Loutka (KankuShika 7 )

31. srpna 2016 v 19:52 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Kankuro mě odvedl do vedlejší místnosti. Podle loutky na posteli usoudím, že jde o jeho pronajatý pokoj. U postele pustí mou ruku a začne rozmotávat loutku z obvazu. Trochu znervózním. Když sem tu věc viděla posledně, tak se pokoušela zabít Shina. Když jí vybalil, čekala jsem, že jí rozhýbe, ale místo toho jen nehybně ležela.
,,Můžu?'' Zeptala jsem se, než jsem se jí dotkla. Kankuro mi jen pokývl. Natáhla jsem opatrně ruku a dotkla se obličeje loutky. Byla vyrobená ze dřeva. Pomalu jsem přejela prsty níž k jejím ústům. Koutkem oka jsem se podívala na Kankura, jestli se netváří nijak pohoršeně nebo šokovaně, že mu ochmatávám loutku přímo před jeho očima. Ale on na mě jen upřeně zíral. Sjela jsem prstem ještě trošku níž, ale v tom mě jeho ruka zastavila.
,,Tam ne. Vím, že ty bys to schválně neudělala, ale asi se nechceš píchnout o otrávenej bodec.'' Upozorní mě. Jeho ruka mě příjemně hřeje a rozhodně nemá hrubou mozolnatou dlaň, jak jsem mi myslela. Něžně mi stáhne ruku na tělo Karasu a přejede dlaní po kloubech, načež mě pustí a nechá, abych dál prozkoumávala loutku sama. Páni, takhle divně jsem se ještě s nikým necítila. Šimrá mě po celém tělě, je mi nějak moc teplo a hůř se mi najednou dýchá.
,,Má tu nějak přetopeno, nemyslíš?'' Zeptám se ho. Rukou dál zkoumám loutku. Už se mi nezdá tak hrozná. Prostě kousek dřeva s různými nástrahami.
,,No jestli chceš, otevtřu ti okno.'' Odpoví mi a s těmito slovi dojde k oknu. Hned jak ho otevře ho následuji a stoupnu si vedle něj. Konožský vítr mi zchladí hned tvář.
,,Líbí se ti tu?'' Zeptám se ho nečekaně na něco, co mi hned začne připadat jako nemožná stupidní otázka. On se tomu ale pousměje.
..Není to tu špatné, ale víc se tu líbí Temari. Má poušť ráda, ale vždycyk se sem těší, až zase uvidí stromy. A tobě se tu líbí?'' Překvapí mě mou otázkou.
,,Je tu krásně, narodila jsem se tu, ale mám radši teplejší měsíce. Klidně bych s Temari tu poušt´měnila.'' Oznámím mu s úsměvem. Chvíli mlčky stojíme a díváme se z okna. Nevím proč, ale jeho blízkost mě těší. Uklidňuje a dává mi pocit jistoty, i když nevím proč. Položím si ruce na parapet a pak se natáhnu pro list stromu rostoucího poblíž okna.
,,Kdyby se ti ale přeci jen v poušti po nás zastesklo, tady máš s sebou něco, co ti nás vždycky připomene.'' A pobaveně mu podám lístek. On ho k mému překvapení nevyhodí z okna, ale schová si ho do kapsy. Pak se na mě podívá.
,,Ale co kdyby se tobě stýskalo po nás?'' Překvapí mě nečekanou otázkou.
,,No stačí mi, když se podívám na bratra, kterýho jste zachránili.'' Pokusím se o vtip. On ale jen zavrtí hlavou.
,,To mi nepřipadá dostatečné. Ale písek tu bohužel nemáte.'' Sdělí mi s úsměvem.
Notnou chvíli si ještě ta nějak povídáme o všem možném. Když si všimnu, že už se pomalu stmívá, řeknu mu, že už budu muset jít. Jeho úsměv zmizí.
,,To je škoda, s nikým z Konohy jsem si ještě tak dobře nepromluvil.'' Složí mi kompliment. K mému vlastnímu překvapení mě to potěší a začervenám se. Podám mu dango, které moje matka připravila Temari.
,,Mělo to být pro Temari, ale myslím, že než přijde, mohlo by to taky samo odpochodovat. Tak se na to potom můžeš podívat.'' Přikývne a doprovodí mě ke dvěřím.
,,Kankuro?'' Nedá mi to a chystám se k otázce, na kterou se chci zeptat celou dobu.
,,Jo, Shikaro?'' Zatváří se překvapeně a jakoby něco očekával.
,,Myslím že vím, co mi můžeš dát a připomene mi tě to.'' Po vyslovení se trochu začervenám.
Potěšeně se usměje.
,,A co to je?'' Trochu se ke mně nakloní. Trochu víc.
,,Mohla bych tě někdy vidět nenalíčeního'? A bez čepice?'' Na tuto otázku se zatváří překvapeně. Zřejmě to po něm asi nikdo ještě nechtěl.
,,No..mohla. Proč by ne.'' Odpoví nakonec.
,,Fajn, to je super.'' Už už se otáčím, že půjdu a rozloučím se s ním, když v tom mě chytne za ramena.
,,Ale něco si za to vezmu.'' Řekne šibalsky. A políbí mě. Jemně se dotkne svými rty těch mých. Skoro jako motýlí křídlo, akorát voní po mentolu a teplo z polibku se mi rozlévá po celém těle. Jsem natolik šokována tím, co udělal, že se mu vytrhnu a uteču pryč. Ani jednou se neohlédnu zpátky. Sakra! Já jsem tak blbá' Proč jsem to takhle zkazila? Měla jsem tam zůstat. Achjo, já a moje nulové zukšenosti s klukama. Kdyby se to stalo Shin, tak by se nechala. Teda od Shina.
Když doběhnu k nám domů, ještě dlouho sedím na schodech před domem a prsty se dotýkám rtů. Pokaždé, když si na to vzpomenu, tak mě zaplaví vlna horka. Jak se mu jen daří tohle se mnou dělat?



Tak po dlouhé době se konečně něco stalo a je to laděné na romantickou vlnu, protože mi k tomu celou dobu hrála tahle písnička. :D
Tak snad se líbí ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 32.3% (10)
Léto 29% (9)
Podzim 19.4% (6)
Zima 19.4% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama