Pár obrázků mých zrzek :D

Včera v 22:20 | Soloween |  Obrázky
ak, jelikož povídky o Shinovi a rozhodně neskončily, tak sem uvádím pár real fotek, jak by měla Shin vypadat. Pro tu lepší představivost. A k tomu rovnou i Selene. Jdou rozlišit velmi jednoduše - Selene má cop, Shin ne. :D
Tak, to byla Shin a teď Selene:
 

17 - Nico

Sobota v 23:53 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Když jsem si večer připravoval svůj kostým kostlivce, tak mi někdo zaklepal na dveře srubu. Otevřel jsem a vrhla se na mě Hazel.
,,Nico! Tak ráda tě vidím! Cheirón nás pozval na tu vaší Halloweenskou párty, tak jsme tu všichni!'' Opětuji jí její objetí. Rád jí vidím, přeci jen je to moje malá sestřička. S sebou si nese nějaké šaty zabalené v igelitu a na ramínku. Když jí pustím, pohled jí padne na mojí postel, přesně tam, kde leží kostým.
,,To snad nemyslíš vážně Nico,'' omluvně se na ní podívám.
,,Neměl jsem čas...tohle mi pujčil Cheirón.''
,,No..naštěstí, mě napadlo, že by jsme mohli mít sourozenecký ladíci kostým.''
Z toho mám chuť otráveně protočit oči. Hazel stáhne igelit z ramínek a odhalí dva kostýmy ve stylu 40. let, ale notně poupravené s detaily lebek na manžetových konflíčcích a jako ozdoby.
,,Tak co ty na to?'' zeptá se mě nadšeně. Rozhodně to vypadá líp, než ten overal, do kterého jsem se málem musel navléknout, takže oblek mile překvapen a s určitou mírou vděčnosti přijmu a začnu se oblékat. U toho Hazel vypravuji o výpravě, Selene, Ethanovi a o všem, co se za poslední dny dělo. Zajímá jí vše a do večera to stihneme tak tak vypovědět. Když už se začne stmívat, Hazel se začne převlékat. Následuju jejího příkladu a obleču si kostým od ní. Kupodivu to nevypadá vůbec špatně.
,,Páni Nico! Ty vypadáš jako opravdový elegán! Můj bráška je ale hezkej chlap!'' Hazel se raduje a prohlíží si mě. Potom odněkud vytáhne klobouk podobného stylu a nasadí mi ho na hlavu.
,,Teď je to dokonalý! A můžeš jít zlomit pár srdcí. Holčičí, klučičí...to je jedno.''
Pousměju se a vyrazíme směrem k jídelnímu pavilonu, kde se to celé odehrává.
,,Je tu i Frank?'' zeptám se Hazel.
,,Je, prétoři jsou s Cheirónem. Takže ho uvidíme až o trošku déle.''
Přikývnu a zhluboka se nadechnu. Snad se dnešek vydaří.

Na místě už hraje hudba a několik táborníků tancuje. Jsou tu jak Římané, tak i Řekové. Nejčastější námět na kostým je asi klasicky tóga, aneb když si lenoch, tak si zatleskej. Někde v davu si všimnu blondýna s brýlemi v kostýmu Supermana. Ááá, Jason je tu taky. Během chvilky k němu přijde dívka v kostýmu indiánky - Piper. Obejmou se a vítají se s Annabeth a Percym. Percy jako každoročně nezklamal a má kostým Aquamana. Holt oni s Jasonem jsou originalita sama. Annabeth má na sobě pro změnu bílou togu. Asi se chtěla držet něčeho neutrálního.
Rozhlédnu se okolo, podvědomě hledám hlučnou skupinu lidí, kteří se potulují u DJského pultu. Místo toho si všimnu, jak sorozenci Stollové něco přilévají do mísy s punčem. Asi už si nedám. Pak si jich všimnu.
Will jde ve svém klasickém kostýmu dýně. Vede se za ruku s Drew, která jako vždycky vypadá jako asijská královna krásy. Vůbec mě nepřekvapí kostým missky. A s nimi jde Selene. Chci na ní zavolat, ale zrovna přiběhne Hazel.
,,Nico, přišly i Lovkyně, je tu i Thalia, jestli jí chceš pozdravit!'' přikývnu Hazel, že potom za Thalií zajdu. Podívám se Seleniným směrem. Sluší jí to. Něco pošeptá Willovi a oddělí se od nich. Pak jde směrem přímo ke mně.
,,Páni, nikdy bych nevěřila, že tě takhle uvidím. Vážně změna oproti džínám a kožený bundě.''
,,Haha. Co mám říkat já? Odložilas na chvíli kalhoty a máš šaty. Jediný, co ti zůstalo, je ten cop. Bez něj bych něvěděl, kde tě hledat.''
Selene se zasměje a plácne mě po rameni.
,,Neměl by ses k dámě chovat jako gentleman, když už se tak oblíkáš?''
,,No..slušnost by mi velela vyzvat dámu k tanci, ale přede mnou stojí skoro bohyně. Takže..jak to vyřešíme?''
Selen se pousměje a zatahá mě za ruku směrem k parketu. Začíná hrát písnička Demons od Imagine Dragons.
,,When the days are cold and the cards all fold...''
,,Čím to Nico, že si pokaždý umíš načasovat tanec na dobrou písničku?''
,,Myslím, že tohle nebyla náhoda..'' poukážu směrem k DJskému pultu, který obsluhuje jeden její sourozenec a ukazuje palec nahoru. Selene se zasměje a opře si mi hlavu o rameno. Celá ta situace mě zahřeje uvnitř.
Měl bych už s tím vším ven..? Hlavou se mi honí tisíce myšlenek, ale jediné, co dokážu je přitisknout jí k sobě o trochu víc a ukradnout si tuhle chvíli pro sebe, protože nevím, jak dlouho potrvá.
,,Děje se něco Nico?'' ozve se Selenin hlas. Chvíli mlčím, než jí odpovím.
,,Víš že při výpravě jsem si myslel...že..ty a Dallas..?'' Selene se zasměje, jako kdybych jí řekl nějaký vtip.
,,Dallas? Ne, díky. Byl to dobrý kamarád, to ano, ale něco víc? Ne, to vážně ne.''
,,Ale co ten poslední večer, kdy jste spolu byli tak dlouho ve stanu?''
,,Probírali jsme co s Artemidiným dítětem, to ano. Ale nic víc Nico. Ty jsi žárlil?''
Je mi z toho nenadálého přiznání trošku trapně a začervnám se.
,,Ani ne...spíš jen jsem se bál, aby tě neobtěžoval.'' V duchu si ale nadávám do všech blbců.
,,Aha....tak to jo. Omluvíš mě ted´na chvíli prosím?''
,,Hm..? Ale vrátíš se, že jo?'' zpanikařím. Sakra, celý jsem to ukázkově posral.
,,Určitě,'' ujistí mě Selene.

Když se vrátí, zrovna mě chytne během rozhovoru s Annabeth a Percym. Omluvím se jim a jdu se Selene.
,,Nechtěla by ses projít po táboře?'' nabídnu jí, protože na můj vkus je v pavilonu až moc lidí. Přikývne a jdeme směrem k pláži. Cestou míjíme spoustu přiopilých párů, které vyhledaly klidnější místo. Některé se jen líbají, jiné jsou o trochu odvážnější. Kolikrát musíme odvracet oči, abychom nviděli něco, o co zrovna nestojíme.
,,Teda..co to ti Stollové do toho pití dali?''
,,Nevím, ale asi to odbouralo zábrany u hodně lidí, co to pili.''
,,Se mnou to nic neudělalo.'' pochlubí se Selene.
,,Bohové, ty jsou to pila?'' Přikývne.
,,Will mi nabídl.''
,,A cítíš se dobře?''
,,Jo..jen se mi trošku motá hlava, ale jinak v pořádku. Nemám potřebu dělat nic šíleného.''
,,Tak to je dobře...''
,,I když...'' Selene si začne zouvat sandály a pak vběhne přímo do moře.
,,Pojď taky!'' křikne na mě. Nejednou musím vrtět hlavou nad tím, jak je spontánní, ale je mi jasné, že pokud nezareaguju do pár minut stejně, prostě si pro mě doběhne a odtáhne mě tam i v botech.
Achjo, ti Apollónovci!

Battle scars

9. srpna 2017 v 16:20 | Soloween |  Videa
Já si prostě nemohla pomoct, ale obrázky od Virii jsou naprosto nejdokonalejší ilustrací a veřejně uznané fandomem. :D Narozdíl od Rickových oficiálních obrázků. A kor videa s dobrou písničkou, k nim se ty fanarty prostě neomrzí. Hlavně miluju Lea a Nika, oni vypadají naprosto dokonale <3
 


Mezi stíny

7. srpna 2017 v 15:49 | Soloween |  Povídky (jednorázovky)
Víte, všechny Hádovy děti nebyly za druhé světové války na špatné straně. Hodně jich bylo a dělaly hrozné věci, to jistě. Ale byly i takové, které chtěly pomáhat a proto se přidávaly na stranu druhou. No a pak jsem tu byla já. Jmenuji se Norma a narodila jsem se v Americe Los Angeles. Když mi bylo 13 let, přišlo mé určení a začala válka. Jako většina dětí jsem se potácela z jedné pěstounské péče do druhé. Holt děti velké trojky mají silnou auru a nestvůry po nás jdou. A pak se ke mně dostala ta zpráva - hodně dětí jako já se nachází v Evropě. Konkrétně mých sourozenců. Sledovala jsem v televizi plamenné proslovy Adolfa Hitlera a věděla jsem, že mezi ně patří i on. Odpuzoval mě, ale zároveň fascinoval. S jeho věcí jsem nechtěla nikdy mít nic společného, ale říkala jsem si, že neuškodí, když se podívám do Evropy a zkusím najít i další. Věděla jsem, že to byla hloupost, ale v té době jsem byla mnohem naivnější a nechápala to nebezpečí, které číhalo všude okolo. Proto jsem se propašovala do prvního možného letadla směr Anglie a moje cesta tak začala. Ani jsem netušila, jaký přínos bude mít moje přítomnost na průběh války.

Když jsem vystupovala z letadla, byla jsem nadšená, táhlo mi na čtrnáct let, byl krásný slunečný den, 10. července, rok 1940. Válka sice byla, ale v dalekém Polsku. V té době jsme to spíše brali všichni jako přehlídku Hitlerových schopností, byli jsme zvyklí na bitvy ze starých časů a nás Američanů se kromě Občanské války žádný jiný konflikt tolik nedotkl, protože se neodehrával na našem území. Proto jsme ani tuto válku nebrali jako velkou hrozbu, nedělalo nám problém vyrazit do Evropy, nic. Jak já byla tehdy naivní. Snila jsem si o svém setkání se sourozenci, že společně budeme bojovat s nestvůrami a svět bude náš. Netušila jsem, že ten boj bude mnohem horší, dokonce mezi polobohy samotnými. Z mého omylu a snění mě vytrhla neskutečná rána. Lekla jsem se tak, až jsem upadla. V batohu mě zatlačila ukrytá dýka. Byla z božského bronzu, poslední věc, kterou mi dala matka, než jsem začala utíkat před tím, kým jsem. Rozhlédla jsem se kolem. Po mé levé straně stál rozbořený dům a všude se kouřilo a padaly sutiny.
,,Co se to děje? Kdo to dělá?'' vykřikla jsem na jednoho muže, který kousek ode mě sbíral své věci, které ze samého šoku rozsypal.
,,Hitler útočí na Británii! Odmítli jsme se přidat na jeho stranu a tak se rozhodl, že nás raději zničí!''
To není možné. V hlavě mi hučelo. Vždyť by přece neútočil na nevinné lidi, takoví my polobozi nejsme. Ale následující měsíce mě vyvedly z omylu.

Zatímco jsem se v Anglii zabydlovala a hledala práci, tak jsem četla noviny. Většinou ty, které někdo odhodil, protože jsem neměla moc peněz a spávala jsem různě venku. Hitler útočí, Hitler dobývá, Hitler ničí. Všude jeho jméno jako předzvěst zkázy. Naštěstí ještě téhož roku naše letecká bitva skončila. Radovali jsme se, že jsme mu zasadili ránu, ale opět to byla jen předčasná výhra. Měly se totiž dít ještě horší věci. Mezi ně patřily například nálety mrtvých. Mnoho lidí si myslí, že koncentrační tábory sloužily jako možnost pro mučení lidí, ze kterých udělal nenáviděnou rasu. O něco déle jsme měli zjistit, že si z nich buduje svojí nemrtvou armádu a zneužívá svých sil. Sil, na které byli krátcí i synové Poseidona a Dia. Jednou v noci jsem byla svědkem toho, jak mrtví zaútočili na hotel, ve kterém jsem byla ubytovaná. Ubodali a roztrhali každého, kdo tam byl. Kromě mě. Jasný vzkaz, patříš k nám. Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem sebe, za to, co jsem. Ale už jsem tomu nemohla déle unikat. Ze vší té smrti musím udělat něco dobrého. Teď, nebo nikdy.

Vyhledala jsem Winstona Churchilla, Diova syna, který se v té době dostal na velm ivýznamnou pozici. Ačkoliv by si jeden myslel, že je nemožné se jako prostá holka z ulice dostat k někomu ta kdobře střeženému, v té době bylo vše jinak. Polobozi měli všude po světě ve velkých městech tajné podniky, kde se scházeli. A protože šlo o zlou dobu, byly i dobře ukryty a plánovali v nich, jak budou postupovat dál. Nebylo pro mě lehké se tam dostat, protože jsem byla dcerou Háda. Všechny jeho děti se totiž automaticky daly na stranu Hitlera, aby podpořily staršího bratra. Proto jsem se vydávala za dceru Afrodíty, abych mezi ně mohla lépe proniknout. Jen Churchill a jedne Poseidonův syn znali pravdu, kterou jsem ji tajně sdělila. Následovaly měsíce plánování a akcí, sabotáží a různých jných věcí, které výrazně ovlivnily průběh války. V té době jsme přišli na jistou metodu cestování, tkerou užívají Hádovy děti, nazvali jsme to cestování stíny. Cítila jsem se skoro jako nějaká superhrdinka, ale pracovala jsem sama. Cestovala jsem stíny, sabotovala, někdy hrála různé role, ale vždy jsem zneužívala svou krásnu jako největší zbraň. Tehdy jsem poprvé zauvažovala nad tím, že jako brunetka nejsem tolik přesvědčivá a vyměnila jsem barvu svým hnědých kučeravých vlasů za platinovou blond. Němci se po ní mohli utlouct. Nejsem na to pyšná, ale sváděla jsem je a zabíjela. Moje dýka byla pokrytá krví polobohů odshora dolů, krví mých bratří. Až nastal ten den.

Válka už stála na samém vrcholu a čekalo se, kdy převáží. Američané a Rusové drželi Německo v kleštích a bylo to kdo z koho. Hitler byl uvězněn mezi nepřáteli a byl zoufalý. Hodlal vypustit poslední trik - smrt. Držel v ruce mocné žežlo, které pocházelo z antických dob a mohlo oživovat mrtvé. Nebyl nikdo, kdo by to byl zastavil. Až na jednu jedinou osobu. Zrovna jsem seděla na posteli a upravovala si své vlasy a nanášela rudou rtěnku. Za ty roky jsem se velmi změnila. Věděla jsem, co zvýraznit a co zakrýt, aby po mně muži šíleli.
,,Normo, potřebujeme tvoji pomoc.'' zašeptal Winston, když mě přišel navštívit. Už pár měsíců mě více zajímali chlapci z místního města, než můj polobožský původ a to, k čemu jsem se zavázala. Protočila jsem oči.
,,Tak s čím přijdeš tentokrát, kapitáne Buldoku?''
,,Mám plán, ale nebude se ti líbit..'' a tak začal. Přednesl mi svou strategii a měl pravdu, nelíbil se mi.

Válka skončila, Němci se vzdali, všichni oslavují, že už je tomu konec. Jen já nepřítomně zírám a svírám svou dýku, ještě zmatená. Zabila jsem vlastního bratra. I když dělal hrozné věci. Churchillův plán byl jednoduchý, odcestovat stíny do Německa a zabít Hitlera. Tím skončí válka, protože si budou jeho podřízení myslet, že to vzdal. Ale musí to vypadat, jako sebevražda, jinak se postaví tvrdě na odpor. Musíme jim vzít vítr z plachet a to jsem přesně já udělala. Ale za jakou cenu? Rozhlížím se kolem sebe a vidím všechny nadšeně oslavovat, ale je co? Nepřítomně zírám před sebe a jdu, nevím kam, až mě zarazí něčí ruka.
,,Pozor děvče, tam ne! Kdybys totiž šla tudy,tak by se mohlo stát, že by na tebe omylem shodili traverzu a ta by tě rozmáčkla. Radši běž tamtudy a čeká tě život plný úspěchu.'' Zůstanu na toho člověka koukat. Je to starší muž, v zeleném obleku s rozježenými bílými vlasy a přívětivým úsměvěm.
,,Hm..tak..asi díky?'' odpovím mu a snažím se skrýt dýku.
,,Kde si k tomu přišla, děvče?'' zeptá se mě onen muž.
,,Dostala jsem ji, ale to je jedno, už jí nepotřebuju. Vezmětě si jí, třeba vás ochrání líp,'' a s radostí mu předám svou bronzovou dýku. S tím jako by ze mě okamžitě spadla veškerá tíha mých skutků, které jsem za války napáchala. Veškerá ta smrt a tak.
,,Děkuji ti děvče, já jse Halcyon Green a ty?''
,,Norma, Norma Jeane Mortensen. Ale asi už ne nadlouho.''
,,Že ne? Jakto?''
,,Myslím, že si změním jméno a vrátím se do Ameriky.''
,,Aha...a smím vědět, jak se budete jmenovat, slečno?''
,,Nejspíš Marilyn. To jméno se mi vždycky líbilo..''

Postavy z PJO a HOO series

31. července 2017 v 10:43 | Soloween |  Obrázky
Aneb když je nuda o prázdninách a jen tak si tvoříte. Kdyby jste ještě chtěli další, tak řekněte, koho a jak. :) Klidně můžu dělat i kluky, kohokoliv. I ty samé postavy, akorát v jiném oblečení a tak. :)
Thalia Grace

Silena Beauregard

Reyna Avila Ramirez Arellano

Rachel Elizabeth Dare

Piper McLean

Meg McCaffrey

Hazel Levesque

Clarisse La Rue

Annabeth Chase

16 - Selene

11. července 2017 v 0:14 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Když nás Cheirón rozpustil, začali se všichni trousit pryč. Spousta táborníků se zvedla a zakryla mi úplně pohled. Podívala jsem se Nikvým směrem, ale zaslechla jsem jen jeho: ,,Selene!'' a všimla si toho, že je vedle něj Cheirón. Pak mě strhl dav s sebou a zachránil mě až Will, když mě vytáhl na cestu vedle. Chvíli jsme vedle sebe šli mlčky.
,,Myslíš Wille, že ho to urazilo?''
,,Ne, určitě ne. Neboj, Nico není takovýhle typ. Spíš teď bude mít o čem přemýšlet.''
Další den ráno po snídani jsem si všimla po táboře plakátů. Byly ručně dělané a šlo o každoroční Halloweenskou párty v kostýmech. Cheirón to na pozdvižení morálky praktikuje už od sedmdesátých let. V podstatě na plakátě byla informace, že večírek je dnes večer a jediné, co se po nás chce, je sehnat si kostým. Všimnu si Arguse, jak nakládá do auta elý zoufalý několik hysterických Afroditiných dcer, které se chystají projít všechny obchoďáky v New Yorku, aby si vybraly ty správné mini šaty s nevhodnou délkou a boty na jehlách. Nic pro mě. Vezmu si jeden plakát a přinesu ho k nám do srubu. U nás to funguje jednoduše - buď máš kostým koupený dopředu, nebo si omotáš prostěradlo jako tógu (pro ty, co opravdu nestíhají), nebo si kostým sám ušiješ. Já si ho letos ušila. Úplně jsem na něj při tom všem zapomněla, ale nejsem si teď jistá, jestli ho chci vytáhnout.
,,Něco se děje?'' zeptá se mě Will, zatímco si zkouší svůj obvyklý kostým dýně, který má každý rok.
,,Aaale...ty šaty. Chceš je vidět?''
,,Konečně se pochlubíš svým výtvorem? To si nenechám ujít!'' S úsmevěm se vyhrabu z postele a vytáhnu z krabice pod ní modré dlouhé šaty. Will na ně chvíli zkoumavě hledí.
,,Není to špatné, ale bude to chtít menší úpravu.'' Pak se vykloní ze dveří a zavolá na svou přítelkyni.
,,Ano Wille?'' přištráduje si to Drew, jako vždycky vypadajíc naprosto dokonale.
,,Potřebuju menší pomoc. S tímhle,'' ukáže jí moje šaty.
,,Hmm....'' Drew na ně chvíli hledí.
,,Jo, to půjde,'' řekne a sahá po nůzkách.
,,C-co to děláte?'' vykřiknu.
,,Klídek sestři, Drew můžeš věřit,'' a tak se nechám ukolébat Willovým výrokem a sleduju svojí první práci na šicím stroji, jak se mění pod rukama Drew. A rozhodně ne k horšímu.

Večer už se jen zběžně kontroluju před zrcadlem. Cop jsem si nechala volně přes rameno a Drew mě ještě nalíčila. Poprvé v životě se cítím, že mám něco, co na mě dokonce vypadá dobře.
Zpoza mě se vynoří Will, už v kostýmu dýně.
,,Neboj, vypadáš skvěle. Až tě uvidí, tak ho to složí,'' přijmu jeho poklonu s úsměvem. Koneckonců je to jeho zásluha.
,,Díky Wille,'' usměju se na něj.
,,Nemáš za co malá sestřičko. A teď už pojď, tvůj princ temnot čeká,'' a s tím vyjdeme směrem k jídelnímu pavilonu.

Venku už to nějakou dobu žije, hudba duní, polobozi se baví a tancují. Někteří se věnují hlavně občerstvení, ale každý, kdo má zde svojí drahou polovičku nebo někoho, kdo se mu líbí využívá atmosféry dneška, aby dotyčného ulovil. kolo míjím upíry, lidi v tógách, víly, princezny, zombíky a plno dalšího. Toho, koho hledám ale nevidím. Až po notné chvilce prohlížení davu ho zahlédnu. Jsou tu i Římani, což poznám podle dívky menšího vzrůstu s dlouhými kudrnatými vlasy, která hopsá okolo Nika v bílém kostýmku dámy ze 40. let. Hazel, jeho sestra. Nico sám má na sobě pánský oblek. Strašně mu to sluší....Až mi zatrne kdesi hluboko. Skoro, jako kdyby to vytušil se podívá mým směrem. Rychle uhnu pohledem, ale nestihnu si nevšimnout toho, že se otočí a míří sem. Bohové, jen to ne...!

15 - Nico

28. června 2017 v 18:50 |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Pozor pozor! Byli jsme zvyklí na střídání dílů, ale teďkon bude Nico podruhé za sebou. Pak už to bude zase normální. :D A je to forma povídky, kde se prolíná s písničkou. Viděla jsem to na Konoze a hrozně se mi to líbilo! :) Jinak je to psínička od Gio Navas - Child of Death, teda kromě poslední věty, tu jsem si připsala sama.


Se Selene jsme si ještě povídali o hudbě, než dopila čokoládu a trochu jí uschly vlasy. Divný je, že si ten cop nikdy nerozplétá. Pak se mi omluvila, že už radši půjde, než jí někdo bude shánět. Oblečení mi prý vypere a pak donese. Měl jsem takové nutkání jí říct, že to prát nemusí. Tomu se zasmála a řekla, že teda mikinu nechá nevypranou, ale o zbytek se postará. Jen co odešla, tak bylo ve srubu hned o něco víc tmavo. Natáhnul jsem se a do večera jsem nehodlal kromě oběda vylézt.

Když se začalo šeřit, tak už dávno přestalo pršet a dokonce i na chvíli vylezlo slunce. No, to je dost Apollóne! Došel jsem si na večeři a pak se všichni táborníci začali hromadit u ohně. Napichovali si marshmallow na klacky a opékaly je nad ohněm. Rozhlédl jsem se, všichni tu ještě nebyli, trousili se postupně. Ostatně, jako vždycky.
Když se už všichni sešli, přišli i Apollónovci s kytarou. Nejdřív ji Selene ladila a pak poklepala Willovi na rameno. Ten se na ní podíval. Z pohybu jeho rtů jsem vyčetl slovo už a ona jen přikývla. Will si nahlas odkašlal a stoupl si.
,,Ehm ehm, vážení. Jak všichni víme, moje malá sestřička se nedávno vrátila z výpravy. A jako každý správny Apollónovec o tom složila píseň. Tedy tak to aspoň otec vyžaduje. Prosím o pozornost a ticho, právě uslyšíte něco nevídaného. Ozval se vlažný potlesk a Selene se usmála. Její prsty zlehka přejely přes struny u kytary.

The Mist hides what we know is true, but only what it chooses to.
(Mlha skrývá co pravdou je, ale jenom to co si vybere)

Tu tesknou melodii jsem poznal okamžitě. Byla to přesně ta, kterou hrála tehdy na cestě ve stodole. Konečečně jí dodělala.

It says my hands are smeared with blood, child of Death must be the one.
(Říká že mé ruce jsou umazané od krve, to musí být dítě smrti)

Nepatrně sebou cuknu. Co...?

To cloud the world with his despair, to suck the spirit from the air.
(Zastínil svět svým zoufalstvím, vysál duši vzduchu)

Selene..., pomyslím si.

Child of Death, I walk alone. (Dítě smrti, kráčím osamotě)
I've lost all that I once called home.( Ztratil jsem vše, co jsem jednou zval domovem)

Myslí mi prolétne vzpomínka na Biancu...

Screaming - but the world is deaf. Pleading - I have nothing left. ( Křičím, ale svět je hluchý. Prosím, nemám co ztratit)
Crying - for who's in their sight. Dying - because they are right. (Pláču,z jejich pohledů. Umírám, protože mají pravdu)
I feel alone and so afraid, I hear demons calling my name. (Cítím se sám a bojím se, slyším démony jak volají mé jméno)

Tisíce obrazů mi prolétává hlavou. Pohledy ostatních, když zjistili, kdo je můj otec. To, jak mě sedmička přijala mezi sebe. Reynino přátelství. Její pohled, když jsem zabil jednoho jejich táborníka. Cestování stíny, vzpomínky na matku..

There's something wrong with you, they scream. They aren't so far off, it seems. (Něco je s tebou špatně, křičí. Zdá se, že se tolik nepletou)
My heart is twisted, heavy, wrong. it's like it knows I don't belong. (Mé srdce je zvrácené, těžké a špatné. Je to jako kdyby vědělo, že sem nepatřím.)
The world is big, lovely to be, and yet is no place for me. (Svět je velký, skvělý k žití, ale přesto tu pro mě není místo k bytí.)
Všichni táborníci zaujatě pozorují a poslouchají. Kromě praskání ohně a Selenina hlasu není slyšet nic jiného. Jednomu klukovi dokonce na klacku zčernal marshmallow. Bylo to jako kdyby chtěli slyšet ještě víc. A já taky masochisticky poslouchal o svém životě dál.

Falling - into what they think. Calling - death to watch me sink. (Padám, do toho co si myslí. Volám, smrt aby mě viděla se topit.)
Tell me, how to numb my heart. Take me, I'm falling apart. ( řekni mi, jak otupit své srdce. Drž mě, padám pryč.)
Now the world is dark and cruel, it's not the game I thought it was. (Teď je svět temný a krutý, není to hra, jak jsem si myslel.)
You can't star over, when you lose, you pay the price - everyone does. (Nemůžeš začít znovu, když prohraješ. Zaplatíš cenu, jako každý)
Všiml jsem si, že zatímco zpívá, něco se jí leskne v očích. Po tváři jí pomalu stékala slza. Rozhlédl jsem se po ostatních tábornících, jestli si toho všiml ještě někdo, ale i u nich převládaly emoce. Mnohým se leskly slzy v očích nebo už rovnou stékaly po tvářích a ani se je nesnažili zadržet. Stáhlo se mi hrdlo, ale potlačil jsem to. Nemohl jsem stále uvěřit tomu, že Selene o mě složila píseň...

How did everything go wrong? Why do I no longer belong? (Jak se vše takhle pokazilo? Proč už nejsem součástí?')
Tell my, how to numb my heart. If not, I'll surely fall apart. (Řekni mi, jak otupit své srdce. Pokud ne, určitě se rozpadnu.)
Child of Death, count his last breath. Child of Death, I walk alone. (Dítě smrti, počítám svůj poslední dech. Dítě smrti, kráčím sám.)
So when you realize, that you are not alone...? (Tak kdy ti dojde, že nejsi sám?)
Poté co dozpívala se rozhostilo ticho. Nikdo ani necekl, jen občas se ozvaly něčí vzlyky.
Ruce se mi třásly potlačovanými emocemi. Nikdo nevěděl, kam s očima. Situaci se rozhodl vyřešit Cheirón.
,,Začíná se ochlazovat. Myslím, že pr odnešek to rozpustíme. Dobrou noc, mládeži.''
Táborníci se začali trousit pryč.
,,Nico...mohl bys se mnou?'' zastavil mě, než jsem stihl odejít.

14 - Nico

28. června 2017 v 14:06 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Už jsme v Táboře minimálně týden. Mezitím přišel podzim, ale ještě pořád nebylo chladno. Letos byl takový teplejší, proto hodně Táborníků trávilo čas venku mimo sruby. Já vylezl jen občas, když se mi chtělo. Nejvíc asi za paní O'Learyovou, jí jediné jsem řekl celou pravdu ohledně našeho úkolu.
Bylo zrovna hodně deštivé úterní ráno, kdy se všichni po snídani šli schovat k sobě do srubů. Pili čaj nebo čokoládu, pouštěli si hudbu, četli a podobně. Listoval jsem si nějakým starým časopissem o hudbě od Cheiróna, když v tom jsem uslyšel venku nějaký hluk. Běžel jsem s mečem ke dveřím a otevřel je, připravený na všechno. Ale to, co se tam dělo, to přkvapilo nejen mě.
Selene, Will a pár dalších z Apollónova srubu běhali venku v dešti, skákali do louží, hlasitě se smáli a zpívali. Do toho jim ze srubu vyřvávala písnička od Ruperta Holmese - Escape ( The Piňa Colada song). Tancovali jede s druhým a tahali ven ze srubů další táborníky, kteří se divili, co je to za hluk a také se šli podívat. Will tancoval se Selene v louži a poté odběhl pro Drew. Ta si ťukala na čelo ,že do tohohle nevleze, ale on si jí přehodil přes rameno a odnesl ji ven. Kayla vytáhla dalšího kluka od Área ze srubu a Damien někoho od Herma. Selene si mě všimla a rozběhla se mým směrem. Nenene, chtěl jsem rychle ucouvnout, ale byla rychlejší. Popadla mě za ruku a doslova odvlekla ven. Obrnil jsem se proti studenému dešti, ale naopak, byl docela teplý.
,,Co vám takhle hráblo?'' snažil jsem se překřičet všeobecný povyk.
,,Vždyť je to sranda, ne? Notak, uvolni se taky někdy.''
Měla pravdu. přestal jsem mávat mečem a uklidil ho zase zpět. Zase mě popadla za zápěstí a táhla mě do louže. Než jsem stihl zabrzdit, tak už do ní skočila a oba dva jsme byli do půlky těla mokří.¨
,,Selene! Jste jak malé děti..''
,,Nebuď pořád nabručenej, di Angelo a taky se trošku adaptuj. Vždyť ti to zase uschne.'' poradí mi se smíchem a snaží se mě přimět k něčemu, co má připomínat šílený tanec jejích souroznců. Jediný, kdo na tu jejich šaškárnu nejlíp přistoupil, byl Hermův srub, ale to jen proto, že se vyžívali ve skákání do louží, když poblíž stál někdo od Afrodíty.
No tak dobře, pmyslel jsem si, Když už to musí být, tak ať to má aspoń nějakou úroveň. Chytil jsem ji jako dámu, jak jsem si pamatoval z hodin tance a zkoušel valčík. Přeci se nebudu ztrapňovat tím jejich hopsáním. Jenže ona i z tohohle dokázala udělat šaškárnu. Už jsem pomalu viděl rudě a chystal jsem se vybouchnout, ale ona se na mě podívala a začala se hrozně smát. Rázem mě vztek přešel a zatvářil jsem se zmateně.
,,Co-co je tu k smíchu?'' zeptal jsem se.
,,Kdyby.....kdyby ses teď viděl!'' popadala se Selene za břicho a otírala si slzy smíchu.
,,Co je se mnou špatně?''
,,Tváříš se, jako kdyby si nás všechny chtěl na místě poslat do Tartaru, rudneš vzteky a přitom máš sám na čele bláto!''
Rychle si připlácnu ruku na čelo a narazím na něco mokrého a mazlavého. No super, Hádův syn se tu promenáduje s bahnem na čele. Otec musí být hrdý. Když se Selene dosměje, otře mi zbytky bahna, které jsem přehlédl rukávem.
,,Lepší?'' zeptá se mě.
,,Nejlepší by bylo, kdyby se to vůbec nestalo.''
,,Bereš se moc vážně Nico. Zkus občas trochu upustit, udělat něco bláznivého.''
Vzpomenu si na jedne výlet s Reynou, kdy jsem byl nucen obléknout si děsné barevné tričko s palmami, Willův vánoční nápad s tematickými svetry a to, jak jsem se opil v hotelu u Amazonek.
,,Eeeh...já dělal už takových šílených věcí...''
,,Tak to ti teda nevěřím,'' řekne mi s úsměvem. To šílenství okolo nás pomalu končí, protože si toho konečně všiml Cheirón a rozehnal dav s tím, aby si všichni vzali osušku a převlékli se, než nastydnou.
,,Nechceš zajít ke mně na čokoládu?'' Nabídnu Selene.
,,Ráda,'' Usměje se a jde.
Vevnitř u sebe jí podám jeden z ručníků a pučím jí něco na převlečení, aby tam neseděla v mokrém. Pak se otočím a jdu udělat čokoláadu se sadou, kterou mi zde k Vánocům nechal otec, abych měl co dělat po večerech. Očividně trpí představou, že potřebuji přibrat. Když už se chystám zalít hrnky, ozve se za mnou písnička of Fall out boy, kterou jsem si včera večer pouštěl na iPodu. Dodělám čokoládu a nesu ji Selene.
,,Promiň...nevadí, že jsem to zapla?''
,,Ne, v pohodě.''
,,Tahle se mi od nich taky líbí.''
,,Já vím, pořád sis jí zpívala po cestě, tak mi to nedalo a našel jsem si jí.'' Usměje se a začne se rozhlížet kolem sebe. Moje oblečení jí není tolik velké, takže jí to i docela sluší. Je nezvyk jí vidět v něčem jiném, než je zelená, oranžová a tak podobně. Ale rozhodně by tu černou mohla mít častěji...
,,Nemáš tady lebky a podobné věci, jak říkají ostatní. Náhodou, na kluka tu máš celkem uklizeno.''
,,Díky za poklonu, na holku to docela umíš,'' oplatím jí stejně a pousměju se.
,,A teď vážně, kdo ti tu uklízí?''
,,Já sám.''
,,Páni.''
,,Jojo, jsem samý překvapení.''
,,Půjdeš večer k táboráku Nico?''
,,Když bude takhle, tak určitě.''
,,Nebuď ironický, do večera už bude hezky.''
,,Dobře, tak jo...proč?''
,,Už jsem jí dokončila a chtěla bych, abys jí slyšel...''

13 - Selene

26. června 2017 v 14:53 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Po tom, co Nico odešel zavládlo u ohně ticho. Přerušil ho až Ethan.
,,Proč jste mu to neřekli?''
,,Vždyť řekl, že ho to nezajímá.''
,,Já myslím tu druhou věc, o které jste se bavili.''
,,Ani nám nedal příležitost. Asi Selene pořádně neodpověděl, tak jak jsme mohli...''
,,Taky pravda...je hodně majetnický na lidi okolo sebe. Vidí v tobě konkurenci Dallasi. A momentálně má pocit, že si vyhrál a získal si všechno, co jsi chtěl.''
Chvíli ještě takhle pokračovali a rozebírali Nikovy pocity. Poté řekl Dallas Ethanovi to, co jsme celý den vymýšleli - Athénina dcera půjde s Dallasem. Odvede ji k Amazonkám a tam jí dají pořádný výcvik a domov, bude to lepší, než aby si ní cestoval a pořád utíkali, to by jí zkazil dětství úplně. A v dostatečném věku jí představí Artemis a připojí se k lovu. Jednoduché řešení, nikoho z bohů moc nezajímá, které dívky se připojují k Artemis, pokud to nejsou jejich vlastní dcery a ona se tam bude mít dobře. Získá rodinu a přátele na celý svůj dlouhý život. A navíc bude matce pořád na očích, to je taky velké plus. Rozhodneme se, že Artemidu už teď nebudeme budit a sdělíme jí to rozhodnutí až ráno. A jelikož Nico utekl, aniž bych se ho stihla zeptat, jestli můžu přespat u něj ve stanu, roztáhnu si spacák přímo u ohně. Za zvuku jeho praskání pomalu usnu.

Když se ráno vzbudím, tak už svítá. Oheň dávno dohořel a už se z něj line jen slabý pramínek kouře. Nějaký stín mi zacloní světlo. Podívám se a vidím Nika, už sbaleného.
,,Proč spíš tady? Ty jsi nespala u Dallase ve stanu?''
,,Ne. Chtěla jsem se zeptat tebe, ale ty jsi utekl dřív, než jsem to stihla.'' Na to už mi neodpoví. Jen si nepřítomně začne překontrolovávat batoh.
,,Musíme oznámit své rozhodnutí Artemidě, abychom ukončili výpravu. Přeci jen už zabrala hodně dní. Přikývnu a jdu k Artemis do stanu, už dávno nespí. Řeknu jí, že jí Dallas navrhne, co s dítětem, že to řešení se jí bude líbit. Nedodávám to, že nemá moc na výběr, protože prococtví znělo jasně a není radno se mu stavět do cesty.

Venku Artemidě oznámí Dallas své rozhodnutí. Bohyně se na něj poté, co to řekne vrhne a radostně ho objímá. Děkuje mu a slibuje mu své požehnání kdykoliv, když vezme do ruky luk. Dallas jí poděkuje. Chvíli řeší něco ohledně nadcházejícího zbytku výpravy, kterého už se účastní pouze Dallas a Artemidina dcera. My se vydáme zpět do Tábora polokrevných. Ethan se nabídne Dallasovi, že ho doprovodí a ten jeho pomoc přijme. Přeci jen, mají chránit malé dítě a navíc se o něj i těch pár dní postarat. Budou to mít opravdu náročné. S Dallasem se na rozloučení obejmeme a popřeju mu hodně štěstí na cestách. Dallas se pokusí obejmout i Nika, ale ten mu jen podá ruku. Stiskne jí a popřeje mu vlažně hodně štěstí. Dallas se na oplátku dobrosrdečně usměje a něco mu pošeptá. Nico zrudne a něco zamumlá. Pak si Dallas zkontroluje zásoby. Od Artemidy dostane pytlík ambrozie, jídlo, nektar a Ethan takovou tu smotanou deku, na která matky nosí dítě na briše. Vypadají jako teplá dvojice s adoptivním dítětem. Když odejdou, obrátí se Artemida na nás.
,,Patří vám můj upřímný vděk hrdinové, i když jste v této výpravě nesehráli takovou roli, jakou jste si představovali, pomohli jste výrazně k formování Dallasovi povahy, aby udělal správné rozhodnutí. Jako své díky vás dostanu zpět do Tábora.''
,,Hm...a tím to pro nás končí? A co s Dallasem? Už ho neuvidíme?'' zeptal se Nico.
,,Děláš, jako kdyby tě to trápilo Nico di Angelo. Ne, s Dallasem se po dobu minimálně dalších 13ti let neuvidíte. Budete mít čas na jiné věci.'' Artemis na něj mrkla a pak zmizela ve stříbrné záři, která nás doslova oslepovala tak, že jsme si museli zakrýt oči. Když to pominulo, stáli jsme na kopci u Tábora polokrevných.
,,Hmm....takže, nechceš se jít najíst?'' zeptám se Nika. Přikývne a vydáme se do Tábora. Jdeme mlčky, až k jídelnímu pavilonu, kde nás všichni vítají jako hrdiny. Vypovíme jim poněku o detaily ořezanou historku, kterou nějak dáme za pochodu dohromady o tom, že jsme potkali jednoho Římana (kdyby něco, svedeme to na Dallase), našli jsme Artemis a Ethan šel zachraňovat divokou přírodu. Nic víc, nic míň. Očividně nám to všichni uvěří. Potom mě zaplaví moji sourozenci a táhnou mě do srubu, abychom si to užili. Věnuji Nikovi omluvný pohled. Sedí sám u svého stolu, protože tu není nikdo z Velké sedmičky a všichni táborníci jsou jen momentální a nové generace, proto mezi nimi nemá moc přátel. Zachytím pohled jeho tmavých očí, smutný tak, až mě z toho zabolí. Nico.... chtěla bych ti tak moc pomoct z té tvojí temnoty...

12 - Nico

26. června 2017 v 0:44 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Dallas mě neskutečně vytáčel. Celou cestu se předváděl a točil se okolo Selene. Pořád se jí ptal na Tennessee a to, jak se jí tu žilo. Taky machroval, že on by to s traktorem určitě uměl a blá blá blá, kecy, kecy... Doufal jsem, že tam brzy dorazíme.
Naštěstí to netrvalo tak dlouho a přání se mi opravdu splnilo. Po půli dne, kdy jsme střídavě šli pěšky a cestovali různými dopravními prostředky, tak jsme tam dorazili. Už zbývalo se jen autobusem dopravit na kraj města, kde bydleli převážně farmáři. Selene se zdála čím dál tim víc nervózní, pořád si pohrávala s copem. Dorazili jsme k nějaké farmě, okolo které pobíhalo pár lidí a něco dělali venku. Selene ji obloukem obešla a vydala se za ní. My s Dallasem a Ethanem jsme ji následovali. Procházeli jsme okolo podzimné zbarvených stromů, hrály všemi barvami. Kdyby se to nepříčilo tomu, kým jsem, řekl bych, že je tu nádherně.
,,Přece jen zbyla nějaká divoká příroda!'' zaradoval se Ethan a poskočil si. Jdeme dál za Selene a vyjdeme na louce za domem. Všude je vysoká tráva, která se vlní ve větru. Selene se zastaví a užívá si to. Chápu jí, nachvíli zapomenout a cítit se někde doma - to chceme všichni. Pak si všimneme stříbrného stanu, který stojí uprostřed. Je na čase to rozseknout. Pomalu se blížíme ke stanu. Je otevřeno. Selene do ně jvleze jako první, já hned za ní a nakonec Ethan s Dallasem. Ve stanu uvidíme Artemis, jak sedí a drží něco zabaleného v dece. Pod očima má tmavé kruhy. Zdá se hodně unavená.
,,Konečně...'' zašeptá. Deka v její náruči se pohne. To přece.... Selene natáhne ruce.
,,Smím?'' Artemis jí podá balíček. Selene jej převezme do náruče a v dece odhalí nám mimino.
,,Ale..jak..?''' vypadne ze mě.
,,Nico!'' okřikne mě Selene. No v podstatě má pravdu, ale Artemis je panenská bohyně...
,,Není to tak, jak si myslíš Hádův synu. Já toto dítě neporodila, stvořila jsem jej z měsíčního svitu. Je tak čisté, jako žádné jiné.''
,,A kvůli tomu tohle všechno?'' zeptám se. Artemis se na mě zahledí očima starýma jako sám svět, přitom má sama podobu nanejvýš tak sedmnáctileté dívky.
,,Nico di Angelo, uvědomuješ si, co by se stalo, kdyby někdo z Olympanů přišel na mojí dceru? Bráním jí už tolik dní, schovávám se a pořád střídám místa pobytu, aby mě otec nenašel. Mjů bratr Apollón mi pomáhá, ovšem velmi tajně a nepřímo, nesmí si dovolit, aby mu otec znovu na něco přišel. Už mě to unavuje...''
,,Ale..co s tím máme udělat?''
,,Věštba předpověděla, že o osudu mé dcery rozhodne třetí člen výpravy...nelíbí se mi to o nic víc, než vám...''
Dallas mlčí a vše pozoruje. Obávám se jho reakce, za to dobu, co jsem ho mohl poznat, tak mi zrovna nikdy nepřišel nijak inteligentní. Než ale stihne cokoliv říct, tak se ozve Selene.
,,Dallasi, nemůžeš....prosím, nech ho žít.. adoptuj ho, cokoliv, ale nemůžeš ho vydat napospas bohům jen proto, že je Artemidino. Athéna taky má děti, ačkoliv je panenskou bohyní...'' Dallas se podívá na Selene a přes tvář se mu mihne zvláštní záblesk.
,,Nezabiju to dítě a nevydám ho nikomu....ale nevím, co s ním uděláme. Pořebuji chvíli času. Diano..zvládnete se ještě chvíli skrývat před ostatními?''
Bohyně přikývne.
,, S bratrovnou pomocí ještě jednu noc zvládnu.''
,,Dobře, to mi bude stačit. Ráno vám řeknu.'' S tím vyleze ze stanu a začne si stavět vlastní. Selene s obavami v tvářích dítě podá zpět Artemis a vyjde za ním. Zamračeně ji pozoruji.
,,Žárlíš, Nico?'' zeptá se mě bohyně. Neodpovím jí. Seberu si své věci a jdu taky ven. Tam se dám do stavění stanu spolu s Ethanem. Zdá se, že dneska u mě přespí on.

Večer si Ethan chce opéct marshmallow nad ohněm, takže si rozdělá jeden menší před naším stanem. Dallas a Selene jsou celou dobu zalezlí ve stanu a ani na chvíli nevylezli ven. Frustrovaně šťourám klackem do Ethanova ohně. Co na takovým habánovi vidí? Pak se rozepne jejich stan a oba dva vylezou ven. Zdají se šťastní a usmívají se. Přijdou blíž k nám.
,,Jéé, marshmallows...můžeme se přidat?'' zeptá se nadšeně Selene.
,,Proč se ptáš mě? Jsou Ethana,'' odpovím jí bez zájmu. Selene a Dallas si vymění pohledy. I tak se ale usmívá a sedne si vedle mě. Dallas si sedne naproti.
,,Už jsem dospěl k závěru co s tím dítětem. Selene to vymyslela, je opravdu chytrá a musím jí dát za pravdu, že je to to nejlepší řešení.''
Mlčím, neodpovídám.
,,To je skvělé...a...co to znamná pro to dítě?'' zeptá se Ethan.
,,Bude žít,'' odpoví mu Dallas.
,,Nico, tebe nezajímá, jak jsme to vyřešili?'' Zahodím klacek do ohně a odcházím ke stanu.
,,Ne! Je mi to jedno..''
S tím se zavírám vevnitř a zapnu se do spacáku. Pochybuju, že tam celou dobu spolu řešili jen tohle, je to jasný. Ona se mu líbí, on jí. Tak proč to nepřiznají narovinu?
Po dlouhé době ucítím na tvářích už dlouho zadržované slzy. Výborně, Dallas splnil úkol, Dallas zachránil Artemidino dítě, Dallas získal Selene. Je to hrdina téhle výpravy. A co zbylo pro Hádova syna? Satyr s jeho marshmallownama. Slzy hořkosti mi smáčejí spacák a postupně mě unáší do neklidného bezesného spánku.

Kam dál