Konoha High School - Shin 4

2. dubna 2018 v 22:48 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Páteční ráno bylo hrozné. Myslela jsem, že nevstanu, ale nemohla jsem na sobě dát cokoliv znát, jinak by mi rodiče příště nedovolili v týdnu někam jít. Jejich pravidlo bylo jasné - klidně jdi, ale zítra vstaneš do školy. Takže jsem to musela překousnout, vstát, obléct se, nalíčit se a zamaskovat ty největší škody po včerejšku a sejít dolů na snídani plná předstíraného optimismu. Jak já tyhle dny nenáviděla.
Po snídani si uvařím čaj a beru si ho s sebou do termohrnku, protože potřebuju něco, co mě aspoň trochu nakopne. Včera jsem dorazila dolů okolo dvanácté v poněkud rozpačitém doprovodu Shina chvíli poté, co nás Sai načapal. Vzpomínky na včerejšek mám místy poněkud zastřené, ale tohle si pamatuji docela dobře a jasně. Kupodivu Sai nestihl říci nic rýpavého ani uštěpačného, jak míval ve zvyku, neboť chvíli poté se za ním vyřítila naprosto opilá Ino, která, jak se zdálo, zcela ztratila zábrany. Bylo to trapné a rozešli jsme se v tichosti a se Shinem už jsme se ten večer o nic nepokusili. Maximálně jsme si dali trapnou pusu na tvář na rozloučení. Jednak proto, že jsme byli až moc opilí oba dva a jednak proto, že jsme nevěděli, jak na tom tedy jsme po té trapné chvilce.
Ve škole nás navíc čekala další překvapivá zpráva. Školní ples byl z důvodu špatné organizace o dva týdny posunut. No, alespoň bylo dost času na to věci vyřešit.
Se Shikarou jsme to hned na obědě probraly, jak to jen šlo. Řekla jsem jí, co se včera všechno stalo a ona zase mě, co všechno prováděla s Kankurem. Myslím, že na tu lavičku za klubem už si nikdy nesednu. Nicméně jsem se dostali k tomu důležitému. Shikařiny rady.
,,A ty teď nevíš, jak na tom s ním jsi, viď?''
,,No...ne, nevím.''
,,Hmm...něco mě napadlo, vydrž chvilku.'' Pak se zvedne ze židle a dojde za Sakurou. Chvíli jí něco povídá. Sakura se nadšeně usměje, vezme do ruky mobil a začne hned něco rozesílat. Trochu mě to vyděsí. Po chvíli se Shikara, se spokojeným výrazem, vrátí zpátky.
,,Tak, hotovo. Dneska večer jdeme na diskotéku.'' V kapse mi pípne mobil. Otevřu zprávu, je to pozvání od Sakury na párty, kterou pořádá spolu se Shikarou.
,,Aha...a vysvětlení?''
,,Je pátek, takže to chce nějakou akci. Když to budu pořádat já nebo Sakura, nebude to tolik divný. A když tam uvidí moje jméno, bude vědět, že tam budeš i ty. Takže jestli přijde, máš napůl vyhráno, přišel jen kvůli tobě.''
,,Dobřeeee...to by mě teda nenapadlo. Tak jo. A co mám dělat já?''
,,Ty se soustřed na jedinou věc. Je to něco, na co jsem tehdy sbalila Kankura, takže tě zasvětím do tajů naší tajné techniky. A snaž se to nepokazit. Každá chyba může být fatální! No...ty si to nepíšeš?''
Zbylých patnáct minut strávím zapisováním techniky, kterou mi Shikara popisuje.
,,A taky, Shin, večer očekávej mou pomoc, na tohle tě musím trošičku...vylepšit...'' sdělí mi, když dopopíše techniku.
Večer u nás, když mi Shikara vybere, co si mám vzít na sebe, mám chuť jí to hodit na hlavu.
,,Vážně? Puntíky a proužky? A ta sukně je děsně krátká..budu za štětku..''
,,Jo? Tak proč jí tu máš Shin? A neboj, s tou vestou dohromady to nebude vypadat tak blbě, věř mi...''
S nevěřícným výrazem se začnu převlékat a Shikara odcupitá pro boty. Samozřejmě vybere ty nejhorší, které může.
,,To už si ze mě ale vážně děláš prdel...vždyť je to hrozně vysoký...zlomím si nohu..''
,,Tak proč si to kupuješ? Hele, neboj, budeš moct i sedět...vždyť většina toho je o sezení..''
,,Jo, proto jdeme do toho největšího bordel klubu, kterej ve městě je...''
,,No a navíc ti v těch podpatkách vynikne to, jak máš hezký a dlouhý nohy..''
,,Díky Shikaro..''
,,V poho Shin, hlavně to dotáhni do toho nejlepšího konce. A nezapomeň, žádnej sex, je to sice vostrý, ale k tomuhle nemůže dojít, dokud ti neřekne, že tě miluje..''
Tomu se upřímně zasměju, Tohle mi totiž Shino nikdy neřekne.

Před klubem se sejdeme v půl osmé. Je tu Hinata, Neji, který dorazí na něj neobvykle slušně oblečen. Něco mi uniká? Ten Ten, Lee, Sakura...no skoro všichni. Chybí jen Shino a Kiba. Snažím se nedat na sobě znát zklamání. Když všichni kuřáci z naší skupiny dokouří, jdeme dovnitř. Čekám návaly lidí a tak, ale v klubu jsou jen lidi ze školy, pár tříd níž, pár výš, nikdy cizí.
,,Sakuro, ty jsi tu to rezervovala celé pro nás?'' zeptám se dívky s růžově obarvenými prameny vlasů. Ta přikývne. Pohledem přitom zalétne ke skupince, kde je Sasuke. Pokývnu jí, ať do toho jde a ona se na mě jen povzbudivě usměje.
,,Neboj, on dorazí.'' pak odejde zkusit svoje štěstí. Když odejde, smáznu si z obličeje svůj hraný úsměv a jdu k baru. Měl tu už být, takhle to rozhodně nejde podle plánu.
O pě sklenic vodky později a půl hodiny stále nikde. Zato se ke mně přivalí Kankuro.
,,Hohoho...hele, neměla by si s tím pitím trochu brzdit? Vždyť se v těch botech pak zabiješ,'' udělí mi skoro mateřskou radu.
,,Nemám zrovna dobrej večer...''
,,Nojo..něco jsem stihl vypozorovat...hele moc se s ním sice nebavím, ale občas sem tam si napíšem a tak...můžu mu zkusit brnknout, jestli dorazí...'' pousměju se. Se Shikarou se o mě oba vždycky hezky starali.
,,Ne, to je dobrý, běž si užít večera, máš tu nejúžasnější holku, tak ať není moc dlouho sama..''
,,Však každej ví, že kdyby něco zkusil, dostal by..'' zazubí se na mě Kankuro a šestou skleničku radši vypije sám.
,,No nic, kdyby něco, moje nabídka platí Shin, stačí říct..'' a s tím odejde. Objednám si další vodku.

O další půlhodinku později konečně dorazí. I s Kibou. Zprvu mě nevidí. Hned ve dveřích ho zastaví 'Hinata a začnou si povídat. Kiba mezitím sjíždí pohledem celý bar. Když si mě všimne, znatelně se změní jeho výraz z ''konečně jsme dorazili'' na ''no to potěš''. Omluví se Shinovi a Hinatě, nechá je uprostřed rozhovoru a jde ke mně,
,,Sakra holka, kdy ses takhle stihla zřídit?'' zeptá se mě a jen tak tak mě zachytí, že nespadnu ze židle. Snažím se mu odpovědět, ale nějak se mi pletou slova.
,,No tyvole...já mu říkal, ať mákne prdelí...hele poď, sedni si ke stolu, přinesu ti vodu a hned přijdu..'' a s tím mě usadí za stůl. Po chvilce najdu i na stole vytouženou sklenici vody. Napiju se. Trochu mě to probere. Po chvíli přijde i Kiba.
,,Dobrý, zatím jsem řekl Hinatě, aby ho zabavila...musíme tě nějak dát dohromady...kolik si toho sakra vypila holka? No to je teď jedno..pojď, potřebuješ se nadýchat čerstvýho vzduchu..'' zvedne mě Kiba na nohy a vede mě k východu, ale skoro u něj si nás všimne Shino.
,,Doprdele...'' zakleje potichu Kiba. Zkusím stát rovně a nenápadně se prsty štípnu do kůže, abych se ještě trochu víc probrala.
,,Ahoj Shin, ty už jdeš?''
,,Eeem...no..'' do řeči mi skočí Kiba.
,,No zrovna chtěla na vzduch, tak jsem šel s ní, aby jí nikdo neobtěžoval...tak když chvilku počkáš, vyperu ti jí v řece a jsme tu zpět v cukuletu..'' snaží se to zahrát jako vtip, ale Shino mu to nežere. Vyčítavě se na něj podívá a Kiba zmlkne.
,,Já s tebou klidně ven půjdu, jestli chceš...'' zní trochu ublíženě. Sakra, teď mu nemůžu říct ne. Znělo by to, jakože o něj nestojím a všechno bych zazdila. Přikývnu a trochu se i pousměju. Pak se přinutím do kroku. Sakra, bylo by mi tiskáckrát milejší, kdyby mě vidět zvracet Kiba!

Venku se projdeme až za klub, kde je park s řekou a lavičkami, kam často chodí maminky s dětmi a pejskaři. Za jiných okolností by to bylo romantické až kam, ale těžko říct, co ze mě vyleze dneska. Romantiku bych moc neočekávala. Shino lavičku nejdřív otře od hlíny a až pak si oba sedneme.
,,Promiň, že jsem přišel pozdě...mamka vyšilovala kvůli poslednímu testu z biologie..trochu jsem ho podělal..nechtěla mě nikam pustit a chtěla, abych se radši učil..chvíli mi trvalo jí přesvědčit, až když se táta přimluvil..''
Připadám si jako totální vůl. Místo, abych počkala, tak jsem si hned myslela nejhorší a zlískala se jak to prase. Achjo...
,,T-to nevadí...vždyť to nebylo zase tak dlouho..''
,,Jsi v pořádku Shin..?''
,,No...jo..jen jsem trochu...'' achjo, trapas v akci.
,,Kolik si toho vypila?'' zeptá se mě starostlivě Shino.
,,Já-já nevím...asi sedm...osm? Ale s džusem...'' Shino vyvalí oči.
,,Neměla bys tolik pít, divím se, že ještě můžeš chodit.'' Trochu mě naštve. Kdyby přišel včas, tak by se to nestalo!
,,To není tvoje starost...nejsi můj táta...'' odseknu mu.
,,Shin, děje se něco? Udělal jsem něco špatně? Vadil ti ten včerejšek?'' zeptá se trochu zmateně. Vzápětí svého výstupu zalituji. Ne, tys nic špatně neudělal, to já,já,já,já,já. Já jsem špatná.
,,Ne..omlouvám se...neměla jsem tolik pít..jen jsem byla trochu nervózní...já nevěděla, co teď ode mě budeš očekávat a tak...a jestli to nebylo včera jenom alkoholem...'' nojo, opilý lidi bývají nejupřímnější. Dejte si pár panáků a uvidíte, jak to z vás začne lítat.
,,Blázníš..? Nebylo to jen alkoholem...spíš mi to dodalo odvahu...takhle zastřízliva se k tomu odhodlávám už tři roky a nic. A pak se jednou opiju...nepřehnal jsem to?'' Tomu se musím pousmát.
,,Ne, ani náhodou...vlastně...by teď měla být s přiznáváním řada na mě, že..?'' zvednu se z lavičky.
,,Co chceš dělat Shin?'' zeptá se Shino, ale to už si na něj obkročmo sednu, tváří proti té jeho. Ještě, že existují i lavičky bez opěrátek!
Než stihne cokoliv říct, posunu se co nejblíže k němu a rty mu přitisku na krk pod ucho. Vydechnu. Ucítím, jak se celý chvěje. Začnu s polibky postupovat až ke klíční kosti a zpátky. Při tom se třu pánví o jeho mužství. Ne takovými těmi tvrdými bolestivými pohyby, o kterých si kdejaké levné holky myslí, že se klukům líbí, ale jemně, tak aby to přinášelo víc uspokojení mně, než jemu. Funguje to dokonale. Do chvilky cítím přes kalhotky, jak je tvrdý. Vzdechnu, jemně a tiše. Rty přesunu na hranu jeho čelisti. Jemně mě zapíchá na rtech, nedávno se oholil. Opět se posouvám od ucha k bradě, ale ještě pomalejšími a dráždivějšími pohyby. Až teď si všimnu, že se jeho ruce přesunuly na můj pas. Ceou dobu mě objímá, ale nic víc nedělá. Až když už je vzrušení skoro nesnesitelné, ho zlehka políbím na rty. Přitáhne si mě k sobě. Tvrději, žádostivěji. Krade z mých rtů jeden polibek za druhým, až se celá chvěji vzrušením. Jeho touha mě tlačí do slabin a působí mi příjemné mravenčení v břiše a pocit vlhkosti na úplně jiných místech. O to intenzivnější je to, že nemám kalhoty, ale sukni, takže se mi otírá přímo o kalhotky, které dle Shikařina výběru měly být krajkované. Bože, proč jen je ta látka tak tenká? Zlehka ho kousám do rtu a užívám si jeho chuť. Pak se ale stane něco nečekaného. Shino se rozhodne převzít iniciativu. Chytí mě rukama za stehna, zvedne a položí na lavičku pod sebe. Stále mám nohy roztažené od toho, jak jsem seděla, proto se mu naskytl neskutečný pohled na moje kalhotky. Díky přemíře alkoholu si ale moc neuvědomuji stud či cokoliv jiného. Ne, to přijde až zítra. Teď jsou tu ale jiné pocity.
,,Proč to vždycky musí být s alkoholem..?'' položí mi otázku, když mi přišpendlí ruce svýma vlastníma k lavičce a tentokrát pro změnu on dá své rty na můj krk. Úplně me z toho pocitu zamrazí. Přejíždí tam a zpátky. Dostane se ažž na klíční kost, ze které sjíždí trochu níž, tedy až tam ,kam mu můj výstřih dovolí. Zakloním hlavu a užívám si ten pocit. Na chvíli se přestane věnovat mému výstřihu a trochu se natáhne, aby mě mohl políbit. Pohyb způsobí to, že se o mě opět otře na těch nejcitlivějších místech. Shino si všimne mého protipohybu a pousměje se. Políbí mě. Potom jeho ruka zabloudí ke mně pod sukni. Nejprve jsou to jen letmé dotyky prstů. Látka je tak tenká, že je cítím skoro jako na holé kůži. Prsty mu zatínám do zad a mé vzdechy tlumí svými polibky. Ucítím, jak se snaží dostat pod látku. Povede se mu to. Pak už jsou pocity, tak intenzivní, že je nejde ničím vyjádřit. Cítím v sobě žár, který mi spaluje celé tělo a přitom mám husí kůži. Moje ruka zabloudí k jeho poklopci a začnu mu rozepínat kalhoty.
,,Shin...co to děláš..?''
,,Prosím...chci tě..tady a teď hned..'' chytí moje ruce těma svýma.
,,Ne, to nejde. Vždyť jsi opilá..nevíš, co říkáš...'' tímhle ze mě veškeré vzrušení opadne.
,,Tak proč si s tímhle vůbec začínal?'' narovnám se do se du a urovnám si sukni i spodní prádlo pod ní.
,,Minule ti to nevadilo...myslel jsem, že se ti to líbilo..''
,,Líbilo...tak proč nemůže být nic víc?''
,,Shin, vždyť je to hrozně narychlo...teď po vlivem toho bys chtěla, ale zítra by ti to bylo líto a mrzelo by tě to, že jsi se mnou začala takhle...na lavičce někde u řeky. Když už by to mělo být, chci aby sis to opravdu užila...se všim všudy...nevím, jestli si už..někdy..doufám, že ne...protože pokud ne, nechci, abys na to poprvé měla špatné vzpomínky.'' Tohle mě probere víc, než kdejaká facka nebo studená voda. Má pravdu, dneska bych chtěla a zítra co? Litovala bych toho, že jsem mu hned dala všechno. Zároveň ale zalituju, že o tom ví Shino tolik. Určitě nebudu jeho první...
,,M-máš pravdu, omlouvám se, nechala jsem se moc unést...chci si počkat...ještě jsem nikdy...určitě v tom máš víc zkušeností, než já..'' Tomu se Shino potichu zasměje.
,,Vážně si to myslíš?''
,,Jak jinak bys tohle všechno věděl?'' zeptám se ho trošku zklamaně.
,,Kiba mi dost často říká o svých...řekněme kamarádkách na jednu noc...já jsem nikdy s holkou nespal...'' Doslova mi tím vyrazí dech. Tak kde se to všechno tak dobře naučil?
,,Co to teda pro nás znamená..?'' zeptám se ho a v očekávání položím svojí ruku na tu jeho.
,,No..doufám, že to pro tebe není jen na jednu noc...rád bych, kdyby to bylo něco trvalejšího..'' Usměju se na něj a políbím ho. Myslím, že tím bylo vše řečeno.




//Tramtadadá po krizi střední dvacítky jsem zpátky a silnější, než kdy dřív. Chyběla mi inspirace a tak. Ale konečně se zase navrátila a můžu psát. Jinak tahle povídka má mnohem větší sílu s hudbou. No vážně, hned vám sem hodím tu písničku, při které jsem to psala. Myslím, že ty emoce mluví za vše.
 

Už nezbývá co říct...

26. února 2018 v 22:36 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Kdo ví, jak dlouho mě tento pocit sžíral? Jak dlouho jsem tu už? Dny? Týdny, měsíce, roky..? Jsem tu pořád a ty ne. Pořád sedím, čekám a tupě zírám do zdi. Doufám v naději, náznak, cokoliv...
Jak dlouho už jsem vzhůru? Všichni okolo spí, ale stíny v mé hlavě ne. Stále a stále se mi vrací. Ty obrazy. Co bylo,je, bude a co by mohlo být. Ty poslední bolí nejvíce.
Byli jsme my dva proti celému světu, ale dokud jsme byli spolu, nevadilo nám to. Měli jsme i další, ale my byli vždycky pro sebe navzájem něčím víc.
Kdo ví, co je správné? To, co se stalo? Těžko. Kdyby existovala nějaká spravedlnost, vzala by si tisíce jiných a tebe mi tu nechala. Nezáleží mi na nich, záleží mi jen na tobě. Na tvém úsměvu, objetí a polibku. Protože to mi vždy vynahradí vše na světe. Vynahradilo...
Lžu jen sama sobě, nalhávám si prchavou naději, že se to zlepší, že se zase vrátíš. Kamkoliv se podívám, tam jsi ty.
Můj věk mě nikdy nedělal moudrou, ale tebe ano. A stejně to nestačilo. A i přes to všechno co se stalo pořád doufám.
Už není co bych řekla, nevím, není co říct. Můžu to všechno vzdát a nic se nezmění. Ostatní už to vzdali dávno.
Vzdávám to. Přesně tak, teď. Tak teď. Teď...teď...
Nemůžu, nejde to. Pokaždé když řeknu teď, tak znovu zadoufám.
Moje duše krvácí, Bolí to i po všech těch letech, které uplynuly. Cítím se zraněná, jako pták bez křídel. Tys mi je vzal a už nikdy nebudu znovu létat. Ty jsi byl mými křídly. Z té bolesti kolabuji, už ji nesnesu, snáším ji už tak dlouho. Tolik let. Ano, opravdu let? Co je dnes za den? A je vůbec ještě den?
Ne, venku je už dávno tma, zase jsem nic nestihla, celý den jsem jen seděla a zírala do zdi. To nevadí, tak snad zítra. Ano, zítra to už vzdám.
Nevzdám. Nikdy to nevzdám.
Kéž by si ze mě mohl tu bolest snést dolů a poslat ji pryč, zbavit mě jí, Ale to bys musel přijít.
Došla jsem už tak daleko. Ale k čemu mi to je, když tu nejsi ty a ta cesta byla celá bez tebe a zbytečná? Každý detail ztratil na důležitosti, když jsi ho nemohl vidět se mnou. Došla jsem až sem, abych viděla konec?
Konec čeho? Mého promrhaného života, kdy jsem jen snila o tobě a nic z toho nikdy nebylo? Jak by mohlo, když tu už nejsi...
Co když celá ta má cesta byla špatná? Co když se prostě nepovedla tak, jak měla? Co jen mohlo být? Co?!
Tahle otázka mě sžírá roky. Tlačím na odpověd, tlačím a tlačím, ale nedostavuje se.
Chci ji znát, chci to vědět.
Už není co bych řekla, skončila jsem. Teď to vzdám...teď..teď..tak teď..
Opět nic. Nepřišel si.
Pořád a pořád padám dolů. Ztrácím se v té temnotě, ale dno nemá. Jen padám a řítím se dál.
Kdybys mně jen mohl zachránit, topím se ve vodách své duše!
Nic mě nemůže zachránit, už bych to měla vzdát...
Vzdávám to. Teď...teď...teď...


Cvaknou dveře. Pokoj tone ve tmě, ale přesto tě vidím zcela jasně a zřetelně. Konečně jsi tady.
,,Teď,'' řeknu konečně a už vím, že se mi to povedlo.
,,Co mohlo být?'' zeptám se tě místo pozdravu. Ty se jen usměješ a natáhneš ke mně ruku. Jsi pořád stejně, ani o den jsi se nezměnil. Zato já úplně. Natáhnu k tobě svou vrásčitou ruku a ty ji sevřeš ve své dlani.
,,Pojď se mnou a ukážu ti to...''
Veškerá ta tíhá stáří je pryč..zase je mi dvacet...odcházím...co na tom sejde, na tomhle světě, když můžu být konečně s tebou, Neji?



Tagy: NejiTen, Neji , TenTen, Naruto povídka, fanfiction, ff, love

Konoha High School - Shin 3

11. února 2018 v 23:28 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Čtvrtek. Zase je tu další ráno. Ale dneska se do školy těším hned o něco víc, protože hned po škole jdeme k Ino a pak s holkama na koncert jedné místní rockové skupiny, ve které zpívá Temari. Mají sice hlavně texty o záchraně planety, pár cover verzí, jako například Earth song od Michaela Jacksona, ale jinak hrajou opravdu dobře. Včera jsem se ptala Shina, jestli tam taky půjde a říkal, že se zastaví, takže už od rána svítím jako zhulená světluška. Ta kresba byla navíc nádherná. Chtěla jsem se ho zeptat, co s ní bude dělat, protože jsem si to sobecky chtěla samozřejmě nechat a dívat se pořád donekonečna na to, jak perfektně dokázal vystihnout mojí podobu, ale ze stydlivosti jsem se ho nezeptala a on jí uklidil bez dalších slov k sobě do batohu, takže jsem to nechala být.
Na chodbě ve škole potkám Shikaru, která se hned jak mě uvidí začne uculovat.
,,Takže povídej! Všechno a s detailama!'' přepadne mě místo pozdravu.
,,Noo....dokončil tu kresbu a bylo to vážně...páni..dokonalý, nejdokonalejší...'' rozplývám se.
,,A ...to je všechno? Jenom kresbu? Ani pusu? Orál? Anál?!'' zeptá se pobaveně.
,,Ne! Na co ty hned nemyslíš...ne, my umělci to prožíváme duší..jdeme na to pomalu..'' tomu se Shikara upřímně zasměje.
,,Všechny umělce, co znám, tak na to hned skočí, to jen ty si výjimka'' dodá se smíchem.
Ve škole potom po celý den řešíme s holkama nastávající akci, aneb co si kdo vezme na sebe, jak se kdo nalíčí a tak podobně. A taky co bude kdo pít. Prostě každý detail, jak to má Sakura s Ino ve zvyku, když se na něco těší. Sakura si dokonce obarvila konečky vlasů na lehce růžové ombré, tak jsem jí tu změnu pochválila a bylo vidět, že jí to docela i potěšilo.
Po škole si rychle skočím domů pro věci a běžím k Ino. V tom mi zazvoní mobil. Vyndám ho z kapsy a překvapeně hledím na číslo volajícího. Shino.
,,Ano?'' zvednu hovor a snažím se znít zcela normálně, ne jako pošahaná fangirl, která právě ošmatlala svýho idola.
,,Ahoj Shin, to jsem já. Víš...napadlo mě, jestli bys ještě před tím, než půjdeš k Ino neměla chvíli...ale jen pokud můžeš...''
Podívám se na hodiny ve výloze nejbližšího krámu. Byly teprve dvě,u Ino jsme se měly oficiálně sejít až ve tři.
,,No...chvilku bych měla, ale tak na půl hodiny..co se děje?'' zeptám se ho.
,,Napadlo mě jestli bych tě jako poděkování někam mohl nachvíli pozvat...ale ne na čaj, chci udělat trochu změnu,'' přizná mi. Potěšeně se usměju.
,,Stojím u hodinářství Grace's a co ty?'' zeptám se místo odpovědi.
,,U pošty naproti, pokud jsi ta mini osoba s tou obří taškou, tak tě asi vidím...''
,,Hele, jak jako mini?'' ohradím se pobaveně. Pak hovor položím, a sleduju, jak se Shino přibližuje. Zase má ty boží džíny a ta černá mu prostě neskutečně sluší. Skoro mám tendenci zvednout ruku a utřít si slinu.
,,Ahoj..'' pozdravím ho pobaveně.
,,Ahoj..tak kam bys chtěla zajít?''


Po půl hodině se Shinovi omluvím, že už musím k Ino, ale jestli přijde večer na koncert, tak se můžeme vidět tam. On přikývne, rozloučíme se a pak jdeme každý svým směrem. A já chvátám co nejrychleji, aby Ino měla dost času na to udělat ze mě člověka!
Jakmile k ní přijdu, uvede mě do svého pokoje, kde už jsou skoro všichni. Jediný, kdo má mírné spoždění jsou Hinata a TenTen, které přijdou spolu. Normálně bych TenTen nepoznala. Hrozně moc jí to sluší a místo svého obvyklého sportovního oblečení má na sobě něco elegantního. A očividně Hinatino, protože jeden kousek oblečení téhle značky dosahuje výše mého ročního kapesného. Ino se mě chopí a začne ze mě okamžitě vytvářet člověka ku obrazu svému, tedy jako budoucí stylistka se snaží o něco moderního, ale zároveń aby bylo poznat, že jsem to stále já. K mému vybranému oblečení nemá výhrady (vždyť jsem taky předtím absolvovala bezmála tříhodinou přednášku a důležitosti flitrů na těchto akcích) a už doladí jen detaily. Skoro bych se nepoznala.
Když už jsme všechny podle Ino řádně připravené, musím složit největší poklonu TenTen. Tam je proměna nejvíce zřejmá. Zatímco Hinatiny šaty z ní udělaly bohyni, Inin mistrovský drdol a makeup to ještě vylepšily. Páni, dneska se za ní MUSÍ Neji otočit. Rozhodně je velká změna vidět tuhle věčnou milovnici tenisek a ležérnosti v něčem natolik elegantním a sexy. Být kluk, šla bych do ní!
Poté se rozdělíme do dvou aut, řidičkami se na dnešní večer stávají Ino a Hinata. Jednak mají nejlepší auta (nebo mají vůbec nějaká) a také se kvůli linii zdržují jakéhokoliv alkoholického nápoje.
Už za jízdy v autě do mě Shikara nalévá něco ze svojí placatky, kterou má přidělanou podvazkem k noze. Podle chuti to tipuju na nějakou whiskey. Docela mě překvapí, že jí ještě nestihla s něčím nakombinovat, většinou mívá totiž tendence prznit jí colou.

Na místě po příjezdu už to nějakou dobu docea žije. Kapela už rozhodně začala zpívat, ale naštěstí byli teprve v půli první písničky. U vchodu potkáme Shikamara, který kouří a povídá si s Choujim. Ten zase pro změnu likviduje balíček chipsů. Shikara bratra cvrnkne do nosu a ten jí označí za nalitou. Ach, ta sourozenecká láska. Hned po příchodu dovnitř se tak nějak všechny holky rozptýlí. Ino se Sakurou zmizí kamsi, Hinata s TenTen taky a my se Shikarou si klasicky zbydem. Rozhlédnu se kolem a uvidím Hanabi, jak sedí se nějakým dlouhovlasým klukem v košili a slušňáckých kalhotách. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že je to Neji. Co se mu sakra stalo? Pak uvidím Gaaru, který po Hanabi háže okem a Kankura, jak si to k nám štráduje se dvěma skleničkama s whiskey. Jedna je s colou druhá bez. Každé z nás dá jednu a Shikaru na pozdrav políbí. Odvrátím pohled. Ne, že by mi vadila jejich láska, ale přijdu si pak trošku blbě, že já nikoho nemám. V tom zahlídnu Kibu, jak na mě mává, ať jdu za ním. Naznačím to Shikaře a ta mi jen kývne a už se jdou ztratit bůhví kam. Joo, ta s náma asi domů nepojede. Se skleničkou v ruce si to namířím ke stolku, kde sedí Kiba.
,,Nazdár Shin! Tak jak? Shino si zrovna skočil pro něco k pití, to bude rád, že jsem tě našel dřív, než on!'' pak pokyne ke sklenici v mojí ruce.
,,Co to piješ? Fuuj..dej to pryč, smrdí to jak rašelina s kouřem...víš co? Vydrž...'' chytí kolemjdoucí servírku a něco jí nadiktuje. Ta pak odběhne splnit Kibovo přání. Po chvíli se vrátí Shino a pozdravíme se. Přisednu si k nim, protože žádnou z holek nikde nevidím, krome TenTen, která se ujala Nejiho místo Hanabi, ale tak přeci nebudu dělat křena, když se přesně na tohle třese celej život. Pak přijde servírka a přinese na podnose asi dvanáct velkých panáků čehosi.
,,To je Moonshine, zkuste to, fakt dobrý..'' pobízí nás Kiba. Už po prvním panáku vím, že je to naprosto odporné a pít to znovu nikdy nechci. Jenže Kiba je neodbytný a zatímco plyne rozhovor mezi náma třema, on do každého z nás nasouká další tři panáky. Trochu se mi z toho motá hlava a cítím se úplně jinak. Veseleji a uvolněněji. Podívám se do kabelky, jestli nemám žvýkačky, abych alespoň něčím přebila tu odpornou chuť z pití. Než je najdu, všimnu si , že se Kiba naklonil k Shinovi, něco mu pošeptal a pak významně pozvedl obočí. Dělám, jakože jsme si ničeho nevšimla. Nicméně v sále je už tolik nahulíno a vydýcháno, že potřebuju nachvíli na vzduch. Oznámím to klukům a snažím se zvednou ze židle, ale nohy mě neposlouchají. Kiba se začně chechtat.
,,Jooo holka, to je Moonshine..teď už sama neodejdeš!'' naopak Shino se zvedne a pomůže mi vstát a dokonce mě i doprovodí ven.
Venku už nikdo moc není, všichni jsou buď uvnitř nebo se kamsi vytratili do tmy. Procházíme se a Shino mi přehodí přes ramena svojí mikinu, aby mi nebyla zima. Usměju se na něj.
,,To pití, co objednal Kiba je vážně hnus..'' prolomí ticho.
,,Jo, to teda jo...navíc už je docela pozdě a zítra je škola, takže bych asi měla jít..jen nevím, kde je Ino ani Hinata, takže nevím, kdo mě hodí domů..'' řeknu mu pobaveně.
,,Já s tebou půjdu..jakože doprovodit..ne až dovnitř...teda, pokud bys chtěla..'' zasměju se, je mi jasné, že tohle říká jenom z opilosti, protože ačkoliv se dobře hlídá, poznám na něm, že je jiný, než normálně.
,,Dobře, děkuju,'' odpovím.
Cestou domů si povídáme a vzájemně se podpíráme, naštěstí touhle dobou už venku nikdo nechodí, takže nás takhle nemůže nikdo vidět. V jednu chvíli už trochu nemůžeme a oba se svezeme podél zdi u stadionu, kam chodíváme o tělocviku. Teď je naprostot prázdný. Chvíli tam jen tak sedíme a pozorujeme světlo měsíce na té upravené zelené trávě.
Pak vstaneme, že budeme pokračovat, ale nohy mě neposlechnou a nebýt Shina, který mě zachytil, tak bych byla upadla. Pořád jsem opřená o zeď a on stojí naproti mně. Nevím, jestli za to mohla přemíra alkoholu nebo ten okamžik nebo cokoliv jiného, ale políbil mě. Pak se stáhl zpět, jako kdyby mu došlo, co udělal.
,,P-promiň...já..já nevěděl...'' nenechala jsem ho to doříct. Jednou už to sakra udělal, tak musel počítat s následky. Políbila jsem ho. Přitáhla jsem si ho blíž v objetí a on mi to vášnivě oplácel. Tiskl mě ke zdi a tiskl se na mě, tělo na tělo. V životě jsem nezažila nic, co by mě tolik vzrušovalo. Cítila jsem ho přes látku, jak byl tvrdý a otíral se o mě.Oplatila jsem mu protipohybem své pánve. Vzdychl. Začal mě líbat na krku. To jsem zase zasténala já. Bylo to jako mráz a oheň zároveň v mém těle. Nevím, kde se ve mě vzala ta odvaha, ale přes látku kalhot jsem po pohladila tam dole. Opět vzdychl. Pak to šlo nějak moc rychle, jediné, co si pamatuji je jeho ruka, jak si proklestila cestu z mých zad, přes mojí hruď, až ke mě do kalhot, kde mě začal dráždit. Musela jsem se kousat do ruky, abych nesténala nahlas. Těly jsme se stále tiskli k sobě. Kdy se tohle stalo? Hlava se mi motala, ale užívala jsem si dál onoho opojného pocitu, který mi působil právě Shino.
Dokud nás nevyrušil Sai.
 


S.A. - Mezihra

5. února 2018 v 0:40 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Po Shinině návštěvě si přijdu poněkud zvláštně. V prvních chvílích, když mě objala jsem byl šťastný a nemohl tomu uvěřit, ale s plynoucím časem se nadšení vytrácelo bůhví kam. Kiba měl mít zrovna oslavu narozenin, tak jsem se šel odreagovat tam, protože prý to měla být stoprocentně pánská jízda s překvapením. Modlil jsem se, aby nešlo o striptérku.

Na oslavě to bylo fajn, Kibova máma Tsume uvařila, Choji to spolehlivě likvidoval, Shikamaru se bavil s Narutem a tak dále. Neji to divadlo jen z povzdálí sledoval a Lee pro jistotu, aby nic nezameškal dělal kliky. Celkově akce probíhala poklidně, dokud se Kiba nerozhodl odhalit, co je to jeho překvapení.
,,Pánové, pánové a jen a pouze pánové! Dnešní překvapující speciální věc bych chtěl věnovat vám všem, neboť si uvědomuji, že už přišel určitý věk a s ním i jisté potřeby. A abychom věděli, jak správně na to, je čas na vzdělávací hodinku!'' Jen jsem protočil oči. To snad nemyslí vážně...
Ale Kiba to očividně vážně myslel, protože hned na to vyndal odněkud pornokazetu a už se jal ji spouštět. Nezbývalo mi nic jiného, než se přidat k ostatním, posadit se na gauč nebo na zem a dívat se. Doufal jsem, že to bude alespoň něco normálního. Posledně, když tohle dělal, vytáhnul odněkud starou verzi Sněhurky a sedmi trpaslíků. Šlo by to popsat jen následujícími pár slovy, které zvolil Naruto: ,,křoví-liliput-křoví-hnus-křoví''.
Když vše Kiba spustil, přisedl si k nám a ukázal nám obal. Byl takový neurčitý, pouze na něm byl uvedený věk (kterého samozřejmě ani jeden z nás nedosáhl), bílé pozadí a na něm udělaná růžová srdíčka v Photoshopu lvl. 99999. Těšil jsem se tedy na další hitovku z 90. let, která bude podobně nechutná, jako ta minule. Ale tentokrát šlo o docela normální záležitost. Nebo rozhodně jsem nebyl ten, kdo by byl nejvíce pobouřen. To byl kupodivu Shikamaru. Ale k tomu až později.
Zatímco film odbíhal svým tempem, sledovali jsme nějaký primiivní příběh mladého páru, který se pozná v hotelu na nóbl akci a samozřejmě spolu skončí na pokoji. Taková ta klasika, když někoho teprve potkáte. Podíval jsem se po ostatních. Chouji jedl, Lee výjimečně přestal klikovat, Neji remcal, že je to neslušný, ale stejně doteď neodešel a pořád se díval, Narutovi a Kibovi pomalu tekla slina a Shikamaru se tvářil víc a víc nasraně. Chvíli mi to nedocházelo, ale po záběru, kdy oba dva z páru vylezli z koupelny, v županu a s rozpuštěnými vlasy, jsem to pochopil. Ten herec vypadal naprosto stejně, jako Shikamaru, dokonce měl i naúšnici. V tu chvíli se Sai snažil něco říct, ale Shikamaru ho ukamžitě uzemnil ránou. A pak přišel pohled na méně nalíčenou a ne společensky učesanou herečku a bylo to všem jasné. Ta blondýna vypadala jako Temari. To už začalo docházet i těm pomalejším. Neji se uculoval a házel po Shikamarovi pohledy a Lee začal, jestli by nebylo vhodné to vypnout, aby se Shikamaru necítil trapně. Ten samozřejmě nemohl nic takového potvrdit, jinak by všem veřejně doznal, že s Temari opravdu chodí (což už jsme všichni stejně dávno věděli, ale dělali jsme, jakože ne) a nebo by vypadal jako buzík. Rozhodl se pro možnost pouze skřípat zuby.
Zrovna tam byla scéna, kdy herec líbal herečku po stehně a vyjížděl stále výš a výš. Přemýšlel jsem, že si odskočím na záchod, ale asi by to zrovna u tohohle typu filmu nevypadalo vhodně, takže jsem to vydržel.
Další hodinu a půl jsme sledovali, jak se ti dva odsvlékli a postupně vystřídali celkem tři polohy a předvedli nám ukázkový zvířecí sex jako z Discovery Channel. Do toho v rámci role oslovovala herečka svého partnera Shiromaru a on jí 'Tamaki, takže Naruto už se neskrývaně smál nahlas.
,,Teda Kibo, tentokrát si zaválel! Koho najdeš příště?'' V duchu jsem jen doufal, že příště si vybere zase liliputy, protože všechno ochotněji vytrpím, než Kibovu rýpavou náladu a věřím, že jeho další hledání by proběhlo v katerogii zrzky. Ideálně s tmavovlasým partnerem. Při té představě mě trochu polilo horko.
Na obrazovce zrovna blondýnka držela v rukou partnerův úd a přejížděla jazykem nahoru a dolů. Nemohl jsem si pomoci, ale přdestavil jsem si na chvíli místo ní Shin. Reakce byla okamžitá. Rychle jsem si sedl tak, aby nikdo nic nepoznal a od této chvíle až do konce jsem se snažil soustředit jenom na Chojiho, jak jí brambůrky a zvuk, který to vydává. Ale steny a vzdechy, které se ozývaly z televize mi ještě nejednou do konce filmu přimetly do hlavy myšlenku na Shin a to, co by mohlo být...Dom jsem pak šel celý rozbolavělý a musel jsem si sám ulevit. Příště už na tu oslavu nejdu a jestli jo, vypařím se ještě před Kibovým překvapením.

Další den jsme s Kibou šli ven. Potkali jsme Shikamara, kterého Kiba pozdravil:
,,Ahoj, Shiromaru!'' čímž si vysloužil nasraný pohled. Nedivil jsem se mu. Včera jsme se sice všichni dívali na obyčejný porno a úplně cizí ženskou, ale každý tam viděl v tu chvíli Temari. Chápal jsem ho. Dokázal bych ještě snést, že v tom herci vidí mě, ale kdyby se dívali na nějakou pornoherečku a viděli v ní mojí přítelkyni....asi bych to nezvládal tak dobře, jako Shikamaru. Myslím, že by mi i jen vadilo, kdyby se takhle dívali na jakoukoliv porno herečku se zrzavými vlasy a viděli tam Shin....nechtěl jsem, aby jí takhle kdokoliv z nich viděl, ale sám jsem se tomu pomyšlení ubránit nedokázal a ač mi to bylo trapné, včera večer ještě po tom, co jsem si byl ulevit, jsem navštívil onu zapovězenou kategorii zrzky. Nutno podotknout, že ani jedna z nich nebyla tak krásná, jako Shin, ale k něčemu to postačilo. A k pár dost divokým snům taky.
Snaži jsem se tedy Kibovi vysvětlit, jak se asi Shikamaru cítí. Kupodivu si z toho nezačal ihned dělat prdel, ale ještě sám řekl, že se mu dojde omluvit. Docela jsem se až podivoval.
,,Ty Shino...''
,,Hm?''
,,Kdyby tady byla jedna taková...fajn holka a tobě se líbila, co bys udělal?'''
,,Ta otázka se má týkat tebe nebo mě?'' zeptám se preventivně.
,,Mě...je tu jedna taková fakt hezká holka, která se mi líbí, ale nevím co dělat...''
,,Nechovej se jako pubertální hovado...''
,,To bylo fakt milý od tebe..''
,,Promiň, tak buď sám sebou, buď ne ten škodolibej Kiba, ale ten Kiba, kterej nezklame a dá se na něj spolehnout..''
,,Takovej vážně jsem?''
,,Jo, když zrovna nepouštíš kamarádům jejich hollku na pornu..''
,,To nebyla jeho holka navíc Shikamaru s ní třeba ani nechodí..'' ale hned jak to dořekl věděl, jak absurdně to zní, protože pokaždý, když přišla do vesnice se od sebe nehnuli se přespávala u nich.
Chvíli jsme se ještě bavili, načež přiběhla Sakura, že mě shání Hokage a má pro mě speciální misi. Kiba mi popřál hodně štěstí.

Další den ráno u konožské vstupní brány. Shin už na mě čeká. Pozdravým jí pokývnutím hlavy a zdvořilým Shin-san, jelikož se na víc ani nezmůžu. Achjo, proč jí to vždycky musí tolik slušet? Potom se vydáme na cestu do zasněžených hor. Na jednu stranu chápu naléhavost mise, ale na druhou stranu mám cestou několikrát takové nutkání jen tak zastavit a sedět na zemi, abych to mohl co nejvíce protáhnout. Ale to nesmím, pravý ninja takovéhle věci nedělá. Nedělá hkouposti, jimiž ohrozí misi jen pro vlastní potěšení. To by se podobalo spíše jiným.

Když se utáboříme a postavíme stan, tak nějak vím, že tohle bude těžká noc. Zima je větší, než jsem očekával a celkově mi tohle klima vůbec nesedí. Shin se naopak zdá úplně v pořádku. Jelikož venku už je tma a není třeba mít hlídky, protože o nás nikdo neví, ani nás nikdo neočekává a taktický tým byl poslaný dopředu, aby od nás v záloze odvedl pozornost a připravil půdu, tak můžeme jít v klidu oba hned spát. Vůbec nevím, jestli usnu. Hlavou se mi honí tisíc myšlenek a její blízkost na mě má neskutečný vliv. A taky je mi zima. Hodně velká zima. Shin mi nabídne svojí deku s vysvětlením, že jí je teplo. Vděčně si jí vezmu, ale jsem připravený jí ji kdykoliv vrátit, kdyby jen naznačila, že jí je zima. Bohužel i přes spacák a dvě přikrývky je mi pořád zima a třasu se neubráním.
,,Tobě je zima?'' zeptá se Shin. Zalžu jí, aby si se mnou nemusela dělat starosti. Ale chvíli na to se ona na mě ironicky podívá a než stihnu cokoliv říct, nadzvedne spacák i přikrývky a vleze si ke mně. Okamžitě se mi vyrojí znovu v hlavě všechny z scény z obou filmů pro dospělé a nadzvednu se, snad abych uklidnil sebe a nemyslel na to. Když poukážu na to, že to není vhodné, uzemní mě naprosto logickými argumenty a taky tím, že to nikdo stejně kromě nás dvou nebude vědět. Moc mrznout se mi nechce a rozhodně nechci, aby si lehla zase zpátky, ale nechci zase vypadat, že zneužívám situace. Jenže Shinin příslib, že mě zahřeje, ona sama, svým ohněm (ale hlavně ona sama!) , se mi líbila, takže jsem se podvolil. Ačkoliv ve chvíli, kdy mi rozepla bundu a mikinu jsem byl trochu vyjevený (snad kdyby se mi hlavou nehonily všechny ty úchylárny), tak jsem se snažil uklidnit a zvládnout to. Bylo tak těžké vedle ní v klidu ležet a nic nedělat. Měl jsem chuť jí obejmout, přitáhnout k sobě a začít líbat. Měl jsem chuť zajít i mnohem dál, ale nemohl jsem. Jednak nejsem nějaký úchyl a taky bych ji nechtěl nutit udělat něco, co by ona nechtěla. Ale moje nadrženost si vybírala svou daň, proto jsem se v určitých partiích dostatečně odsunul, aby nic nepoznala.
Po chvilce rozhovoru (a mého třetího neslyšitelného zvuku) mě Shin poprosila, jestli bych si nesundal brýle. Udivilo mě to, ještě to po mě nikdo nechtěl. Jistě, doma mě bez nich vídají normálně, ale co si tak pamtuju, přátelé mě jinak, než s nimi nikdy neviděli. Vyhovím jí. Shin mě překvapí svým prohlášením o mých očích. Jak ona, nějkrásnější bytost z celé Země ohně a dál, může něco tak prostého považovat za nádherné? Neudržím se a přiznám jí, co si o ní myslím. To, jak je krásná, nejen vnějšek, ale i vnitřkem. Neubráním se a pohladím jí při tom po vlasech. Hrozně dlouho jsem to chtěl udělat. Kupodivu mi nezačne nadávat ani mě neodstrčí. Zeptá se mě, co by bylo ,kdyby mi ublížila. Vím, jaké jutsu a jaké nebezpečí skýtá kekkei genkai jejího klanu, ale je mi to jedno. Já jí znám a vím, že ona by mi nikdy neublížila. Povím jí, že pro mě je jen jediná možnost, jak mi ublížil a že už asi ani z té by nebylo návratu. Dojdou jí slova. Stále mě ještě neodstrčila ani nic jiného. Držím její ruku a ona mi stisk opětuje. Je tohle ještě vůbec skutečnost, nebo jen sen? Rozhodl jsem se to risknout a zjistit to. Políbil jsem jí. Neodtáhla se pryč. Dávám průchod svým roky skrývaným emocím. Chtěl bych dělat úplně všechno, ale tohle bude muset stačit. Hebkost jejích rtů doslava omračuje a věřím, že bych tohle mohl dělat už navždy. Zatím mi ale bude muset stačit pár minut, abych se na zítřek alespoň trochu vyspal....

Je libo Valentýnku?

20. ledna 2018 v 23:42 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Hime seděla u stolu v kuchyni a rýpala se hůlkami ve večeři. Myšlenkami byla někde úplně jinde.
,,A jak šla ta poslední mise? Trénujete často se Saradou a ChouChou?'' bombardovala ji matka jedním dotazem za druhým.
,,Jo dobrý...jo, jasně...''
,,Hime! Přestaň se vrtat v té večeři a mluv se mnou...celé dny tě nevidím, a když konečně ano, jen mně ignoruješ..''
,,Jo jasně...tati...řekni jí něco, ať mě nechá...''
Himein otec odložil noviny na stůl a zpoza svých brýlí se na dceru zahleděl. Jeho výraz byl jako vždy nečitelný, ale Hime věděla, že za těmi skly skrývá dobrosrdečného člověka. Vždy na ní byl hodný. Říkal jí moje malá princeznička a u mámy se za ní pokaždé přimluvil. Ale ne teď
,,Hime, odpovídej prosím své matce...'' řekl unaveně a dojedl poslední kousek masa, co mu zbýval.
Když se nad tím Hime zamýšlela kolem a kolem, nikdy nechápala, jak se její rodiče mohli dát dohromady. Ano, oba byli hodní, oba měli v mládí svoje zvláštnosti, ale pokaždé, když jí někdo vyprávěl o tom, jací byli, tak mu nic z toho nevěřila. Matka byla přeci domácí ohnivý diktátor a otec nikdy nebyl zasmušilý a mlčenlivý. Vždyť je učitel!
Tak či tak, dala na otcovu domluvu, dojedla večeři a po zbytek večera odpovídala matce na její dotazy.

Když už bylo p ovšem, seděla u sebe v pokoji a dívala se z okna. Za ním se k zemi snášely sněhové vločky. Byl únor a poprvé za dlouhou dobu sněžilo. Zítra měl být Valentýn a ona pořád tajně doufala. ChouChou jí říkala, žeto určitě dopadne dobře, ale jí se to mluvilo. Byla skvělá kamarádka, bavička party a každý ji měl rád. Ta jich dostane nejméně tucet. A Sarada...ta určitě taky něco dostane, protože je super-krásná. Jenže co Hime? Po otci zdědila nejen jeho schopnosti, ale i jeho vlasy. Nepoddajné tmavohnědé vlasy jí pokaždé trčely všemi směry a ať se snažila sebevíc, nikdy s nimi nic nesvedla. Jediné, co trochu zabíralo, bylo nechat je narůst, po čemž alespoň slehly a nevypadala jako přerostlý keř. Jediné, co se jí na ní samotné líbilo, byly oči. Velké a modré, přesně takové, jako měla matka. Kdyby tak po ní zdědila i vlasy, ach jo. Ty ohnivě zrzavé, které se otci tolik líbí a za kterými se kdekdo otočil...To by hned dopadla na Valentýna jinak, určitě jo!
Uslyšela za sebou tiché vrznutí dvěří.
,,Neruším?'' ozval se otcův tlumený hlas.
,,Ne, pojď klidně dál..''
,,Něco se děje, princezno moje?' musela se usmát. Vždycky, když jí nebylo zrovna hej, tak jí takhle říkával a věděl, že jí tím zlepší náladu.
,,Jen mám nějaké...holčičí starosti, nic víc..''
,,Aha...'' odmlčel se otec a chvíli bylo ticho. Jen tak tam seděli a pozorovali sníh za oknem. Přesně tohle na něm Hime měla ráda. Nemluvil zbytečně, říkal jen to nutné.
,,Ty tati...dával si mamce někdy něco na Velentýna, když jste ještě spolu nebyli?'' zeptala se p notné chvíli ticha. Otec se zasmál. Strýček 'Kiba jí často říkával, že otec se dřív moc nesmával, vlastně vůbec, ale co ho Hime zná, tak se s ní směje skoro pořád.
,,Tak tohle tě trápí? Je tu někdo, o jehož náklonnost stojíš?'' zeptal se otec. Opět trefa přímo do černého. Jak se v ní tak vyznal?
,,Hmm..ale to se asi nestane..''
,,Pročpak ne? Znám ho?''
,,Určitě ho znáš, ale nechtěj po mně, abych ti říkala, kdo to je...'' při této odpovědi její otec zamáčkl slzu a v duchu doufal, že to není ten raubíř a průšvihář Boruto. Proti Hinatě ani Narutovi nic neměl, ale nechtěl s ním zrovna dvakrát spojovat rodinu...navíc, Hime byla jeho malá princeznička, nene, k někomu tak klidnému jako ona, se někdo jako Boruto vůbec nehodil. V hlavně si přehrával celou třídu a napadala ho jedna noční můra za druhou.
,,Tati, jsem trochu unavená, nevadí, když už půjdu spát:'' prolomila Hime ticho. Podíval se na tmu padající venku a popřál dceři dobrou noc.

Když se Hime ukládala ke spánku, dopřála si ještě jeden rychlý pohled z okna na ulici před domem. Kéž by...
Ve snu se jí zdálo, že jsou spolu na louce. Byla tam i ChouChou a Sarada s Borutem a další, ale ona měla jako vždy oči jen pro jednoho. Líně se opíral o strom a díval se, jak Boruto hraje nějakou hru a něco u toho nadšeně všem vykládá. Přimhouřil jedno oko a zívnul, načež se usmál tak, jako to uměl jen on. Inojin o něm rád říkával, že je celý otec, protože to často slýchával doma od matky. Ale stačil jeden jediný pohled do těch zelenomodrých očí a věděli jste, že je úplně jiný...

Ráno ji probudil otec, který jí přišel říct, že už je snídaně. Vstala, obula si pantofle a sešla dolů, aby se s rodiči najedla. Zrovna matka sklízela ze stolu a Hime ještě dojídala, když v tom zazvonil zvonek. Zachytila jen překvapený matčin výraz ve stylu, kdo to může být v tuhle dobu, načež nechala uklízení a šla otevřít.
Po chvilce se vrátila s úsměvem a řekla Hime:
,,To je pro tebe zlatíčko,'' a pokračovala v tom, co nechala ležet. Hime se překvapeně zvedla a šla ke dveřím, ještě pořád v pyžamu a papučích. Když vykoukla ven, nemohla uvěřit svým očím.
,,Ahoj...tak mě napadlo..nechtěla bys zajít někam ven..?'' řekl trochu nejistě a rukou si drbal ve vlasech tak, jako vždy když ve škole něco nevěděl nebo byl nervózní. Podívala se na svoje pyžamo.
,,A vydržel bys chvíli, než se převléknu?''

Shin stála u okna a dívala se, jak její dcera ruku v ruce odchází s mladým chlapcem do vesnice, ,zatímco všude okolo se pomalu snášel k zemi sníh. Byla to vyloženě romantická chvilka. Zezadu k ní přistoupil Shino a objal jí okolo pasu.
,,Sluší jim to, viď?'' zeptala se manžela, ačkoliv věděla, že proti komukoliv, kdo se mu pokusí odvést jeho malou princeznu on bude mít výhrady.
,,Není to ten nejhorší, co jsem čekal....ale mohlo to být lepší..'' na to se Shin musela zasmát.
,,Prosímtě, podle tebe by nikdo nebyl nikdy dost dobrý, aby mohl vzít naši dceru na rande. Navíc, to že spolu někam jdou ještě neznamená, ž z ní bude budoucí paní Narová, ne přeci?''

S.A. - Další trapas na entou

20. ledna 2018 v 23:32 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Další události běžely trošku rychle za sebou. Naruto se vrátil. Pár misí uběhlo, skoro jsme nevydechli. Porazili jsme Guren, utkali se se Sanbim, jeden by si myslel, že víc toho už být nemůže. Na jednu stranu jsem byl rád, že můžu trávit čas s přáteli. Na druhou mi zase ale chyběl někdo extra, kdo buď měl jiné mise nebo zůstával ve vesnici. Až pak ale přišlo období volna.
Kiba už si dal dávno pokoj se svými trpnými pokusy a Shikara toho taky od onoho rozhovoru nechala. Ačkoliv...čím víc času uběhlo, tim mi to, co mi řekla přišlo nesmyslnější a vycucanější z prstu. Přece to nemohla býr pravda. A i přesto všechno, kolikrát jsem si namluvil, že to nechám plavat, protože nemá zájem, pokaždé, když jsem jí spatřil jsem se nezmohl na půl slova. Byla tak krásná... O to víc jsem by radši, že už si Kiba ani nerejpnul.
Jednou po krátkém tréninku v lese, který jsme strávili spíše povídáním s Hinatou, se mě Kiba na odchodu zeptal, jestli se nechci večer sejít, protože se mnou musí něco důležitého probrat. Potěšila mě jeho důvěra a taky jsem se potřeboval vytrhnout ze stereotypu postel-trénink-zírání do zdi. Proto jsem mu na to kývnul. Taky mě upozornil, že si večer půjdou s Akamarem zaplavat k vodopádu a opět platilo pozvání. Trochu jsem se podivil, že najednou tolik stojí o mojí pozornost, ale asi to, co chtěl probírat bylo opravdu vážné, proto jsem ani neprotestoval.
Večer jsme se sešli na našem místě u stromu ve vesnici a pak jsme skoro mlčky šli k vodopádu. Kiba byl celou dobu trochu nervózní a škrábal se rukou ve vlasech, jako kdyby se chtěl k něčemu hroznému přiznat. Napadaly mě jen dvě verze, buďto chytil blechy anebo mě na konci čeká opravdu krutý žert. Ale ani jedno z toho se nepotvrdilo.
,,Víš Shino...poslední dobou jsi trochu..jak to říct. Zamlklej, takovej smutnej a tak...no..ber tohle všechno, jako takovej pokus ti trochu zvednout náladu...'' tím mě poněkud překvapil.
Když jsme došli na místo, málem jsem nebyl schopen slova. Už jen podle odlesku, který vrhalo zapadající slunce od jejích vlasů jsem ji poznal. Byla snad ještě krásnější, než předtím. Zatímco Kiba ze sebe věci strhnul velmi rychle a skočil za ní do vody, všiml jsem si, že je trochu rozpačitá. Taky mi došlo, že ji asi pozval schválně, proto jsem nechtěl být nevděčný. Začal jsem se pomalu svlékat. Nemám rád, když jsem tolik odhalený, ale kupodivu dnes mi to bylo vcelku jedno. Konečně jsem byl s ní a i fakt, že u toho byl Kiba se zdál být snesitelný.
Chvíli jsme si povídali, Akamaru okolo nás plaval a Kiba se snažil chrlit jeden vtip za druhým. Já zase uhlídat oči, abych nevypadal jako nějaký trapný čumil, který zneužívá situace, kdy je dívka v plavkách. Po chvíli Kibova monologu a prezentaci plamenných koulí se Kiba omluví a i s Akamarem zmizí kdesi v temnotě večera, jak nám nevhodně sdělil, vyřešit svůj průjem.
Rozpačitě se podívám na Shin. Pokusím se nějak navázat konverzaci, ale jakmile ze mě vypadne první věta, nejraději bych si dal facku. Jelikož se znatelně ochladí, Shin naznačí, že by nebylo od věci vylézt z vody a obléci se. Jdu první, aby měla soukromí a nepřišlo jí, že jsem voyeur, ale v místech, kde tuším svoje oblečení nenajdu nic.
Po krátkém výlevu, kdy dám prostor svým pocitům mi dojde, že se Shin dívá. Uklidním se.
,,A ta moje hromádka oblečení kousek od té tvojí tam je...?'' zeptá se mě. Podívám se v okruhu tří metrů, ale nic nenajdu.
,,Není, je mi líto Shin-san, že jsi se musela stát obětí Kibova hloupého vtipu. Ale aspoň nám zůstaly ty plavky...'' V tu chvíli Shin podivně mlčí a všimnu si, že nervózně, těká pohledem k vodě. Já toho Kibu asi....tohle mi jako mělo zvednout náladu?! ZASE se ztrapnit před dívkou, kterou...na které mi hodně záleží?
,,Ty nemáš ani ty plavky..?'' zeptám se jí tušící dopředu odpoveď, protože přesně tyto trapné situace se nám dějí pořád.
,,Nemám...a teď už nemám ani to blbý tričko..'' Při představě, že by Shin musela tak, jak teď je projít vesnicí až domů se mi nahrne trochu krev do hlavy. Zbytek těla se snažím kontrolovat co to jen jde. Už jen ta představa....
Po omluvě, že sám jí nic vypůjčit nemohu mě napadne něco, na co pravděpodobně nepřistoupí, ale i přesto jí to navrhnu. Kupodivu se jí můj nápad nezdá špatný, dokonce s ním i souhlasí. Začne vylézat z vody a než se stihnu úplně otočit, zahlédnu kousek z její postavy. V tu chvíli jsem rád, že jsem otočený a že je taková tma všude okolo. Moji brouci se zatím nahromadí okolo ní, aby zakryli její nahotu. V tu chvíli jim docela závidím, mohou se jí alespoń dotknout...
Cestou domů se snažím dívat všude jinde, jen ne na ní. Jednak ji nechci přivést do ještě větších rozpaků, než už je a jednak nechci vypadat jako úchyl. Oblečení jsme samozřejmě nenašli, stejně tak i Kibu.
Když dojdeme k ní domů, ještě jednou mi poděkuje a pak se rozloučíme. Počkám ještě, než dojde nahoru a obleče se, aby moji brouci mohli odletět a pak jdu domů.

Doma rychle vklouznu nahoru do pokoje, než si někdo všimne, že jsem přišel jen v plavkách a vlastně na sobě nic víc nemám. Potom sebou rovnou plácnu na postel a zírám do stropu. To zas jednou byl den!
Ale to jsem ještě netušil, co mě čeká zítra...

Hned další den krátce po obědě uslyším zvonek. v domění, že je to Kiba a jde se omluvit cestou ke dvěřím zvažuji, jestli mu mám poděkovat nebo něco jiného. A taky doufám, že mi přišel vrátit oblečení.
Kiba to sice není, ale moje přání o navrácení oblečení bylo vyslyšeno. Ovšem poněkud mi vyrazí dech, kdo ho přinesl. Přivítám Shin a pozvu jí dál, načež si hned v duchu nádávám za svoje plácání předtím a zírání na ní. Zatímco jí vedu do přední zahrady, tak si všimnu, jak si vše s neskrývaným obdivem prohlíží. Úplně ji to fascinuje. Nabídnu jí čaj a v duchu se modlím ke všemu, co existuje, aby to dnes dopadlo lépe, bez jakýchkoliv trapných zásahů kohokoliv z našich kamarádů.

Konoha High School - Shin 2

5. ledna 2018 v 23:24 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Středa se zpočátku odehrávala klasicky, ráno zazvonil budík. Rutina, obléct se a do školy.Akorát jsem se snažila vypadat trošku líp, než obvykle. Chtěla jsem trošku upotat pozornost. Dneska mám konečně zase noviny a potom jsme se se Shinem domluvili opět na kreslení. Na chodbě opět jako vždycky odchytím Shikaru a jdeme spolu do třídy. Podá mi kelímek s ještě horkou čokoládou a ona do sebe láduje svoje první ranní kafe. Je fajn mít kamarádku, která ví, co máte ráda.
Když dojdeme do třídy, usadíme se vytahujeme domácí úkol z angličtiny. Měli jsme si vybrat jakéhokoliv anglicky píšícího spisovatele, který se nám nejvíce líbí a prezentovat ho před třídou. Vytáhnu si svůj vlastní výtisk knihy od Harper Lee a podívám se na Shikary úlovek. Na lavici před ní leží Odbarvená píča od Bukowskiho. Sotva zamaskuju výbuch smíchu. Shikara se potutelně usmívá. Je mi jasné, kdo jí tu knížku půjčil, podívám se za ní na Kankurovu lavici, očekávajíc něco podobného, ale najdu pouze knihu plnou vánočních pohádek, která má na titulní straně ilustraci Rudolfa. Tak tohle bude super hodina.
Když přijdou všichni do třídy a usadí se, Kakashi-sensei, který vyučuje angličtinu, je zde mimořádně včas a bez výmluvy. Rozhlédne se po třídě a zeptá se, jestli mají všichni své referáty. Přihlásí se akorát Naruto, který zapomněl. Pak nám oznámí, že si bude náhodně vyvolávat, ale stejně budeme všichni. Dnes vezme tři lidi, jednoho ze začátku abecedy, druhého z konce a třetího ze středu. Pokračovat bude prý zítra.
Jako prvního vyvolá od konce, konkrétně Gaaru. Ten má knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Mám takový pocit, že si s Kankurem dali soutěž o to, kdo vykope něco trapnějšího. Ovšem, Gaara zvítězil. To, s jakou vášní a nadšením prezentoval knížku, kterou očividně neměl rád bylo k popukání, hlavně, když se ho Kakashi-sensei zeptal na jeho pocity z knihy. To mu Gaara sdělil, že nejvíce se mu líbila ta sexovací část. Kakashi-sensei si něco zapsal k sobě a poslal ho si sednout. Pak vyvolal člověka ze středu, což byla Sakura. Ta měla nějaký romantický román o mladé ženě, která cestovala časem do minulosti a hledá lásku, má to hrozně moc komplikací, dílů a hlavně je to cihla, že to kdybyste po někom hodili, tak ho zabijete. Kakashi-sensei jí v půlce utne, poděkuje jí za vyčerpávající přednášku a pošle jí sedět s nejlepší možnou známkou. Na dojmy z knihy se jí ani neptal. Nikdo to nechtěl vědět. A jako posledního vyvolá Shina. Ten přijde před tabuli s tenkou knihou, o které vím, že se mu líbí. Den předtím jsme se o ní totiž bavili, oba dva máme rádi podobný styl spisovatelů a tahle byla jedna z našich nejoblíbenějších. Byly to Jatka č. 5 od Kurta Vonneguta. Shino o ní dokázal mluvit hodně zajímavě, dokonce to nedopadlo jako loni, když jsme jí probírali v literatuře jako povinnou a Naruto si jí vybral s tím, že má málo stránek a pak prezentaci úplně zkonil. Nepochopil myšlenky a celé to udělal jako grotesku. Ovšem málokdo ze třídy si to o Shinově výstupu myslí také. Jediný, kdo ho poslouchá, je Temari a její parta hipíků, Shikamaru, Shikara a kluci za námi a Choji. Zbytek nevnímá nebo spí a nebo jako Hinata se rýpe ve svém nejnovějším iPhonu. Občas se divím, jak Neji a Hinata mohou být příbuzní. Zatímco Hinata skvěle reprezentuje svojí milionářskou rodinu, tak Neji věší plakáty, nejí maso a sám si šije oblečení. Až po rozhovoru s Hinatou jsem ale pochopila, že Neji to má něco jako vzpouru, protože jeho strýc po něm chce, aby nosil obleky, choval se na úrovni a když už se nenechá ostříhat, tak ať si ty vlasy alespoň sváže.
Tak či tak Shinův referát dopadl velmi dobře, všichni mu zatleskali a dostal stejnou známku jako Sakura, ale tentokrát ne z důvodu, aby už konečně byl umlčen.
Po této hodině následuje ještě pár dalších a pak jdeme se Shikarou na oběd. Kankuro a Gaara mají ještě tělocvik, jako všichni kluci, takže jdeme samy a můžeme si aspoň promluvit s ostatníma holkama. Kromě Karin, ta se naparuje o stůl dál. Hinata nás hned všechny pozve na večírek, který pořádá její otec u nich v sídle. Je to prý čistě společenská událost, takže to vyžaduje se podle toho obléknout, ale prý by nás všechny moc ráda měla u sebe a nešla tam sama s ostatníma snobama. Ona totiž Hinata narozdíl od svého otce byla úplně normální a v megalomanství si nelibovala. Jasně, nosila mnohem dražší věci od návrhářů, její iPhone byl o tři třídy výš, než ten můj (aneb otlučená šestka v rosegold provedení, dárek k Vánocům) ,ale nelibovala si v tom, prostě co jí otec koupil, to si vzala, poděkovala a šoupala nohama. Taky byla superkrásná, hlavně ty její nekonečně dlouhé černé vlasy, které si barvila s nádechem do modra, aby měla alespon maličkou vzpouru.
Sakura zvedla svůj mobil v chlupatém růžovém krytu a podívala se do kalendáře. Nic neměla, takže souhlasila. Postupně to po ní udělaly všechny dívky, takže se nám naskytla přehlídka toho, co o kom jeho kryt vypovídá.
Hinata se zaradovala, že jí v tom nenecháme, ještě nám oznámila přesný čas a také to, že Neji bude zvát kluky, protože chce strýčka opět jen naštvat. Shikaře tímto odpadla otázka, zda má zvát i Kankura a radši už vymýšlela, do čeho ho oblékne, aby vypadal slušně.
Po obědě ještě jdeme na hudebku, ve které nejvíce ze všech válí právě Hinata s Temari. TenTen je spíše sportovní typ, Sakura přes přírodní vědy, já přes kreslení, Shikara chemikářka a Ino...no..Ino je Ino. Umí dobře vařit a péct, takže vyniká v domácích pracích. A všimla jsem si, že dost často šourá okolo výtvarné třídy.
Hinata s Temari se ujmou mikrofonů a přdvedou nám úžasné duo Don't go breaking my heart, až je z toho Orochimaru-sensei úplně unešený a má skoro na krajíčku. My ostatní je doprovázíme na různé nástroje. Dokonce jim navrhne, že by mohly zazpívat na vánočním vystoupení.
Po hudebce se všichni odebírají do svých mnoha četných kroužků. Já si vezmu blok, tužku a přesouvám se za svůj počítač, abych mohla napat nový článek do školních novin. Tentokrát dostanu za téma skutečné problémy školní jídelny. Jak já tyhle témata nesnáším, ale během pár minut se mi podaří sepsat krátký fejeton o školní jídelně, který snad opět pobaví a nikoho neurazí. Kakashi-sensei, který vede noviny má moje fejetony rád, ačkoliv vždycky chce původně úvahu nebo článek, nakonec se spokojí s tím, co napíšu a ještě se mu to líbí.
Během psaní občas zvednu oči k protější učebně a skrze okna vidím, jak sedí biologikáři a zakreslují si nějaké brouky do sešitů. Zatímco Kiba to má opravdu odfláknuté a brouka vyřešil stylem kolečko, nožičky a hlavička, tak Shino si dává opravdu záležet. Zahledím se na to, jak kreslí, takže si ani nevšimnu, že Kiba zpozoruje, kterým směrem se můj pohled ubírá. Zjistím to až ve chvíli, kdy drkne do Shina, něco mu řekne a ukáže mým směrem. V tu chvíli mám napilno, abych narychlo předstírala, že si celou dobu čtu rychle něco chytnu a dělám, jakože zvedám oči až teď. Kiba vyprskne smíchy a i Shino se pousměje. Až ve chvíli, když se podívám, co držím mi dojde, čemu se smějí. Mám nějaký leták s legem, který se válel na stole, zřejmě ho tu zapomněl někdo z učitelů, kdo má děti a ještě ke všemu jsem leták držela vzhůru nohama. Radši jsem zabodla oči do stolu a po zbytek hodiny se snažila ovládnout, abych se už znovu nepodívala.
Když mi skončí noviny, hrabu se velmi pomalu a snažím se pořád nedívat. Sehnu se pod stůl, abych zkontrolovala v tašce, jestli mám všechno. Zrovna přepočítávám tužky, když v tom uslyším.
,,Hej, Karui, je tu ještě Shin nebo už odešla...?'' jeho měkký hlas mě vytrhne z jakékoliv činnosti. Bezva, teď to bude vypadat, že se tu schovávám. Naštěstí Karui je přesně ten typ kamarádky, která vás nikdy nepotopí.
,,Jo, jasně, ještě něco hledá v tašce,'' řekla mu a já si oddychla, že ani tentokrát mě nehodila přes palubu. Ale vzápětí dodá něco, čím si u mě veškeré body smaže.
,,Asi obnovuje parfém na vaše rande,'' a s touhle větou odejde. Já tu káču snad zabiju tužkou! Vyrachotím se zpod stolu, vezmu tašku, desky a co nejklidněji a s výrazem, jakože o jejich rozhovoru netuším, přijdu k Shinovi a dokonce se mi podaří zahrát i trošku překvapený výraz, že ho tu vidím na mě čekat.
,,Ahoj, takže...učebna výtvarky?'' zeptám se ho rovnou, protože po úvodu, jaký mi poskytla Karui se snažím uvést co nejlépe.
,,Ahoj. No...nevím, jak dlouho nás tu škola nechá...nevadilo by ti zase jít tam, jako minule?'' Achjo, on je tak roztomilej, když něco říká...
,,Proč by mělo..''

Cestou do čajovny jsme se bavili o dnešku, jak mu to šlo při biologii a on mě zase kupodivu překvapil tím, že se zeptal, o čem momentálně píšu. Taky mi řekl, že rád čte články, které mají smysl, a že moje práce zachraňuje školní noviny. Sice jsem si to nemyslela, ale i tak jsem mu poděkovala. V čajovně potkáme Temari, jak sedí se svojí partou u vodní dýmky a o něčem zarytě diskutují. Zachytíme jen kousek rozhovoru, jsou do něj tak zabraní, že si nás ani nevšimnou.
,,...počkej, jak nakázal, že se má chovat líp...'' vůbec netuším, o čem se to baví a srdečně je mi to jedno. To, co chci ze všeho nejvíc je teď poblíž mě a to mi stačí.
Usadíme se a Shino vyndá papír z minula. Chystám se mu nabídnout tužky, ale on mě zaskočí tím, že si vytáhne svoje.
,,Nechtěl jsem tě nějak zatěžovat nošením věcí nebo utrácením materiálu na moje pokusy..'' vysvětlí mi.
,,Ale mně to nevadí Shino, já ti ráda pomůžu..'' pousměju se.
,,Jsi hodná, ale nevím, jak dlouho ještě budu potřebovat pomoct, takže jsem si radši koupil svoje,'' na to se nedá nic namítnout proto změníme téma, zatímco on zachycuje mojí podobu na papír.

Po hodině a půl si konečně aspoň trošku postěžuje.
,,Nejde mi to. Je to těžší, než jsem si myslel...'' nakloním se k němu, ale on papír stáhne tak, že na něj nevidím.
,,No...poradila bych ti, kdybys mi to ukázal,'' odpovím mu pobaveně.
,,Nehci tě nijak urazit nebo tak..''
,,Neurazíš...um..jdeš na ten večírek u Hyuugů v pátek?'' vypadne ze mě.
,,Asi jo, Neji nás zval..proč, ty jdeš taky?''
,,Možná se tam objevím..'' snažím se být záhadná.
,,Byl bych rád, kdybys šla. Aspoň bych si měl s kým povídat,'' po tváři se mi rozleje blažený úsměv.
,,A co Kiba a ostatní kluci?''
,,Kiba je fajn, ale další rozhovor o tom, co dělá Tlapička v útulku a jak se má Bambulka bych už asi nedal..''
Vyprsknu smíchy. Doufám, že ta jména vybíral někdo jiný, než on.
Ješě nějakou dobu Shino kreslí, mlčky dělá jeden tah za druhým po papíře, než je se svým dílem zcela spokojen. Nebo alespoň mu přijde dostačující.
,,Lepší už to asi nebude...'' řekne mi smířlivě a posune ke mně kresbu, která mi naprosto vyrazí dech.
On nenakreslil obyčejný portrét jako já, ale něco jako momentku mně, jak se směju. Je to tak realistická kresba a zároveň má rysy skicy a určitou...snovost v sobě. Jako kdyby si někdo vylil srdce na papír. Ohromeně se na něj podívám.
,,To je...dokonalý...''

Konoha High School - Girls

6. listopadu 2017 v 13:56 | Soloween |  Obrázky
Připravila jsem si menší přehlídku holek z nové série KHS, kde budou zobrazovány trošku jinak, než jsme zvyklí z anime. Dopředu říkám, na některých obrázcích bude mít Sakura vlasy růžové, někdy blond. Jee to kvůli zápletce v povídce, kterou se dozvíte časem. :)
Hinata - školní verze
Hinata zimní verze
Ino školní verze
Ino zimní verze
Sakura školní verze
Sakura zimní verze
Shikara školní verze
Shikara zimní verze
Shin školní verze
Shin zimní verze
Temari školn íverze
Temari zimní verze
TenTen školní verze
TenTen zimní verze

S.A.- Piknik

5. listopadu 2017 v 17:07 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Naplánované jsem to sice měl hezky, ale to by v tom něco nebylo, aby to vyšlo přesně tak, jak jsem chtěl. Došli jsme do lesa a posadili se na deku a začali vybalovat jídlo a pití. Vzal jsem krabici s bentem a jen tak jí položil mezi to ostatní. Tvářil jsem se jakoby nic, ale popravdě jsem je obě velmi bedlivě pozoroval. Shin se podívala na Shikaru, ale její výraz byl nečitelný. Zato Shikara se tvářila, že se každou chvíli sesype.
Začali jsme jíst a povídali si o misích. A taky Shin měla brzo oslavit 16té narozeniny, tak jsem se jí na to zeptal. Bohužel to ale měla být čistě soukromá oslava a spíše než oslava jen posezení s rodinou, prý že to nikdy nijak moc neslaví. Hlavou mi tak projede, jestli bych jí neměl pořídit nějaký dárek. Když otevřu to bento, tak Shin se zatváří neurčitě, zatímco Shikara úplně zbledne. Co se to tu děje?
,,Páni Shino...to je moc hezký...od koho to máš?'' zeptá se Shikara a je z jejího hlasu znát nervozita.
,,Nevím, našel jsem to přede dveřmi...myslím si, že to byl ale spíš nějaký hloupý vtip. Od Kiby nebo tak podobně...'' řeknu jí a ona jen ztěžka polkne. Podle její reakce usoudím, že mám pravdu a že za tím je pravděpodobně ona nebo rovnou oni oba dva. Shin nic neříká, jen tak neurčitě kouká do země. Vlastně do konce pikniku už nic moc neřekne ani nesní. Shikara mi řekne jen to, že brát to bento mezi ostatní byla škoda, že určitě mělo být jen pro mě. Trochu mě to zklame, doufal jsem, že to nebude další jejich hloupý vtip. I když to bento vypadá vážně dobře a je na něm vše, co mám rád.
Jakmile piknik skončí a vracíme se do vesnice, Shin se nám oběma omluví, že už musí jít, jestli se nezlobíme. Shikara se jí pokusí zastavit, ale Shin jí něco pošeptá. Pak jí nechá jít. Když odejde, Shikara se posadí na nejbližší lavičku a tváří se, jako kdyby se stalo něco hodně vážného.
,,Um...můžu ti nějak pomoct?'' zeptám se jí, i když se bojím, co odpoví.
,,Já ti ani nevím...celý jsem to podělala, je to moje chyba. Myslela jsem, že to udělá pár lidem radost, ale místo toho jsem naštvala nejlepší kamarádku...''
,,A co jsi udělala?'' zeptám se.
,,Sebrala něco, co chtěla, aby zůstalo tajemstvím a veřejně to ventilovala té osobě, u které chtěla nejméně, aby to věděla...''
,,Aha...to asi není dobré...ale Shin je hodná, určitě ti to odpustí, když se jí omluvíš..''
,,To já vím, já se spíš jen bojím, jestli jsem ji nepřipravila o to jediné, co má nejradši...''
,,A to je co?''
,,Jistá osoba..''
,,Ona má přítele?''
,,Ne! On o tom neví a pravděpodobně pokud se bude pořád takhle stydět, tak nikdy ani nebude...ale vím, že to oba dva cítí stejně a nebaví mě se koukat na to, jak se oba dva trápí tím, že chtějí toho druhého a jediná překážka je ta, že by jeden musel první oslovit...'' významně se na mě podívá.
,,A-aha...a o koho jde..?'' zeptám se tušící její odpověď.
,,Ty seš fakt natvrdlej!! Copak sis nikdy nevšimnul, jak se na tebe dívá? Proč myslíš, že je vždycky v tvojí přítomnosti najednou tak zticha? A proč Kiba si pořád ze všeho dělá prdel? Snaží se, i když trošku blbým způsobem, aby jste se dali dohromady..''
,,Ale...ona může mlčet jen proto, že se jí třeba nechce mluvit nebo tak..'' nemůžu uvěřit tomu, že právě řekla to, co řekla. Myslel jsem si, že Shin se líbí Neji jako všem holkám z jejich generace, ale asi očividně ne.
,,Ty jsi fakt pako Shino...prosímtě, to sis toho nikdy nevšimnul? Vážně ani trošku?''
,,Ne...myslel jsem, že se jí líbí Neji, jako všem holkám od vás..''
,,Prosímtš, Neji je sice hezkej, ale do nedávna měl ego o velikosti celý Země Ohně. Navíc každej u nás ví, že pokukuje po TenTen a je to tam vzájemný...'' odfrkne si Shikara.
,,Dobře...ale co mám dělat?'' zeptám se Shikary.
,,To se mě vážně ptáš? Já nikdy holky nebalila..''
,,Ne, ale chodíš s Kankurem, nějak jste se dohromady dát museli..''
,,To sice jo, ale to vyplynulo samo, navíc on byl v tu chvíli ten iniciativní. Holka to od kluka tak nějak čeká, že jí povede..''
,,Dobře, tak já to teda zkusím...si s ní o tom promluvit. Ale já sám, bez tvojí a Kibovi pomoci a už do toho nebudete zasahovat. Žádný blbý vtipy ani pokusy. Ani benta!'' dodám nakonec.
,,Jo k tomu bentu...to byla její práce, jen ti to nechtěla dát...tak jsem tomu trošku pomohla..'' zasměje se nervozně Shikara.
Nevěřícně povytáhnu obočí.
,,Ale neříkej nic Shin prosím..nech to tak, jak to je....nechci, aby věděla, že jsme se takhle bavili...prostě...jí prosím někdy sám oslov, to bude nejlepší...'' přikývnu, jakože chápu. Pak je chvíli ticho.
,,Ty Shino..?'' zeptá se Shikara.
,,Ano?''
,,Je pravda, že jednou, když se jí rozsypaly hřebíky si jí okukoval ...ehm...zadek?'' celý zčervenám, když mi tenhl zážitek připomene.
,,Za to vlastně může Kiba..'' snažím se ospravedlnit, ale to už se Shikara směje.
,,Jo, Shin mi říkala, dokonce se prý bála, že by jí vykoukly kalhotky,'' směje se nahlas.
,,No..vykoukly..'' zčervenám ještě víc. Shikara už sotva ovládá záchvat smíchu.
Achjo, to to zase jednou dopadlo!

Konoha High School - Shin 1

5. listopadu 2017 v 16:39 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Píp, píp, píp, píp. Nenávidím budík! Nenávidím ranní vstávání! Pomyslela si Shin, když uslyšela zvuk, který ze srdce nesnášela. Zamáčkla budík a posadila se na posteli. Achjo, po ránu se jí nikdy nechce z teplé vyhřáté postele ven. Ale co, má to taky nějaký plus. Znamená to, že je pondělí a že jde do školy. Aby se rozumělo, Shin nebyla žádná šprtka, to ne. Ale vždycky jen ve škole měla možnost potkat Shina, venku ho moc nepotkávala. Málokdy se jí za celý víkend poštěstilo ho potkat mimo školu a když už, tak s ním vždycky byl někde i Kiba. Vstala z postele a přesunula se do koupelny. Má tak půl hodiny na to, aby ze sebe udělala člověka, najedla se a připravila se k odchodu do školy.
Po snídani si šla sbalit věci do batohu a vyrazila. Ještě těsně před odchodem se ale zastavila u zrcadla, aby zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Na sobě měla své oblíbené černé džíny, fialové tričko s lebkou z kamínků, černou koženou bundu a fialové conversky. Tedy vypadala normálně. Zastrčila si pramen z ofiny za ucho a mohla jít. Cestou do školy uvažovala o výtvarném kroužku. Už loni jí jejich učitel Iruka říkal, aby se k nim připojila, ale ona nevěděla, jestli se na to hodí, ačkoliv jí pořád přesvědčoval, že jsou její práce více, než dobré. Zeptala se Saie, který tam chodil už nějakou dobu a hlavně byl proslulý svou upřímností a tím, že i když to člověka mohlo urazit, vždy mu řekl pravdu. Kupodivu i jemu se její práce líbily, akorát u jednoho portrétu řekl, že Shikaře udělala malou hlavu, ale že to chápe, protože přes to její ego by se stejně na papír nevešla. To se ubránila, aby mu jednu vrazila.
Když došla do školy, u skříněk chytila Shikaru.
,,Hej..''
,,Hej, Shin, tak jakej byl víkend?''
,,Ale jo šlo to, hodně sem četla a kreslila. A co vy s Kankurem a ta vaše romantika?'' zeptala se Shin se šibalským pohledem.
,,Ale jo, byl sladkej. Řeknu ti, že jak u toho není Gaara, tak si nehraje na blbečka a je fakt roztomilej,'' odpoví jí Shikara.
,,To mě těší za tebe. A co brácha?''
,,O tom mi ani nemluv, ignorant jeden...'' Než jí stačila Shikara všechno vypovědět, došly do třídy na první hodinu. Zrovna měly chemii. Mávla Sakuře a Ino, které jí pozdrav oplatily. Sakura se dneska tvářila jinak, byla taková nepřítomná a zamyšlená. Jindy s Ino prokecaly celou hodinu nad novým číslem časopisu Vogue, ale dnes byly překvapivě tiše. Když do třídy přišla Kurenai-sensei, tak začala výuka. Shin si vyndala sešit a začala si psát, ale nějak nedokázala i přes veškerou snahu udržet pozornost. Pořád jí oči utíkaly do pravého rohu třídy. Měla štěstí, že Shikaře chemie šla a bavila jí, takže si mohla poznámky opsat od ní. Proto po deseti minutách marného boje upustila od snažení dávat pozor a zadívala se znovu tím směrem. Shino měl na sobě dnes tmavou mikinu, ale jako vždycky mu to strašně moc slušelo. Nechápala třeba vůbec, co holky viděly na frajírkovi, jako je Sasuke nebo nechápala, co Hinata vidí na Narutovi. Jasně, byl to fajn kamarád a tak, ale prostě chybělo mu to..něco. Neměl v sobě ani kousek vážnosti, ze všeho si dělal srandu a byl trochu jako dítě. Kdežto Shino, to byl jeho pravý opak. Někdo by o něm mohl říct, že je suchar a nudnej a tak, ale Shin se s ním už párkrát bavila a věděla, že to není vůbec pravda. Měl smysl pro humor, dokonce stejný jako ona. Dokázali se hodiny bavit o něčem naprosto vážně a všichni okolo jim to žrali a přitom se jen tajně bavili na jejich účet a nikdo jiný to nechápal. Kéž by tak jen v ní viděl už něco víc, než jen kamarádku. Achjo, čeká jí hodně dlouhý den a plno hodin prozíraných na jeho záda. Ještě že nebyla hloupá a dokázala si učivo snadno doplnit a naučit se ho, protože jinak by s tímhle přístupem už dávno propadla.
Po vyučování chytnu na chodbě Iruku-senseie.
,,Jé, ahoj Shin, tak co, rozhodla ses přeci jen chodit k nám do kroužku?''
,,Dobrý den, ano zrovna tam jdu..ale jsem nervozní, všichni tam chodí už nějakou dobu a já se přidala až v posledním ročníku...''
,,Nebuď nervozní, nejsi jediná. Máme ještě jednoho nováčka, takže vás dám asi pracovat spolu. Osvědčilo se mi, že když se snaží jeden druhého předehnat, tak mají pak lepší výsledky,''
,,Aha, tak tojo...'' pomalu ale jistě se blížíme ke dveřím třídy. Jelikož jdu s učitelem, tak nevadí, že jsem se opozdila, o to více mě však překvapí, co nás čeká uvnitř. Krom toho, že všude je neuvěřitelný nepořádek, tak školní umělci umí být dost hluční. Někteří skáčou po lavicích, jiní po sobě stříkají barvou a tak podobně. Iruka-sensei si povzdechne a snaží se uklidnit třídu.
,,Tak dobře, to stačí! Začneme. Dnes bych vám chtěl přivítat naše dva nové spolužáky. První, jak jste si všimli je tady Shin která přišla se mnou. A druhý...áá, tady jsi.'' Iruka-sensei se otočil k postavě postávající u dveří a mě okamžitě stoupl tel na stopětaosmdesát.
,,A přivítejte i svého spolužáka Shina Aburame, jelikož jsou oba noví a neví moc, jak to tu chodí, tak si hned na úvod dáme portrét. Vím, že někteří by radši pracovali s barvami, ale procvičování vám rozhodně neuškodí. Rozdejte si papíry a tužky...'' Zatímco Iruka-sensei vysvětloval, jak to bude, sedla jsem si do volné lavice a Shino následoval mého příkladu. Sai nám přinesl čtvrtky a tužky a vysvětlil nám, jaká tvrdost se na portrét hodí nejlépe. Rozhlédnu se okolo a všichni v lavicích si sednou tak, aby byli čelem k tomu druhému a vždy jeden z dvojice kreslí nejdříve a pak, podle toho, jestli se to stihne, se prohodí. No potěš, jelikož Shino posune papíry směrem ke mně a tím mi naznačí, abych začala.
,,Takže...co to, že si začal chodit?''
,,Na biologii je občas potřeba si něco zakreslit a nemám rád, když to vypadá nevzhledně...a ty?'' odpoví mi Shino na mou otázku.
,,Ani nevím, Iruka-sensei mě přemluvil, že prý kreslím dobře...'' řeknu mu, zatímco se snažím zachytit jeho rysy na papír.
Po celou dobu kreslení si povídáme, i kddyž z mojí strany je to takové dost nervozní. Ani to kreslení tomu nepomáhá, protože mám pořád pocit, že to dělám blbě. Když ke konci hodiny Iruka-sensei řekne, abychom ukázali pozujícímu, co jsme stvořili. Nervozně dodělám posledních pár tahů a ukážu Shinovi svojí práci.
,,Jsi vážně dobrá. Škoda jen, že jsme to dnes nestihli oba,'' řekne mi.
,,No...příště zase můžeš ty...hned v pondělí,'' odpovím mu.
,,To je docela dlouhá doba, doufal jsem, že se něco přiučím dneska, protože ve středu na biologii máme zakreslovat brouky...''
,,Umm..no, jestli chceš, můžu ti s tím pomoct, mimo školu. Jestli teda budeš mít čas..'' navrhnu mu.
,,To by bylo fajn. Které dny máš volné? Myslím totiž,že mně nebude stačit jedna hodina jako tobě, nemám takový talent,'' celá se začervenám.
,,Mám volno celý týden, jen ve středu mám noviny, ale to máš stejně ty biologii a zítra chvíli modelování, je to součást tohohle kroužku říkal Iruka-sensei...''
,,V tom případě máme modelování oba, ne?''
,,No..jen pokud chceš, není to povinné pro všechny...''
,,Zní docela zajímavě, takže zítra po modelování?''
,,Dobře, tak jo...'' usměju se na něj. To už mají skoro všichni okolo sbaleno, tak se do toho také dáme, aby se neřeklo, že jsme opozdilci.
Večer si voláme se Shikarou a já jí vylíčím vše, co se stalo na tom kroužku.
,,A sbalila si ho?''
,,Proboha ne, jak tě tohle napadlo?''
,,No vždyt někam jdete, takže je to rande, ne?''
,,Ne..nebo já nevím. Prostě spíš doučování. Doučování z kreslení.''
,,Teda holka, koukej něco udělat, za pár dní je ples, takže šup šup, ať tam máš s kým jít.''
,,Nojo, tobě se to řekne...''
Po ukončení hovoru ještě hodnou chvíli ležím a přemýšlím. Shikara má pravdu, prostě tomu musím trochu pomoct sama...

Úterý: Nah, nenávidím ranní budík! Ale představa toho, co mě dneska čeká ve škole je mnohem, mnohem tisíckrát milionkrát lepší, proto vyskakuji aktivně z postele vstříc škole!
Ve škole se snažím dohnat svou včerejší neaktivitu aktivním přístupem v hodině, ale byla jsem ráda, že jsem si vůbec zvládla psát poznámky. Seděly jsme zrovna se Shikarou ve třídě a povídaly si o jedné oblíbené kapele, když v tom přišel Shino a bylo hotovo. Na sobě měl černou mikinu (ona mu ta černá fakt děsně moc slušela), tmavé džíny, které mu vždycky dělaly tak boží zadek. A vrchol všeho bylo tričko, které mu vykukovalo zpod rozepnuté mikiny. Kdyby měl alespoň nějaký obyčejný, ale on měl tričko mojí nejoblíbenější kapely a vidět na něm Fall out Boy...no podívala jsem se na Shikaru, která jen zamaskovala potutelný úsměv a obdivně hvízdla. No, tak tohle bude dlouhej den, pokud spolu ještě máme po škole někam jít.
Skoro celou biologii jsem jen vydržela sedět a čučet na něj jako pecka. Občas do mě Shikara ze srandy drcla a zašeptala mi něco ve stylu utři si tu slinu nebo podobně. Hahaha, vtipná, fakt. Její šťouchance měly většinou rozpětí tak mezi pěti minutami, přesně ta, abych si stíhala opisovat poznámky z tabule a ještě koukat určitým směrem. V jednu chvíli jsem se natahovala do batohu pro flašku s pitím, ale to zrovna Shikara měla naplánovaný interval šťouchnutí. Jenže jelikož jsem neseděla vedle ní, a ona se do toho opřela plnou silou, tak přepadla na mě a obě dvě jsme spadly ze židle do uličky. To už ale Tsunade-sensei nevydržela a vybila si vztek na nás na obou.
,,A dost! Shikaro, Shin! Pošťuchujete se tam celou hodinu a teď ještě vyrušujete! Běžte obě okamžitě za dveře!'' A jak řekla, tak jsme taky udělaly. Do konce hodiny nás zpět nezavolala, ale aspoň jsme si tam dobře popovídaly.
Další hodiny nějak přeběhly a už jsem se těšila na modelování po škole. Sice mi nikdy nijak moc prostorová tvorba nešla, ale těšila mě myšlenka, že se se Shinem budeme oba dva rýpat ve stejné hlíně. A třeba bude zase práce ve dvojicích. Ale to mě Iruka-sensei doběhl, protože hned na zahájení jsme si měli udělat abstraktní plastiku vlastního návrhu. Mohli jsme na ní použít cokoliv a ty nejlepší práce chtěl vystavit. Vzhledem k tomu, že abstraktní umění mi moc nešlo a modelování o to míň, tak jsem si vzala kouli hlíny a smířlivě jí celou hodinu hnětla. Potom jsem ji nějak propíchala a některé kousky hlíny povytahala, ale věděla jsem, že hlínu zase na konci hodiny vrátím a nic z toho nebude. Ke konci vyučování nás Iruka-sensei obcházel a chválil práce. U té mojí se zastavil a řekl jen: ,, Ja vím, kreslení tě baví víc, viď?'' Smířlivě s úsměvem jsem přikývla a pokynul mi, abych hlínu vrátila zpět.
,,Ale to se podívejme! Takový začátečnícký zázrak tu máme!'' vykřikne nadšeně Iruka-sensei a všichni obracíme svou pozornost k Shinové plastice, která je...no prostě wow. Zohýbané pláty hlíny dozdobené už zaschlými a lazurovanými kusy, modrými střípky a podepřená kovem, ale rozhodně to není moc ani kýčovité. Je to prostě perfektní v každém kousku. Tedy dnešní vítěz je jasný.
Když si všichni doklidí, podívám se Shinovým směrem, který zrovna míří ke mně.
,,Ahoj Shin...máš tedy chvilku čas?''
,,Jojo jasně, jen...kam půjdeme? Škola už bude za chvíli zavírat a učebnu výtvarky tedy využít nemůžeme...'' pousměju se na něj.
,,Za rohem je tu jedna kavárna, nevadilo by ti to? Samozřejmě, na čaj bych tě pozval a tak...nenechal bych tě přeci platit, když po tobě ještě něco chci..''
,,Nevadí, půjdu ráda,'' odpovím mu a s úsměvem si sbalím desky s připravenými papíry.
Když dorazíme do kavárny, usadíme se u stolku trochu víc vzadu a objednáme si oba dva čaj. Vytáhnu jednu menší čtvrtku a tužku.
,,Takže...vzhledem k tomu, že si říkal, že zítra budete zakreslovat brouky, tak bych asi začala tím... protože portrét můžeme zvládnout kdykoliv potom, ale tohle mi přijde asi tak nějak důležitější...'' a začnu mu podávat zkrácený výklad o zobrazovacích metodách a tom, jak si kreslení zjednodušit a pořád dosahovat dobrých výsledků. Na závěr před něj položím čtvrtku, vedle vytisknutou fotografii vážky a půjčím mu svojí tužku.
,,Na náčrt je dobrá trošku tvrdší, protože půjde o dost titěrné kreslení, ale mám i měkčí, kdyby ti vyhovovaly více...''
,,Děkuji Shin...takovou pomoc jsem ani neočekával, rozhodně jsi toho pro mě udělala už teď dost..''
,,Něděkuj předčasně, na konci mě budeš nenávidět..'' Shino se pousměje.
,,To rozhodně nehrozí..'' při téhle větě se trošku začervenám a přemýšlím nad tím, jak to myslel.
Pak následuje hodinka a půl, kdy on překresluje vážku a já mu do toho občas zasahuji a něco mu k tomu ještě odávám ohledně stínování, že pro tuhle práci je lepší volit šrafuru a ukazuji mu, jak se to dělá. Jinak mu ale nemusím moc pomáhat, má docela talent a jde mu to.
,,Páni, vždyť ty jsi ani pomoc moc nepotřeboval. Nejenomže ti jde modelování, ale i kreslení,'' složím Shinovi kompliment.
,,Možná...ale cítím se takhle jistější...nevadilo by ti se vidět ještě párkrát po škole?'' potvrdím mu, že určitě ne. Kupodivu jsme kresbu stihli mnohem rychleji, než jsem čekala.
,,Myslela jsem, že ti to bude trvat o trochu déle, teď abych přemýšlela, co se zbylým časem...''
,,Můžu zkusit ten tvůj portrét?'' zeptá se mě Shino.
,,Určitě,'' podám mu další papír a snažím se sedět nehybně. Čekala jsem, že bude kreslit potichu, ale pořád se o něčem bavíme a chvílemi se nedá záchvatům smíchu ubránit. Povídáme si o hudbě a o knížkách i filmech. Netušila jsem, kolik toho máme společného, dokud jsme se nezačali takhle bavit. Když už se venku začalo pomalu stmívat, zeptala jsem se ho, jestli se nezlobí, ale že už budu muset. Shino odpověděl, že vůbec a zeptal se, jestli mě může doprovodit. Čtvrtku s portrétem ale schoval do batohu a řekl, že mi to ukáže, až to bude hotové. Pousměju se a jdeme směrem k našemu domu.
Když už jsme na místě, je mi skoro líto, že se musíme rozloučit, protože se pořád máme o čem bavit. Rozloučím se se Shinem a když už jsem skoro u dveří, překvapí mě jeho:
,,Shin, počkej ještě!'' ohlédnu se a všimnu si, že mi podává sešit z biologie.
,,Nevím, jak se ti mám odvděčit tak...když sis to dneska nemohla zapsat...'' vzpomenu si na zážitek, kdy mě Shikara shodila ze židle a musím se tomu zasmát.
,,Tak moc děkuju, slibuju, že příště už se po podlaze válet nebudu..'' tomu se on zasměje.
,,Nebyla to tvoje chyba, viděl jsem, jak na tebe Shikara spadla'' odpoví mi.
,,Ona se spíš jen ujišťovala, jestli dávám pozor a píšu si..''
,,Ty? Premiantka a nedávat pozor?'' zeptá se překvapeně.
,,No...občas se najde něco, co rozptýlí mojí pozornost, řeknu mu na odchodu.
,,Nebo spíš někdo..'' dodám ještě, než za sebou zaklapnu dveře. Ach bože, hlavně ať si to přebere správně!

Kam dál