Chuuninská zkouška (Kanku Shika 2)

23. srpna 2016 v 11:33 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Po onom setkání s písečnými ninji se událo mnoho věcí. Sensei nám oznámila, že stejně jako další dva týmy naší gerace, tým Gai a tým, ve tkerém byla Shin, půjdeme na chuuninskou zkoušku. Od té doby se akorát tak zintenzivněly přípravy a poté následovala zkouška sama. Vzhledem k možnosti sedět vedle mého geniálního bratra jsem většinu zkoušky obšlehla od něj. Celou tu dobu mi ale oči zalétaly úplně jiným směrem. Sakra, proč furt v davu vyhledávám toho arogantního blbečka? Vždyť se neumí absolutně chovat, je agresivní a ještě ke všemu počůránek, protože to ani během zkoušky nemohl vydržet. Ale tady je také možnost, že chtěl prostě jednoduše něco opsat cestou. Když se vracel ze záchoda, hodil něco na lavici té blonďaté holce, kterou sem s ním viděla první den. Krátké a skoro nepostřehnutelné gesto, ale přesto jsem ho viděla. Že by to byla jeho holka? Těžko říct.
Po písemných testech, kterými celý můj tým prošel, nás čekala další část zkoušky, tentokrát v lese. Ačkoliv to pro nás vypadalo zezačátku bledě, protože jediný další tým, který jsme mohli velmi snadno porazit, byl tým mého bratra. A pak ten Narutův, čehož si asi byl vědom i můj bratr. Ale jelikož byl z rodiny, nechtěla jsem mu upírat nárok stát se chuuninem a tak jsme se zaměřili na nějaký tým z vesnice skryté v dešti. Během dne a půl jsme získali svitek a mohli se přesunout na místo ukončení této části zkoušky. Ale tam nás čekalo další překvapení. Jedinou naší výhrou bylo to, že jsme na místě byli brzo, proto jsme si mohli dostatečně odpočinout a také naši protivníci nebyli nijak excelentně silný. Můj týmový partner je vyřídil svým jutsu velmi rychle, ani jsem nemusela použít kagemane no jutsu, což mi hodně věcí usnadnilo. Cestou k věži jsme dorazili nastejno jako Kiba, Shino a Hinata, kteří se tvářili velmi znepokojeně a kosternovaně. Asi se setkali s někým nepříjemným. Ale podle všeho ho zvládli. Ačkoliv každou chvíli házeli nervozní pohledy přes rameno.
S ostatními ze svého týmu stojíme v aréně a přebíráme si v hlavě to, co nám bylo právě řečeno. Máme hned, bez odpočinku bojovat proti náhodnému soupeři. A může to bý naprosto kdokoliv. No, to mě potěš. Jen doufám, že si nevylosuju Shin, to bych asi nezvládla. Tiše se modlím za Sakuru, který bych prostě jednu vrazila a byl by konec, mezitímco se přesouváme na pozorovací balkon. Postavíme se blízko Kakashiho týmu, náš sensei si s ním chce pohovořit. Ačkoliv je Izumo-sensei takový na půl úvazku, je fakt fajn. Moc nás toho nenaučil, protože má plno vedlejší práce, ale kdykoliv potřebujeme pomoc, tak se na něj můžeme spolehnout. A také máme tu jistotu, že pokaždé budeme s týmem Kotetsu, protože tihle dva senseiové jsou nerozlučná dvojka. Proto se během chvíle vedle mě zjeví Shin-chan. Pak už jen koukáme na jednotlivé zápasy. Shin-chan jde mnohem dřív, než já, je vylosována dohromady s jedním mým partnerem z týmu. Ačkoliv bych mu měla fandit a věřit, vím dopředu, že je to pro něj prohraný boj. A taky že ano. Shin-chan si ani nemusela zapálit celou ruku, stačil jí jeden prst. Myslím, že skoro nikdo v celém sále by proti ní nechtěl bojovat. A jestli jo, tak je asi padlej na hlavu. Boje pokračují, když na řadu přichází ten arogantní kluk s tou obří věcí v obvazu na zádech. Sotva oznámí začátek boje, nestihne ani hnout brvou a už ho má Misumi omotaného. No to sakra--?! To je asi taky další prohraný boj. Misumi ho drtí ve svém sevření a přemluová ho, aby to vzdal, jinak mu rozdrtí všechny kosti v těle. Rukama sevřu víc zábradlí. To sakra nikdo nic neudělá? Vždyť ho může zabít! Ale proč mi na tom záleží, je opravdu arogantní a navíc může kdykoliv boj ukončit. Shin si všimne, jak mi na rukou zbělely klouby a povzbudivě se na mě pousměje. Misumi v aréně ještě víc zesílí své sevření a po chvíli Kankuro svěsí hlavu. Není snad..?! Jenže nestihnu ani pomyslet na to, co je nebo není, když v tom z něj vylétnou dřevěné ruce, které sevřou Yoroie podobně silným stiskem, jako on svého protivníka. Z toho prapodivného kokonu, který ležel na zemi nejdříve vlezou prsty a potom se celý naráz rozmotá a naskytne se nám pohled na Kankura, který ovládá svou, teď už plně v pravé podobě, loutku, jež pomalu rdousí Yoroie. Aha, tak loutkář. Ten by mohl být nebezpečný. Ještě, že už měl za soupeře někoho jiného. Nakonec vyhlásí Kankura za vítěze.V břiše ucítím takové píchnutí, jako kdykoliv, když mě něco hodně potěší. Ale absolutně nechápu spojitost s touto situací. Proběhne ještě pár soubojů, než nastoupím proti Tomokovi, chlapci z týmu od Kotetsua. Specializuje se na boj s jehlami, skteré když zabodne do protivníka, tak z něj vysaje chakru a pak ho jen domlátí. Díky shlédnutí souboje mého bratra mě napadne použít jeho metodu, tudíž nechat se zasáhnout a poté použít rodinné jutsu. Trochu kopírování, ale co, Naruto to zvítězil prdem. Vypadáme tedy jako dokonalá dvojčata, oba zvítězili puožitím stejného způsobu, měli proti sobě podobné protivníky a ještě vypadáme fakt podobně. Což není pro mě moc lichotka, když mi někdo řekne: ,, Hele, vypadáš jak tvůj bratr.'' Ale tak co. Když se vracím na tribunu, Shikamaru se jen pousměje. Ačkoliv jsme stjně staří, já nastoupila do akademie o rok dříve. I přes to, že to měl být Shikamaru, protož je chytřejší. Pokývnutím mu poděkuji a on mi dá dalším kývnutím najevo, že rád pomohl. Uslyším Naruta, jak sesnaží o šepot, ale stejně je slyšet na celý sál:,, Hele tahle má taky přijmení Nara...ona má něco se Shikamaru?'' Sakura se na něj podívá jako na blbce a oznámí mu, že už z té podoby by mu to mělo být jasné. Pousměju se tomu a podívám se jejich směrem. Vedle Naruta stojí Kankuro a dívá se přímo mým směrem. Uznale pokývne hlavou. Nikdo jinýho si toho ale nevšiml, jen já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Oblíbdné roční období?

Jaro 26.9% (7)
Léto 30.8% (8)
Podzim 23.1% (6)
Zima 19.2% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama