V lese (KankuShika 4)

28. srpna 2016 v 22:41 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Probíháme lesem a mně se honí hlavou tísice myšlenek. Třeba ta, jak jsem toho hajzla vůbec kdy mohla litovat? Celou dobu měli plán, že zaútočí na Konohu a on si tak v klidu postával u nás. Ještě před chvikou stál poblíž mně a rýpa do mě kvůli bratrovi. Spolu se Shin a Shinem, mimochodem - oni dva pro sebe opravdu jsou jak stvoření, už jen ta shoda jmen, jsme dohnali Sasukeho. Shino nám řekl, abychom se schovaly do křoví a byly v záloze, kdyby se vše nějak zvrtlo. Pokývaly jsme hlavou a popřály mu hodně štěstí. Když zmizel, obrátila jsem se k Shin-chan.
,,Tak co, pořád mu nic nehodláš říct?'' Zeptám se jí,zatímco druhým okem sleduji situaci.
,,No, jestli tohle všechno dobře dopadne, možná si nechám zažádat o nějakou společnou misi u Kotetsu-senseie.'' Odpoví mi Shin zcela hypnotizovaná situací, která zcela jasně vedla k souboji. Podívám se pořádně a uvidím konečně pořádně rozbalenou tu loutku. Aha, tak on si šetřil svoje triky. Nechtěl, abysme je viděli všechny už v aréně, chtěl si nechat trumfy na invazi. Doufám, že to Shino vyhraje, pomyslím si a stisknu Shin ruku, abych jí povzbudila. Ta loutka totiž vypadá opravdu hrozivě. Když Kankuro zaujme předbojovou pózu s loutkou, která se na něj zavěsí, vypadá vážně jako bad boy. Ale tuhle myšlenku radši hned zaženu. To tak, takovej arogant. A zrádce ke všemu. Äle v duchu sem věděla, že jestli se situace uklidní, nebudu mít zas takový problém mu odpustit. Ani nevím proč. Když Kankuro na Shina vypustil jedovatý plyn, Shin mi úplně drtila ruku. Do háje!
,,Hele Shin, já věřím, že Shino to vyhraje, ale já se vrátím do vesnice a přivedu nějakou pomoc, jo? Ty tu zatím počkej, kdyby něco, tak zasáhni. Navíc jsi mnohem silnější, než já.'' Řeknu jí a potichu se začnu plížit pryč. Potom co nejrychleji chvátám do vesnice, Cestou uvidím svého bratra s Narutem, Sakurou a něajkým psem. Myslím, že nějakou posilu pošlu i jim. Přeci jen sem o brášku měla strach.
Když dorazím do vesnice, je to jako kdybych přišla do cirkusu. Jenom nějaké vážně zvráceného. Invaze už je v plném proudu. Rozhlížím se okolo sebe, když v tom uvidím Shinova tátu. No a proč by ne?
,,Pane Aburame! Pane Aburame!'' Hulákám a ženu se k němu. Shinův táta na mě překvapeně pohlédne.
,,Ano, Shikaro?'' Zeptá se a rozhlíží se po nepřátelích.
,,Váš syn... totiž Shino v lese bojuje s tím divným klukem z písečné a mám takový blbý pocit, že ten jedovatej plyn, co na něj pustil by mu mohl ublížit. Nemohl byste...?'' Nestačím nic doříct, když už se Shibi vyřítí směrem, kudy tuší svého syna. No alespoň jedna věc z krku. Ten tu druhou. Chvíli se potuluju ulicemi. Uvidím starou sestavu Ino-Shika-Chou a mávnu tátovi. Zároveň v tu chvíli narazím na Asumu.
,,Asuma- sensei, můj bratr je v lese a pronásleduje Gaaru. Nevím co ho to napadlo, ale myslím ,že na tohle v týmu s Narutem a Sakurou nestačí.'' Vychrlím na něj svůj požadavek. On jen pokývne a pak už oba dva běžíme. V půli cesty mu řeknu, že se od něj oddělím a půjdu najít Shin. Popřeje mi hodně štěstí.
Když dorazím k Shin, Shibi už je u Shina a pomáhá mu. Upozorním jí na to, že už jsem tu.
,,Co se stalo v době mé nepřítomnosti?'' Optám se Shin.
,,Shino na sobě cítil účinky toho jedu, tak jsem mu šla říct, že jsi běžela pro pomoc a počkala u něj, dokud nedorazil jeho otec. Pak jsem odešla, aby měli soukromí.'' Jen co to dořekne, tak mírně zrůžoví. No nazdar, ale tak těžko mohli provádět nějaký orgie, když je polo otrávenej. Vzopomenu si, že někde poblíž musí být i Kankuro, tak se porozhlídnu a vida ho hajzla, leží na větvi opodál. Dojdu k němu a stoupnu si nad něj.
,,Ale ale, nějak ti to nevyšlo, co frajere?'' Zeptám se ho a ani se nenamáhám se stínovým spoutáním. Stejně by se o nic nepokusil. Jen tak leží a dívá se mi drze do obličeje. Když už asi dvě minuty mlčí a mám pocit, že už nic neřekne, začne se pomalu zvedat.
,,Nemusím se ti nijak ospravedlňovat za to, co se stalo.'' Stoupne si na moji úroveň půl metru ode mě.
,,To sice ne, ale málem si mi zabil kámoše.'' Poukážu na nezvratný fakt a stoupnu si o krok blíž.
,,Dej mi jedinej důvod, proč bych tě neměl zabít taky.'' Oznámí mi zase on a taky si popostoupí o krok blíž. Zřejmě si chce hrát na důležitýho.
,,Protože bych ti nakopala prdel, proto.'' Přebiju ho a zase si popojdu. Teprve v tu chvíli si uvědomím vzdálenost, která se mezi námi nebezpečně zkrátila. Pocítim vlnu horka a ucítím na tváři jeho dech. Voní po mentolu. Zřejmě si to ve stejnou chvíli uvědomí i on, protože se ke mně jen nakloní a zašeptá mi: ,, Ještě jsme neskončili.'' A s těmi slovy uteče někam neznámo pryč. Mně jen zůstane poslední závan mentolové vůně a vlna horka, která mě znovu polije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 26.9% (7)
Léto 30.8% (8)
Podzim 23.1% (6)
Zima 19.2% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama