13 - Selene

Včera v 14:53 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Po tom, co Nico odešel zavládlo u ohně ticho. Přerušil ho až Ethan.
,,Proč jste mu to neřekli?''
,,Vždyť řekl, že ho to nezajímá.''
,,Já myslím tu druhou věc, o které jste se bavili.''
,,Ani nám nedal příležitost. Asi Selene pořádně neodpověděl, tak jak jsme mohli...''
,,Taky pravda...je hodně majetnický na lidi okolo sebe. Vidí v tobě konkurenci Dallasi. A momentálně má pocit, že si vyhrál a získal si všechno, co jsi chtěl.''
Chvíli ještě takhle pokračovali a rozebírali Nikovy pocity. Poté řekl Dallas Ethanovi to, co jsme celý den vymýšleli - Athénina dcera půjde s Dallasem. Odvede ji k Amazonkám a tam jí dají pořádný výcvik a domov, bude to lepší, než aby si ní cestoval a pořád utíkali, to by jí zkazil dětství úplně. A v dostatečném věku jí představí Artemis a připojí se k lovu. Jednoduché řešení, nikoho z bohů moc nezajímá, které dívky se připojují k Artemis, pokud to nejsou jejich vlastní dcery a ona se tam bude mít dobře. Získá rodinu a přátele na celý svůj dlouhý život. A navíc bude matce pořád na očích, to je taky velké plus. Rozhodneme se, že Artemidu už teď nebudeme budit a sdělíme jí to rozhodnutí až ráno. A jelikož Nico utekl, aniž bych se ho stihla zeptat, jestli můžu přespat u něj ve stanu, roztáhnu si spacák přímo u ohně. Za zvuku jeho praskání pomalu usnu.

Když se ráno vzbudím, tak už svítá. Oheň dávno dohořel a už se z něj line jen slabý pramínek kouře. Nějaký stín mi zacloní světlo. Podívám se a vidím Nika, už sbaleného.
,,Proč spíš tady? Ty jsi nespala u Dallase ve stanu?''
,,Ne. Chtěla jsem se zeptat tebe, ale ty jsi utekl dřív, než jsem to stihla.'' Na to už mi neodpoví. Jen si nepřítomně začne překontrolovávat batoh.
,,Musíme oznámit své rozhodnutí Artemidě, abychom ukončili výpravu. Přeci jen už zabrala hodně dní. Přikývnu a jdu k Artemis do stanu, už dávno nespí. Řeknu jí, že jí Dallas navrhne, co s dítětem, že to řešení se jí bude líbit. Nedodávám to, že nemá moc na výběr, protože prococtví znělo jasně a není radno se mu stavět do cesty.

Venku Artemidě oznámí Dallas své rozhodnutí. Bohyně se na něj poté, co to řekne vrhne a radostně ho objímá. Děkuje mu a slibuje mu své požehnání kdykoliv, když vezme do ruky luk. Dallas jí poděkuje. Chvíli řeší něco ohledně nadcházejícího zbytku výpravy, kterého už se účastní pouze Dallas a Artemidina dcera. My se vydáme zpět do Tábora polokrevných. Ethan se nabídne Dallasovi, že ho doprovodí a ten jeho pomoc přijme. Přeci jen, mají chránit malé dítě a navíc se o něj i těch pár dní postarat. Budou to mít opravdu náročné. S Dallasem se na rozloučení obejmeme a popřeju mu hodně štěstí na cestách. Dallas se pokusí obejmout i Nika, ale ten mu jen podá ruku. Stiskne jí a popřeje mu vlažně hodně štěstí. Dallas se na oplátku dobrosrdečně usměje a něco mu pošeptá. Nico zrudne a něco zamumlá. Pak si Dallas zkontroluje zásoby. Od Artemidy dostane pytlík ambrozie, jídlo, nektar a Ethan takovou tu smotanou deku, na která matky nosí dítě na briše. Vypadají jako teplá dvojice s adoptivním dítětem. Když odejdou, obrátí se Artemida na nás.
,,Patří vám můj upřímný vděk hrdinové, i když jste v této výpravě nesehráli takovou roli, jakou jste si představovali, pomohli jste výrazně k formování Dallasovi povahy, aby udělal správné rozhodnutí. Jako své díky vás dostanu zpět do Tábora.''
,,Hm...a tím to pro nás končí? A co s Dallasem? Už ho neuvidíme?'' zeptal se Nico.
,,Děláš, jako kdyby tě to trápilo Nico di Angelo. Ne, s Dallasem se po dobu minimálně dalších 13ti let neuvidíte. Budete mít čas na jiné věci.'' Artemis na něj mrkla a pak zmizela ve stříbrné záři, která nás doslova oslepovala tak, že jsme si museli zakrýt oči. Když to pominulo, stáli jsme na kopci u Tábora polokrevných.
,,Hmm....takže, nechceš se jít najíst?'' zeptám se Nika. Přikývne a vydáme se do Tábora. Jdeme mlčky, až k jídelnímu pavilonu, kde nás všichni vítají jako hrdiny. Vypovíme jim poněku o detaily ořezanou historku, kterou nějak dáme za pochodu dohromady o tom, že jsme potkali jednoho Římana (kdyby něco, svedeme to na Dallase), našli jsme Artemis a Ethan šel zachraňovat divokou přírodu. Nic víc, nic míň. Očividně nám to všichni uvěří. Potom mě zaplaví moji sourozenci a táhnou mě do srubu, abychom si to užili. Věnuji Nikovi omluvný pohled. Sedí sám u svého stolu, protože tu není nikdo z Velké sedmičky a všichni táborníci jsou jen momentální a nové generace, proto mezi nimi nemá moc přátel. Zachytím pohled jeho tmavých očí, smutný tak, až mě z toho zabolí. Nico.... chtěla bych ti tak moc pomoct z té tvojí temnoty...
 

12 - Nico

Včera v 0:44 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Dallas mě neskutečně vytáčel. Celou cestu se předváděl a točil se okolo Selene. Pořád se jí ptal na Tennessee a to, jak se jí tu žilo. Taky machroval, že on by to s traktorem určitě uměl a blá blá blá, kecy, kecy... Doufal jsem, že tam brzy dorazíme.
Naštěstí to netrvalo tak dlouho a přání se mi opravdu splnilo. Po půli dne, kdy jsme střídavě šli pěšky a cestovali různými dopravními prostředky, tak jsme tam dorazili. Už zbývalo se jen autobusem dopravit na kraj města, kde bydleli převážně farmáři. Selene se zdála čím dál tim víc nervózní, pořád si pohrávala s copem. Dorazili jsme k nějaké farmě, okolo které pobíhalo pár lidí a něco dělali venku. Selene ji obloukem obešla a vydala se za ní. My s Dallasem a Ethanem jsme ji následovali. Procházeli jsme okolo podzimné zbarvených stromů, hrály všemi barvami. Kdyby se to nepříčilo tomu, kým jsem, řekl bych, že je tu nádherně.
,,Přece jen zbyla nějaká divoká příroda!'' zaradoval se Ethan a poskočil si. Jdeme dál za Selene a vyjdeme na louce za domem. Všude je vysoká tráva, která se vlní ve větru. Selene se zastaví a užívá si to. Chápu jí, nachvíli zapomenout a cítit se někde doma - to chceme všichni. Pak si všimneme stříbrného stanu, který stojí uprostřed. Je na čase to rozseknout. Pomalu se blížíme ke stanu. Je otevřeno. Selene do ně jvleze jako první, já hned za ní a nakonec Ethan s Dallasem. Ve stanu uvidíme Artemis, jak sedí a drží něco zabaleného v dece. Pod očima má tmavé kruhy. Zdá se hodně unavená.
,,Konečně...'' zašeptá. Deka v její náruči se pohne. To přece.... Selene natáhne ruce.
,,Smím?'' Artemis jí podá balíček. Selene jej převezme do náruče a v dece odhalí nám mimino.
,,Ale..jak..?''' vypadne ze mě.
,,Nico!'' okřikne mě Selene. No v podstatě má pravdu, ale Artemis je panenská bohyně...
,,Není to tak, jak si myslíš Hádův synu. Já toto dítě neporodila, stvořila jsem jej z měsíčního svitu. Je tak čisté, jako žádné jiné.''
,,A kvůli tomu tohle všechno?'' zeptám se. Artemis se na mě zahledí očima starýma jako sám svět, přitom má sama podobu nanejvýš tak sedmnáctileté dívky.
,,Nico di Angelo, uvědomuješ si, co by se stalo, kdyby někdo z Olympanů přišel na mojí dceru? Bráním jí už tolik dní, schovávám se a pořád střídám místa pobytu, aby mě otec nenašel. Mjů bratr Apollón mi pomáhá, ovšem velmi tajně a nepřímo, nesmí si dovolit, aby mu otec znovu na něco přišel. Už mě to unavuje...''
,,Ale..co s tím máme udělat?''
,,Věštba předpověděla, že o osudu mé dcery rozhodne třetí člen výpravy...nelíbí se mi to o nic víc, než vám...''
Dallas mlčí a vše pozoruje. Obávám se jho reakce, za to dobu, co jsem ho mohl poznat, tak mi zrovna nikdy nepřišel nijak inteligentní. Než ale stihne cokoliv říct, tak se ozve Selene.
,,Dallasi, nemůžeš....prosím, nech ho žít.. adoptuj ho, cokoliv, ale nemůžeš ho vydat napospas bohům jen proto, že je Artemidino. Athéna taky má děti, ačkoliv je panenskou bohyní...'' Dallas se podívá na Selene a přes tvář se mu mihne zvláštní záblesk.
,,Nezabiju to dítě a nevydám ho nikomu....ale nevím, co s ním uděláme. Pořebuji chvíli času. Diano..zvládnete se ještě chvíli skrývat před ostatními?''
Bohyně přikývne.
,, S bratrovnou pomocí ještě jednu noc zvládnu.''
,,Dobře, to mi bude stačit. Ráno vám řeknu.'' S tím vyleze ze stanu a začne si stavět vlastní. Selene s obavami v tvářích dítě podá zpět Artemis a vyjde za ním. Zamračeně ji pozoruji.
,,Žárlíš, Nico?'' zeptá se mě bohyně. Neodpovím jí. Seberu si své věci a jdu taky ven. Tam se dám do stavění stanu spolu s Ethanem. Zdá se, že dneska u mě přespí on.

Večer si Ethan chce opéct marshmallow nad ohněm, takže si rozdělá jeden menší před naším stanem. Dallas a Selene jsou celou dobu zalezlí ve stanu a ani na chvíli nevylezli ven. Frustrovaně šťourám klackem do Ethanova ohně. Co na takovým habánovi vidí? Pak se rozepne jejich stan a oba dva vylezou ven. Zdají se šťastní a usmívají se. Přijdou blíž k nám.
,,Jéé, marshmallows...můžeme se přidat?'' zeptá se nadšeně Selene.
,,Proč se ptáš mě? Jsou Ethana,'' odpovím jí bez zájmu. Selene a Dallas si vymění pohledy. I tak se ale usmívá a sedne si vedle mě. Dallas si sedne naproti.
,,Už jsem dospěl k závěru co s tím dítětem. Selene to vymyslela, je opravdu chytrá a musím jí dát za pravdu, že je to to nejlepší řešení.''
Mlčím, neodpovídám.
,,To je skvělé...a...co to znamná pro to dítě?'' zeptá se Ethan.
,,Bude žít,'' odpoví mu Dallas.
,,Nico, tebe nezajímá, jak jsme to vyřešili?'' Zahodím klacek do ohně a odcházím ke stanu.
,,Ne! Je mi to jedno..''
S tím se zavírám vevnitř a zapnu se do spacáku. Pochybuju, že tam celou dobu spolu řešili jen tohle, je to jasný. Ona se mu líbí, on jí. Tak proč to nepřiznají narovinu?
Po dlouhé době ucítím na tvářích už dlouho zadržované slzy. Výborně, Dallas splnil úkol, Dallas zachránil Artemidino dítě, Dallas získal Selene. Je to hrdina téhle výpravy. A co zbylo pro Hádova syna? Satyr s jeho marshmallownama. Slzy hořkosti mi smáčejí spacák a postupně mě unáší do neklidného bezesného spánku.

11 - Selene

13. června 2017 v 11:47 | Soloween
Během noci jsem měla neklidné spaní. Stála jsem na louce, která se nacházela za naším domem ještě v Tennesí. Ale vypadalo to tam jinak. Brzy sem poznala, proč. První, co mě praštilo do očí byl stan, který stál skoro uprostřed. Z něj trčely mužské nohy ve zvonových džínách. Ke stanu se pomalu blížila dívka s vědrem vody. Měla na sobě stříbrné oblečení a vyloženě škodolibý výraz. Došla až ke vchodu a vědro vylila na osobu, jíž nohy patřily.
,,Ááááaaa!! Artemis! Musíš mě pokaždé budit takhle?'' zařve nějaký mužský hlas.
,,Musím. Jdu se projít do lesa a lovit a ty to tu zatím pohlídáš. Žádné hlouposti, jasné?''
,,Grr...že já s tím tvým stanováním vždycky souhlasím...''
,,Taky tě mám ráda braříčku.''
Dívka odpochoduje do lesa a nese si v ruce stříbrný luk, který vytáhla ze stanu. Chvíli po ní odtud vyleze vysoký blonďatý muž, věkem asi tak okolo 27 a začne si ždímat triko. Na sobě má příšerné věci z osmdesátých let, ale jinak není ošklivý, vlasy má lehce zvlněné a v opáleném obličeji si hned všimnu zářících modrých očí. To je otec, pomyslím si. V krku se mi uělá knedlík. Proč mi tohle někdo ukazuje? Nestihnu ani dokončit pořádně myšlenku a prohlédnout si ho a uslyším koňské řehtání a dusot kopyt. Z opačné strany, kde leží naše farma cválá osoba na koni. Přijede kousek ke stanu, sesedne a z hlavy si sundá kovbojský klobouk. Málem se mi zastaví srdce. Záplava zrzavých vln odhalý mnohem mladší obličej mojí mamky. Na sobě má kovbojské boty, v nich zastrkané džíny a košili. Vypadá úžasně.
,,Ahoj, co tě sem přivádí? Jsi zdejší?'' zeptá se Apollóna, který si ždímá triko. Tak takhle se naši poznali. Pak se scéna rozmaže a přebíhají okolo mě jen jednotlivé obrazy. Mamka s Apollónem jedoucí na koni, ukazuje mu Tennessee. Apollón se snaží vydrbat koně, mamka se směje. Oni dva sedí a pozorují západ slunce, on jí zpívá. Obrazy se míhají rychleji a rychleji, až se popadnu za hlavu a snažím se tomu uniknout. Pak se to zastaví a zůstanu zírat na mámin pokoj na farmě. U okna tam je kolébka s malým miminem. U ní stojí ona a Apollón, sklání se nade mnou a Apollón mi něcco podává.
,,Jsi si tím jistý?'' optá se ho mamka.
,,Věř mi, ochrání jí to. Je to požehnání od Seléné.'' do kolébky mi podá zlatý přívěšek slunce na řetízku, když se ho dotkne mé mladší já ručkama, ak začne zářit. Instinktivně si sáhnu na krk, přívěsek tam stále mám. Pak se to rozmaže a vidím Artemis, jak sedí ve tmě.
,,Selene, pomoz mi. Potřebuji tě. Přívěsek tě povede, najdi mě rychle!'' A pak všechno zčerná.
Probudí mě vůně teplných lívanců a javorového sirupu. Zmateně se tozhlédnu a uvidím Nika, jak to nemotorně nese na podnosu. Vypadá, že mu to každou chvíli upadne. Na nose má malý škrábanec, připomínka včerejší noci. Pousměju se, že si to Nico s těmi lívanci pamatoval. Položí mi je na deku.
,,Doufám, že ti budou chutnat, tu první várku jsem bohužel spálil.'' Pustím se do lívanců, překvapivě chutnají moc dobře. Pochválím je Nikovi. Ten poděkuje, dobalí si věci a řekne, že na mě počkají dole. Rychle dojím snídani, vezmu si svoje věci, obléknu se a vyběhnu za nimi. Venku už čekají jen na mě. Farmář nastartuje auto a jedeme do města, kde máme potkat jeho syna.
Ve městě nás farmář vyloží na náměstí, dá nám adresu a popřeje nám hodně štěstí. Pak odjede. Prohlídnu si papírek s adresou a jdeme hledat onen dům. Docela nás překvapí, když dojdeme k hotelu. Vejdeme dovnitř a na recepci oznámíme, koho hledáme. Řeknou nám, že je to pokoj číslo 206.
Když jsme zaklepali na dveře pokoje, dlouho se nic nedělo. až po chvíli nám přišel otevřít zděšený mladík. V ruce držet kovovou tyč a oči měl rude od pláče.
,,C-co tu chcete?''
,,Hledáme bohyni Artemis, jsme polobozi. Všichni o ní mají starost, co zmizela.'' Mladík si oddechne a položí tyč. Pak nás pozve dál.
,,Bál jsem se, že jste nějaké nestvůry. Lituji, že vám musím sdělit špatné zprávy, ale ...Artemis tu už není. Ráno zmizela.''
,,Co se mohlo tak sstrášného stát, že se tu schovávala zrovna s tebou?''
,,Nesmí zůstat na jednom místě, aby ji její otec Zeus nenašel. Musí být neustále v pohybu. Dnem i nocí se na ni snaží upnout své oči.''
,,A kde jí najdeme?'' to u je Nico hodně netrpělivý. Farmářův syn ukáže na mě.
,,Ona to ví, má požehnání od měsíce i slunce, povede vás. Hledejte svou bohyni a prosím...nezanevřete na ni, nemůže za to.....ona vám to vysvětlí.''
,, A co se stalo?''
,,Já vám to nemohu říct..už teď o mě určitě Zeus ví. Běžte a hledejte ji. Buďte rychlí, prosím.''
Celé to setkání bylo zvláštní, ale jak řekl, tak nás taky hned vykopl z pokoje a pro jistotu za sebou zavřel dveře.
,,No, to je bezva,'' řekl Dallas. ,,Kam teď?''
Všechny oči se upřou na mě.
,,Přesně tam, kde jsem ji viděla naposledy. Po letech se opět podívám domů...následujte mě do Nashvillu..''
 


10 - Nico

31. května 2017 v 18:01 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Další ráno jsme se zvedli a pokračovali. Pomalu a jistě jsme se blížili k místu, jehož adresu jsme měli napsanou na papírku, který dala Thalia Selene těsně před odchodem. Dorazili jsme do vesničky, kde bylo plno menších farmářů. Ethan prohlásil, že mu to trochu připomíná film Hannah Montana. Selene poznamenala, že to se natáčelo v Tennessee. Vůbec netuším, o čem to ty dva mluví. Do hodiny dorazíme k malé farmě. Je přesně jako ta, kterou popisovala Thalia. Na chvíli se zastavíme a a nadechneme se. Pak pokračujeme ke dvěřím, kde zazvoníme. Přijde nám otevřít poněkud starší a obtloustlejší muž se začínající pleší hnědých vlasů.
,,Hoj mládeži, kam táhnete ty zbraně?'' Podle jeho reakce pochopíme, že je to onen farmář, který dokáže prohlédnout mlhu. Sdělíme mu důvod svojí návštěvy a on nás pustí dovnitř. Převypráví nám to s tím drákonem a pak přejde k rozhovoru s Artemidou.
,,Přišla a vše mi vysvětlila, byla moc milá. Ale nevím, proč má tu podobu té malé holky. Pak přišel můj nejstarší syn říct mi, že už bych měl jít, vyprovodil jí a já šel spát.'' Selene zpozorní, ale nic neřekne nahlas.
,,Aha...a to je všechno?''
,,Nojoo.. ráno přišly ty její Lovkyně a hledaly jí, ale já netušil, kde je. Pomohl jsem jim prohledat pozemky, ale nic jsme nenašli.'' Selene se zeptá:
,,A co váš nejstarší syn?''
,,Co by? Další den normálně jel do města, jen se tam trošku zdržel, ale říkal, že se nějakému farmáři porouchalo auto, takže mu pomohl.''
,,Mohla bych s ním mluvit?''
,,Tak to nebude tak jednoduché slečinko, zrovna se stěhuje do města a dneska tam přespává, protože je unavený.'' Ještě chvíli se Selene ptá a za pomocí různých lichotek a oklik, které by mě ani nenapadly z muže vymámí adresu. Dokonce nám slíbí, že nás do města další den doveze. Ubytoval nás v pokojích svého nejstaršího syna a dcery, oba dva už odešli z domu. Dallas se podezřele moc lísal k Selene, tak jsem mu řekl, že bude v pokoji s Ethanem. Změřil si mě nečitelným pohledem a řekl, co na to Selene, že to chce slyšet od ní. Ta se zatváří, jako kdyby nám chtěla říct, že není kus hadru, o který se přetahují psi.
,,Já...zůstanu v pokoji s Nikem, přeci jen už jsem si na to zvykla z hotelu.''
Ha! A máš to Římane! Nevím proč, ale nechtěl jsem, aby byla v pokoji s ním. Až moc se k ní má. Jenže to neznamená, že se nebude pokoušet lísat dál. Hned potom, co si došel dát do pokoje batoh a věci za ní přišel s tím, že farmář má dole kulečník a jestli si nechce zahrát. Selene se usmála a šla. Naštvalo mě to ak dyž odešla, praštil jsem do zdi.
Co se to se mnou děje? Proč žárlím? Vždyť je to jenom kamarádka...ale tak nějak sobecky ji chci jenom pro sebe. Z vedlejšího pokoje se ozve šramot a přijde Ethan.
,,Líbí se mu.''
,,Hm..díky za info, na to bych přišel i bez tebe.''
,,Měl bys jí to říct. To co se stalo v hotelu. Dlužíš jí to.''
,,Ne, omdlela. Byl to pro ní asi velkej šok a jsem rád, že si to nepamatuje. A ty jí to taky neřekneš.''
,,Proč ne?''
,,Protože jinak po tobě hodím další větev, jako minule.''
,,A zase trefíš jí...to víš že jo.''
,,Byla to nehoda. No dobře...možná jí to někdy řeknu.''
,,Radši dřív než pozdě, Dallásek na ní docela slušně bere. Aby ti jí nevyfouknul.''
,,Vždyť s ním ani nechtěla zůstat na jednom pokoji.''
,,No a? To jenom proto, že on by se jí pravděpodobně hned chtěl nacpat do postele, kdežto ty po ní tyhle věci nechceš Nico, proto. Jinak jí není lhostejnej.''
,,Proč mi tohle říkáš?''
,,Vážně nevíš? Vy jste oba ztracený.'' A s tím odejde. Zatracení satyři, nikdy neřeknou nic konkrétního.
Vezmu si ručník a jdu se osprchovat. Když se vracím na pokoj, Selene už tam je, zrovna jí zastihnu, když se převlíká.
,,Nico! Proč neklepeš..''
Celý zrudnu.
,,P-p-promiň..já nevěděl...'' Rychle zavírám dveře a čekám na chodbě, než mi dá znamení, že už můžu. Zhluboka vydechnu. Něco jiného je vidět dívku v plavkách a něco jiného, když si zrovna svléká podprsenku. Z chvíli mi Selene dojde otevřít.
,,Taky na chvíli půjdu za dveře, než se převlékneš.'' Poukáže na mojí osušku okolo pasu. Přikývnu a ona odejde. Snažím se převléci co nejdřív, aby tam nestála moc dlouho. Bohužel někdo z vedlejšího pokoje měl nápad, že jí to čekání zpříjemní. Když otevřu dveře, tak tam stojí Dallas jen v pyžamových kraťasech a něčemu se oba dva hrozně moc smějí.
,,Hej Nico, co tu děláš?'' Houkne na mě Dallas.
,,Jdu říct Selene, že už může dovnitř.''
,,Ty ses styděl před ní ukázat? No...s tvojí postavou se nedivím. To já bych se předvedl.'' A na ukázku zatne svaly, aby nám dokázal, že má co ukázat. Pitomec.
,,Dallasi, já už jsem unavená, radši půjdu spát, tak dobrou.'' Utne to jeho předvádění Selene a prosmýkne se kolem mě. Neodpustím si to a když zavírám dveře,tak se na Dallase vítězoslavně ušklíbnu. Ha, můžeš si jít objímat Ethana!
,,Nico..moc mě mrzí, jak se k tobě chová, ale on je jinak fajn...''
,,Chceš říct jinak, když je s normálníma lidma?''
,,Jak to myslíš?''
,,Tak jak jsem řekl, slyšel jsem vás tehdy u ohně.''
,,Já nikdy neřekla, že nejsi normální di Angelo!'' V tu ránu je na nohách a prstem mě šťouchá do prsou. To je poprvé, co jí vidím naštvanou.
,,Já jsem se tě zastala! Ačkoliv se okolo sebe pořád snažíš kopat, já tě pořád hájím. Nevím proč!'' Páni...občas z ní jde strach.
,,Selene, promiň...''
,,A nechoď na mě zase s tím promiň, to děláš pokaždý! Měl by sis začít vážit lidí, kteří tě mají rádi!''
Na to jí neodpovím. Vím, že má pravdu a že jí moje chování dotklo.
,,Můžu to něčím odčinit?'' Zeptám se. Chvíli přemýšlí.
,,Jo. Zítra ráno mi uděláš k snídani lívance. Se sirupem.'' Pak si jde lehnout. Pousměju se a jdu si taky lehnout. Cestou zhasnu, ale u postele se mi potmě podaří zakopnout a spadnout. S sebou na zem vezmu i židli, která pě praští do obličeje.
,,Nico...si v pořádku?''
,,Jo...jasně...'' řeknu, zatímco si tisknu ruku pod nos, abych zastavil krvácení. Selene vytáhne malou baterku a s pomocí ní dojde rozsvítit. Když rozsvítí, všimnu si, že zastrkuje řetízek a nic nedrží.
,,Bohové, co si to dělal?'' o překot hledá kapesník, který mi pak přitiskne k obličeji.
,,Zakopl jsem.''
,,Proč vždycky, když di Angelo něco udělá, tak se někomu musí něco stát?'' Poukáže na svoje skoro zhojené čelo.
,,Co na to říct, asi stojím za menší bombu.''
,,Tohle hloupý odůvodnění bych čekala od Valdeze, ne od tebe.'' Krvácení se zastaví. Podívám se na ní a všimnu si zase té modré jiskry v očích. Tentokrát už Will není to první, co mě napadne.

9 - Selene

31. května 2017 v 11:35 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Ráno se probudím v posteli a bolí mě příšerně hlava. To byl teda nápad. Ze včerejšího večera si pamatuji jen útržky, dohromady nic moc nedávají. Zvednu se z postele a dojdu si opláchnout obličej do koupelny. Nico v pokoji není, asi šel na snídani. Když se oblékám, někdo zaklepe. Otevřu dveře a tam čeká Ethan.
,,Ahoj, co se děje?''
,,Selene, sbal si a vyrážíme, máme menší problém.''
Vůbec nechápu, co se děje, tak si do batohu nahážu nějaké zásoby jídla, ambrozie, nektaru, oblečení a šaty od otce. Nemůžu je tu přece nechat. Na cestu si k jídlu vezmu hamburger, není to zrovna nejzdravější, ale musím pohnout. Dojdu dolů do vstupní haly, kde už čeká Ethan s Nikem a ještě někým. Při pohledu na Nica se ve mně něo pohne. Ten třetí, co j s nimi, bude asi ten problém.Tmavovlasý kluk, který na sobě má fialové triko a na zádech batoh. Vyrazím k nim a hned zjistím, o je největší komplikací dne.

Proč Orákulum tentokrát prohlásilo, že stačí jen dva Řekové? Logicky jednoduše, když se mi onen chlapec přdstaví jako Dallas, syn Marta, tak pochopím, že je na výpravě. Nezmýlím se. Ztratila se bohyně Diana a on ji má jít hledat. Jeho proroctví se dokonale doplňuje s tím naším.
Jen jeden vyrazí na výpravu,
do země na Jihu,
cestu mu určí dítě smrti a slunce,
o osudu nechtěného dítěte on rozhodne.
Při sdělení toho posledního verše doufám, že Dallas má rád děti, protože rozhodně nechci, aby nějaké zabil.
Nico rozhodne, že budeme pokračovat, koneckonců všem tak nějak připadá, že tuhle výpravu vede on. V Dallasověpřítomnosti už se mnou tolik nemluví, spíš jde vepředu sám, za ním jdeme já, Dallas a Ethan. Nový člen ale rozhodně není tichý nebo rozpačitý, naopak. Pořád jen povídá a vůbec není tak agresivní, jako Áreovy děti u nás. vypráví nám o svém životě, o táboře Jupiter a my se pořád musíme smát. Kromě Nika, ten zatvrzele jde, občas změní směr nebo udělá krátkou zastávku na jídlo. Co mu sakra zase přelítlo přes nos? Nepídím se po odpovědi, nechci ho zase naštvat, protě budu doufat, že ho to přejde a pak se zase bude bavit jak se mnou, tak s ostatními. Jen mě uvnitř kdesi něco jakoby studí. Nevím, co to je za pocit, takže se víc zabalím do své červené šály a pokračuji v cestě. Večer dorazíme k prvnímu menšímu farmářskému městečku, takže si rozložíme tábor opět u nějaké stodoly a hodláme tak přečkat noc. Dallas ještě pořád vypráví a Nico se omluví, že jde nasbírat nějaké dřevo. Když se vzdálí, Dallas se mě zeptá:
,,To je takhle nemluvnej vždycky?''
,,Ne, to ne. On je fajn, jen si asi musí zvyknout na někoho nového.''
,,Já nevím...mě docela děsí. Ty jeho schopnosti...děti jako on by správně neměly být.''
,,To není pravda, má nárok na život jako každý jiný.''
,,Ty víš co myslím, tu přísahu velké trojky.''
,,Aha, no.... A co váš bývalý prétor, Jason?''
Na to už mi neodpoví a zmlkne, knoeckonců vůbec ho nemusí zajímat, jak to je s Nikem a kdy se narodil. To že by mu dnes bylo už přes osmdesát, kdyby žil tak, jak mu bylo určeno nechám být. Dallas mi popřeje dobrou noc a velmi brzy usne. Já zírám do ohně a přemýšlím. Ethan si mě měří pohledem, pak promluví:
,,Máš zmatené pocity.''
,,Cože?''
,,My satyrové dokážeme číst pocity...ty máš v sobě zmatek. Ale nejsi sama, i Nico si teď zažívá různé zmatené pocity.''
,,C-co tím myslíš?''
,,Myslím to, že jeho city jsou pomatené.'
,,Nechápu, kam tím míříš.''
,,Navíc nás celou dobu pos-....'' Ethan to nestihne doříct, protože ze tmy po něm vylétne klacek a tak tak se mu vyhne. Místo toho trefí do hlavy mě.
,,Selene! Promiň! Já nechtěl!'' Ležím na zemi a před očima se mi dělají mžitky. Ethan okolo mě poskakuje a hledá rychle ty správné bylinky, které by mi pomohly. Nico se mi omlouvá a do toho se vzbudí Dallas, co že se děje. Ihned jak to zjistí vytáhne z batohu lékárničku a šrám na čele mi ošetří. Pak mě přenesou na spacák a rozdělí si hlídky, Dallas jí vezme za mě, takže má dvě poslední. První si vzal Nico. Po chvíli si všichni lehli a usnuli, jen já musím minimálně půl hodiny vydržet, jestli nemám otřes mozku. Je to celkem otravné, ležet s navlhčeným hadrem na hlavě a zírat na nebe.
,,Nico..?''
,,Hm..?''
,,Ty se se mnou nebavíš?'' Ticho. Až po notné chvíli přijde odpověď.
,,Tak to není. Jen... ''
,,Jen co? Vysyp to prosím, protože zvládat tvoje nálady je občas poněkud náročné. Mám radši přímé jednání.'' Uslyším, že se uchehtne.
,,Will byl taky přesně takovej. Hrozně moc jste si podobní.''
,,A to je ten problém?'' zeptám se, zatímco se zvednu a sundám si hadr z hlavy.
,,Selene! Měla bys ležet a odpočívat!''
,,Nic mi není, mám jen škrábanec na hlavě, protože po mně někdo hodil klackem.''
,,Už jsem se ti za to omluvil a nebylo to mířeno na tebe...''
,,To je jedno Nico, já se na tebe nezlobím. Jen se chci s tebou přátelit a občas nevím, co se děje a mám o tebe starost.''
,,Omlouvám se, že ti to nědělám snadné...Dallas mě zaskočil a i ten včerejšek...''
,,Včera jsme se asi všichni hodně opili, že?''
,,Jo..dá se to tak říct. Ty si nic nepamauješ?''
,,Jen útržky. Nějakého maniaka z tábora Jupiter. A potom černo.''
,,Nojo...omdlela, si když jsme...tancovali, tak jsem tě odnesl nahoru a uložil do postele.''
,,Páni, gentlemani ještě nevymřeli.''
,,V mojí době to bylo normální postarat se o dívku, když byla poněkud...společensky unavená.''
Oba dva se tomu zasmějeme. Pak si ještě dlouho povídáme, o všem možné. O rodině, on mi vypráví o Biance a Americe za jeho dětství. Já mu zase vyprávím, jak jsme u babičky na farmě pěstovali kukuřici a že umím řídit traktor. Pak už je čas vzbudit Ethana a jít spát, abychom zvládli zítřejší pochod. Je to příjemný pocit vědět, že i tady mimo tábor je někdo, na koho se můžete spolehnout a říct mu spoustu věcí.

8 - Nico

24. května 2017 v 21:50 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Ušli jsme docela velký kus cesty. Vyšli jsme z města a když se začalo stmívat, ustlali jsme si v nejbližším lese. Našli jsme tam opuštěnou starou stodolu plnou slámy a s malým ohništěm. Byl to ideální úkryt a očividně už tam dlouho nikdo nebyl. Ethan si ihned ustlal na slámě a já jsem rozdělal oheň. Selene řekla, že víc prozkoumá stodolu a na chvíli zmizela. Když se vrátila, držela starou zaprášenou kytaru.
,,Kde si to vzala?''
,,Támhle za tím balíkem slámy,'' řekne jakoby nic a ukáže směrem za sebe.
Začne kytaru ladit a utírat z ní pavučiny. Chvíli to zní příšerně, ale jako všechny Apollónovy děti to s nástroji umí a za chvíli už brnká docela pěknou melodii. Nejdřív si hrála známé písničky, které jsem slyšel od ostatních táborníků nebo je prostě znal. Pak začala hrát melodii, kterou jsem nikdy neslyšel. Byla hodně teská a smutná. Slova asi neznala, protože si tak jakoby pobrukovala a zpívala spíš slabiky, než slova. Asi až po třeb minutách přidala sem tak nějaké to slovo.
,,The mist hides what we know is true....hmmm....hmmm...my hands hmm hmm...smeared with blood...''
Takhle pokračovala celou píseň. Byla smutná, ale zároveň hezká. Selene měla celkově krásný hlas a tak nějak jsem nedokázal přestat poslouchat. Když skončila, najedno bylo až moc ticho. Zíral jsem do blba chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomil.
,,To si složila sama?''
,,Mmm..jo. Ale ještě to není hotové..asi jí dodělám až v Táboře.''
,,A můžu jí pak slyšet? Je taková hodně smutná.''
,,Promítám do nich hodně svoje pocity.''
,,Ale jsi pořád optimistka.''
,,Nenech se zmást zdáním Nico.''
S tím odloží kytaru, lehne si a popřeje mi dobrou noc. Nějakou mi to nejde do hlavy. Taková optimistka, která by se mě snažila přesvědčit, že najdu něco dobrého i na klíštěti a skládá takovéhle smutné písničky. Pak si taky zalezu a usnu.

Další den pokračujeme v cestě. Sem tam si zastavéme autobus, ale nezdržujeme se v něm moc dlouho, aby nás nestvůry nenašly. Selene by samu o sobě nenašly, nemá tolik silnou auru, ale potomek jednoho z velké trojky už je cítit víc. I když smrtí, tak pořád je to přitahuje. Nakonec jsem to nevydržel a povolal svého podsvětního řidiče limuzíny. Selene se trošku podivila a Ethan se nejdříve ptal, jestli to nezatěžuje životní prostředí. Pak si oba nastoupili a k večeru už jsme přejížděli hranice do státu Tennessee. Jsme po cestě unaveni, proto si vystoupíme před nějakým hotelem se jménem Amazon Paradise. Jak jsem doufal, tak se mi mé domněnky vyplnily - hotel patřil Amazonkám. U pultu nás uvítala jedna, se kterou jsem se setkal, když jsme s Reynou dopravovali sochu Athény. Hned mě uvedla, ž ze začaly soustředit i na hotelnictví, aby polobozi při svých cestách měli bezpečné útočiště. Také mi řekla, že tahle objednávka bude na Hylly účet, dala nám klíče od pokojů a letáček o všem, co v hotelu najdeme. Reyna se asi musela činit, že nám Hylla takhle pomohla.
Pokoje byly dva, jeden s manželskou postelí, barem a koupelnou a druhý jednolůžkový taky s vlastním barem a koupelnou a spoustou kovového nábytku. Jen co ho Ethan uviděl, přemlouval nás, jestli si ho může vzít. Trochu se mi ulevilo, že nemusím být s kozlem v posteli, ale zároveň jsem znervozněl. Selene se tvářila neutrálě, pořád se usmívala jako vždycky. U ní poznejte někdy, co si myslí. S ženskýma je to vážně složitý, už to začínám chápat, na co vždycky Jason nadává. Navíc s dcerou Afrodity to musí být ještě těžší, jedna neromantická věc a její máma vás promění na žábu...
Zanecháme Ethana na jeho pokoji, hned se dal do okusování židle a my směřovali k našemu pokoji. Byl celkem luxusně zařízený, o něco lepší, než Ethanův, hlavně žádný kovový nábytek. Ten měli asi vyhrazený speciálně pro satyry. Selene si pročítala letáček a já jsem se šel kouknout do ledničky. Našel jsem tam chipsy, hamburgery, colu, hranolky...všexhno, co polobůh potřebuje.
,,Hmm..je tady i klub připojený k hotelu. Nezajdeme tam? Trochu rozptýlení by nikomu z nás neuškodilo a zvedlo by to morálku,'' řekne Selene.
,,Víš co na diskotékách hrajou? Hrozný popový hity..já vím, že vám dětem Apollon se líbí hudba obecně a nerozlišujete styly, ale nám ostatním to tak nepřipadá...''
,,DJ hraje na přání a je tam pití zdarma...i drinky.'' pospíší si s odpovědí. Na ty driky mě dostane.
,,Dobře, tak se je osprchuju a můžeme,'' řeknu jí.

Když se dosprchuji a ve skříni najdu nějaké oblečení, zřejmě si daly vážně záležet, protože tu najdu i čistě černé tričko bez potisku, černé džíny a nové conversky, tak mi oznámí Selene, že se chce umýt. Dojdu teda zatím oznámit Ethanovi, kam jdeme a jestli nechce taky. Je tou myšlenkou hned nadšený, už objevil minibar a testuje zrovna vodku. Na moje přemlouvání, ať počá do baru na někoho, kdo umí drinky opravdu míchat nedbá a snaží se do mě nalít cosi, co vypadá jako smíchanina úplně všeho, co našel. Naštěstí nás brzo vysvobodí zaklepání na dveře.
Otevřeme a za nimi je Selene ve zlatých šifonových šatech do půli stehen. Na sobě mají z flutrů udělané slunce, místo pásku. Řekla, že je našla ve skříni a u toho byl lísteček se vzkazem od táty. Přál jí hezkej večer a hodně štěstí na výpravě. Asi se ze svých minulých chyb hodně poučil. Myslím, že ty šaty si vezme s sebou.
V klubu hraje kupodivu přesně ta otřesná hudba, před jakou jsem je varoval. Selene se usměje.
,,Já ti to říkal,'' odpovím na svůj otrávený výraz.
,,Ale no tak, nějak jsem tě sem dostat musela,'' zasměje se, chytne mě za zápěstí a táhne mě na parket.
,,Hej! Co to děláš?'' ohradím se.
,,Ale notak Nico, co tě nezabije, to tě posílí,'' udělí mi moudrou radu. Zrovna začne hrát jedna docela rychlá písnička, kterou neznám.
Got a figure like a pin-up, got a figure like a doll...
Snažím se nějak nemotorně napodobit tanec ostatních, ale Selene se málem kácí smíchy a tak mě radši vede. Hned je to o poznání lepší.
I'm miss sugar pink, liquor liquor lips, hit me with your sweet love, steal mw with a kiss...
Všimnu si, že v očích má zvláštní jiskru, jakou jsme už dříve viděl u Willa. Všechny Apollonovy děti ji mají, mají v sobě slunce a tak nějak dokáží prozářit svoje okolí. Jejich smíh je nakažlivý. Podobnost mezi ní a Willem je tak velká, až to skoro bolí, proto se po písničce omluvím a jdu si na bar přisednout k Ethanovi, který do sebe láme jeden drink za druhým. Všimnu si vypité Pińa colady a teď zkouší sex on the beach. objednám si jedno mojito a Ethan něco zašeptá servírce. Ta se zasměje a pak mi podá moje pití.
Po pár minutách mi nepřijde hudba už tak hrozná, naopak, docela se m itu začíná líbit. Všechno je tké pomalejší, teplejší a lepší. Všimnu si, že se Selene se baví nějaký kluk, nejspíš taky polobůh, ale z druhého tábora, protože má fialové tričko. Taky je výrazně jinačí, než my. Má větší svaly a krátký sestřih, přesně tak, jak si na to v táboře Jupiter potrpí. Z jeho pohledu si všimnu, že na ní může oči nechat a snaží se jí sbalit. Něčemu se spolu smějí. Pak jí chytne za zápěstí a uakzuje směrem, kde jsou hotelové pokoje. Ona vrtí hlavou. On jí očividně začně přemlouvat a už jí táhne tím směrem. Selene se brání, ale proti té hoře svalů nemá moc šanci.
,,Hej, Ethane? Selene má problém,'' řeknu mu. Ten spadne ze židle a válí se po zemi. Aha, asi přebral. Vydám se směrem k ní.
,,Nemá zájem, tak jí nech být,'' pohrozím mu.
,,Ale, ale a ty seš kdo? Malej goth? Odpráskni!'' Chytnu ho za předloktí a povolám část svých sil.
,,Nechtěj, abych ti ukázal, co umím, teď jí pustíš a dáš jí pokoj..'' Značně se okolo nás ochladí a ztemní. On poplašeně pustí její ruku a utíká pryč. Hrdina.
,,Nico..díky...on mě otravovat už co si odešel, pořád do mě něco chtěl nalít...děkuju moc,'' Selene se může přetrhnout, samou vděčností. Očividně do ní přeci jen něco málo nalil, protože se trochu zapotácí.
,,To je dobrý..snad už se nevrátí...hm nechceš si zatancovat?'' Zeptám se.
,,A neutečeš mi zase?''
,,Ne, tentokrát už radši ne, vidím, jak to pak dopadá,'' tomu se oba zasmějeme.
Zrovna začnou hrát něc pomalejšího, takže se začneme ploužit do rytmu. Očividně toho Selene vypila víc, protože se trochu motá, takže jí podepřu a ona si položí hlavu na moje rameno. Jde z ní příjemné teplo a hezky voní. Připomíná mi to léto, přesně takhle totiž voní prosluněné léto s jahodami v Táboře polokrevných.
,,Děje se něco Nico?'' zeptá se mě a hledí na mě nechápavě. Připomene mi to te sen, kdy jsem ji políbil, přesně takhle se na mě dívala. Nevím, jestli za následující události mohla přemíra alkoholu v mojí krvi nebo něco jiného, ale v tu chvíli jsem se neovládl a prostě jsem ji políbil.

7 - Selene

27. dubna 2017 v 21:30 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Tennessee - nikdy nevíš, kdy se tam vrátíš. A ačkoliv m potěšila myšlenka, že opět uvidím svůj stát, rozesmutnilo mě, že už tam nebude mamka. S Nicem jsme se shodli, že půjeme přes Pennsylvanii, Ohio a Kentucky. Žádné cestování stíny, pokud to nebude nutné. Má okolo sebe pak vždycky takovou temnou auru. Rozloučili jsme se s Hazel a ostatními a vydali se na cestu. Ethan vzrušeně poskakovat a žvýkal plechovku, už se těšil, až nakope pár nestvůr. Ale pravděpodobně při první příležitosti zase zaleze do keře, jako posledně. Na výpravách je nový, takže si ještě neprošel mnoha boji.
První noc jsme se utábořili v lese. Pro tyto účely jsme si našli nějakou jeskyni. Poblíž byli nymfy, takže nám to přišlo jako příhodné místo. Okamžitě začaly flirtovat s Ethanem, takže jsme ho nechali, ať si taky užije. Další den jsme opět vyrazili na cestu. Dorazili jsme do místního města a rozhodli se, že pojedeme kousek vlakem. Byl to rychlejší, než přecházet celé státy pěšky. Takže Pennsylvánii jsme si užili v pohodlí vlaku. Aby nám byla zpříjemněna cesta, měli ze malou televizi, na které promítali filmy a pohádky z nabídky. Po chvilce hledání jsem zvolila Hercula od Disneyho. Poněku ironické, ale ono to úplně svádělo. A na nový film s Tristanem McLeanem jsem se chtěla podívat jen s holkama, protože Ethan by pořád remcal.
V první chvíli, co se v pohádce objevil Hádes jsem vyprskla smíchy. Nico našpulil pusu a zdál se trochu uražený.
Vrátil mi o asi o minutu déle, kdy přes obrazovku přecupital příšerný bůh s věncem na hlavě jako socha svobody. To byl zase můj táta. Řekl, že ta arogantní vizáž docela sedí. Nevyvracela jsem mu to, měl pravdu. Tak jsem se ho zeptala, jestli jeho táta má zhasínací paruku z modrých plamenů. Chvíli se chtěl tvářit zaraženě, protože posmívat se božskému otci není jen tak, ale pak to vzdal a té představě se se mnou zasmál.
,,Ne, opravdu nemá. A šedivej taky není.''
,,Já tátu jako boha neviděla, jen v podobě člověka a to ještě zběžně, bez možnosti si popovídat, protože jsem většinu času trávila s Rachel.'' Vzpomenu si na Rachel a Jenny, dvě nejlepší kamarádky, které jsem nechala v táboře. Jenny je dcera Afrodíty a s klukama to opravdu umí. Při vzpomínce na ní si uvědomím, že její sestra Drew přebrala Nicovi Willa, takže o ní radši nemluvím.
,,Víš, že si s tvým tátou vůbec nejsi podobná?''
,,No, ty se svým taky ne, pokud bereš tuhle disneyovskou podobu.'' Ethan v pozadí pohoršeně mlaská nad ztvárněním Cheiróna, vždyť je to kentaur a ne satyr a okusuje zavazadlový prostor.
Při scénách Hercula a Megary se cítím trochu nesvá, obzvlášť proto, že vedle mě sedí Nico. Když Meg zpívá o tom, že nepřizná své city, podívám se na něj, ale tváří se naprosto neprostupně a nic není poznat. Na co asi myslí?
Cesta nám ubíhá a film se chýlí ke konci. Hercules zachrání Meg a políbí se, klasický happy end. Ethan brblá o tom, že by se ta pohádka měla předělat, aby odpovídala skutečnosti a Nico neříká nic.
,,Chcete další film? Ještě nám zbývá hodina,'' zeptám se kluků.
Ethan odvětí že ne, že se radši vyspí, protože ho ty nymfy utahaly a ať ho pak prý vzbudíme. Nepřítomně se přistihnu, že si pobrukuju I won't say I'm in love z filmu.
,,Promiń, je to chytlavý.''
,,V pohodě....asi i nějaký film vyberu...'' Po chvíli přehrabování se v databázi si Nico zvolí nějaký starý film, který se jmenuje Moucha. Je to horor z konce padesátých let. Sice to není Nicova doba, ale očividně je mu to něčím blízké. Shlédneme celý film, kdy konec je asi nejhorší. Moucha s lidskou hlavou - viděla jsem toho už hodně, ale tohle je moc i na mě.
,,Teda Nico...takovéhle filmy se ti líbí?''
,,Ani ne, ale zajímalo mě, co vycházelo za filmy v době, když jsem byl v hotelu Lotus.''
,,Aha...''
Chvíli oba mlčíme, když on se pak ozve.
,,Selene?''
,,Ano?''
,,Víš, že bohyně luny se jmenuje stejně, jako ty?''
,,Mmm...vím. Ale jméno mi vybíral prý otec, takže matka za to nenesla žádnou vinu. Navíc bohyni to prý lichotilo, požehnala mi i....takovou drobností.''
Než se stačí zeptat Nico, o co jde, vyruší nás průvodčí tím, že můžeme pokračovat i přes Ohio až do hlavního města. Příjde nám to divné, že nechce žádné peníze, tak se ho na to zeptáme. On se jen tajuplně usměje a posune si čepice na hlavě. Teprve až teď si všimneme toho, že má jen jedno oko. Jakoby se závoj mlhy rozplynul a on na soběrozerval oblečení, až na něm zbylo jen to jeho původní. Kyklop! Jak jsme mohli takhle zaspat! Ehtan zamečí a zmateně pobíhá po kupé. Nico už vytahuje svůj meč ze styxské oceli a vrhá se na nestvůru. Já mezitím nasazuji šíp do tětivy. Kyklop Nica odrazí a ten spadne na zem. Meč zařinčí u mých nohou. Mezitím Ethan vytáhne píšťalu a začne hrát nějakou příšernou melodii, kvůli níž si musí kyklop zacpat uši. Využiju šance, stejně jako Nico. Jeho meč protne kyklopa ve stejnou chvíli, jako můj šíp a ten se vypaří do hlubin Tartaru.
,,Achjo, museji se nás snažit pořád a všude zabít? Asi bysme měli vystoupit.''
Na tom se shodneme všichni a hned příští zastávku vystupujeme v nám neznámém městě. Máme jen svá zavazadla, zbraně a jeden druhého. A absolutně netušíme, kde jsme. Ale nevdzáváme se naděje.

Sh.& Sh. 15- Dítě

23. dubna 2017 v 19:17 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Konečně po dlouhé době pokračování. Tam-ta-da-da-dá! Ať zazní fanfára, Shino bude fotřík!


Po svatbě všechno plynulo hrozně rychle. Odešla jsem na mateřskou. Přestěhovali jsme se se Shinem do menšího bytu v jejich klanovém sídle. Shikara si vzala Kankura, Naruto s Hinatou oznámili, že čekají první dítě. Začalo mi růst břicho. Tak jsme to oznámili i my se Shinem. Ovšem jen tak jako vedlejší, abychom nepřitahovali zbytečnou pozornost. Nechtěli jsme, aby někdo štoural moc v tom, kdy že se to stalo. Ovšem nějakým chytrolínům, jako například Shikamaru, nic neušlo.
,,Hele, Shin...když jste se Shinem měli svatbu před třema měsícema, jak je možné, že už ti roste břicho?'' Naštěstí jeho úvahy umlčela Temari jednou ranou do ramene. Očividně mu tím chtěla jemně naznačit, kdyže si oni dva taky konečně pořídí to svoje. Asi ti vzal k srdci, protože do dvou měsíců jí požádal o ruku.
Čas plynul a plynul a ze mě se pomalu, ale jistě stával airbag. A termín se blížil. Pořád jsme to očekávali a pořád nic. A pak to přišlo.
Zrovna jsme se Shinem byli na zahradě a čekali na ostatní. Naruto a Hinata, kteří už byli svoji delší dobu, nás předběhli o pár dní a nesli nám ukázat malého Boruta, nový přírůstek do rodiny Uzumaki. K tomu se tam také sešli Ino a Sai, kteří už také očekávali každým dnem, Temari a Shikamaru s malým nebo malou Narou na cestě, Chouji a Karui taktéž a Shikara s Kankurem. Všichni byli těhotní. Dokonce přišla i TenTen se svými už odrostlými dětmi. Měla je holt dříve, než my, ale tatinka se nedočkaly. Celkově panovala příjemná atmosféra přicházeli další a další hosté. Až to na mě přišlo.
,,Umm..Shino?''
,,Ano, lásko?''
,,Asi...mi praskla voda.'' V tu chvíli jsem nevěděla, co bude dělat dřív. Shino okamžitě zahodil hrnek s čajem, přestal se chvíli věnovat malé Mirai, kdo by kdy řekl, že mu to tak půjde s dětmi, a začal panikařit. Vše za něj vyřešila Kurenai.
,,Shino, pohlídej mi prosím Mirai a až se trochu zklidníš, doraž za námi do porodnice. Já zatím odvedu Shin.'' Jednoduché jako facka, ale vysvětlete to chlapovi. Dříve klidný Shino začal spontánně jančit, až ho musel Kiba a Lee zpacifikovat s tím, že ho nadopují práškama a pak, kdyby nemohl chodit, ho dopraví. Kurenai mě pak dopraví do porodnice. Během cesty se mi začnou ozývat porodní bolesti.
V nemocnici se všechno seběhne hrozně rychle. Položí mě na lůžk oa dovezou na sál. Seženou Shizune a porod může začít. Pamtuji si jen pronikavou bolest a Shizunin křik.
,,Tlač! Tlač, už vidim hlavičku!'' Spolknu svoje nadávky a i to, ať si to zkusí sama, že zas takovej odvar to není, ale pak ucítím, že to všechno povolí a dítě je na světě. Shizune ho opláchne a ozve se novorozenecký křik.
,,Gratuluju, je to holčička.''
,,Bude se jmenovat Hime.''

Půl hodiny po porodu dorazí Shino, zklamaný, že to prošvihl. Už je poněkud lepší, ale místy ho musí Kiba přidržovat. Předám mu naší dceru a jeho reakce mě překvapí, jako ještě nikdy nic jiného.
,,Tak to je naše malá princezna...ahoj..'' Ještě nikdy jsme ho takového neviděli. Nikdo. Dokonce se i usmíval, což s Kibou málem seklo. Celá sešlost se postupně schází v porodnici s narychlo koupenými dárky a gratuluje nám.
K večeru mi oznámí, že díky Shizuniním a Sakuřiným schopnostem ninjy medika mě pustí hned, jak se na to budu cítit. Takže druhý den ráno už se Shinem neseme naší novorozenou dceru domů. Tuším, že tohle bude začátek něčeho velkého a krásného. Sevřu Shinovu ruku a on mě políbí na tvář.
,,Miluju tě, Shin-san.''

6 - Nico

23. dubna 2017 v 17:57 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Po rozhovoru se Selene se mi ulevilo. Když už jsme si oba popřáli dobrou noc a já slyšel její pravidelné oddechování, pomalu jsem začal taky usínat. Ale ze spánku mě vytrhla Hazel, která zrovna přišla. Pak se mi konečně podařilo usnout. A jako obvykle sny nebyly to, co bych si zrovna představoval.
Wll mě vytahuje z vozu, chvíli poté, co jsme přistáli na zemi. Omdlívám, zrovna jsem cestoval stíny. K Táboru polokrevných se blíží obří Neronův kolos a všichni okolo s ním bojují. Sleduju vše jako třetí osoba. Vůbec to nechápu, z toho boje si moc nepamatuji, jen útržky. Hlavně proto, že jsem po cestování stíny omdlel. Will ostatním oznámí, že mi jde dát limču a táhne mě pryč. Všude okolo zuří bitva.
,,Wille! Potřebujeme tu lučištníka! A ošetření!'' ,zavolá jedna z tábornic od Déméter naším směrem. Moje tehdejší já je už v bezvědomí. Will se podívá na mě a zakleje. Neví co dřív. V tu chvíli okolo něj proběhne Selene. Nemůžu tomu uvěřit, její mladší verze. Vlasy má kratší, spletené do copu a zuřivě po kolosu pálí jeden výbušný šíp za druhým. Vzpomenu si matně na to, že vždycky, když jsem šel okolo Héfaistova srubu a ona tam zrovna byla, tak se dohodovali o tom, jak zlepšit efektivitu těchto šípů. Ale na kolos nemají pramalý účinek. Všimne si toho i Will.
,,Selene! Pomoz mi prosím!'' Zanechá střílení a běží za námi.
,,Co se stalo?''
,,Cestoval stíny. Odnes ho k nám do srubu a dej mu něco sladkého. Do hodiny by se měl probrat. Bude možná trochu blouznit. A obvaž mu prosím ty rány na rukou!''
Pak Will odběhne pomáhat jinam. Selene mě převezme a dotáhne do srubu. Vůbec si nepamatuji, že by se to stalo, myslel jsem si, že tam byl celou dobu se mnou Will. Pak to pochopím.
Zatímco mě Selene uloží na postel a obváže mi rány, vejdu do srubu a prohlížím si mě neznámou scénu. Nechápu, kdo a proč mi ukazuje tuhle vzpomínku, ale asi bude falešná. To se přece nemohlo stát takhle. Když se mi Selene snaží vpravit do úst limonádu, zamumlám z mdlob Willovo jméno. Pak, když se jí to podaří, přikryje mě a chystá se vrátit do boje. Já ji ale chytím za ruku a vykřiknu.
,,Wille...zůstań se mnou..'' Selene si tedy váhavě přisedne a čeká, jestli budu ještě něco potřebovat. Je očividně z nastalé situace rozpačitá. Pak udělám něco, co si pamatuji naprosto jinak. Přitáhnu si jí blíž a políbím ji. U toho pořád opakuji Willovo jméno. Co? já ale myslel, že líbám Willa... Nejdřív se zdá vyjevená, ale pak se polibku podvolí. Sen se začne rozplývat....
Probudím se v táboře Jupiter. Vedle mě leží na dalších postelích Hazel a Selene. Obě spí. Selene se trošku vrtí na posteli a ze spánku mumlá něco, čemu nerozumím. Sakra, tak jak to teda tehdá bylo?
Po půl hodině zírání do tmy se rozhodnu, že to byl jen sen, ačkoliv hodně přesvědčivý. Líbal jsem přece tehdy Willa a Will by se ode mě neoddělil... S myšlenkou na Willa usínám, ale poslední, co před usnutím vidím je přeci jen trochu víc holka a zrzavější.

Druhý den ráno přišly Lovkyně. Dorazily během noci. Pozdravím se s Thalií a i navzdory tomu, že ostatní Lovkyně se na mojí přítomnost tváří poněkud kysele se dáme do probírání Artemidina zmizení. Naposledy ji prý viděly v Tennessee, kde lovily drákóna. Seznámily se tam s místím farmářem, takový bodrý chlapík s pár odrostlými dětmi, který dokázal prohlédnout mlhu a docela se divil, co mu to běhá po zahradě. Artemis se ujala toho, že mu všechno vysvětlí. Lovkyně počítaly, že to bude časově náročné, ale když se ani ráno nevrátila, šly pro ní. Tam z farmáře vypadlo, že normálně odešla poté, co mu vše vysvětlila. Ale pak už jí nikdo neviděl. Pak nám Thalie popřeje hodně štěstí s tím, že doufá, že ji najdeme. Původně jí chtěla najít ona s Lovem, ale po vyslyšení věštby usoudila, že není moudré stavět se proti osudu.
Pak si Thalie chce ještě promluvit se Selene, takže si jdu zatím sbalit a počkat na ní. Když dorazí do chaty, vezme si své zavazadlo a řekne mi, že je připravena jít. Seženeme Ethana a míříme do Tennessee, Seleniny alma mother.

5 - Selene

18. dubna 2017 v 21:36 | Soloween |  Povídky Percy Jackson (vícedílné)
Po dvou dnech jsme dorazili do Tábora Jupiter. Od oné noci jsme s Nicem už tolik soukromých rozhovorů nevedli, ale rozhodně to upevnilo morálku týmu a i Ethan se cítil mezi námi líp. Tráva okolo Nica už tolik nechřadla a nebyl okolo něj takový mrak smrti a zoufalství. Možná si dokonce začal zvykat na myšlenku kopaček od bráchy. Snažila jsem se ho pokaždé nějak rozveselit, takže hned to první ráno jsem udělala k snídani lívance, i když byly spíše takové primtivní. Jen doufám, že mu je nedělal Will.
V Táboře nás přivítal Jason a Nicova sestra Hazel. Zatímco Nico odešel s Jasonem někam opodál řešit situaci, já jsem šla s Hazel, protože mě přesvědčovala, že jsme po cestě určitě unavení a než to Nico vyřídí, tak si aspoň já můžu odpočinout. On mi to pak prý všechno poví. Pro kluky zcela nenápadné, ale já byla holka dost dlouho na to, abych poznala, co se za tím skrývalo. Ethan se mezitím vrhnul na to, aby zklikvidoval co nejvíce příborů v jídelně.
Když jsme s Hazel došli do její chaty, protože se rozhodla, že když cestuju s jejím bratrem, tak nás tam oba dočasně ubytuje, tak spustila.
,,Promiň, že jsem tě takhle odtáhla Selene...ale mám starosti o Nica. Co se s ním Will rozešel, tak je zase takový temný. Will byl jeho světlo...'' Chápala jsem jí. A stejně tak i to, že cestovat s někým od Apollóna pro něj musela být hrozná připomínka všeho s Willem. Zvlášť proto, že to byl můj oblíbený bratr a měli jsme tolik společného.
,,Zdá se takový...podrážděný při sebemenší zmínce o nějakém vztahu, ale s Willem se snáší dobře.''
,,Tak to ráda slyším...víš, on byl Will jeho první....A já právě nechtěla, aby ho to tolik zdrtilo.''
,,To chápu, první platonická láska za sebou určitě může zanechat hodně stop...říká se, že první pusu si pamatuješ napořád.''
,,Noo...víš...Selene, oni se jen nelíbali...'' Hazel se začervená. Spadne mi čelist. Věděla jsem, že preferuje chlapce, ale takhle otevřeně slyšet o jejich milostné části vztahu...to je celkem síla..
,,Aha...já...promiň, nenapadlo by mě...''
,,Aha..ty jsi ještě nikoho neměla viď? Promiň, snadno zapomenu...my už jsme se s Frankem zasnoubili a přijde ti pak všchno takové..jiné.''
,,Moc vám to přeju a doufám, že mě pozvete na svatbu.''
Chvíli se ještě s Hazel bavíme o všem možném a pak zajdeme do lázní, je o osvěžující a po té úmorné cestě vítané. Pak následuje večeře a nakonec si jdeme lehnout do chaty. Tam se k nám už připojí Nico. Když se převlíkáme do věcí na spaní, tak Hazel řekne, že se ještě jde před spaním projít a ať si v klidu probereme věci ohledně výpravy. Stejně si ale myslím, že spíš jde navštívit Franka. Usměju se na ní a zůstanu osamotě s Nikem. Ten spí jen v pyžamových kalhotech. Zavadím pohledem o jeho vypracovanou hruď. Hmm...škoda ho, ale rozhodně chápu, co na něm Will viděl. Sakra, jak to uvažuješ? Vždyť je na kluky...
,,Takže, Selene, Jason mi řekl, že jeho sestra Thalie i s Lovkyněmi dorazí zítra. Sdělí nám, kde naposledy viděly Artemis a pomohou nám rozluštit tu věštbu, co to jen půjde. Do té doby máme relativně volno.''
Odtrhnu pohled od jeho hrudníku a usměju se.
,,Jistě...a to jste řešili opravdu celý den?'' Nico se pobaveně pousměje.
,,Ne, ještě jsme byli v lázních a tak. Jason se mě ptal, jak se mám a tak, jak to zvládám...'' Odmlčel se. Jasná narážka na Willa a jejich vztah. Sakra brácho, musel si být k Nicovi takový? Proč si s ním chodil, když jsi ho teda nechal...
,,Aha, no my s Hazel byly taky v lázních. Škoda, že je nemáme v táboře polokrevných.''
,,Hmm....''
,,Nico?''
,,Jo?''
,,Nechceš si promluvit o něčem?'' Chvíli je potich a už to vypadá, že mi nic neřekne, ale pak se odhodlá.
,,Je to asi na dlouho.'' Dám nohy křížem a uvelebím se na posteli. Hazel stejně nevypadá, že by se hodlala vrátit ještě dnes v noci.
,,Já mám čas,'' připomenu mu s úsměvem.
,, Jde o Willa...po tom rozchodu jsem dělal, jakože jsem hrozně nad věcí a tak, ale nebyl jsem. Hodně mě to zasáhlo už kvůli těm všem...věcem, co jsme spolu prožili. Byl trošku starší a mně to imponovalo, že mám někoho, kdo mě vede z tý mojí temnoty na světlejší cestu a líbilo se mi, že on byl v tom vztahu ten dominantní. Ale on pak prostě zjistil, že kluci....že já nejsem to, co chtěl. Začal si s nějakou holkou od Afrodíty chvíli po tom, co mě odkopl. A asi mu to tak teď vyhovuje. A já ho chápu. Byl sem mladší a nevědel jsem, hledal jsem se a došlo mi, že asi úplně na kluky nebudu, ale z toho zklamání jsem to nijak nechtěl řešit.''
Vše se to z něj konečně vysype ven. Páni, nestačím zírat co všechno v něm bylo.
,,Hmm..Nico, s tímhle ti asi moc neporadím, spíš tě vyslechnu, protože s láskou nemám žádné zkušenosti. Ale rozhodně vím, že ten pravý nebo ta pravá, jak už chceš, na nás někde čeká a až ho potkáme, tak to poznáme a bude to se vším všudy. Asi ti zním, jako nějaká romantička, ale věřím v to, že opravdová láska existuje a je to rozhodně ta největší síla. Vyléčí i tvojí temnotu.'' Vše doplním povzbuzujícím úsměvem.
,,Děkuju Selene. Momentálně mi ze všech asi nejvíc pomáháš ty se s tím rozchodem vyrovnat. Myslíš, že ten další vztah přebije všechno to, co se s Willem...stalo?''
,,Určitě jo, stačí si počkat.''
,,To je dobře...on byl totiž...můj první..teda sice jenom pasivně, ne aktivně, ale moc se mi to nelíbilo..tak doufám, že to podruhé bude lepší.''
Celé zrudnu.
,,Ja-jasně...'' Nicovi to dojde.
,,Promiň...nedošlo mi, že ty...si ještě ne..''
,,To je v pořádku. Nemusíš se mi omlouvat.''
,,Nebyl nikdo, s kým si chtěla? Promiń, jestli je to moc osobní.''
,,V pořádku, sám si mi řekl dost osobních věcí. Ne tak úplně, spíš nikdo nebyl ještě ten pravý a já si to chci šetřit...''
,,To chápu..''

Kam dál