7 - Selene

Čtvrtek v 21:30 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Tennessee - nikdy nevíš, kdy se tam vrátíš. A ačkoliv m potěšila myšlenka, že opět uvidím svůj stát, rozesmutnilo mě, že už tam nebude mamka. S Nicem jsme se shodli, že půjeme přes Pennsylvanii, Ohio a Kentucky. Žádné cestování stíny, pokud to nebude nutné. Má okolo sebe pak vždycky takovou temnou auru. Rozloučili jsme se s Hazel a ostatními a vydali se na cestu. Ethan vzrušeně poskakovat a žvýkal plechovku, už se těšil, až nakope pár nestvůr. Ale pravděpodobně při první příležitosti zase zaleze do keře, jako posledně. Na výpravách je nový, takže si ještě neprošel mnoha boji.
První noc jsme se utábořili v lese. Pro tyto účely jsme si našli nějakou jeskyni. Poblíž byli nymfy, takže nám to přišlo jako příhodné místo. Okamžitě začaly flirtovat s Ethanem, takže jsme ho nechali, ať si taky užije. Další den jsme opět vyrazili na cestu. Dorazili jsme do místního města a rozhodli se, že pojedeme kousek vlakem. Byl to rychlejší, než přecházet celé státy pěšky. Takže Pennsylvánii jsme si užili v pohodlí vlaku. Aby nám byla zpříjemněna cesta, měli ze malou televizi, na které promítali filmy a pohádky z nabídky. Po chvilce hledání jsem zvolila Hercula od Disneyho. Poněku ironické, ale ono to úplně svádělo. A na nový film s Tristanem McLeanem jsem se chtěla podívat jen s holkama, protože Ethan by pořád remcal.
V první chvíli, co se v pohádce objevil Hádes jsem vyprskla smíchy. Nico našpulil pusu a zdál se trochu uražený.
Vrátil mi o asi o minutu déle, kdy přes obrazovku přecupital příšerný bůh s věncem na hlavě jako socha svobody. To byl zase můj táta. Řekl, že ta arogantní vizáž docela sedí. Nevyvracela jsem mu to, měl pravdu. Tak jsem se ho zeptala, jestli jeho táta má zhasínací paruku z modrých plamenů. Chvíli se chtěl tvářit zaraženě, protože posmívat se božskému otci není jen tak, ale pak to vzdal a té představě se se mnou zasmál.
,,Ne, opravdu nemá. A šedivej taky není.''
,,Já tátu jako boha neviděla, jen v podobě člověka a to ještě zběžně, bez možnosti si popovídat, protože jsem většinu času trávila s Rachel.'' Vzpomenu si na Rachel a Jenny, dvě nejlepší kamarádky, které jsem nechala v táboře. Jenny je dcera Afrodíty a s klukama to opravdu umí. Při vzpomínce na ní si uvědomím, že její sestra Drew přebrala Nicovi Willa, takže o ní radši nemluvím.
,,Víš, že si s tvým tátou vůbec nejsi podobná?''
,,No, ty se svým taky ne, pokud bereš tuhle disneyovskou podobu.'' Ethan v pozadí pohoršeně mlaská nad ztvárněním Cheiróna, vždyť je to kentaur a ne satyr a okusuje zavazadlový prostor.
Při scénách Hercula a Megary se cítím trochu nesvá, obzvlášť proto, že vedle mě sedí Nico. Když Meg zpívá o tom, že nepřizná své city, podívám se na něj, ale tváří se naprosto neprostupně a nic není poznat. Na co asi myslí?
Cesta nám ubíhá a film se chýlí ke konci. Hercules zachrání Meg a políbí se, klasický happy end. Ethan brblá o tom, že by se ta pohádka měla předělat, aby odpovídala skutečnosti a Nico neříká nic.
,,Chcete další film? Ještě nám zbývá hodina,'' zeptám se kluků.
Ethan odvětí že ne, že se radši vyspí, protože ho ty nymfy utahaly a ať ho pak prý vzbudíme. Nepřítomně se přistihnu, že si pobrukuju I won't say I'm in love z filmu.
,,Promiń, je to chytlavý.''
,,V pohodě....asi i nějaký film vyberu...'' Po chvíli přehrabování se v databázi si Nico zvolí nějaký starý film, který se jmenuje Moucha. Je to horor z konce padesátých let. Sice to není Nicova doba, ale očividně je mu to něčím blízké. Shlédneme celý film, kdy konec je asi nejhorší. Moucha s lidskou hlavou - viděla jsem toho už hodně, ale tohle je moc i na mě.
,,Teda Nico...takovéhle filmy se ti líbí?''
,,Ani ne, ale zajímalo mě, co vycházelo za filmy v době, když jsem byl v hotelu Lotus.''
,,Aha...''
Chvíli oba mlčíme, když on se pak ozve.
,,Selene?''
,,Ano?''
,,Víš, že bohyně luny se jmenuje stejně, jako ty?''
,,Mmm...vím. Ale jméno mi vybíral prý otec, takže matka za to nenesla žádnou vinu. Navíc bohyni to prý lichotilo, požehnala mi i....takovou drobností.''
Než se stačí zeptat Nico, o co jde, vyruší nás průvodčí tím, že můžeme pokračovat i přes Ohio až do hlavního města. Příjde nám to divné, že nechce žádné peníze, tak se ho na to zeptáme. On se jen tajuplně usměje a posune si čepice na hlavě. Teprve až teď si všimneme toho, že má jen jedno oko. Jakoby se závoj mlhy rozplynul a on na soběrozerval oblečení, až na něm zbylo jen to jeho původní. Kyklop! Jak jsme mohli takhle zaspat! Ehtan zamečí a zmateně pobíhá po kupé. Nico už vytahuje svůj meč ze styxské oceli a vrhá se na nestvůru. Já mezitím nasazuji šíp do tětivy. Kyklop Nica odrazí a ten spadne na zem. Meč zařinčí u mých nohou. Mezitím Ethan vytáhne píšťalu a začne hrát nějakou příšernou melodii, kvůli níž si musí kyklop zacpat uši. Využiju šance, stejně jako Nico. Jeho meč protne kyklopa ve stejnou chvíli, jako můj šíp a ten se vypaří do hlubin Tartaru.
,,Achjo, museji se nás snažit pořád a všude zabít? Asi bysme měli vystoupit.''
Na tom se shodneme všichni a hned příští zastávku vystupujeme v nám neznámém městě. Máme jen svá zavazadla, zbraně a jeden druhého. A absolutně netušíme, kde jsme. Ale nevdzáváme se naděje.
 

Sh.& Sh. 15- Dítě

23. dubna 2017 v 19:17 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Konečně po dlouhé době pokračování. Tam-ta-da-da-dá! Ať zazní fanfára, Shino bude fotřík!


Po svatbě všechno plynulo hrozně rychle. Odešla jsem na mateřskou. Přestěhovali jsme se se Shinem do menšího bytu v jejich klanovém sídle. Shikara si vzala Kankura, Naruto s Hinatou oznámili, že čekají první dítě. Začalo mi růst břicho. Tak jsme to oznámili i my se Shinem. Ovšem jen tak jako vedlejší, abychom nepřitahovali zbytečnou pozornost. Nechtěli jsme, aby někdo štoural moc v tom, kdy že se to stalo. Ovšem nějakým chytrolínům, jako například Shikamaru, nic neušlo.
,,Hele, Shin...když jste se Shinem měli svatbu před třema měsícema, jak je možné, že už ti roste břicho?'' Naštěstí jeho úvahy umlčela Temari jednou ranou do ramene. Očividně mu tím chtěla jemně naznačit, kdyže si oni dva taky konečně pořídí to svoje. Asi ti vzal k srdci, protože do dvou měsíců jí požádal o ruku.
Čas plynul a plynul a ze mě se pomalu, ale jistě stával airbag. A termín se blížil. Pořád jsme to očekávali a pořád nic. A pak to přišlo.
Zrovna jsme se Shinem byli na zahradě a čekali na ostatní. Naruto a Hinata, kteří už byli svoji delší dobu, nás předběhli o pár dní a nesli nám ukázat malého Boruta, nový přírůstek do rodiny Uzumaki. K tomu se tam také sešli Ino a Sai, kteří už také očekávali každým dnem, Temari a Shikamaru s malým nebo malou Narou na cestě, Chouji a Karui taktéž a Shikara s Kankurem. Všichni byli těhotní. Dokonce přišla i TenTen se svými už odrostlými dětmi. Měla je holt dříve, než my, ale tatinka se nedočkaly. Celkově panovala příjemná atmosféra přicházeli další a další hosté. Až to na mě přišlo.
,,Umm..Shino?''
,,Ano, lásko?''
,,Asi...mi praskla voda.'' V tu chvíli jsem nevěděla, co bude dělat dřív. Shino okamžitě zahodil hrnek s čajem, přestal se chvíli věnovat malé Mirai, kdo by kdy řekl, že mu to tak půjde s dětmi, a začal panikařit. Vše za něj vyřešila Kurenai.
,,Shino, pohlídej mi prosím Mirai a až se trochu zklidníš, doraž za námi do porodnice. Já zatím odvedu Shin.'' Jednoduché jako facka, ale vysvětlete to chlapovi. Dříve klidný Shino začal spontánně jančit, až ho musel Kiba a Lee zpacifikovat s tím, že ho nadopují práškama a pak, kdyby nemohl chodit, ho dopraví. Kurenai mě pak dopraví do porodnice. Během cesty se mi začnou ozývat porodní bolesti.
V nemocnici se všechno seběhne hrozně rychle. Položí mě na lůžk oa dovezou na sál. Seženou Shizune a porod může začít. Pamtuji si jen pronikavou bolest a Shizunin křik.
,,Tlač! Tlač, už vidim hlavičku!'' Spolknu svoje nadávky a i to, ať si to zkusí sama, že zas takovej odvar to není, ale pak ucítím, že to všechno povolí a dítě je na světě. Shizune ho opláchne a ozve se novorozenecký křik.
,,Gratuluju, je to holčička.''
,,Bude se jmenovat Hime.''

Půl hodiny po porodu dorazí Shino, zklamaný, že to prošvihl. Už je poněkud lepší, ale místy ho musí Kiba přidržovat. Předám mu naší dceru a jeho reakce mě překvapí, jako ještě nikdy nic jiného.
,,Tak to je naše malá princezna...ahoj..'' Ještě nikdy jsme ho takového neviděli. Nikdo. Dokonce se i usmíval, což s Kibou málem seklo. Celá sešlost se postupně schází v porodnici s narychlo koupenými dárky a gratuluje nám.
K večeru mi oznámí, že díky Shizuniním a Sakuřiným schopnostem ninjy medika mě pustí hned, jak se na to budu cítit. Takže druhý den ráno už se Shinem neseme naší novorozenou dceru domů. Tuším, že tohle bude začátek něčeho velkého a krásného. Sevřu Shinovu ruku a on mě políbí na tvář.
,,Miluju tě, Shin-san.''

6 - Nico

23. dubna 2017 v 17:57 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Po rozhovoru se Selene se mi ulevilo. Když už jsme si oba popřáli dobrou noc a já slyšel její pravidelné oddechování, pomalu jsem začal taky usínat. Ale ze spánku mě vytrhla Hazel, která zrovna přišla. Pak se mi konečně podařilo usnout. A jako obvykle sny nebyly to, co bych si zrovna představoval.
Wll mě vytahuje z vozu, chvíli poté, co jsme přistáli na zemi. Omdlívám, zrovna jsem cestoval stíny. K Táboru polokrevných se blíží obří Neronův kolos a všichni okolo s ním bojují. Sleduju vše jako třetí osoba. Vůbec to nechápu, z toho boje si moc nepamatuji, jen útržky. Hlavně proto, že jsem po cestování stíny omdlel. Will ostatním oznámí, že mi jde dát limču a táhne mě pryč. Všude okolo zuří bitva.
,,Wille! Potřebujeme tu lučištníka! A ošetření!'' ,zavolá jedna z tábornic od Déméter naším směrem. Moje tehdejší já je už v bezvědomí. Will se podívá na mě a zakleje. Neví co dřív. V tu chvíli okolo něj proběhne Selene. Nemůžu tomu uvěřit, její mladší verze. Vlasy má kratší, spletené do copu a zuřivě po kolosu pálí jeden výbušný šíp za druhým. Vzpomenu si matně na to, že vždycky, když jsem šel okolo Héfaistova srubu a ona tam zrovna byla, tak se dohodovali o tom, jak zlepšit efektivitu těchto šípů. Ale na kolos nemají pramalý účinek. Všimne si toho i Will.
,,Selene! Pomoz mi prosím!'' Zanechá střílení a běží za námi.
,,Co se stalo?''
,,Cestoval stíny. Odnes ho k nám do srubu a dej mu něco sladkého. Do hodiny by se měl probrat. Bude možná trochu blouznit. A obvaž mu prosím ty rány na rukou!''
Pak Will odběhne pomáhat jinam. Selene mě převezme a dotáhne do srubu. Vůbec si nepamatuji, že by se to stalo, myslel jsem si, že tam byl celou dobu se mnou Will. Pak to pochopím.
Zatímco mě Selene uloží na postel a obváže mi rány, vejdu do srubu a prohlížím si mě neznámou scénu. Nechápu, kdo a proč mi ukazuje tuhle vzpomínku, ale asi bude falešná. To se přece nemohlo stát takhle. Když se mi Selene snaží vpravit do úst limonádu, zamumlám z mdlob Willovo jméno. Pak, když se jí to podaří, přikryje mě a chystá se vrátit do boje. Já ji ale chytím za ruku a vykřiknu.
,,Wille...zůstań se mnou..'' Selene si tedy váhavě přisedne a čeká, jestli budu ještě něco potřebovat. Je očividně z nastalé situace rozpačitá. Pak udělám něco, co si pamatuji naprosto jinak. Přitáhnu si jí blíž a políbím ji. U toho pořád opakuji Willovo jméno. Co? já ale myslel, že líbám Willa... Nejdřív se zdá vyjevená, ale pak se polibku podvolí. Sen se začne rozplývat....
Probudím se v táboře Jupiter. Vedle mě leží na dalších postelích Hazel a Selene. Obě spí. Selene se trošku vrtí na posteli a ze spánku mumlá něco, čemu nerozumím. Sakra, tak jak to teda tehdá bylo?
Po půl hodině zírání do tmy se rozhodnu, že to byl jen sen, ačkoliv hodně přesvědčivý. Líbal jsem přece tehdy Willa a Will by se ode mě neoddělil... S myšlenkou na Willa usínám, ale poslední, co před usnutím vidím je přeci jen trochu víc holka a zrzavější.

Druhý den ráno přišly Lovkyně. Dorazily během noci. Pozdravím se s Thalií a i navzdory tomu, že ostatní Lovkyně se na mojí přítomnost tváří poněkud kysele se dáme do probírání Artemidina zmizení. Naposledy ji prý viděly v Tennessee, kde lovily drákóna. Seznámily se tam s místím farmářem, takový bodrý chlapík s pár odrostlými dětmi, který dokázal prohlédnout mlhu a docela se divil, co mu to běhá po zahradě. Artemis se ujala toho, že mu všechno vysvětlí. Lovkyně počítaly, že to bude časově náročné, ale když se ani ráno nevrátila, šly pro ní. Tam z farmáře vypadlo, že normálně odešla poté, co mu vše vysvětlila. Ale pak už jí nikdo neviděl. Pak nám Thalie popřeje hodně štěstí s tím, že doufá, že ji najdeme. Původně jí chtěla najít ona s Lovem, ale po vyslyšení věštby usoudila, že není moudré stavět se proti osudu.
Pak si Thalie chce ještě promluvit se Selene, takže si jdu zatím sbalit a počkat na ní. Když dorazí do chaty, vezme si své zavazadlo a řekne mi, že je připravena jít. Seženeme Ethana a míříme do Tennessee, Seleniny alma mother.
 


5 - Selene

18. dubna 2017 v 21:36 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Po dvou dnech jsme dorazili do Tábora Jupiter. Od oné noci jsme s Nicem už tolik soukromých rozhovorů nevedli, ale rozhodně to upevnilo morálku týmu a i Ethan se cítil mezi námi líp. Tráva okolo Nica už tolik nechřadla a nebyl okolo něj takový mrak smrti a zoufalství. Možná si dokonce začal zvykat na myšlenku kopaček od bráchy. Snažila jsem se ho pokaždé nějak rozveselit, takže hned to první ráno jsem udělala k snídani lívance, i když byly spíše takové primtivní. Jen doufám, že mu je nedělal Will.
V Táboře nás přivítal Jason a Nicova sestra Hazel. Zatímco Nico odešel s Jasonem někam opodál řešit situaci, já jsem šla s Hazel, protože mě přesvědčovala, že jsme po cestě určitě unavení a než to Nico vyřídí, tak si aspoň já můžu odpočinout. On mi to pak prý všechno poví. Pro kluky zcela nenápadné, ale já byla holka dost dlouho na to, abych poznala, co se za tím skrývalo. Ethan se mezitím vrhnul na to, aby zklikvidoval co nejvíce příborů v jídelně.
Když jsme s Hazel došli do její chaty, protože se rozhodla, že když cestuju s jejím bratrem, tak nás tam oba dočasně ubytuje, tak spustila.
,,Promiň, že jsem tě takhle odtáhla Selene...ale mám starosti o Nica. Co se s ním Will rozešel, tak je zase takový temný. Will byl jeho světlo...'' Chápala jsem jí. A stejně tak i to, že cestovat s někým od Apollóna pro něj musela být hrozná připomínka všeho s Willem. Zvlášť proto, že to byl můj oblíbený bratr a měli jsme tolik společného.
,,Zdá se takový...podrážděný při sebemenší zmínce o nějakém vztahu, ale s Willem se snáší dobře.''
,,Tak to ráda slyším...víš, on byl Will jeho první....A já právě nechtěla, aby ho to tolik zdrtilo.''
,,To chápu, první platonická láska za sebou určitě může zanechat hodně stop...říká se, že první pusu si pamatuješ napořád.''
,,Noo...víš...Selene, oni se jen nelíbali...'' Hazel se začervená. Spadne mi čelist. Věděla jsem, že preferuje chlapce, ale takhle otevřeně slyšet o jejich milostné části vztahu...to je celkem síla..
,,Aha...já...promiň, nenapadlo by mě...''
,,Aha..ty jsi ještě nikoho neměla viď? Promiň, snadno zapomenu...my už jsme se s Frankem zasnoubili a přijde ti pak všchno takové..jiné.''
,,Moc vám to přeju a doufám, že mě pozvete na svatbu.''
Chvíli se ještě s Hazel bavíme o všem možném a pak zajdeme do lázní, je o osvěžující a po té úmorné cestě vítané. Pak následuje večeře a nakonec si jdeme lehnout do chaty. Tam se k nám už připojí Nico. Když se převlíkáme do věcí na spaní, tak Hazel řekne, že se ještě jde před spaním projít a ať si v klidu probereme věci ohledně výpravy. Stejně si ale myslím, že spíš jde navštívit Franka. Usměju se na ní a zůstanu osamotě s Nikem. Ten spí jen v pyžamových kalhotech. Zavadím pohledem o jeho vypracovanou hruď. Hmm...škoda ho, ale rozhodně chápu, co na něm Will viděl. Sakra, jak to uvažuješ? Vždyť je na kluky...
,,Takže, Selene, Jason mi řekl, že jeho sestra Thalie i s Lovkyněmi dorazí zítra. Sdělí nám, kde naposledy viděly Artemis a pomohou nám rozluštit tu věštbu, co to jen půjde. Do té doby máme relativně volno.''
Odtrhnu pohled od jeho hrudníku a usměju se.
,,Jistě...a to jste řešili opravdu celý den?'' Nico se pobaveně pousměje.
,,Ne, ještě jsme byli v lázních a tak. Jason se mě ptal, jak se mám a tak, jak to zvládám...'' Odmlčel se. Jasná narážka na Willa a jejich vztah. Sakra brácho, musel si být k Nicovi takový? Proč si s ním chodil, když jsi ho teda nechal...
,,Aha, no my s Hazel byly taky v lázních. Škoda, že je nemáme v táboře polokrevných.''
,,Hmm....''
,,Nico?''
,,Jo?''
,,Nechceš si promluvit o něčem?'' Chvíli je potich a už to vypadá, že mi nic neřekne, ale pak se odhodlá.
,,Je to asi na dlouho.'' Dám nohy křížem a uvelebím se na posteli. Hazel stejně nevypadá, že by se hodlala vrátit ještě dnes v noci.
,,Já mám čas,'' připomenu mu s úsměvem.
,, Jde o Willa...po tom rozchodu jsem dělal, jakože jsem hrozně nad věcí a tak, ale nebyl jsem. Hodně mě to zasáhlo už kvůli těm všem...věcem, co jsme spolu prožili. Byl trošku starší a mně to imponovalo, že mám někoho, kdo mě vede z tý mojí temnoty na světlejší cestu a líbilo se mi, že on byl v tom vztahu ten dominantní. Ale on pak prostě zjistil, že kluci....že já nejsem to, co chtěl. Začal si s nějakou holkou od Afrodíty chvíli po tom, co mě odkopl. A asi mu to tak teď vyhovuje. A já ho chápu. Byl sem mladší a nevědel jsem, hledal jsem se a došlo mi, že asi úplně na kluky nebudu, ale z toho zklamání jsem to nijak nechtěl řešit.''
Vše se to z něj konečně vysype ven. Páni, nestačím zírat co všechno v něm bylo.
,,Hmm..Nico, s tímhle ti asi moc neporadím, spíš tě vyslechnu, protože s láskou nemám žádné zkušenosti. Ale rozhodně vím, že ten pravý nebo ta pravá, jak už chceš, na nás někde čeká a až ho potkáme, tak to poznáme a bude to se vším všudy. Asi ti zním, jako nějaká romantička, ale věřím v to, že opravdová láska existuje a je to rozhodně ta největší síla. Vyléčí i tvojí temnotu.'' Vše doplním povzbuzujícím úsměvem.
,,Děkuju Selene. Momentálně mi ze všech asi nejvíc pomáháš ty se s tím rozchodem vyrovnat. Myslíš, že ten další vztah přebije všechno to, co se s Willem...stalo?''
,,Určitě jo, stačí si počkat.''
,,To je dobře...on byl totiž...můj první..teda sice jenom pasivně, ne aktivně, ale moc se mi to nelíbilo..tak doufám, že to podruhé bude lepší.''
Celé zrudnu.
,,Ja-jasně...'' Nicovi to dojde.
,,Promiň...nedošlo mi, že ty...si ještě ne..''
,,To je v pořádku. Nemusíš se mi omlouvat.''
,,Nebyl nikdo, s kým si chtěla? Promiń, jestli je to moc osobní.''
,,V pořádku, sám si mi řekl dost osobních věcí. Ne tak úplně, spíš nikdo nebyl ještě ten pravý a já si to chci šetřit...''
,,To chápu..''

Apollónův pád

18. dubna 2017 v 20:21 | Soloween |  Recenze
To si tak jednou jdu okolo knihkupectí s úmyslem si rozhodně nic nekoupit. Jenomže sotva se přesunu k poličce s fantasy literaturou, zřím TO. Ne, nemyslím TO od Stephena Kinga, ale TO od Ricka Riordana! Jeho novou knížku Apollónův pád. S velkým sebezapřením a po dlouhém vnitřním souboji (tedy tak, že jsem během dvou minut knížku sebrala z poličky a už jí vesele nesla k pokladně) jsem si jí nakonec pořídila do svých řad.
A rozhodně toho nelituji! Všichni Riordanovci, kteří jste ještě nezačali číst, pozor! Upusťte smutku od skončení série o Bozích Olympu a doplačte nad ztraceným Leem Valdezem. Všichni se k nám opět znovu vrací v téhle nové skvostné knize, která je doslova nabitá typickým Riordanovským vtipem. A že je tedy o co stát.
Hlavní postavou je, jak je znát podle názvu, je Apollón, který se ocitl v těle smrtelníka, ale to mu rozhodně neubralo na sebevědomí a vtipu, protože jeho zamyšlení a úvahám se musíte smát od konce až do začátku. Teda, naopak. Dalším milým překvapením je to, že Riordan upustil od er formy a celé to píše v ich. A také máme další nahlédnutí do zákulisí páru Nico a Will, v což někteří z nás ani nedoufali. To jsem oplakala, tedy jako pokaždé, když narazím na to, že Nico je gay.
Takže i když nás Riordan pokaždé donutí si myslet, že už vytáhnul všechny příšery z hlubin Tartaru a bůhví odkud ještě, opět nám ukáže, že toho má v rukávu ještě dost. Nejvíce si vaše srdce asi získá malý karpoi Broskvík, který je nedílnou součástí druhé hlavní postavy Meg, která je opravdu....svá. Víc, než Apollón. No, nebudu dál spoilovat a nechám vás, abyste si na tuhle nádheru udělali názor sami, ale rozhodně vám můžu říct, že nelituju žádné stránky a spíš mě bude mrzet to čekání na další díly. Achjo, pomalu píšící spisovatelé jsou peklo.

4 - Nico

10. dubna 2017 v 21:25 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Společně se Selene a Ethanem jsme hned vyrazili. První plán byl jasný, cesta do římského tábora polokrevných. Ale nebylo to tak snadné, jak jsme si zprvu mysleli. Hned druhý den cesty nám totiž zkřížil cestu lesem nemejský lev. Kde se tu ty potvory berou, jeden by si myslel, že mají být ještě v Tartaru. Při vzpomínce na Tartar se hned otřesu. Ale momentálně jsme měli větší problém a to toho lva. Naštěstí, jak se ukázalo, Selene byla dobrou volbou, protože uměla velmi obratně zacházet s lukem a lva prostřelila skrz. Po něm jí zůstala jen stříbrná bunda v baseballovém stylu, která byla stejně odolná, jako lví kůže. Večer už jsme byli skoro na místě, zbývalo nám jen pár kilometrů, tak jsme se rozhodli, že se utáboříme a dojdeme to zítra. První hlídku jsem měl já, Selene a Ethan si po večeři lehli a zabalili se do spacáků. Ethan během chvílky usnul, zatímco okusoval plechovku. Selene se na mě zkoumavě dívala.
,,Co se děje?'' Zeptám se jí.
,,Víš, že jsem si nikdy nevšimla, jak moc se bavíš s mým bratrem?''
,,S Willem? Jo, ten je fajn...tedy, byl, teď už je jen kamarád...poznali sme se při bitvě proti Gaie.''
,,Jo, Will je zlatíčko. A mrzí mě to s tím...no nevěděla jsem, že vy dva...Ale co ostatní?''
,,Nepotřebuju k životu ostatní. Těch pár důležitých lidí už mám.''
,,Aha...promiň, jestli jsem řekla něco, co se tě dotklo Nico. Už se nebudu na tohle ptát.'' Poté se otočila na druhý bok. Chvilku panuje ticho, načež ho přeruším.
,,Selene?''
,,Ano?''
,,To já bych se měl omluvit, choval sem se jako vůl. Nejsi špatný člověk a kdyyb to šlo, rád bych to vzal odznovu.''
Najednou se otočí a se zářivým úsměvem se na mě podívá.
,,Výborně! Takže abysme to potvrdili, tak mi o sobě něco řekni.'' Proboha, že já s tímhle kdy souhlasil!
,,Hmm....nechceš začít ty?'' Zkouším se vymluvit. Zatváří se trochu zaraženě, pak se ale usměje, jakoby se nic nestalo.
,,Ty nevíš jak? Dobře tak, já začnu tedy... jsem z Tennessee, z Nashvillu. Mamka tam byla místní zpěvačka a to možná tátovi učarovalo. Jinak pocházela z Ruska, babička se přestěhovala sem do Ameriky. Nikdy jsem ho nepotkala, ale mamka o něm vždycky říkala, že je úžasnej. No a ve třinácti to začalo, začali na mě útočit všelijaké...podivné příšery. Při jednom útoku mamku zabili. Tak začala moje cesta pryč. Nejdřív sem jen utíkala co nejdál, ale pak jsem začala vídat znamení, sluneční světlo mi ukazovalo, kudy mám jít. Následovala jsem ho a dostala jsem se do Tábora polokrevných. Tam přišlo určení a dál to znáš. Líbí se mi na Táboře to, že jsou tu jahodové plantáže. Vždycky jsem jako malá jezdila k babičce na farmu, kde jsem jí pomáhala a ty jahody mi to všechno připomínají.'' Nechápu to. Ačkoliv Selene mluví o takovýchhle tragických věcí, dokáže se stále usmívat a být nad věcí. Jako kdyby vyprávěla příběh někoho úplně jiného. A přitom je to tak autentické, že skoro cítím slámu.
,,A co ty Nico?'' Obrátí zničehonic pozornost na mě.
,,Já...''
,,Nemusíš hned začínat něčím takovýmhle, stačí třeba oblíbená barva a tak..'' To mě přinutí se zasmát.
,,Je to málo zjevný?'' To už se směje i ona.
,,Jsem původem z Itálie, z Benátek. Ale nechápu, proč jsem měl vždycky averzi vůči pizze. Taky nemám rád karnevaly. Většinu života jsem strávil v hotelu Lotos, i když mi nepřibyl ani rok. Měl jsem sestru, Biancu. Ta se dala s Lovkyním, ale bohužel už nežije. Hmm....umím cestovat stíny, ale tvůj bratr mi to zakázal, prý z doporučení lékaře. Jeden čas jsem s ním chodil, ale Will..hmm..ukončili jsme to potm... a k snídani mám nejradši tousty se šunkou a vajíčkama. Je to dost divný?''
,,Vůbec ne, naopak, je příjemná změna se o tobě taky něco takhle obyčejného dozvědět. Většinou působíš tak...nedostižně, ale to asi všechny děti velké trojky.''
,,Vůbec si nepřijdu nijak výjimečný. V porovnání s Percym nebo Jasonem..''
,,Pusť je z hlavy Nico, jsou starší. Já vím, že to jsou tvoji dobří přátelé, ale nemusíš být jako oni, lepší by bylo, kdyby si byl takovýhle Nico, jaký si byl dnes večer se mnou.'' Je to nezvyklý pocit, když vás najednou někdo takhle moc chválí, celé tělo mi prohřívá zvláští teplo. Jako kdybych stál na přímém sluníčku. Skoro mi až začíná být teplo, ačkoliv oheň se mezitím scvrkl na pouhé žhavé uhlíky. Podívám se na Selene a je to, jako kdyby to teplo a všechno šlo z ní. Zahledí se na mě.
,,Co se děje?'' Pořád se usmívá tím svým neskutečně otravným optimistickým úsměvem, ale už mi to tolik nepřijde. Po dlouhé době cítím něco, co už mi bylo skoro cizí. Štěstí, pocit, že někam patřím. Že mám přátele svého věku, kteří mě opravdu vidí a nerozešli se za svými dospělými životy. A pak mi to dojde.
,,To světlo a teplo..to jde z tebe...?''
,,Co? Nico jsi v pořádku? Je ti horko, nejsi nemocný?'' Už už se vrhá ke svému lékařskému batůžku.
,,Nene, to se mi asi jen něco zdálo. Klidně se vyspi, já to zvládnu.''
,,Dobře, ale kdyby něco, tak mě vzbuď, stejně si beru hlídku hned po tobě.''
,,Dobře, tak dobrou Selene. A děkuju...''
,, Za co?''
,,Za světlo.''

Tragédie mého života

9. dubna 2017 v 20:51 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Dlouhou dobu jsem nebyla připravená se o to s nikým podělit. Trvalo mi to dlouho, než jsem se rozhodla, že to takhle veřejně ventiluju. Víte, ono je něco jinýho, když to ví lidi ve vašem okolí, protože to je tak nějak samozřejmé a prostě se to rozkřikne. Lidi jsou drbny - hrozný. Ale říct to veřejně? To už je těžší.
Můj táta byl vždycky skvělej člověk. Jako malou mě zachraňoval v bazénu, když jsem se snažila plavat(což jsem samozřejmě neuměla), kupoval mi hory jahodový zmrzliny, vozil mě do školy a ze školy a taky mi dělal domácí hranolky. Říkal mi historky ze svýho dětství a mládí a učil mě hrát na bubny, baskytaru...na co jsem si zrovna usmyslela. Pro mě byl můj táta úžasnej člověk a opravdovej hrdina. Když se něco stalo jemu, tak to mnou opravdu otřáslo, protože hrdinové se přece nemůžou zranit, no ne? Jenže nemoc si nevybírá....
Říká se tomu bipolární porucha. Pro ty z vás, kteří o tom ještě nikdy neslyšeli, tak se jedná o neskutečné návaly depresí a mánií. V létě mánie, v zimě deprese. A co je největší chyba, je tuhle nemoc ignorovat a neléčit se. Protože zatímco věci, jako rakovina žerou tělo, tohle vám žere zdravej rozum. Zatímco při mániích jste nesnesitelně výbušní a hrozně rychle měníte nálady, tak při depresích jako když nejste.
Žít čtyři roky s touhle nemocí bylo jako projít si peklem tam a zpátky. Nikdo to na mě nepoznal, držela jsem to v sobě, nikdo přece nemusel vědět, co se děje u nás doma. A zatímco mánii střídaly deprese, plynul čas. Postupně taťka odešel z práce a musel se léčit. Jenže přimář ho z léčby vyhodil, protože prý se středně těžkou depresí lidé normálně žijí. Kdybych ho dneska potkala, tak ho asi něčím utluču, protože ten člověk mi nevědomky způsobil tolik bolesti, jako nikdo jiný na světě. Výslovně řekl, že taťku nebude léčit a zabil v něm veškeré naděje a snahy jít k jinému doktorovi. Ti by mu samozřejmě pomohli, ale o tom on nechtěl ani slyšet.
Někdo si možná řekne, tak jste ho měli přinutit, no ne? Nešlo to. Takovéhle věci nejdou a pak, nikdo, kdo si to nezažil nemá tušení, co se v tu dobu dělo a jak to bylo. Moudrých rad jsme za ty čtyři roky slyšeli až kam. Nevedlo to nikam.
A pak, jeden večer, kdy jsem vůbec nic netušila, přijedeme domů, kde na nás čeká soused, aby nám oznámil, že taťka je mrtvý. Rozhodl se to prý sám ukončit, protože ty deprese nezvládal.
V tu chvíli jako by mi vyrazili vzduch z hrudi. Neuvěřitelná rána. Šok. Necítila jsem nic. Byla jsem mimo a celou dobu jsem měla pocit, že jsem se zbláznila. Jediné, co jsem zvládala, bylo to, že jsem seděla na bobku a houpala se dopředu a dozadu. A moje první myšlenka v tu chvíli? Maminko, prosím tě, zůstaň mi ty. Ty mě neopouštěj. To bylo to jediné, na co jsem dokázala myslet.
Pohřeb si moc nepamatuju, plno lidí, černé a strašná zima. Následující čas je změť vzpomínek. Snažím se s tím žít, ale není to jednoduché. Každý den se musíte přetvařovat,necítít se navenek tak, jako uvnitř, protože co je ta nejhorší věc na tomhle všem? Všechno jde dál. Zatímco my jeli pohřbít milovaného, někdo šel do cukrárny, smál se a byl šťastný. Takže asi takovýhle prd jsme v celým vesmíru.

Inspirace

3. dubna 2017 v 20:46 | Soloween |  Videa
Hrozně moc se mi teď k psaní povídek stala inspirativní tahle písnička Light 'Em up z druhýho dílu filmu. Achjo, jak já miluju Fall out boy.
:D


3 - Selene

1. dubna 2017 v 0:06 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Od onoho večeru na pláži uplynul týden, během kterého se mi Nico viditelně vyhýbal. Chtěla jsem se mu omluvit za svojí dotěrnost, ale nedal mi nejmenší šanci. Ale zato jsem si všimla, že se baví víc s ostatními táborníky.Dokonce jsem si všimla, že se baví s mým starším bratrem Willem. Tak jsem se ho na to jednou po lukostřelbě zeptala. Will so tomu zasmál.
,,No samozřejmě, proč bych se s Nicem neměl bavit? Bojovali jsme spolu v bitvě proti Gaie. To bylo krátce předtím, než jsi přišla do tábora.''
,,A on se s tebou baví normálně...není takový...zatrpklý a nemluvný?'' Optám se Willa.
,,Nene, Nico je fajn, jen se mu musí přijít na chuť. Zažil si hodně špatného, je z jiné doby a navíc má hodně velkou sílu. A je to pro něj asi těžké. Ale když ho poznáš a něco spolu zažijete, tak je to přesně ten typ člověka, kterého bys v boji chtěla mít po boku. Náš vztah byl dobrý...ale nebyli jsme si souzeni. Později mi došlo, že jsem se jen hledal, na kluky jsem doopravdy nebyl. Spíš takový bi...nejistý.''
,,Aha, tak jo. Děkuju Wille.''
,,Není za co Selene. Rozhodně dej Nicovi šanci a uvidíš sama.''
Já bych se s ním ráda bavila, ale to by musel chtít i pan di Angelo! Ale náhoda chtěla, abychom se brzo museli bavit víc a zařídila to po svém. A to s tím, že je Nico na kluky...bezva no, a já mu tam celou dobu mlela o holce. To jsem ale pako!

O dva týdny déle, když všichni snídáme přiběhne do jídelny jede z bratrů Stollových s vyvalenýma očima a křičí.
,,Věštba! Orákulum proneslo věštbu!'' Všichni okamžitě upustíme od snídaně a chceme znát podrobnosti. Když se uklidní, tak nám přeříká stručně věštbu.
Výprava započne jinak, než dříve
Nyní stačí dva ne tři
Syn smrti a dcera slunce
Ta, jenž nosí oheň ve vlasech
Najdou zapovězné dítě
Co pak ale s ním bude?
Nikdo jsme té věštbě moc neporozuměli, kromě toho, že v ní figuroval Nico a nějaké dítě. Chvíli mi trvá, než mi dojde, že na výpravu pújde i někdo z mých sourozenců. Probere mě až Willova ruka na mém rameni.
,,Selene....jsi v pořádku?''
,,A-ano...ale Wille, kdo půjde? Erica nebo Kaithlyn?'' Snažím se rychle si vybavit všechny sestry, které mám.
,,Ne Selene. Erica má vlasy hnědě a Kaithlyn je černovláska. Obávám se, že věštba mluví o tobě.'' Všechno se se mnou zhoupne. Já a figurovat ve věštbě? No to snad...já?! Celému tomu nemůžu uvěřit, ale naštěstí se organizování situace ujme Cheirón, který s tím má už zkušenosti. Odvede si Nica i mě stranou a celou věc s námi probírá. Že vůbec netuší, o jaké dítě by mohlo jít, ale že nás dva samotné jít nenechá a přidělí nám satyra ochránce. Pak nás pošle si sbalit s tím, že se sejdeme u Thaliiny borovice.

Ve srubu už na mě čekají sourozenci, kteří mi zabalili bahot. Je v něm všechno - nektar, ambrózie, spacák, náhradní oblečení a nějaké drachmy a dollary. Poděkuji jim a rozloučíme se. Will mě obejme a klade mi na srdce, ať si jeho oblíbená malá sestřička dáva pozor a vrátí se celá. Tomu se musím pousmát.
U borovice už čeká Nico a mladý satyr jménem Ethan. Pozdravím je, Ethan mi nadšeně potřese rukou a Nico jen pokývne hlavou. Pak vyrazíme.
,,Ehm...věštba sice říkala, že máme jít zrovna my, ale neříkala kam, tak bych se ráda zeptala, jaký je plán?''
Odpovědi se mi dostane od Nica.
,,Nedávno zmizela Artemis. Ani její Lovkyně neví, kde je. Takže naše první cesta povede do druhého tábora, kde se setkáme s Lovkyněmi a zeptáme se jich, co ví.''
Aha....tak tohle jsem neviděla.
,,Promiň, nedošlo mi hned...no, víš, je to sestra tvýho táty...''
,,To je v pořádku. Ani jsem tátu nikdy neviděla. Natož tetu.'' Teda, to je ale divný to takhle říct. A co teprve dědu Dia!

2 - Selene

26. března 2017 v 21:16 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Několik rán jsem na polích potkávala Nica di Angela. Nechodil vyloženě každý den. Občas přišel ob den, občas ob dva. Asi nechtěl, aby to vypadalo, že ho to baví. Měl v sobě hrozně moc temnoty, ale poznala jsem na něm, že se mu líbí rýt do hlíny a občas, když si nedával pozor, nebyl až tolik protivný, jak by chtěl. Jenže pak se to celé zvrtlo.
Jednoho rána, po rytí jahod jsem jako obvykle vyrazila na lukostřelbu se sourozenci. Moji bratři a sestry už tam byli. Přivítala jsem se hlavně s nejstarším bratrem, Willem Solacem. Pak jsme se věnovali lukům a šípům, dokud nebyla pauza na svačinu. Při té jsme se sourozenci diskutovali všechno možné.
,,Hele, koukni támhle.'' Strčí jeden mladší bratr do svého dvojčete. Jim a Jack Bosch, povedená dvojčátka. Podívám se směrem, kterým Jim ukazuje a uvidím Nica, jak jde kolem. Podívám se na ně.
,,Nechte ho, on není žádná atrakce.'' Bratři zmlknou a už nic víc neřeknou. Nico sebou ale škubne a odcházírychle pryč,skoro jako kdyby vytušil, o čem jsme se bavili. Po zbytek týdne ho už nepotkám. Divné, nechápu, jak může s takovou temnotou, kterou má v sobě existovat.
Až skoro po týdnu a půl opět zavítá na plantáže. Pozdraví mě letmým pokývnutím hlavy a dá se do rytí. Nepromluví ani slovo navíc. Horečnatě přemýšlím, jak mu trochu rozzářit den a snažím se si pobrukovat samé optimistické písničky. Zároveň také přemýšlím, jestli můj otec nebo bratr Aeskulap nevymysleli nějaký lék na věčnou temnotu v duši.
Den probíhá obvykle klidně, nic moc se neděje,trénuji, jím a věnuji se svým věcem. Tedy umění a léčitelství.
Večer, když už je tma a všichni spí se vyplížím ze srubu ven. Je krásná jasná noc a měsíc s hvězdamiozařují obluhu neuvěřitelným světlem. Vydám se směrem k pláži a pozoruju moře. Hrozně moc bych chtěla odsud pryč. Ne jako napořád, je to tu můj domov od doby, co matka zemřela, ale cestovat a poznávat svět. Vidět každý večer jinou světovou metropoli.... Pohlédnu na malé zlaté slunce, přívěšek na řetízku, poslední dárek od mámy. Dal jí ho prý táta, že jí měl ochraňovat.
,,Co to tu takhle pozdě děláš?'' Leknutím skoro nadskočím. Otočím se.
,,A...ahoj Nico, vyděsil si mě.'' Vlídně se usměju.
,,Hmm...promiń.''
,,To nic, neomlouvej se. Jen jsem se chtěla podívat na moře. V tomhle světle je opravdu krásné..i když při západu slunce se mi líbí víc.''
,,Moc světla..a barev, na můj vkus. Takhle je hezčí.'' Odvětí Nico a pořád postává.
,,Nepřisedneš si?'' Zeptám se ho. Chvíli přemýšlí, ale nakonec si sundá bundu a na tu se posadí. Asi nechce mít kalhoty od písku.
Chvíli tam takhle mlčky sedíme a hledíme na nebe.
,,A co vytáhlo z postele tebe Nico?'' Zeptám se ho. Očividně ho má otázka vykolejí.
,,Procházím se rád, když ostatní spí. Nikdo se na mě nedívá a neukazuje si. Když to nedělám ráno, tak aspoň večer. Za tmy je to stejně lepší.''
,,To jenom proto, že si ještě neobjevil krásu světla.'' Usměju se na něj zářivě. Podívá se na mě,jako kdybych se zbláznila.
,,Světlo není krásný. Navíc není pro někoho, jako jsem já.''
,,Proč? Jenom proto, že ti to někdo řekl?'' Zeptám se ho znovu s úsměvem.
,,Ty nic nechápeš. Jak bys mohla. Jsi Apollónova dcera, tebe nikdo odsuzovat nebude. Naopak, díky léčitelství tě budou mít radši.''
,,Když to vidíš takhle. Ale ty to taky nemusíš mít takovéhle. Stačí chtít. Vylézt občas te stínů, přijít mezi nás ostatní..ty 'bezproblémové'. '' Řeknu mu s úsměvem.
,,To nejde. Všichni na mě koukají, jako kdyby chtěli, abych vypadli. Jako ti tvoji bratři..ti Stollové nedávno, ukazují si na mě. Protože sem divný, ani otce nepřijímají.''
,,Dvě věci. Zaprvé, bratři Stollové jsou z Hermova srubu. A za druhé, ty nejsi přece tvůj otec. Já taky nejsem můj otec. Hrabal by se snad můj otec někdy v hlíně? Ne. Můj malý vzdor a hned se cítím víc sama sebou.'' Vysvětlím mu.
Ale on pořád jen vrtí hlavou. Achjo, s nim je to tak těžké! Ale nesmím přestávat být optimistická. Začíná vypadat, žemu došly argumenty, proč to nejde.
,,Zkus se nad tím zamyslet Nico, kdybys chtěl pomoct, můžeš za mnou kdykoliv přijít. Ráda ti pomůžu najít to správnou cestu.''
,,Stejně nevím, jestli bych mohl být šťastný...'' Nepřítomně se zahledí do dálky. Že by problémy v lásce? Objevil snad na svých cestách mezi tábory nějakou polobohyni, která mu učarovala a neví, jak jí to říct?
,,Máš...ehm..problémy s láskou? Ráda bych ti pomohla, ale na to bude asi lepší někdo od Afrodity. Třeba Piper...'' Řeknu mu. Nico zrudne. Takže jsem se trefila.
,,Neví o tom a ani nechci aby jo. Všechno by to jenom zkazilo.'' Řekne mi. Ahaa, takže on jí to ještě neřekl!
,,Neboj Nico, určitě ocení to, jaký jsi a hned jak tě lépe pozná, tak si tě oblíbí.''
,,Zná mě dostatečně dobře.'' Něco mi uniká?
,,Tak v čem je problém Nico? Určitě už objevila, jak si skvělý.'' Dodám mu odvahu.
,,Hele..nech to být, je to blbost a nikdy by z toho nic nebylo.''
,,Jak to můžeš vědět, když si to ještě nikdy nezkusil?'' Oponuju mu a pořád se snažím, aby to viděl z té lepšístránky.
,,TO JE JEDNO, NECH TO BÝT!!!'' Zakřičí Nico a naštvaně odejde.
Achjo, ten di Angelo!


,

Kam dál