Srpen 2016

Loutka (KankuShika 7 )

31. srpna 2016 v 19:52 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Kankuro mě odvedl do vedlejší místnosti. Podle loutky na posteli usoudím, že jde o jeho pronajatý pokoj. U postele pustí mou ruku a začne rozmotávat loutku z obvazu. Trochu znervózním. Když sem tu věc viděla posledně, tak se pokoušela zabít Shina. Když jí vybalil, čekala jsem, že jí rozhýbe, ale místo toho jen nehybně ležela.
,,Můžu?'' Zeptala jsem se, než jsem se jí dotkla. Kankuro mi jen pokývl. Natáhla jsem opatrně ruku a dotkla se obličeje loutky. Byla vyrobená ze dřeva. Pomalu jsem přejela prsty níž k jejím ústům. Koutkem oka jsem se podívala na Kankura, jestli se netváří nijak pohoršeně nebo šokovaně, že mu ochmatávám loutku přímo před jeho očima. Ale on na mě jen upřeně zíral. Sjela jsem prstem ještě trošku níž, ale v tom mě jeho ruka zastavila.
,,Tam ne. Vím, že ty bys to schválně neudělala, ale asi se nechceš píchnout o otrávenej bodec.'' Upozorní mě. Jeho ruka mě příjemně hřeje a rozhodně nemá hrubou mozolnatou dlaň, jak jsem mi myslela. Něžně mi stáhne ruku na tělo Karasu a přejede dlaní po kloubech, načež mě pustí a nechá, abych dál prozkoumávala loutku sama. Páni, takhle divně jsem se ještě s nikým necítila. Šimrá mě po celém tělě, je mi nějak moc teplo a hůř se mi najednou dýchá.
,,Má tu nějak přetopeno, nemyslíš?'' Zeptám se ho. Rukou dál zkoumám loutku. Už se mi nezdá tak hrozná. Prostě kousek dřeva s různými nástrahami.
,,No jestli chceš, otevtřu ti okno.'' Odpoví mi a s těmito slovi dojde k oknu. Hned jak ho otevře ho následuji a stoupnu si vedle něj. Konožský vítr mi zchladí hned tvář.
,,Líbí se ti tu?'' Zeptám se ho nečekaně na něco, co mi hned začne připadat jako nemožná stupidní otázka. On se tomu ale pousměje.
..Není to tu špatné, ale víc se tu líbí Temari. Má poušť ráda, ale vždycyk se sem těší, až zase uvidí stromy. A tobě se tu líbí?'' Překvapí mě mou otázkou.
,,Je tu krásně, narodila jsem se tu, ale mám radši teplejší měsíce. Klidně bych s Temari tu poušt´měnila.'' Oznámím mu s úsměvem. Chvíli mlčky stojíme a díváme se z okna. Nevím proč, ale jeho blízkost mě těší. Uklidňuje a dává mi pocit jistoty, i když nevím proč. Položím si ruce na parapet a pak se natáhnu pro list stromu rostoucího poblíž okna.
,,Kdyby se ti ale přeci jen v poušti po nás zastesklo, tady máš s sebou něco, co ti nás vždycky připomene.'' A pobaveně mu podám lístek. On ho k mému překvapení nevyhodí z okna, ale schová si ho do kapsy. Pak se na mě podívá.
,,Ale co kdyby se tobě stýskalo po nás?'' Překvapí mě nečekanou otázkou.
,,No stačí mi, když se podívám na bratra, kterýho jste zachránili.'' Pokusím se o vtip. On ale jen zavrtí hlavou.
,,To mi nepřipadá dostatečné. Ale písek tu bohužel nemáte.'' Sdělí mi s úsměvem.
Notnou chvíli si ještě ta nějak povídáme o všem možném. Když si všimnu, že už se pomalu stmívá, řeknu mu, že už budu muset jít. Jeho úsměv zmizí.
,,To je škoda, s nikým z Konohy jsem si ještě tak dobře nepromluvil.'' Složí mi kompliment. K mému vlastnímu překvapení mě to potěší a začervenám se. Podám mu dango, které moje matka připravila Temari.
,,Mělo to být pro Temari, ale myslím, že než přijde, mohlo by to taky samo odpochodovat. Tak se na to potom můžeš podívat.'' Přikývne a doprovodí mě ke dvěřím.
,,Kankuro?'' Nedá mi to a chystám se k otázce, na kterou se chci zeptat celou dobu.
,,Jo, Shikaro?'' Zatváří se překvapeně a jakoby něco očekával.
,,Myslím že vím, co mi můžeš dát a připomene mi tě to.'' Po vyslovení se trochu začervenám.
Potěšeně se usměje.
,,A co to je?'' Trochu se ke mně nakloní. Trochu víc.
,,Mohla bych tě někdy vidět nenalíčeního'? A bez čepice?'' Na tuto otázku se zatváří překvapeně. Zřejmě to po něm asi nikdo ještě nechtěl.
,,No..mohla. Proč by ne.'' Odpoví nakonec.
,,Fajn, to je super.'' Už už se otáčím, že půjdu a rozloučím se s ním, když v tom mě chytne za ramena.
,,Ale něco si za to vezmu.'' Řekne šibalsky. A políbí mě. Jemně se dotkne svými rty těch mých. Skoro jako motýlí křídlo, akorát voní po mentolu a teplo z polibku se mi rozlévá po celém těle. Jsem natolik šokována tím, co udělal, že se mu vytrhnu a uteču pryč. Ani jednou se neohlédnu zpátky. Sakra! Já jsem tak blbá' Proč jsem to takhle zkazila? Měla jsem tam zůstat. Achjo, já a moje nulové zukšenosti s klukama. Kdyby se to stalo Shin, tak by se nechala. Teda od Shina.
Když doběhnu k nám domů, ještě dlouho sedím na schodech před domem a prsty se dotýkám rtů. Pokaždé, když si na to vzpomenu, tak mě zaplaví vlna horka. Jak se mu jen daří tohle se mnou dělat?



Tak po dlouhé době se konečně něco stalo a je to laděné na romantickou vlnu, protože mi k tomu celou dobu hrála tahle písnička. :D
Tak snad se líbí ^^

Útěk a poděkování (KankuShika 6)

31. srpna 2016 v 19:25 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
To si tak hezky jednoho slunného dne dělám snídani, povídám si s mámou nikým nerušena, protože Shikamaru musel na nějakou akutní misi, když v tom se do kuchyně vřítí táta a oznámí nám, že se Shikamaru vrátil a je v nemocnici. Můj toust okamžitě letí stranou a už běžím do nemocnice. Proboha, bráško! Snad seš v pořádku..
V nemocnici se dozvím, že Shikamaru byl společně s Choujim, Kibou, Nejim a Narutem poslán pro Sasukeho, který odešel/byl unesen z Listové. Neji a Chouji byli v kritickém stavu po návratu. Čekala jsem opodál otce. Shikamaru tam seděl s tou culíkatou holkou z Písečné. Hmm, co ta tu dělá? Nesyšela jsem, co si povídali, ale otec nejspíš ano. Poodešla jsem, abych se podívala ven z okna, tohle čekání mě stresuje. Když je tu ona, je možné že by i ...?
Z myšlenek mě vytrhne bratrův pláč. Shikamaru...? Okamžitě k němu jdu a objímám ho.
,,To nic není bráško..že ne?'' Tázavě se podívám na otce. Ten jen pokývne hlavou, že je vše v pořádku a nikdo už není ohrožen smrtí. A pak že holky jsou ubulánci. Temari bratra pozoruje soucitným pohledem. Odvádím ho ven a pokývnutím se s ní rozloučím. Ona mi ho oplatí. Venku se Shikamaru trochu uklidní a poví mi vše. Temari, Kankuro a Gaara je přišli zachránit, každý z nich někoho. Chouji a Neji jediní sami přemohli protivníka, ostatní byli zachráněni. Shikamara zachránila Temari. Napadne mě, že na sebe mají opravdu podivné štěstí. Tak či tak, nebýt písečných ninjů, někteří naši mohli dopadnout mnohem hůř. Dovedu bratra domů a po zbytek dne mu dělám společnost. A taky ho přesvědčuji, že jako velitel skupiny opravdu neselhal, že proti nim prostě stál silnější protivník a vlastně vše dobře dopadlo a ještě oslabili Orochimara. No, moc ho to neuklidní.
Druhý den ráno u snídaně mě napadne, že bych mohla dojít poděkovat Temari. Přeci jen, v naší vesnici teď nejsou moc oblíbení, takže rozptýlení tu moc nemá a navíc zachránila brartovi život. Předtím, než odejdu to řeknu matce, která je tím nápadem okamžitě nadšená a ještě mi s sebou zabalí dango, prý že je to zase poděkování od ní. A že mám určitě někdy Temari pozvat na večeři. Otráveně protočím oči. Přece jen máme se Shikamarem něco společného.
V recepci na hotelu ,kde je Temari ubytována spolu s jejími bratry mě recepční pošle do třetího patra. Vyjdu schody a nervózně zaklepu na dveře. Přeci jen, trošku respekt z nich jde. Otevřít mi přijde Kankuro.
,,Hm? Co ty tu děláš? Já si žádnou pizzu neobjednal.'' Oznámí mi místo pozdravu.
,,Já nejsem ňákej tvůj poslíček. Jdu za tvojí sestrou.'' Sdělím mu.
,,Joo..ale Temari tu zrovna není, šla někam ven.'' Řekne už méně otráveně a útočně.
,,Aha..no já jí přišla jen poděkovat za záchranu bratra. A vlastně za celou naší rodinu. A taky tobě a Gaarovi, že jste zachránili i ostatní.'' Vysvětlím mu důvod svojí návštěvy.
,,No jestli chceš, tak tu na ní počkej.'' Nabídne mi a pootevře dveře o trochu víc. Poděkuju mu pokývnutím hlavy a vejdu dovnitř.
,,Gaara tu taky není, chtěl něco vědět od Hokage a pak ještě navštívit Naruta. Dost se od posledně změnil.'' Oznámí mi a vede mě do kuchyně, kde dá vařit vodu.
,,Jakej čaj si dáš?'' Zeptá se mě zničehonic a vythrne mě tím z mého mlčení.
,,Můžeš zelej s příchutí jahod.'' Sdělím mu svoje přání. Když dovaří čaj, postaví před každého z nás jeden hrnek a sedne si naproti mě.
,,A co to, že když jsou všichni pryč, ty jedinej si tu zůstal?'' Snažím se nějak rozproudit konverzaci, protože nesnáším ticho.
,,Nikam se mi nechtělo. A navíc tu ani nikoho moc neznám. Neudělal jsem si tak dobrý vztahy, jako moji sourozenci a za Kibou do nemocnice nejdu.'' Odpoví mi. Té představě se musím pousmát.
,,No tak abys tady přeci jen někoho znal, já jsem Shikara.'' Řeknu mu a natáhnu ruku přes stůl. Stiskne mi jí a poprvé se na mě opravdu usměje.
,,Já vím. Si sestra toho, co ho zachránila Temari.'' Zchladí mě. Ajajaj, jak sestra? Já jsem taky osobnost, já nechci být jen furt v pozadí ''ta Shikamarova ségra''! Radši změním téma konverzace.
,,A tu svojí děsivou loutku tu máš taky?'' Zeptám se, čímž ho pobavím.
,,Tebe Karasu děsí?'' Ježiši, ono to má i jméno!!
,,No, není na ní zrovna nejsympatičtější pohled, ale rozhodně je hezčí než někteří jedinci, co znám.'' Zkusím to ve dvojsmyslu, snad si to nevyloží blbě.
,,To ti přijdu jako ošklivej?'' Naoko se urazí. Takže to samozřejmě blbě pochopil.
,,Nee...takhle to myšlený nebylo. Nikoho konkrétního jsem nejmenovala...navíc, koukám, že si změnil líčení, není to špatná změna.'' Řeknu mu s úsměvem.
,,Chceš Karasu vidět, abych ti dokázal, že není děsivá?'' Zeptá se mě nečekaně. Samotnou mě to tak vykolejí, že přikývnu. Nestihnu ani pořádně zareagovat, když mě popadne jemně za ruku a táhne do vedlejší místnosti. Už při pouhém dotyku mám pocit, jako bych se dotkla drátu pod proudem a ten výboj mi prošel celým tělem. Co se to se mnou děje?

Přespání (KankuShika 5)

30. srpna 2016 v 22:39 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Když se situace konečně trochu zklidnila a vše se vyjasnilo, začaly se pokládat otázky. Na mnohé z nich tazatelé dostali svoje odpovědi. Ale některé zůstaly nezodpovězeny. Ovšem otázka nového Hokage to nebyla. Krátce po té, co jsme oplakali Sandaimeho byla zvolena Pátá, tedy Tsunade-sama a vesnice se opět vrátila do chodu. Začala rekonstrukce a vlastně se tak nějak žilo, jakoby se nic nestalo. Mise pokračovaly, mír s písečnou se vyjednal. Ukázalo se, že oni vlastně byli obětmi situace a dost nechutně zneužiti Orochimarem. Aspoń moje myšlenka o odpouštění měla své využití.
Pár dní po nejnovějších událostech jsme seděly večer se Shin u mě v pokoji a povídaly si.
,,Tak co Shin, už jsi mu to řekla?'' Zeptám se na svojí oblíbenou otázku, kterou jí pokládám ob den. Jen tak, abysme nevyšly ze cviku.
,,No..ne, ale v tu chvíli, když jsi běžela pro pomoc do vesnice, tak jsem na něj dohlížela.'' Dopoví, ale víc z ní nevypadne. Hm, takže se asi nic nedělo. Ale tak když máte v těle jed, tak to jde asi blbě. Shin sebou plácne na mojí postel.
,,To je hrozný, jsem po maturitě, genin, kunoichi ze skryté Listové, členka jednoho z nejdilnějších klanů v ohnivé zemi a bojím se klukovi říct, že se mi líbí. Bojím se odmítnutí.'' Svěří mi své trable.
,,No, alespoň víš, co cítíš. Já ani nevím, jestli sem vůbec někdy do někoho byla zamilovaná.'' Přiznám jí, co mi poslední dobou vrtá v hlavě.
,,Co se děje Shikaro?'' Stará se Shin. Povzdechnu si. Jak jí mám vysvětlit smoje zmatený pocity? Celý život žiju vedle různých shinobi, ale nikdo mě nezaujme. Objeví se jeden cizí a hned mi ve všem nadělá takovej zmatek.
,,Já ti nevím Shin. Mám v sobě strašnej zmatek. Nikdy se mnou žádnej kluk ani nehnul. A teď se objevil jeden, kterej ve mně vyvolal dost pocitů. Vztek. Odpuštění. Vzrušení. Je to jako lavina. V jeden moment jsem si přála ho už nikdy nevidět, ale v ten další bych ho chtěla vidět okamžitě. Chtěla bych od něj být strašně daleko, ale zároveň mě tolik láká blízkost jeho těla. Jeho vůně...Nevím, co se to se mnou děje.'' Vypustím to už knoečně ze sebe.
,,Co asi, jsi zamilovaná.'' Sdělí mi Shin zvesela. Asi jo, pomyslím si trpce. Ještě hodnou chvíli si povídáme o všem, než konečně usneme.Ale spánek nic neřeší. Pronásleduje mě i ve snech. Padám do temnoty, když v tom mě zničehonic zachytí vlákna chakry, do kterých se zamotám. Drží mě naprosto nehybně svázanou. V tom uslyším kroky. Po chvíli uvidím jeho tvář. Všechno provoní vůně mentolu.
,,Říkal jsem ti, že jsme ještě spolu neskončili.'' A drze se přiblíží ke mně. Opět ucítím na tváři jeho horký dech. Vzrušení a horko mnou tak prostupuje, že musím zavřít oči a v klidu vydechnout. Jeho nos mě zašimrá na tváři a pak zničehonic zmizí. A s ním i jeho vlákna. Dál padám. Tentokrát až do konce.
S trhnutím se probudím u sebe doma v posteli. Uff, fakt divnej sen. A fakt psycho. Podívám se na Shin, jak klidně spí a ze spaní se usmívá. Poté vyhlédnu ven z okna. Je jasná noc, luna vrhá svůj stříbřitý svit na krajinu všude kolem. To bylo první noc, co se mi o něm zdálo. A potom už každou další.

V lese (KankuShika 4)

28. srpna 2016 v 22:41 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Probíháme lesem a mně se honí hlavou tísice myšlenek. Třeba ta, jak jsem toho hajzla vůbec kdy mohla litovat? Celou dobu měli plán, že zaútočí na Konohu a on si tak v klidu postával u nás. Ještě před chvikou stál poblíž mně a rýpa do mě kvůli bratrovi. Spolu se Shin a Shinem, mimochodem - oni dva pro sebe opravdu jsou jak stvoření, už jen ta shoda jmen, jsme dohnali Sasukeho. Shino nám řekl, abychom se schovaly do křoví a byly v záloze, kdyby se vše nějak zvrtlo. Pokývaly jsme hlavou a popřály mu hodně štěstí. Když zmizel, obrátila jsem se k Shin-chan.
,,Tak co, pořád mu nic nehodláš říct?'' Zeptám se jí,zatímco druhým okem sleduji situaci.
,,No, jestli tohle všechno dobře dopadne, možná si nechám zažádat o nějakou společnou misi u Kotetsu-senseie.'' Odpoví mi Shin zcela hypnotizovaná situací, která zcela jasně vedla k souboji. Podívám se pořádně a uvidím konečně pořádně rozbalenou tu loutku. Aha, tak on si šetřil svoje triky. Nechtěl, abysme je viděli všechny už v aréně, chtěl si nechat trumfy na invazi. Doufám, že to Shino vyhraje, pomyslím si a stisknu Shin ruku, abych jí povzbudila. Ta loutka totiž vypadá opravdu hrozivě. Když Kankuro zaujme předbojovou pózu s loutkou, která se na něj zavěsí, vypadá vážně jako bad boy. Ale tuhle myšlenku radši hned zaženu. To tak, takovej arogant. A zrádce ke všemu. Äle v duchu sem věděla, že jestli se situace uklidní, nebudu mít zas takový problém mu odpustit. Ani nevím proč. Když Kankuro na Shina vypustil jedovatý plyn, Shin mi úplně drtila ruku. Do háje!
,,Hele Shin, já věřím, že Shino to vyhraje, ale já se vrátím do vesnice a přivedu nějakou pomoc, jo? Ty tu zatím počkej, kdyby něco, tak zasáhni. Navíc jsi mnohem silnější, než já.'' Řeknu jí a potichu se začnu plížit pryč. Potom co nejrychleji chvátám do vesnice, Cestou uvidím svého bratra s Narutem, Sakurou a něajkým psem. Myslím, že nějakou posilu pošlu i jim. Přeci jen sem o brášku měla strach.
Když dorazím do vesnice, je to jako kdybych přišla do cirkusu. Jenom nějaké vážně zvráceného. Invaze už je v plném proudu. Rozhlížím se okolo sebe, když v tom uvidím Shinova tátu. No a proč by ne?
,,Pane Aburame! Pane Aburame!'' Hulákám a ženu se k němu. Shinův táta na mě překvapeně pohlédne.
,,Ano, Shikaro?'' Zeptá se a rozhlíží se po nepřátelích.
,,Váš syn... totiž Shino v lese bojuje s tím divným klukem z písečné a mám takový blbý pocit, že ten jedovatej plyn, co na něj pustil by mu mohl ublížit. Nemohl byste...?'' Nestačím nic doříct, když už se Shibi vyřítí směrem, kudy tuší svého syna. No alespoň jedna věc z krku. Ten tu druhou. Chvíli se potuluju ulicemi. Uvidím starou sestavu Ino-Shika-Chou a mávnu tátovi. Zároveň v tu chvíli narazím na Asumu.
,,Asuma- sensei, můj bratr je v lese a pronásleduje Gaaru. Nevím co ho to napadlo, ale myslím ,že na tohle v týmu s Narutem a Sakurou nestačí.'' Vychrlím na něj svůj požadavek. On jen pokývne a pak už oba dva běžíme. V půli cesty mu řeknu, že se od něj oddělím a půjdu najít Shin. Popřeje mi hodně štěstí.
Když dorazím k Shin, Shibi už je u Shina a pomáhá mu. Upozorním jí na to, že už jsem tu.
,,Co se stalo v době mé nepřítomnosti?'' Optám se Shin.
,,Shino na sobě cítil účinky toho jedu, tak jsem mu šla říct, že jsi běžela pro pomoc a počkala u něj, dokud nedorazil jeho otec. Pak jsem odešla, aby měli soukromí.'' Jen co to dořekne, tak mírně zrůžoví. No nazdar, ale tak těžko mohli provádět nějaký orgie, když je polo otrávenej. Vzopomenu si, že někde poblíž musí být i Kankuro, tak se porozhlídnu a vida ho hajzla, leží na větvi opodál. Dojdu k němu a stoupnu si nad něj.
,,Ale ale, nějak ti to nevyšlo, co frajere?'' Zeptám se ho a ani se nenamáhám se stínovým spoutáním. Stejně by se o nic nepokusil. Jen tak leží a dívá se mi drze do obličeje. Když už asi dvě minuty mlčí a mám pocit, že už nic neřekne, začne se pomalu zvedat.
,,Nemusím se ti nijak ospravedlňovat za to, co se stalo.'' Stoupne si na moji úroveň půl metru ode mě.
,,To sice ne, ale málem si mi zabil kámoše.'' Poukážu na nezvratný fakt a stoupnu si o krok blíž.
,,Dej mi jedinej důvod, proč bych tě neměl zabít taky.'' Oznámí mi zase on a taky si popostoupí o krok blíž. Zřejmě si chce hrát na důležitýho.
,,Protože bych ti nakopala prdel, proto.'' Přebiju ho a zase si popojdu. Teprve v tu chvíli si uvědomím vzdálenost, která se mezi námi nebezpečně zkrátila. Pocítim vlnu horka a ucítím na tváři jeho dech. Voní po mentolu. Zřejmě si to ve stejnou chvíli uvědomí i on, protože se ke mně jen nakloní a zašeptá mi: ,, Ještě jsme neskončili.'' A s těmi slovy uteče někam neznámo pryč. Mně jen zůstane poslední závan mentolové vůně a vlna horka, která mě znovu polije.

Další boje (KankuShika 3)

23. srpna 2016 v 17:20 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Stojím doma u okna a koukám z něj ven. Je noc, všichni ve vesnici už spí. No všichni možná ne, pokud jsou shinobi, kteří steně jako já postoupili dál do dalších bojů nervózní před zítřejšími boji. Přesně jak jsem nechtěla, postavili proti mně Shin. Obě dvě jsem z toho rozčarované, ale rozhodně to nijak neovlivní naše přátelství. Dneska odpoledne jsem jí řekla, že se nemusí nijak ovládat a držet zpátky jen proto, že jsme nejlepší kamarádky. Myslím, že se jí dost ulevilo, protože síla, kterou ovládá se drží špatně na uzdě. Nicméně více než toho, že mě Shin porazí se bojím, že by stála proti Gaarovi. Když jsem viděla, co udělal Leeovi, tak mi běhal mráz po zádech. Taky jsem pochopila, že celý ten tým písečných ninjů jsou sourozenci. Ne kvůli inteligenci, ale protože mi to Izumo-sensei řekl.
,,Oh, ty taky nespíš?'' Zazní mi od dvěří Shikamarův hlas. Podívam se na bratra, který se mi okamžitě uvelebí na posteli.
,,Ne, nemůžu usnout. Taky kdo by mohl, když ví, že zítra bojuje proti jedný z nejsilnější kunoichi celý vesnice.'' Svěřím mu, co mě trápí a dosednu na postel. Shikamaru se na mě jen podívá svým typickým otráveným pohledem, ale svojí hlášku si odpustí.
,,Hele já zase bojuju proti tý z písečný, který naprosto rozmetala TenTen. A TenTen je z tvých řad. O rok víc praktických zkušeností. Chápeš?'' Snaží se mě povzbudit.
,,No, asi máš pravdu, že jsou mnohem horší protivníci. Shin-chan mě stejně bude šetřit, i když jsem jí řekla, at´ to nedělá, ale ten Gaara...'' Při vzpomínce na něj se zachvěju. Shikamaru se na mě podívá s podobným výrazem v očích, když padne Gaarovo jméno. Pak mi řekne jednu příhodu, která se stala v nemocnici, když s Narutem byli u Leea. Myslím, že v tu chvíli mi Gaara připadal ještě děsivější. Ještě nějakou dobu jsme si s bratrem povídali, než šel spát a nechal mě osamotě. Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekl o Gaarovi a napadlo mě, že mu třeba jen chybí s někým si promluvit. Ale pak mi dojde že má ne jednoho, ale dva sourozence, takže v tom taky problém asi nebude. Musí to být asi těžké, žít s někým kdo tě děsí. Nevím proč, ale před očima se mi v mysli mihl Kankurův obrázek, jak okamžitě zkrotnul, když Gaara zavelel. Bylo mi ho líto. Když se nad tím tak ted´zamýšlím, tak ten jeho výlev i chápu. A to bylo první večer, kdy moje poslední myšlenka patřila Kankurovi.
Druhý den v aréně došlo jen k několika málo komplikacím. Jednou z nich byl Narutův pozdní příchod. Tou druhou to, že Sasuke Uchiha nebyl nikde k nalezení. Jak typické, král dramatu, pomyslím si ironicky, zatímco jdu se Shin po boku na tribunu. Ta se dívá smutným a zároveň obdivným pohledem k Shinovi.
,,Hej.'' Drcnul do ní. Podívá se na mě, jako bych ji zrovna vytrhla z nějaké pěkně představy. Radši ani nechci vědět, jaké.
,,Tak di a promluv si s nim. Po bojích ho třeba někam pozvi.'' Řeknu jí, jako už tisíckrát před tím. Ona se jenom lehce zrůžoví a zamumlá něco v tom stylu, že pro něj není dost dobrá. Achjo, s takovouhle ho nikdy nesbalí. Dojdeme na balkon a pak už se obě naplno věnujeme sledování zápasů. Koneckonců, vždy jeden který zvítězí může být naším dalším protivníkem. Vše značně komplikuje nepřítomnost Uchihy Sasukeho, že se některé zápasy musí posouvat. Například ten mého bratra, kdy je vhozen Narutem do arény. Celou dobu se modlím, aby to Shikamaru vyhrál a pokaždé zatínám nehty do dlaní, když Temari mávne svým obřím vějířem. Notak bráško, ty na to máš.
,,Je dobrá, co? Myslím, že tvůj bratr nemá proti mojí sestře nejmenší šanci.'' Oznámí mi Kankuro, který si všiml mojí nervozity a přistoupil k nám blíž. Věnuju mu odměřený pohled.
,,Můj bratr umí víc, než se zdá. Jestli chceš vidět jeho triumf, tak nespouštěj oči ze souboje.'' A otočím se zpět k centru dění. V duchu doufám, že sem měla pravdu a Shikamaru opravdu vyhraje. Zápas se zdá být vyrovnaný. Shikamaru vymýšlí taktiku, Temari uhýbá stínu. Zdá se to být nekonečné. Když to pak vypadá, že ona vymyslela nějakou taktiku s tím, jak ho porazit, tak se zasekne v půli pohybu. Všimnu si díry za ní. Aha! Chytrej bráška. Podívám se na Kankura, který zmateně hledí na svou sestru, jenže opakuje v aréně pohyby mého bratra.
,,Vidíš? Říkala jsem přece, že Shikamaru je geniální.'' Jenže v příštích sekundách mě bratr opravdu nasere, protože oznámí, že se vzdává. V tu chvíli mám pocit, že sním zábradlí.
,,No, určitě je geniální. Geniální blb. Tak snad příští rok.'' Neodpustí si Kankuro rýpnutí. Mám sto chutí hodit po něm pohled á la Sakura, ale spokojím se s lisováním zábradlí. Jako dalšího vyvolají Aburame Shina a jeho. Jenže Kankuro nezklame ani tentokrát. Zcela z nepochopitelných důvodů oznámí, že se vzdává. Tak počkat, co to má bejt? Tady něco smrdí. Zrovna to chci říct Shin, když v tom se objeví hvězda situace Sasuke Uchiha a boje pokračují. Tentokrát on versus Gaara. Všichni upřeli svou pozornost na zápas. Podívala jsem se po očku na Shina. Taky něco tušil. Vždyť proč by do mě rýpal a pár vteřin po tom vzdal svůj zápas bez toho, aniž by sešel do arény? Snažím se vymyslet, co se tu děje, když v tom mi přilétne odpověď sama z nebe. Všude se začne snášet uspívací genjutsu. Se Shin obě dvě hned zareagujeme.
,,Kai!'' Ozve se vedle mě. Když se podívám na druhou stranu, neuvidím ani Kankura, ale ani Temari. Jen Shina. Ten nám pokyne, abychom se spolu s ním schovaly za roh.
,,Ksakru co to je?'' Zeptám se ho, protože Shin je momentálně blažená jeho přítomností a nevydá ze sebe ani hlásku. Shinův výraz je jako vždy nečitelný.
,,Myslím, že vzpoura od skryté písečné. Nasadil jsem Sasukemu broučí samičku, takže ho můžme sledovat. Běžel za Gaarou a těma dvěma dalšíma.'' Oznámí nám a tázavě se na nás zadívá, jestli jdeme s ním. Kývnu na souhlas a už běžíme směrem do lesa, kam nás Shino vede. To se nám to ten den zase jednou vydařil!

Chuuninská zkouška (Kanku Shika 2)

23. srpna 2016 v 11:33 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Po onom setkání s písečnými ninji se událo mnoho věcí. Sensei nám oznámila, že stejně jako další dva týmy naší gerace, tým Gai a tým, ve tkerém byla Shin, půjdeme na chuuninskou zkoušku. Od té doby se akorát tak zintenzivněly přípravy a poté následovala zkouška sama. Vzhledem k možnosti sedět vedle mého geniálního bratra jsem většinu zkoušky obšlehla od něj. Celou tu dobu mi ale oči zalétaly úplně jiným směrem. Sakra, proč furt v davu vyhledávám toho arogantního blbečka? Vždyť se neumí absolutně chovat, je agresivní a ještě ke všemu počůránek, protože to ani během zkoušky nemohl vydržet. Ale tady je také možnost, že chtěl prostě jednoduše něco opsat cestou. Když se vracel ze záchoda, hodil něco na lavici té blonďaté holce, kterou sem s ním viděla první den. Krátké a skoro nepostřehnutelné gesto, ale přesto jsem ho viděla. Že by to byla jeho holka? Těžko říct.
Po písemných testech, kterými celý můj tým prošel, nás čekala další část zkoušky, tentokrát v lese. Ačkoliv to pro nás vypadalo zezačátku bledě, protože jediný další tým, který jsme mohli velmi snadno porazit, byl tým mého bratra. A pak ten Narutův, čehož si asi byl vědom i můj bratr. Ale jelikož byl z rodiny, nechtěla jsem mu upírat nárok stát se chuuninem a tak jsme se zaměřili na nějaký tým z vesnice skryté v dešti. Během dne a půl jsme získali svitek a mohli se přesunout na místo ukončení této části zkoušky. Ale tam nás čekalo další překvapení. Jedinou naší výhrou bylo to, že jsme na místě byli brzo, proto jsme si mohli dostatečně odpočinout a také naši protivníci nebyli nijak excelentně silný. Můj týmový partner je vyřídil svým jutsu velmi rychle, ani jsem nemusela použít kagemane no jutsu, což mi hodně věcí usnadnilo. Cestou k věži jsme dorazili nastejno jako Kiba, Shino a Hinata, kteří se tvářili velmi znepokojeně a kosternovaně. Asi se setkali s někým nepříjemným. Ale podle všeho ho zvládli. Ačkoliv každou chvíli házeli nervozní pohledy přes rameno.
S ostatními ze svého týmu stojíme v aréně a přebíráme si v hlavě to, co nám bylo právě řečeno. Máme hned, bez odpočinku bojovat proti náhodnému soupeři. A může to bý naprosto kdokoliv. No, to mě potěš. Jen doufám, že si nevylosuju Shin, to bych asi nezvládla. Tiše se modlím za Sakuru, který bych prostě jednu vrazila a byl by konec, mezitímco se přesouváme na pozorovací balkon. Postavíme se blízko Kakashiho týmu, náš sensei si s ním chce pohovořit. Ačkoliv je Izumo-sensei takový na půl úvazku, je fakt fajn. Moc nás toho nenaučil, protože má plno vedlejší práce, ale kdykoliv potřebujeme pomoc, tak se na něj můžeme spolehnout. A také máme tu jistotu, že pokaždé budeme s týmem Kotetsu, protože tihle dva senseiové jsou nerozlučná dvojka. Proto se během chvíle vedle mě zjeví Shin-chan. Pak už jen koukáme na jednotlivé zápasy. Shin-chan jde mnohem dřív, než já, je vylosována dohromady s jedním mým partnerem z týmu. Ačkoliv bych mu měla fandit a věřit, vím dopředu, že je to pro něj prohraný boj. A taky že ano. Shin-chan si ani nemusela zapálit celou ruku, stačil jí jeden prst. Myslím, že skoro nikdo v celém sále by proti ní nechtěl bojovat. A jestli jo, tak je asi padlej na hlavu. Boje pokračují, když na řadu přichází ten arogantní kluk s tou obří věcí v obvazu na zádech. Sotva oznámí začátek boje, nestihne ani hnout brvou a už ho má Misumi omotaného. No to sakra--?! To je asi taky další prohraný boj. Misumi ho drtí ve svém sevření a přemluová ho, aby to vzdal, jinak mu rozdrtí všechny kosti v těle. Rukama sevřu víc zábradlí. To sakra nikdo nic neudělá? Vždyť ho může zabít! Ale proč mi na tom záleží, je opravdu arogantní a navíc může kdykoliv boj ukončit. Shin si všimne, jak mi na rukou zbělely klouby a povzbudivě se na mě pousměje. Misumi v aréně ještě víc zesílí své sevření a po chvíli Kankuro svěsí hlavu. Není snad..?! Jenže nestihnu ani pomyslet na to, co je nebo není, když v tom z něj vylétnou dřevěné ruce, které sevřou Yoroie podobně silným stiskem, jako on svého protivníka. Z toho prapodivného kokonu, který ležel na zemi nejdříve vlezou prsty a potom se celý naráz rozmotá a naskytne se nám pohled na Kankura, který ovládá svou, teď už plně v pravé podobě, loutku, jež pomalu rdousí Yoroie. Aha, tak loutkář. Ten by mohl být nebezpečný. Ještě, že už měl za soupeře někoho jiného. Nakonec vyhlásí Kankura za vítěze.V břiše ucítím takové píchnutí, jako kdykoliv, když mě něco hodně potěší. Ale absolutně nechápu spojitost s touto situací. Proběhne ještě pár soubojů, než nastoupím proti Tomokovi, chlapci z týmu od Kotetsua. Specializuje se na boj s jehlami, skteré když zabodne do protivníka, tak z něj vysaje chakru a pak ho jen domlátí. Díky shlédnutí souboje mého bratra mě napadne použít jeho metodu, tudíž nechat se zasáhnout a poté použít rodinné jutsu. Trochu kopírování, ale co, Naruto to zvítězil prdem. Vypadáme tedy jako dokonalá dvojčata, oba zvítězili puožitím stejného způsobu, měli proti sobě podobné protivníky a ještě vypadáme fakt podobně. Což není pro mě moc lichotka, když mi někdo řekne: ,, Hele, vypadáš jak tvůj bratr.'' Ale tak co. Když se vracím na tribunu, Shikamaru se jen pousměje. Ačkoliv jsme stjně staří, já nastoupila do akademie o rok dříve. I přes to, že to měl být Shikamaru, protož je chytřejší. Pokývnutím mu poděkuji a on mi dá dalším kývnutím najevo, že rád pomohl. Uslyším Naruta, jak sesnaží o šepot, ale stejně je slyšet na celý sál:,, Hele tahle má taky přijmení Nara...ona má něco se Shikamaru?'' Sakura se na něj podívá jako na blbce a oznámí mu, že už z té podoby by mu to mělo být jasné. Pousměju se tomu a podívám se jejich směrem. Vedle Naruta stojí Kankuro a dívá se přímo mým směrem. Uznale pokývne hlavou. Nikdo jinýho si toho ale nevšiml, jen já.

Seznámení (KankuShika)

21. srpna 2016 v 23:52 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Tak je tady první díl vícedílné povídky o Shikaře a Kankurovi. Taková nevšední lovestorka. Začínáme hezky zlehka, budeme se sem tam držet děje než to úplně celý pokroutíme. xD Tak snad se líbí ^^
Tag: love , naruto , fanfiction , Kankuro , Shikara , oc , own character , povídka , ff


Byl den jako každý jiný a já se procházela Konohou. Ptáci řvali, Shikamaru se někde válel pod stomem, Chouji likvidoval jeden pytlík brambůrků za druhým a Sakura byla jako obvykle k ničemu. Normální klasika v listové. Ale to jsem ještě netušila, že den nabere mnohem jiný spád. První signál pro mě měl být povyk, který jsem uslyšela zpoza rohu. Zajímalo mě, co se děje a jako každý správný čumil jsem neodolala a vystrčila hlavu zpoza rohu, kde si mi naskytl pohled na Naruta, jak bezmocně leží na zemi, Konohamarův gang, neužitečnou Sakuru a na dva cizí ninji, z nichž jeden držel od krkem Konohamara.
A jé, pomyslela jsem si tušíc problém. Můj bratr by určitě řekl svojí typickou větu, že je to otrava, ale stejně by šel a něco s tím udělal. A tak stejně i já, jakožto malá neposeda jsem se do sporu musela přimíchat.
,,Hej ty, to seš teda hrdina, že se odvažuješ na slabší. Ani neni genin, ale takhle se nejlíp dokazuje vlastní síla, co?'' Řekla jsem a blížila se k nim. No jistě, Narová si vpadne na scénu a už je drzá, to je typický. Bože, proč jen nejsem tak chytrá jako Shikamaru?
,,A ty si kdo?'' Zeptá se mě neznámý kluk v černém overalu, který stále drží Konohamara pod krkem. V duchu si pomyslím, že vlastně vůbec nevím, co umí a klidně ho tu provokuju. Taky mi může úplně ukázkově nakopat zadek, ale když už jsem tu v tý roli hlavní provokatérky, tak to taky dotáhnu.
,,V první řadě, by tě spíš mělo zajímat, kdo je ten kluk, kterýho držíš pod krkem. Hokagemu by se totiž asi moc nelíbilo, kdybys mu zaškrtil vnuka...jméno jsem přeslechla..?''' Dořeknu a podívám se velmi drzým a sebevědomým pohledem, který rozhodně odporuje mým vnitřním pocitům. Neměla bych takhle provokovat, opakuju si stále v duchu.
,,Nepřeslechla, protože jsem ti ho ani neřekl.'' Odvětí už trochu víc nasraně týpek s fialovým makeupem na obličeji. Ale pozitivní je, že při tom položí Konohamara na zem. No aspoň něco.
,,No tak v rámci dobrých sousedských vztahů bys nemusel být škrt a to jméno mi říct..'' Navrhnu mu a v duchu si říkám, jestli jsem to už trochu nepřehnala. Týpek se ale jen pobaveně usměje a začne si ze zad sundavat nějakou podivnou věc zabalenou v obvazech.
,,Jmenuju se Kankuro...a jak říkaji tobě drzá osobo?'' Táže se mě, zatímco dívka stojí vedle něj se na něj znepokojeně zahledí.
,,Vážně chceš použít Karasu? Vždyť o nic nejde.'' Připomene mu culíkatá. Vůbec nemám ponětí co nebo kdo je Karasu, ale její tón mi dojde, že to asi nebude úplná sranda a začnu promýšlet, jak mu při případnéém útoku co nejefektivněji nakopat zadek, ale aby mě hokage nenařkl z nepřiměřené reakce. Nestihnu toho však moc domyslet, když odněkud přiletí kamínek a trefí Kankura do ramene.
,,Co to-?'' Nestihne doříct, když ho trefí další. Všichni se ohlédneme po směru, odkud to přilétlo. Když uvidím osobu stojící na stromě, která to hodila, jen protočím oči. Uchiha. Uchiha Sasuke. Sakura, která za celou dobu neudělala ani bů najednou začala podivně vibrovat, usmívat se a oslavovat Sasukeho jako hrdinu situace. Taky Naruto má podobnou reakci jako já. Jen toho ninju z písečné stále neopustila bojovná nálada a stále chtěl někomu dát přes držku. Naprosto jsem ho v tu chvíli chápala. Sasukeho jsem nikdy nijak moc neměla ráda. Byl arogantní, až to bolelo a nikdy pro nikoho neudělal nic pěkného nebo milého. 'Ani tohle nebyla vyjímka, šlo pouze o využití situace a dát najevo, že má nad Narutem navrch. Už už se chystal rozbalit tu podivnou věc, když v tom se ze stromu, na kterém stál Sasuke ozval ještě někdo.
..Kankuro! Přestaň. Děláš celé vesnici akorát tak ostudu.'' Ledový hlas všechny udeřil jako zimní vánek. Zjevil se nečekaně a nikdo si ho až doteď nevšiml. Zvláštní kluk s rudými vlasy visel hlavou dolů ze stromu a díval se na kluka v černém s fialově pomalovaným obličejem.
,,A-ano Gaaro...'' Sklopil najednou Kankurou uši jako raněné zvíře a přestal vystrkovat drápky.
Co to má sakra bejt? Jaktože poslechl očividně mladšího kluka jako kdyby to byla jeho matka a jen poraženecky stáhnul ocas? Ale cosi mi říkalo, že na tom zrzkovi bude něco divného, až mi z toho běhal mráz po zádech. Zbytek probíhajícího rozhovoru mezi ostatními jsem poslouchala jen tak letmo. Když byli tři píseční ninjové na odchodu, dívala jsem se za nimi ještě notnou chvíli a v hlavě mi stále vrtalo, proč má ten prcek takový vliv. A taky mě napadlo, že Kankuro nebude asi takovej drsňák, jako se dělá. No, ale aspoň je pořád hezčí, než Uchiha.

Shin Kimizuka

21. srpna 2016 v 22:57 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
A když už jsem u toho vypisování profilů, tak sem hodím rovnou i Shin. Shin je také kunoichi z listové, která pochází z klanu Kimizuka. Je to jeden z klanů s unikátní kekkei genkai, něco jako měli Haku nebo Kimmimaro. Akorát, že její rodina ovládá oheň. Ale ne jako Sasuke a ostatní, ale přímo na svém vlastním těle. Tudíž ho může libovolně zapálit, jakoukoliv část a tu používat k boji. Také si může zapálit jakoukoliv zbraň, která to unese a vydrží. Má modré oči a zrzavé vlasy. V týmu je s Tomokem Tadashim a Kojim Oshirem. Tito dva budou zmínění jen okrajově, ale v jejich případě jméno párkrát padne.
Na lidi okolo sebe působí poněkud děsivým dojmem, protože už na chuuninské zkoušce předvede jutsu svého klanu. Ale pouze okrajově, dokáže si zapálit jen ruce. Toto kekkei genkai se rozvíjí s věkem a zkušenostmi, tudíž mladý ninja hned po maturitě na akademii neumí celé vzplanutí, ale jen třeba nějakou část těla. Trvá to několik let a sama Shin to použije v povídce jen jednou. Je to totiž skoro stejně nebezpečné, jako otevírání osmi bran, když se to nekoriguje. Ninja s touto kekkei genkai se nesmí rozčílit a přestat se ovládat, protože by mohlo dojít ke samovznícení a poté i k implozi, která by ho zabila. Je tudíž samozřejmé, že technika samovznícení se nechává jen pro naléhavé případy, když chráníte například někoho, na kom vám záleží.
Shin je velmi tichá osoba, která moc nemluví s nikým, jen se svou nejlepší přítelkyní Shikarou. Spolu si dokážou hodiny povídat naprosto o čemkoliv. Na veřejnosti spíše sleduje ostatní. Už od malička je zamilovaná do Aburame Shina, ale nikdy to nedala ani nejmenším náznakem najevo. Pokaždé, když se ocitne v jeho přítomnosti a jen mlčí, tak si pak za to neskutečně nadává v duchu. Narozeniny má 22.srpna a nejoblíbenější jídlo je dango. Oblíbená barva je fialová.
A také se jedná o velmi krásnou kunoichi, která si své vlastní krásny není vědomá, takže je na tomm se seběvědomím podobně, jako Hinata. Jen nerudne a neomdlévá. xD

Shikara Nara - profil

21. srpna 2016 v 22:45 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Tak je tu slibovaný profil Shikary, mojí OC dvojče-sestry Shikamara. ^^

Shikara Nara je kunoichi ze skryté listové, která je zároveň i dvojčetem Shikamara. Post chuunina získala déle, enž její bratr, protože při hlavních bojích na chunninských zkouškách si nestihla zabojovat se svojí protivnicí. Je velmi podobná Shikamarovi, tedy dlouhé černé vlasy, které nejdříve nosí v culíku, později svazuje do copu. Má i stejné oči jako Shikamaru, ovšem není vůbec tak líná, jako on. Narozdíl od něj více trénuje a nespoléhá tolik na svojí inteligenci, jako spíš na kombinaci jutsu jejich rodiny a dovedností taijtsu. Je v týmu s dvěma dalšími ninji, kteří jsou zcela pro povídky nepodstatní, takže je ani nebudu jmenovat.
Měří 170 cm, váží 50 kg, takže není nijak moc vysoká ani tlustá. Krevní skupinu má stejnou jako Shikamaru (viz Konoha.cz kdyby to někoho zajímalo) a její oblíbené jídlo je hamburger.
Dá se o ní řict, že moc neprojevuje své city, je spíše chladná a odměřená. Na chumminských zkouškách se poprvé setkává s Kankurem (kvůli kterému vznikla) no a jak to s nima bylo dál zjistíte v připravované povídce, která nebude vulgární, ale spíše taková moje upravená verze Naruta, jak to s těma dvěma bylo. Pro začátek můžu jen říct, že Kankura začala víc pobírat až potom, co zachránil Kibu. Nikdy neměla chorobnou touhu po Sasukem, stejně jako její bratr ho nemá ráda.
A nebo že by nám Shikamaru něco tajil? xD
Narozeniny má 29. března. Má ráda zelenou barvu a její nejlepší přítelkyní je Shin Kimizuka, což je další moje OC, která bude potřebná pro jiné povídky. ^^ Snad je to vše a nic jsem nevynechala. Ačkoliv to zní jako málo, víc bude v připravované povídce, proto nechci moc spoilit.
Voila a Shikara sama. Shippuuden verze, tu mladší se mi moc dělat nechtělo. Představte si shikamara jako holku, jen míń odulýho a víc krásnýho, přesně jako je v Shippuudenu xD

Loutka stínu

11. srpna 2016 v 22:30 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Pairing: Kankuro x Shikara
Přístupnost: 18+
Obsah : OC, love, sex, hardcore (aspoň doufám)
Tak snad se líbí :3 Profil Shikary dodám. Ale je to moje OC dvojče Shikamara.
Tag: love, naruto povídka, kankuro, fan ficton, naruto fanfiction, shikara, OC, sex

Ležím na posteli a dívám se na její tělo, jak se kroutí do rytmu hudby. Vrtí se a pomalu si stahuje to miniaturní tričko, který jí beztak nic moc nezakryje. Přes rameno na mě hodí provokativní pohled, jakej umí jenom ona. Ooo, dohajzlu, ona je úplný peklo v mým rozkroku! Zavrtí bokama ještě o trochu víc a blíží se ke mně. Chytne mě za ruce a ty si položi na boky. Ne proto, abych jí objímal, ale aby je použila ke svlečení toho zbytku, co má na sobě. Kurva, jak mě to rajcuje! Sleduju každej její pohyb. Její boky, zadek, prsa... Slintám u toho jako pes. Trochu zaspolupracuju a začnu jí stahovat kalhotky, až u toho spokojeně zavrní. Jak já miluju ty chvíle, když se promění z puťky na tuhle bohyni. Chytnu jí za zadek a přitáhnu k sobě. Uslyším její uchechtnutí.
,,Nene, takhle rychlý to nebude brouku.'' A s tím mě odstrčí. Nakloní se ke mně blíž a kousne mě do krku. Proč to vždycky tak natahuje? Ale nebudu říkat, že se mi to nelíbí. Rukou mi přejede přes hrudník až ke kalhotům. Zatváří se celkem spokojeně, když zjistí, že ta její show na mě měla nějakej efekt. Naoko otrávěně obrátím oči v sloup, ale pousměju se u toho. Nečekaně mě chytne za koule a lehce stiskne. Aale, to tu ještě nebylo! Začnu dýchat trochu zrychleně a zírám na ní. Teď chci jen jí a nic víc. Rukou zajede za lem kalhot a stáhne mi je. Přestanu dýchat. Chytne mě za něj a začne honit. Ne lehce a potom zrychlovat, nasadí plný tempo hned odzačátku. Pomalu se přestávám ovládat. Skloní k němu hlavu začne kouřit. Jooo, tohle sem potřeboval! Zakloním hlavu a užívám si ten pocit. Postupně zapojí i jazyk a zuby. Sakra holka, ty mě chceš přivést k šílenství! Cítím její zuby, jak mi přejíždí po celý dýlce, odshora až dolů a zpátky. Takže dneska na to chceš jít tvrdě,jo? V tu samou chvíli, co si to pomyslím, tak přestane a povalí mě na postel. Z útrob nočního stolu vyloví pouta a připoutá mě k čelu postele. No sakra, ona si chce hrát? Akorát mi nechala tričko... Jenže v tu samou chvíli odněkud vyloví i kunai a aby se neřeklo, tak ho na mě rovnou rozřízne. Už už čekám, že na mě nasedne a bude to rychlejší, ale ona se jen o mě začne třít a tím mě přivádět k šílenství ještě víc. Ne ani kvůli tomu, že musím čekat, ale protože ty pohyby slouží k tomu, aby se udělala ona, ne já. A to mě na tom tolik vzrušuje. Cítím jak je vlhká a chci víc. Kdybych neměl připoutaný ty ruce, chytil bych jí za boky a vrazil ho do ní nadoraz. Shikara se mezitím kroutí čím dál víc a víc. Kdybych mohl tak aspoń něco dělat. Trošku dosedne, ale ne moc. Očividně mě chce trápit ještě víc. Zase se zavrtí a pak sesedne dolů úplně. Nehty mi přejede po hrudi až přes břicho. Ucítím jen slabé pálení a zůstanou na mě vyryté rudé cestičky, kudy projely její nehty. Pak odněkud vytáhne malej bíčík. A kurva! Projede mi hlavou. Tohle už bude bolet o něco... Ani nestihnu dokončit myšlenku a první úder přistane. A další. A další. Pěkně to štípe a neomezuje se jenom na jedno místo. Svoje údery si pěkně promýšlí a rozmisťuje je rovnoměrně všude. Ačkoli to zní bizarně, vzruší mě to ještě víc, než to škrábání. Úplně jí vídím ve vysokých podpatcích a latexových oblečku dominy. Ne že by jí to neslušelo. Když usoudí, že už jsem dost zmlácenej, odloží tu šílenou věc na stolek. Natáhne se k poutům a uvolní mi ruce. V tu chvíli se přestanu ovládat. Jeden rychlý pohyb a pozice jsou vyměněný. Ona dole a já nahoře.
,,Tak a teď si budu já hrát s tebou kočičko.'' Oznámím jí, zatímco jí svážu ruce šátkem, který seberu ze země. V očích jí jde vidět trochu strach, ale i vzrušení z toho, co se bude dít. Konečně můžu bejt ten iniciativní já. Neztrácím s ničím čas a hned jí chytnu za prsa. Ona jen protočí oči v hraném gestu ''typickej chlap'' , ale přestane se xichtit hned, co si začnu pohrávat s jejíma bradavkama. Nejdřív jen prsty, potom i jazykem a zuby. Vzrušeně se prohýbá v zádech a sténá. Nojo, já holt vím, jak na ní. Když se dostatečně nabažím jejích vnad, sjedu ústy níž k jejímu klínu. Roztáhnout jí nohy mi nedá moc práce, skoro by to udělala za mě. Nejdřív do ní zasunu jeden prst. Je už pěkně vlhká. Párkrát ho zasunu a vytáhnu. Sténá víc a víc.
,,Doprdele, tak už ho do mě vraž!'' Prosí Shikara. Škodolibě se zasměju. Ačkoliv mi stojí tak, že mám pocit, že mi každou chvíli praskne vzrušením, jestli s tím už něco neudělám, rozhodnu se jí ještě chvíli trápit.
,,Nene lásko, takhle rychle by to nešlo.'' Udělám jí přesně to, co ona dělává vždycky mně. Skloním hlavu a začnu jí jemně dráždit jazykem na těch nejcitlivějších místech. To už sténá o mnohem víc hlasitěji.
,,Kankuro...přísahám...ž-že...jestli to hned neuděláš..'' Snaží se ze sebe dostat mezi vzdechy.
,,Tak?'' Zeptám se a provokativně do ní vrazím dva prsty až nadoraz a zahýbu s nimi. Shikara se jen prohne v zádech a vykřikne.
,,Tak z tebe vymrdám duši, jen co se z toho dostanu!'' Vyhrožuje mi a tuším, že to asi myslí vážně. Tenhle její dodatek mě dodělá úplně. Lehnu si nad jí, přejedu jí s ním po nejcitlivějších místech, co nejpomaleji, aby jí to ještě víc vyrajcovalo a pak ho do ní vrazím bez zdržování.
,,Aaaáááh..!'' Shikara už netlumí svoje výkřiky kousáním do rtu. Začnu se v ní rychle pohybovat a přirážet plnou silou. Kdyby začal pomalu, asi bych se už z toho natahování zbláznil. Ona jen leží a užívá si to. Rozvážu jí ruce a ty se hned přesunou na moje záda a začne zarývat svoje nehty do mojí kůže. Přirážím čím dál tím rychleji. Tohle brutální tempo dlouho nevydržím,ale co. nažhavila si mě, tak ať taky počítá s tím, co to udělá. Je tak krásně úzká. Ucítím její zuby na svém krku. V kombinaci s tím vším, co v tu chvíli prožívám se blíž čím dál tím víc neoddálitelné. Naposledy přirazím a udělám se do ní. Pak se svalím na postel vedle ní. Ona se jen spokojeně zavrtí, jakože přesně tohle potřebovala. Záda mám úplně rozdrápaný, ale tak co, klasika. Jen nevím, co řekne Shikamaru, až zjistí ,že mu píchám sestru.




Tak moje další povídka a trošku míň romantiky. Snad je to lepší, než ty předchozí. Taky to píšu už třetí den. :D Tak snad se líbí. Jo a inspirací mi tentokrát byla písnička od Beyoncé. :)

Harley Quinn

9. srpna 2016 v 19:46 | Soloween |  Fashion
Tak jsem konečn viděla film Suicide Squad! Pokud nejste komixový fanda, určitě ho oceníte, jako dobrou superpadoušskou podívanou. Pokud čtete komixy od DC, raději se na to ani nedívejte. Nejenže budete zklamaní ze zpracování postav, nakonec ještě budete nadávat za vyhozené peníze, pokud půjdete do kina. Bylo mi totiž řečeno, že kostým Harley Quinn je největší odpad všech dob, co prý vyšel. Kdyby na sobě měla klasický oděv podle komixu, prý by to bylo v pořádku. Ano, pro komixového fanouška ano. Ale zkusme se podívat na to z pohledu obyčejného diváka. Vždyť je to hrozně sexy a plno dívek si teď bude celosvětově barvit vlasy jako Harley, chodit na Halloween za Harley....
A co dodat k ostatním postavám? Bylo mi téže řečeno, že Enchantress vypadá, jako by ''Samara dělala šlapku'', ale podle mě bytost, které je přes 6000 let měla vypadat nějak takhle a ta komixová podoba je podle mě trochu moc moderní. Ale já čtu spíše Marvel, takže radši mlčím. Jediný, s kým budou fanoučci spokojeni bude asi Deadshot, protože kostým vcelku dodrželi podle předlohy. Jen prý není známo, či byl někdy nějaký Deadshot černoch. Ale nevadí. Tady vám dávám víceméně celý outfit Harley Quinn, kde chybí už jen pásek a sítóvané punčochy. Tak snad se vám taky líbí. :)

Pyžamová párty v Konoze - InoSai

7. srpna 2016 v 22:10 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Ku příležitosti oslavy zvolení nového Hokage (Naruta, jak jinak) se v Konoze konala afterparty i s přespáním. Jedná se o velkou pyžamovou párty, která se může každou chvíli neskutečně zvrtnout kvůli přemíře vypitého alkoholu a blbostí, které se v tomto stavu vymyslí. Jednou z nich je například hra flaška, se kterou přišel poněkud podnapilý Kakashi. A samozřejmě Gai, aby dokázal, že síla mládí nemá meze, ho v tom podpořil.

Ino seděla v kroužku okolo flašky. Sedělo se střídavě ninja a kunoichi. Ačkoliv jí lichotilo, že sedí mezi Kotetsu a Izumem, cítila se trošku stísněně, pokud by její otáčka flaškou vyšla na jednoho z nich. Sice byli oba dva velmi pohlední, dívky je pronásledovaly až do oné místnosti a nejedna babča po nich vzdychala, Ino se nemínila líbat s nikým, kdo byl o tolik let starší.
,,Tak a teď točíš ty, Ino!'' Zvolala vesele Sakura a už jí cpala do ruky flašku, aby se také zapojila do hry a nekoukala na ostatní jen jako nějaký voyeur. Ačkoliv většinou Ino bývá hvězdou večera a středem pozornosti, dnes se po pátém panáku držela trošku zpátky a nepřdváděla své krásné vlasy a světové vystupování všem nádherným mladíkům. Uchopila flašku, kterou jí podávala Sakura a položila jí na zem doprostřed kruhu. Vytočila ruku do boku a poté flašku roztočila co nejvíce to jen šlo. Ale v jejím stavu se první pokus neobešel bez nehod. Flaška jí vylétla z ruky a trefila poblíž sedícího Kibu do kolene. Ten se za něj okamžitě chytil a padl na záda jako prase při posledním stádiu poté, co ho střelí na honu. Chvíli vyl, dokud ho Sakura neuzemnila, aby nedělal scény a nepředváděl se. Ino vynadala a řekla jí ,že má druhý pokus a ať se pokusí nikoho už nezranit. Významně při tom pohlédla na Kibu. Ino na ní udělala své obvyklé gesto s vyplazeným jazykem, zamumlala něco o jejím čelem, načež Sakuru museli usadit čtyři ninjové, aby nikoho nezamáčkla do země a hrálo se dál. Na druhý pokus už Ino nikoho nepraštila. Flaška prořízla vzduch a roovala na zemi přes všechny okolosedící. Napjaá chvilka ticha trvala až do chvíle, než se zastavila a hrdlem ukázala na Saie, který si zrovna četl příručku, ja khrát flašku. Líbání měl podle všeho očividně zvládnuté. Když uslyšel napjaté ticho, odtrhl se od malé knížečkyv jeho rukou a rozhlídl se udiveně po ostatních, proč na něj všichni zírají. Pak se podíval na zem a dovtípil se. Už už mu Ino chtěla říct, že v podstatě jí má jen políbit a o nic víc nepůjde, načem ji překvapil svou neočekávanou iniciativou.
,,Doufám Ino-chan, že se ti to bude líbit. Stihl jsem si víceméně přečíst pravidla, ale zklamalo mě, že v tom nijak nebude figurovat můj p-...'' Než stačil doříct své oblíbené slovo na P, tak ho Sakura uzemnila a řekla mu ,že tyhle sprosťárny nebude poslouchat a ať to jsou provést ven, že tohle tedy slyšet ani vidět nemusí. Ino jen pokrčila rameny, mile se na Saie usmála a vyšli spolu do chladného večera.
,,Sai-kun, dopředu tě varuji, jestli hodláš dělat nějaké nepatřičnosti, které sis přečetl v té svojí...'' Víc neřekla, protože ji chytil, přitáhl k sobě blíže a jeho měkké rty se ocitly na těch jejích. Jen zalapala po dechu a užívala si tu chvíli, kterou si chtěla pamatovyt už napořád. Země se jí zhoupla pod nohama a zatočila hlava, jako kdyby najednou byla strašně moc opilá, ale zároveň hrozně rychle vystřízlivěla. Jako by ji ponořili do teplé vody, která jí postupně zahřívala od konečků prstů po celém těle. Cítila z něj slabou vůni svitku a inkoustu. Opřela se rukama o jeho ramena a pootevřela ústa. Ucítila jeho dech vonící mátou a zaznamenala slabý úsměv. Takový, který věnoval pouze jí, kdykoliv se spolu někde ocitli sami. Jakoby celá tahle noc byla stvořená jen pro ně. Ona se svými světlými vlasy jako luna na nebi, on jako temná noc a sníh, který pokrýval vše okolo. Dva naprosté protiklady, které vytvořili dohromady něco neskutečného. Ještě hodnou chvíli poté stáli venku na chladném nočním vzduchu, kdy on ji objímal zezadu a pozorvali noční zimní krajinu, která jako by vypadla ze snového světa. Na nebi zářily hvězdy, zevnitř se ozýval smích jejich přátel a sníh se třpytil v nejrůznějších odlescích barevného spektra. Ino věděla, že si tenhle okamžik bude pamatovat navždy.


Tak , první díl z nevím-kolika-dílné-série je na světě. Doufám, že se bude líbit a že bude zájem i o další díly, které bych ráda pro vás napsala. Velkou inspirací mi byla tahle písnička :

Serial Killer

5. srpna 2016 v 12:28 | Soloween |  Videa
Nevím proč, ale tahle písnička je úplně dokonalá. Sice na Lanu moc nejsem a jí podobné, ale tenhle asi soundtrack (těžko říct, ještě sem Suicide Squad neviděla) je úplně boží a dokonale psychopatickej. Asi jako já. Tak snad se bude líbit. :)

Pyžamová párty v Konoze

2. srpna 2016 v 19:13 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
V Konoze se koná pyžamový večírek k příležitosti jmenování Naruta do funkce Hokageho. Jsou zde samozřejmě přítomni i jiní ninjové, než jen z Listové, takže se vše velkým množstvím alkoholu zvrtne a začne se hrát flaška. Tudíž kunoichi otáčí a vždy když natrefí na jinou kunoichi, tak jí dává úkol, když na shinobiho, tak pusa. Velkou inspirací mi byla povídka Sed minut v ráji na Konoze. Takže pro ty, co jí ještě nečetli, okamžitě na kohohu a povinně přečíst, protože dokonalejší, vtipnější a romantičtější jednorázovky nikde nenajdete. Zezačátku začnu klasickými páry (i trošku nezvyklými) a postupně budu psát třeba na přání. :)