží jen v pyžamových kalhotech a na prstě si točí s mojí noční košilkou. Nutno podotknout, že délku stihl značně upravit kunaiem.
,,Nechybí ti něco?'' Zeptá se mě provokativně. Typickej Kankuro. Vždycky něco musí provést. Ale já zachovám absolutní klid, vezmu si ze židle jeho tričko a jen řeknu:
,,Ne, už ne,'' A jdu se převléct do koupelny. Když se vrátím zpět, košilka už kamsi zmizela. Fetišista. Zhasnu světlo a jdu si lehnout k němu. No, aspoń, že si netahá loutky do postele. Hned, jak si k němu lehnu mě zaplaví teplo. Ani po těch třech letech sme se nedostali dál, než líbání a vždycky, když se ocitneme sami, trošku znervozním. Kankuro respektuje moje přání, že ještě nic nechci, což mě u něj docela překvapuje. Méně mě překvapila sbírka porno časopisů pod postelí, o které si myslí, že o ní nevím. Mám takový pocit, že ho bere do ruky, hned jak za mnou zapadnou dveře. Zamyslím se. Vždyť nemusíme hned spolu spát. Existuje tolik možností. Proč mě to sakra nenapadlo už dřív?
,,Něco se děje Shikaro?'' Přitáhne si mě majetnicky blíž a odejme. ačkoliv byste to do něj neřekli, tak má strach ze tmy.
Místo odpovědi mu rukou přejedu přes hrudník. Tiše vydechne. Pak ho políbím. Nejdříve jen zlehka na rty. Postupně ale začnu přidávat na intezitě. Od rtů se pomalu přesouvám ke krku, kde ho jemně kousnu. Uslyším, že se uchechtne.
,,Hele, víš, že tě do ničeho nebudu nutit, zlato...'' Oznámí mi dopředu, abych věděla, že po mně nebude chtít nic, co bych nechtěla sama dělat. Ale já tentokrát chci. Líbám ho. Žádostivě, žhavě, vroucně. Chci, aby věděl, o co mi jde. Pochopí. Jeho ruka mi vklouzne pod triko a pohladí mě. Přes břicho vystoupá k mým prsům. Nezastavím ho. Užívám si jeho doteky a laskání všemi smysly. Zlehka mi stiskne bradavku. Vzrušením se prohnu v zádech. Na svém stehně ucítím, že i jeho to hodně vzrušuje. Přetáhnu si tričko přes hlavu. Myslím, že je čas, abych mu taky trošku dopřála jiný pohled, než jen ty jeho časopisy. Kankuro přesune i druhou ruku na moje prsa, aby mě mohl laskat intenzivněji. Pomalu cítím, že vlhnu. Jeho ruka mi sjede přes břicho a dotkne se mě tam. Nejdřívě váhavě, jestli nic nenamítám, poté už trochu jistěji. Přejíždí přese mě prsty a opatrně jeden zasune. Vzrušením zasténám. Chci mu to oplatit. Chytnu do ruky gumu jeho kalhot a stáhnu mu je dolů.
,,Shikaro, to nemusíš, víš to, že jo? Klidně si to teď můžeš užít a nemusíš mi nic oplácet.'' Znovu mě ujišťuje, že mě do ničeho nehodlá nutit. Jeden by to na první pohled neřekl, jaký ve skutečnosti je. Teda krom toho, že je drzý a vyzývavý až běda.
,,Já vím.'' Zašeptám a chytnu ho do ruky. Vzdychne. Nevím pořádně moc, co mám dělat, ale zkouším to, co mi Ino poradila, že dělala Saiovi. Ne každá holka v Konoze je totiž taková stydlivka jako já a Shin. Ta se Shinem taky moc nepokročila, ale za to může hlavně jeho touha po zahalování sebe samého. Přetahuju ho nahoru a dolů a palcem ho dráždím na žaludu. Kankuro jen vzrušeně dýchá. Trošku víc přitlačím.
,,Aaah...Shikaro, já už budu...!'' Sdělí mi na poslední chvíli, načež se opravdu udělá. No, na první pokus to zrovna nejhorší nebylo, zdá se mi. Pak už jen ležíme a nechám ho užívat si doznívající orgasmus.
,,Myslím, že jsem ti pro příště něco dlužnej. A co to, že si najednou chtěla..?'' Zeptá se mě Kankuro, když už hodnou chvíli jen tak ležíme a užíváme si blízkost toho druhého.
,,Přišlo mi, že bysme se taky mohli posunout o něco dál. A proč až příště, proč ne hned?'' Zeptám se ho se šibalským úsměvem.
,,Teda lásko, ty se nezdáš.'' Zasměje se on.




Tak po delší době, je toho teď nějak moc no, tak se omlouvám, že to tolik trvalo. Ale zase pro změnu je to romantika jako hovado(snad). Tak ať se líbí. :)

Gackt!!!

7. září 2016 v 18:21 | Soloween |  Videa
To si tak zase jednou lustruju youtube, když v tom na mě vyskočí video z dávného dávna, který mi připomene moje časy, kdy jsem byla beznadějně nevyléčitelný japanofil a paradoxně brala všechno, co bylo je v náznaku nějak spojeno s Japonskem. A v té době, jako každá správná dívka, jsem měla i svůj idol. A tím nebyl nikdo jiný, než přesladký a dokonalý Gackt Camui. No, dneska už zas tak dokonalej neni, ale to nevadí. A tak sem se ze sentimentu koukla, si říkám, co zkazím že jo. No a naprosto chápu tu svojí tehdejší obsesi, protože on je opravdu neskutečně sexy!
No posuďte samy, neodvedly byste si ho hned domů, holky? :D

Vyjasnění (KankuShika 9)

6. září 2016 v 20:37 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Otočila jsem se na Kankura. Předtím jsem si ani nevšimla, že není nalíčený a nemá čepici. On si to pamatoval....
,,A jak to bude dál?'' Zeptám se na věc, která mě nejvíce ze všeho trápí.
,,No, teď zrovna hodlám zkusit zopakovat svůj pokus z minula.'' Odpoví mi Kankuro s tím svým typickým úsměvem a políbí mě. Opět mě zachvátí horko. Tentokrát se ale neodtrhnu. 'Nechám si ten pocit mravenčení prostoupit celým tělem a užívám si to. Zároveň mu zajedu prsty do vlasů a přitáhnu si ho blíž. Když se od sebe oddálíme sotva popadám dech. Srdce mi buší jako zběsilé a ne a ne se zastavit. Pomalu se usadíme do písku a pokračujeme v líbání. Jeho dotyky jsou jako kus ráje a chci víc. Ale vím, že ne teď. Ještě je brzo. Proto zbytek večera strávíme povídáním, které prokládáme líbáním. Až časně k ránu se se mnou Kankuro rozloučí a jde domů, napsat aspoň něco málo za noc. Já se zase odebírám na hotel. Tam všechno vypovím Shin. Má ze mě radost. Chvíli si chce povídat, ale na mě padne únava a takřka v půli věty usnu. Prospím celý den. Až večer mě Shin vzbudí s tím, že tenhle den má hlídku ona. Rozloučím se s ní a popřeju jí hodně stěstí. Pak zase usnu. Ale přijde mi to jen jako chvilka, co mě někdo zase vzbudí. Je to Shin s tím, že pachatele lapila asi hodinku po tom, co čekala. Prý že se schovala do stínu a číhala na něj. Byl to jen malý kluk, sirotek, který tam kradl a za draho to prodával, protože neměl kde bydlet a potřeboval peníze na jídlo. Obléknu se tedy a jdeme o tom uvědomit paní majitelku. Kluk se zezačátku trochu vzpírá, ale po chvíli pochopí, že proti nám dvěma absolutně nemá šanci. Dojdeme k ní domů a osvětlíme jí situaci. Čekáme všechno možné - to že přeskočí stůl a pokusí se kluka uškrtit nebo pořádně dlouhé kázání. Ale ona místo čehokoliv dítě nakrmí a dovolí mu zůstat přes noc. Když kluk usne, oznámí nám, že ho adoptuje, aby už nikdy nemusel znovu krást a poděkuje nám za vyřešení záhady s jejím kaktusem. Poté se s námi rozloučí. Se Shin míříme na hotel zabalit si, protože hned další den ráno vyrážíme domů. Věděla jsem, že se to vyřeší velmi rychle, ale nečekala jsem, že až takhle. Ale Shin stačí jediný pohled a je jí všechno jasné.
,,Prosímtě, běž, já ti zabalím a počkám tam na tebe.''
Jen se na ní zářivě usměju a už jsem v prachu. Běžím až k sídlu kazekageho. Hned vedle je nalepený celkem velký dům. Páni, tady si někdo žije, pomyslím si. Jenže celou tu věc něco tak trochu komplikuje. Je noc, takže nemůžu jen tak zazvonit. A taky nemůžu klepat na každé okno, abych zjistila, kdo v daném pokoji je. Vylezu tedy na římsu pod okny a snažím se nenápadně nakukovat dovnitř. V jednom okně uvidím Gaaru, jak si prohlíží nějaký časopis 18+. Pozvolna u toho nabíral barvy svých vlasů. No, tohle okno to asi nebude a rušit ho nebudu. Další okno vede z Temarina pokoje, což poznám podle vějíře opřeného o postel. Zřejmě je jedná z mála, kdo tu spí. Přejedu její pokoj pohledem. Na zrcadle má připlepený nějaký obrázek, který se mi zdá povědomý. TRochu na něj zaostřím a málem spadnu dolů. Proč má v pokoji sakra bráchovu fotku? Myslím, že na některé věci je lepší odpověd neznat, proto lezu dál. U třetího okna zajásám. Ne ale nadlouho. V pokoji sice objevím Karasu, ale po Kankurovi už ani stopy. No to sem zas teda dopadla. Potichu otevřu okno a vlezu dovnitř. Rozhlídnu se okolo. V pokoji nikdo. Otočím se zády do prostoru a zavírám okno. Ale znenadání ucítím závan větru a něco studeného u krku.
,,Co si myslíš, že děláš?'' Zeptá se mě Kankuro. Až teď mi dojde, že nemám vlasy jako obvykle a i oblečení mám jiné, než zelené. A jé, to sem nedomyslela.
,,Jdu se s tebou rozloučit. Nebo mám jít pryč?'' Zeptám se stále zády k němu. Ihned dá kunai pryč.
,,Shikaro, co to máš za nápady takhle v noci? Mohl sem ti něco udělat.'' Začne se mi hned omlouvat, že mě nepoznal.
,,Noo....kdybys tu byl, tak bych zaklepala. Takhle to al mělo být překvapení. A dělám tu to, že se jdu rozloučit. Zítra ráno odcházíme.'' Odpovím mu na obě jeho otázky.
,,Mám čas jenom do rána, pak musím. Ale určitě si nechám častěji zažádat o mise v písečné nebo spolupráci.'' Uklidním ho, když vidím, že už už chce něco říct.
,,A jak chceš teda strávit těch pár hodin?'' Překvapí mě otázkou. Pááni, ten na to teda de rychle!
,,No řekněme, že nějakou představu mám.'' Pokynu hlavou k jeho posteli.
Loučení proběhne v celkem klidném duchu. Ležíme na posteli a líbáme se.(nic víc nebylo vy úchyláci chtivý!)
Ráno na hotelu Shin poznamená, že vzhledem k probdělé noci zářím jako sluníčko a vyrazíme do Konohy.
V průběhu následujících dvou let a půl se s Kankurem vídáme. Jednou jdu na misi já, jednou on. Stále se poznáváme, nikam nechvátáme.
*a zde začíná Shippuuden*

Cinderella!

6. září 2016 v 20:33 | Soloween |  Fashion
Jednou tak za x let se hrabu na aliexpressu, že omrknu šaty, když už se ten maturák tak blíží. A najdu něco naprosto dokonalýho! Pro všechny fanoušky šatů, které na sobě měla Lily James ve filmu Cinderella, kteří se do to dé modré nádhery zamilovali na první pohled, jsou tu na ali k zakoupení! A to není všechno. Mají je ještě v bílé barvě, ve které jsou snad ještě hezčí, než v té modré. Ale nakonec si je teda kupovat nebudu, protože bych v tom asi zdechla. Ona pod tou sukní totiž nebyla a asi ani není už těchhe žáná krinolína, takže je to nadýchaný samo o sobě. To znamená bůhví kolik vrstev. Prý jenom při natáčení toho filmu měly originální takovou váhu, že se točila pět minut a hned pauza. To muselo teda bejt něco. A herečka pěkně namakaná. No, konec kecání, přidávám fotku šatů. Snad se líbí tolik jako mně.

Mise (KankuShika 8)

3. září 2016 v 19:59 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Pár dní po mé návštěvě písečná trojka opustila Konohu a vrátila se domů. Nepřišla jsem se ani rozloučit. Slyšela jsem od Shin, že viděla párkrát Kankura, jak šel ven s nějakou holkou z listové.To pro mě byl dostatečný důvod, abych sen epřišla rozloučit a probrečela několik nocí. Jen jsem je zdálky pozorovala ze stromu. Rozloučit se s nimi přišly konožské děti a můj bratr. Už jen podle toho, jak se na ní díval, jsem pochopila, že má zjevný zájem o Temari. Chvíli tam spolu mluvili. Ale více, než to jejich cukrování jsem pozorovala Kankura. Očima přejížděl po okolí, jako kdyby někoho hledal. Seznámil se tu ještě s někým? Ruku měl v kapse a něco tam žmoulal. Srdce se mi podivně sevřelo. Proč sem jenom tak strašně blbá? Proč jsem se mu neozvala? Nezašla? Proč jsem vůbec utíkala? Všechno jsem jenom zkazila. Už mě nikdy nebude chtít znovu vidět. Takovou šílenou lekavou pannu od Narů. Se slzami v očích jsem utekla k Shin a tam se jí vyplakala. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět. Nechtěla jsem žádného chlapa, aby mi zkřížil život znovu tímhle způsobem. Vyvolává to ve mně až moc divných pocitů. A občas to i bolí.

*o měsíc později*
,,Shikaro, pohni, nebo tam nestihneme doběhnout ani dozítra!'' Huláká na mě Shin z předsíně.
,,Joo,joo jo...neboj, už jdu. Jen si vezmu ještě něco.'' Odpovídám jí a dobaluji poslední věci, o kterých myslím, že se bez nich neobejdu. Pak už jsem byla připravena vyrazit. Hokage nám udělila misi v písečné. Vzhledem k podpoření dobrých vztahů, a taky tomu, že listová teď musí brát každou misi, jsme se Shin byly vyslány vyřešit hlídky okolo domku nějaké staré paní, protože jí někdo pořád kradl květy opuncie přímo ze zahrady. Naprosto banální mise, které by k úspěchu stačilo pořídit si psa, ale paní holt má vliv a peníze a musí mít ninji až z listové. Vyrazily jsme tedy nalehko a už k večeru jsme dorazily do pouště a viděly první budovy vesnice. Páni, tady je teplo. Ú plně perfektní, joo, na to bych si zvykla rychle. Doběhly jsme do vesnice a ubytovaly se v hotelu. Bohužel zde měli jen menší pokoje, proto jsme každá dostaly svůj vlastní. Na pokoji jsme si daly rychlou sprchu a šla jsem do akce. První noc jsem měla hlídku já, takže Shin se mohla alespoň prospat. Myslím, že se těšila, až se to co nejdřív vyřeší a zase se vrátí domů a uvidí Shina. Začala teďkon více chodit do lesa a občas ho potkávala. Docela jim to zlepšilo vztahy. Myslím, že jsou na dobré cestě.
Dorazím k domku té paní, ta mě přivítá, osvětlí mi situaci, jak je ten kaktus vzácný a pak si jde dát dvacet. Že kdybych něco potřebovala, mám si říct.
Na zahrádce si najdu vhodný kámen k sezení a uvelebím se. Ani ne po dvaceti minutách začnu klimbat.
,,Hele, to ti přijde jako v pořádku usnout takhle na hlídce?'' zeptá se mě hlas osoby, jež mě drží za rameno a třese se mnou. No sakra, to se fakt může stát jenom mně. Otevřu oči a cuknu sebou.
,,Co u děláš? Vždyť máš bydlet až na druhý straně vesnice.'' Oznámím mu. Líně se usměje. Nevím proč, ale připomene mi bratra.
,,Ale...ty sis o mně něco zjistila?'' Zeptá se pobaveně. Zrudnu. Není to ta, že bych byla stíhačka. Spíš sem si to ověřovala proto, abych se nepotkali, ale takhle krutě upřímná být nehodlám.
,,Vlastně nám to řekla hokage, kdyby jsme něco potřebovaly.'' Řeknu, zatímco vstanu a opráším si písek.
,,Hej, co ti je? Provedl jsem ti něco? Proč se mi tolik vyhýbáš? Víš, že jsem byl i u vás, ale tys tam zrovna nebyla?'' Vychrlí ze sebe Kankuro všechno, co si asi dlouho šetřil. Zatnu zuby. Ovšem, že jsem věděla, že tam byl. Shikamaru si ale jen vymyslel, že nejsem doma, protože jsem to po něm chtěla. Ani se mě neptal, respektoval moje soukromí.
,,A co ta druhá z Konohy? Nebo jich bylo ještě víc? Kolika holkám si pletl hlavu najednou?!'' Nedokážu se už déle udržet. Křičím na něj a z očí mi tečou slzy hněvu. Je to hlupák. Otočím se k němu zády, aby mě neviděl plakat. Jenom blbej děvkař, nic jinýho. On je ale neodbytný, zjistím, když na rameni opět ucítím jeho ruku.
,,Počkej jaká další holka? Jen jednou jsem šel ven s TenTen, protože sem se jí ptal na tebe. Když jste ze stejné generace. Ona mi ale jen řekla, že se víc bavíš se Shin. Tu jsem ale nikde nesehnal, vyhýbala se mi.'' Snaží se mi to vysvětlit. To že se mu Shin vyhýbala je pravda. Ona totiž neumí moc lhát, pokud nejde o život a chtěla se tak vyhnout nepříjemné situaci. Třeba kdyby jí uklouzlo, že ve skutečnosti doma jsem, jen dělám, že nejsem.
,,Prosímtě Shikaro, ještě nikdy jsem nepoznal holku, jako seš ty...já vim, že sem vůl, ale co sem udělal špatně? Vadila ti ta pusa? Promiň, nemůžu říct, že sem to nechtěl, ale myslel sem, že tě to tolik nerozhodí...'' Začne se mi omlouvat. Obejme mě oběma rukama a přitáhne blíž k sobě. Nemůžu už víc ignorovat to teplo, které mě čím dál tím více zachvacuje při každém jeho doteku.
,,Proč neodpovídáš...?'' Už skoro šeptá. Zvednu ruce a chytím ty jeho, které mě stále drží v objetí.