Útěk a poděkování (KankuShika 6)

31. srpna 2016 v 19:25 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
To si tak hezky jednoho slunného dne dělám snídani, povídám si s mámou nikým nerušena, protože Shikamaru musel na nějakou akutní misi, když v tom se do kuchyně vřítí táta a oznámí nám, že se Shikamaru vrátil a je v nemocnici. Můj toust okamžitě letí stranou a už běžím do nemocnice. Proboha, bráško! Snad seš v pořádku..
V nemocnici se dozvím, že Shikamaru byl společně s Choujim, Kibou, Nejim a Narutem poslán pro Sasukeho, který odešel/byl unesen z Listové. Neji a Chouji byli v kritickém stavu po návratu. Čekala jsem opodál otce. Shikamaru tam seděl s tou culíkatou holkou z Písečné. Hmm, co ta tu dělá? Nesyšela jsem, co si povídali, ale otec nejspíš ano. Poodešla jsem, abych se podívala ven z okna, tohle čekání mě stresuje. Když je tu ona, je možné že by i ...?
Z myšlenek mě vytrhne bratrův pláč. Shikamaru...? Okamžitě k němu jdu a objímám ho.
,,To nic není bráško..že ne?'' Tázavě se podívám na otce. Ten jen pokývne hlavou, že je vše v pořádku a nikdo už není ohrožen smrtí. A pak že holky jsou ubulánci. Temari bratra pozoruje soucitným pohledem. Odvádím ho ven a pokývnutím se s ní rozloučím. Ona mi ho oplatí. Venku se Shikamaru trochu uklidní a poví mi vše. Temari, Kankuro a Gaara je přišli zachránit, každý z nich někoho. Chouji a Neji jediní sami přemohli protivníka, ostatní byli zachráněni. Shikamara zachránila Temari. Napadne mě, že na sebe mají opravdu podivné štěstí. Tak či tak, nebýt písečných ninjů, někteří naši mohli dopadnout mnohem hůř. Dovedu bratra domů a po zbytek dne mu dělám společnost. A taky ho přesvědčuji, že jako velitel skupiny opravdu neselhal, že proti nim prostě stál silnější protivník a vlastně vše dobře dopadlo a ještě oslabili Orochimara. No, moc ho to neuklidní.
Druhý den ráno u snídaně mě napadne, že bych mohla dojít poděkovat Temari. Přeci jen, v naší vesnici teď nejsou moc oblíbení, takže rozptýlení tu moc nemá a navíc zachránila brartovi život. Předtím, než odejdu to řeknu matce, která je tím nápadem okamžitě nadšená a ještě mi s sebou zabalí dango, prý že je to zase poděkování od ní. A že mám určitě někdy Temari pozvat na večeři. Otráveně protočím oči. Přece jen máme se Shikamarem něco společného.
V recepci na hotelu ,kde je Temari ubytována spolu s jejími bratry mě recepční pošle do třetího patra. Vyjdu schody a nervózně zaklepu na dveře. Přeci jen, trošku respekt z nich jde. Otevřít mi přijde Kankuro.
,,Hm? Co ty tu děláš? Já si žádnou pizzu neobjednal.'' Oznámí mi místo pozdravu.
,,Já nejsem ňákej tvůj poslíček. Jdu za tvojí sestrou.'' Sdělím mu.
,,Joo..ale Temari tu zrovna není, šla někam ven.'' Řekne už méně otráveně a útočně.
,,Aha..no já jí přišla jen poděkovat za záchranu bratra. A vlastně za celou naší rodinu. A taky tobě a Gaarovi, že jste zachránili i ostatní.'' Vysvětlím mu důvod svojí návštěvy.
,,No jestli chceš, tak tu na ní počkej.'' Nabídne mi a pootevře dveře o trochu víc. Poděkuju mu pokývnutím hlavy a vejdu dovnitř.
,,Gaara tu taky není, chtěl něco vědět od Hokage a pak ještě navštívit Naruta. Dost se od posledně změnil.'' Oznámí mi a vede mě do kuchyně, kde dá vařit vodu.
,,Jakej čaj si dáš?'' Zeptá se mě zničehonic a vythrne mě tím z mého mlčení.
,,Můžeš zelej s příchutí jahod.'' Sdělím mu svoje přání. Když dovaří čaj, postaví před každého z nás jeden hrnek a sedne si naproti mě.
,,A co to, že když jsou všichni pryč, ty jedinej si tu zůstal?'' Snažím se nějak rozproudit konverzaci, protože nesnáším ticho.
,,Nikam se mi nechtělo. A navíc tu ani nikoho moc neznám. Neudělal jsem si tak dobrý vztahy, jako moji sourozenci a za Kibou do nemocnice nejdu.'' Odpoví mi. Té představě se musím pousmát.
,,No tak abys tady přeci jen někoho znal, já jsem Shikara.'' Řeknu mu a natáhnu ruku přes stůl. Stiskne mi jí a poprvé se na mě opravdu usměje.
,,Já vím. Si sestra toho, co ho zachránila Temari.'' Zchladí mě. Ajajaj, jak sestra? Já jsem taky osobnost, já nechci být jen furt v pozadí ''ta Shikamarova ségra''! Radši změním téma konverzace.
,,A tu svojí děsivou loutku tu máš taky?'' Zeptám se, čímž ho pobavím.
,,Tebe Karasu děsí?'' Ježiši, ono to má i jméno!!
,,No, není na ní zrovna nejsympatičtější pohled, ale rozhodně je hezčí než někteří jedinci, co znám.'' Zkusím to ve dvojsmyslu, snad si to nevyloží blbě.
,,To ti přijdu jako ošklivej?'' Naoko se urazí. Takže to samozřejmě blbě pochopil.
,,Nee...takhle to myšlený nebylo. Nikoho konkrétního jsem nejmenovala...navíc, koukám, že si změnil líčení, není to špatná změna.'' Řeknu mu s úsměvem.
,,Chceš Karasu vidět, abych ti dokázal, že není děsivá?'' Zeptá se mě nečekaně. Samotnou mě to tak vykolejí, že přikývnu. Nestihnu ani pořádně zareagovat, když mě popadne jemně za ruku a táhne do vedlejší místnosti. Už při pouhém dotyku mám pocit, jako bych se dotkla drátu pod proudem a ten výboj mi prošel celým tělem. Co se to se mnou děje?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 25.9% (7)
Léto 29.6% (8)
Podzim 22.2% (6)
Zima 22.2% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama