Naruto play list

6. ledna 2018 v 23:21 | Soloween |  Moje kecy
Určitě se vám taky stává, teda aspoň v to doufám, že jste na youtube našli plno playlistů ve stylu Character theme song a tak, kdy lidi přiřazovali různý hity k postavám z Naruta ve snaze vystihnout jejich povahu. Byla jsem zvědavá, jak moc se trefili, ale upřímně jsem s těma playlistama moc spokojená nebyla. Někdy to vůbec nesedělo, ale občas se našel případ, kdy až moc a to jsem se válela smíchy. No, tak či tak mě napadlo udělat si taky takovej svůj menší playlist, ale jen slovně, snad to někoho pobaví. Pokud písničku neznáte a zajímá vás, proč jsem jí zvolila, vždycky si jí přece můžete dohledat. :D


Naruto Uzumaki: Centuries (Fall out Boy)
Sasuke Uchiha: Warrior (Beth Crowley)
Sakura Haruno: Cherry bomb (Kylie Minogue)
Kakashi Hatake: Battle scars (Lupe Fiasco ft. Guy Sebastian)
Hinata Hyuuga: Heart by heart (Demi Lovato)
Kiba Inuzuka: Who let the dogs out ( Baha men)
Shino Aburame: Somewhere I belong (Linkin Park)
Kurenai Yuuhi: Stand my ground (Within Temptation)
Shikamaru Nara: Lazy song (Bruno Mars)
Ino Yamanaka: The way I are (Timbaland, DOE, Keri Hilson)
Choji Akimichi: You're my chocolate (Savages)
Asuma Sarutobi: Lovers (Shigeru Umebayashi)
Neji Hyuuga: Special death (Mirah)
TenTen: Somehere over the rainbow (Israel IZ) - kvůli Nejimu, pořád věřím tomu, že ona ho milovala :33
Lee Rock: Kung-fu fighting (Carl Douglas)
Maito Gai: Pretty fly for a white guy (The Offspring)
Gaara : Demons (Imagine Dragons)
Temari: Only you (The Platters) - já vím, slečna drsňačka, ale jak jde o Shikamara, zrudne a je hotová :D
Kankuro: Puppet Master (Metallica)
Baki: Everybody wants something from me (The Pretty Reckless)
Tobi/Obito Uchiha: Wicked game (James Vincent McMorrow)
Deidara: Boombastic (Shaggy) - :D :D :D
Kisame Hoshikagi: Blue (Eiffel 65)
Itachi Uchiha: Down (Jason Walker)
Sasori: Puppet (Thousand foot krutch)
Zetsu: Earth song (Michael Jackson)
Orochimaru: Forever young (Alphaville)
Konan: Paper Moon (Linkin Park)
Pein: For your entertainment (Adam Lambert)
Nagato: I don't care (Apocalyptica)
Tsunade: My humps (Black Eyed Peas)
Jiraiya: Ding dong song (Gunther)

Určitě je ještě plno postav, ke kterým by něco perfektně sedělo, ale já měla při psaní prázdno už :D takže klidně svoje nápady přidejte do komentářů, ráda se zasměju. :D
 

Konoha High School - Shin 2

5. ledna 2018 v 23:24 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Středa se zpočátku odehrávala klasicky, ráno zazvonil budík. Rutina, obléct se a do školy.Akorát jsem se snažila vypadat trošku líp, než obvykle. Chtěla jsem trošku upotat pozornost. Dneska mám konečně zase noviny a potom jsme se se Shinem domluvili opět na kreslení. Na chodbě opět jako vždycky odchytím Shikaru a jdeme spolu do třídy. Podá mi kelímek s ještě horkou čokoládou a ona do sebe láduje svoje první ranní kafe. Je fajn mít kamarádku, která ví, co máte ráda.
Když dojdeme do třídy, usadíme se vytahujeme domácí úkol z angličtiny. Měli jsme si vybrat jakéhokoliv anglicky píšícího spisovatele, který se nám nejvíce líbí a prezentovat ho před třídou. Vytáhnu si svůj vlastní výtisk knihy od Harper Lee a podívám se na Shikary úlovek. Na lavici před ní leží Odbarvená píča od Bukowskiho. Sotva zamaskuju výbuch smíchu. Shikara se potutelně usmívá. Je mi jasné, kdo jí tu knížku půjčil, podívám se za ní na Kankurovu lavici, očekávajíc něco podobného, ale najdu pouze knihu plnou vánočních pohádek, která má na titulní straně ilustraci Rudolfa. Tak tohle bude super hodina.
Když přijdou všichni do třídy a usadí se, Kakashi-sensei, který vyučuje angličtinu, je zde mimořádně včas a bez výmluvy. Rozhlédne se po třídě a zeptá se, jestli mají všichni své referáty. Přihlásí se akorát Naruto, který zapomněl. Pak nám oznámí, že si bude náhodně vyvolávat, ale stejně budeme všichni. Dnes vezme tři lidi, jednoho ze začátku abecedy, druhého z konce a třetího ze středu. Pokračovat bude prý zítra.
Jako prvního vyvolá od konce, konkrétně Gaaru. Ten má knihu Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Mám takový pocit, že si s Kankurem dali soutěž o to, kdo vykope něco trapnějšího. Ovšem, Gaara zvítězil. To, s jakou vášní a nadšením prezentoval knížku, kterou očividně neměl rád bylo k popukání, hlavně, když se ho Kakashi-sensei zeptal na jeho pocity z knihy. To mu Gaara sdělil, že nejvíce se mu líbila ta sexovací část. Kakashi-sensei si něco zapsal k sobě a poslal ho si sednout. Pak vyvolal člověka ze středu, což byla Sakura. Ta měla nějaký romantický román o mladé ženě, která cestovala časem do minulosti a hledá lásku, má to hrozně moc komplikací, dílů a hlavně je to cihla, že to kdybyste po někom hodili, tak ho zabijete. Kakashi-sensei jí v půlce utne, poděkuje jí za vyčerpávající přednášku a pošle jí sedět s nejlepší možnou známkou. Na dojmy z knihy se jí ani neptal. Nikdo to nechtěl vědět. A jako posledního vyvolá Shina. Ten přijde před tabuli s tenkou knihou, o které vím, že se mu líbí. Den předtím jsme se o ní totiž bavili, oba dva máme rádi podobný styl spisovatelů a tahle byla jedna z našich nejoblíbenějších. Byly to Jatka č. 5 od Kurta Vonneguta. Shino o ní dokázal mluvit hodně zajímavě, dokonce to nedopadlo jako loni, když jsme jí probírali v literatuře jako povinnou a Naruto si jí vybral s tím, že má málo stránek a pak prezentaci úplně zkonil. Nepochopil myšlenky a celé to udělal jako grotesku. Ovšem málokdo ze třídy si to o Shinově výstupu myslí také. Jediný, kdo ho poslouchá, je Temari a její parta hipíků, Shikamaru, Shikara a kluci za námi a Choji. Zbytek nevnímá nebo spí a nebo jako Hinata se rýpe ve svém nejnovějším iPhonu. Občas se divím, jak Neji a Hinata mohou být příbuzní. Zatímco Hinata skvěle reprezentuje svojí milionářskou rodinu, tak Neji věší plakáty, nejí maso a sám si šije oblečení. Až po rozhovoru s Hinatou jsem ale pochopila, že Neji to má něco jako vzpouru, protože jeho strýc po něm chce, aby nosil obleky, choval se na úrovni a když už se nenechá ostříhat, tak ať si ty vlasy alespoň sváže.
Tak či tak Shinův referát dopadl velmi dobře, všichni mu zatleskali a dostal stejnou známku jako Sakura, ale tentokrát ne z důvodu, aby už konečně byl umlčen.
Po této hodině následuje ještě pár dalších a pak jdeme se Shikarou na oběd. Kankuro a Gaara mají ještě tělocvik, jako všichni kluci, takže jdeme samy a můžeme si aspoň promluvit s ostatníma holkama. Kromě Karin, ta se naparuje o stůl dál. Hinata nás hned všechny pozve na večírek, který pořádá její otec u nich v sídle. Je to prý čistě společenská událost, takže to vyžaduje se podle toho obléknout, ale prý by nás všechny moc ráda měla u sebe a nešla tam sama s ostatníma snobama. Ona totiž Hinata narozdíl od svého otce byla úplně normální a v megalomanství si nelibovala. Jasně, nosila mnohem dražší věci od návrhářů, její iPhone byl o tři třídy výš, než ten můj (aneb otlučená šestka v rosegold provedení, dárek k Vánocům) ,ale nelibovala si v tom, prostě co jí otec koupil, to si vzala, poděkovala a šoupala nohama. Taky byla superkrásná, hlavně ty její nekonečně dlouhé černé vlasy, které si barvila s nádechem do modra, aby měla alespon maličkou vzpouru.
Sakura zvedla svůj mobil v chlupatém růžovém krytu a podívala se do kalendáře. Nic neměla, takže souhlasila. Postupně to po ní udělaly všechny dívky, takže se nám naskytla přehlídka toho, co o kom jeho kryt vypovídá.
Hinata se zaradovala, že jí v tom nenecháme, ještě nám oznámila přesný čas a také to, že Neji bude zvát kluky, protože chce strýčka opět jen naštvat. Shikaře tímto odpadla otázka, zda má zvát i Kankura a radši už vymýšlela, do čeho ho oblékne, aby vypadal slušně.
Po obědě ještě jdeme na hudebku, ve které nejvíce ze všech válí právě Hinata s Temari. TenTen je spíše sportovní typ, Sakura přes přírodní vědy, já přes kreslení, Shikara chemikářka a Ino...no..Ino je Ino. Umí dobře vařit a péct, takže vyniká v domácích pracích. A všimla jsem si, že dost často šourá okolo výtvarné třídy.
Hinata s Temari se ujmou mikrofonů a přdvedou nám úžasné duo Don't go breaking my heart, až je z toho Orochimaru-sensei úplně unešený a má skoro na krajíčku. My ostatní je doprovázíme na různé nástroje. Dokonce jim navrhne, že by mohly zazpívat na vánočním vystoupení.
Po hudebce se všichni odebírají do svých mnoha četných kroužků. Já si vezmu blok, tužku a přesouvám se za svůj počítač, abych mohla napat nový článek do školních novin. Tentokrát dostanu za téma skutečné problémy školní jídelny. Jak já tyhle témata nesnáším, ale během pár minut se mi podaří sepsat krátký fejeton o školní jídelně, který snad opět pobaví a nikoho neurazí. Kakashi-sensei, který vede noviny má moje fejetony rád, ačkoliv vždycky chce původně úvahu nebo článek, nakonec se spokojí s tím, co napíšu a ještě se mu to líbí.
Během psaní občas zvednu oči k protější učebně a skrze okna vidím, jak sedí biologikáři a zakreslují si nějaké brouky do sešitů. Zatímco Kiba to má opravdu odfláknuté a brouka vyřešil stylem kolečko, nožičky a hlavička, tak Shino si dává opravdu záležet. Zahledím se na to, jak kreslí, takže si ani nevšimnu, že Kiba zpozoruje, kterým směrem se můj pohled ubírá. Zjistím to až ve chvíli, kdy drkne do Shina, něco mu řekne a ukáže mým směrem. V tu chvíli mám napilno, abych narychlo předstírala, že si celou dobu čtu rychle něco chytnu a dělám, jakože zvedám oči až teď. Kiba vyprskne smíchy a i Shino se pousměje. Až ve chvíli, když se podívám, co držím mi dojde, čemu se smějí. Mám nějaký leták s legem, který se válel na stole, zřejmě ho tu zapomněl někdo z učitelů, kdo má děti a ještě ke všemu jsem leták držela vzhůru nohama. Radši jsem zabodla oči do stolu a po zbytek hodiny se snažila ovládnout, abych se už znovu nepodívala.
Když mi skončí noviny, hrabu se velmi pomalu a snažím se pořád nedívat. Sehnu se pod stůl, abych zkontrolovala v tašce, jestli mám všechno. Zrovna přepočítávám tužky, když v tom uslyším.
,,Hej, Karui, je tu ještě Shin nebo už odešla...?'' jeho měkký hlas mě vytrhne z jakékoliv činnosti. Bezva, teď to bude vypadat, že se tu schovávám. Naštěstí Karui je přesně ten typ kamarádky, která vás nikdy nepotopí.
,,Jo, jasně, ještě něco hledá v tašce,'' řekla mu a já si oddychla, že ani tentokrát mě nehodila přes palubu. Ale vzápětí dodá něco, čím si u mě veškeré body smaže.
,,Asi obnovuje parfém na vaše rande,'' a s touhle větou odejde. Já tu káču snad zabiju tužkou! Vyrachotím se zpod stolu, vezmu tašku, desky a co nejklidněji a s výrazem, jakože o jejich rozhovoru netuším, přijdu k Shinovi a dokonce se mi podaří zahrát i trošku překvapený výraz, že ho tu vidím na mě čekat.
,,Ahoj, takže...učebna výtvarky?'' zeptám se ho rovnou, protože po úvodu, jaký mi poskytla Karui se snažím uvést co nejlépe.
,,Ahoj. No...nevím, jak dlouho nás tu škola nechá...nevadilo by ti zase jít tam, jako minule?'' Achjo, on je tak roztomilej, když něco říká...
,,Proč by mělo..''

Cestou do čajovny jsme se bavili o dnešku, jak mu to šlo při biologii a on mě zase kupodivu překvapil tím, že se zeptal, o čem momentálně píšu. Taky mi řekl, že rád čte články, které mají smysl, a že moje práce zachraňuje školní noviny. Sice jsem si to nemyslela, ale i tak jsem mu poděkovala. V čajovně potkáme Temari, jak sedí se svojí partou u vodní dýmky a o něčem zarytě diskutují. Zachytíme jen kousek rozhovoru, jsou do něj tak zabraní, že si nás ani nevšimnou.
,,...počkej, jak nakázal, že se má chovat líp...'' vůbec netuším, o čem se to baví a srdečně je mi to jedno. To, co chci ze všeho nejvíc je teď poblíž mě a to mi stačí.
Usadíme se a Shino vyndá papír z minula. Chystám se mu nabídnout tužky, ale on mě zaskočí tím, že si vytáhne svoje.
,,Nechtěl jsem tě nějak zatěžovat nošením věcí nebo utrácením materiálu na moje pokusy..'' vysvětlí mi.
,,Ale mně to nevadí Shino, já ti ráda pomůžu..'' pousměju se.
,,Jsi hodná, ale nevím, jak dlouho ještě budu potřebovat pomoct, takže jsem si radši koupil svoje,'' na to se nedá nic namítnout proto změníme téma, zatímco on zachycuje mojí podobu na papír.

Po hodině a půl si konečně aspoň trošku postěžuje.
,,Nejde mi to. Je to těžší, než jsem si myslel...'' nakloním se k němu, ale on papír stáhne tak, že na něj nevidím.
,,No...poradila bych ti, kdybys mi to ukázal,'' odpovím mu pobaveně.
,,Nehci tě nijak urazit nebo tak..''
,,Neurazíš...um..jdeš na ten večírek u Hyuugů v pátek?'' vypadne ze mě.
,,Asi jo, Neji nás zval..proč, ty jdeš taky?''
,,Možná se tam objevím..'' snažím se být záhadná.
,,Byl bych rád, kdybys šla. Aspoň bych si měl s kým povídat,'' po tváři se mi rozleje blažený úsměv.
,,A co Kiba a ostatní kluci?''
,,Kiba je fajn, ale další rozhovor o tom, co dělá Tlapička v útulku a jak se má Bambulka bych už asi nedal..''
Vyprsknu smíchy. Doufám, že ta jména vybíral někdo jiný, než on.
Ješě nějakou dobu Shino kreslí, mlčky dělá jeden tah za druhým po papíře, než je se svým dílem zcela spokojen. Nebo alespoň mu přijde dostačující.
,,Lepší už to asi nebude...'' řekne mi smířlivě a posune ke mně kresbu, která mi naprosto vyrazí dech.
On nenakreslil obyčejný portrét jako já, ale něco jako momentku mně, jak se směju. Je to tak realistická kresba a zároveň má rysy skicy a určitou...snovost v sobě. Jako kdyby si někdo vylil srdce na papír. Ohromeně se na něj podívám.
,,To je...dokonalý...''

Konoha High School - Girls

6. listopadu 2017 v 13:56 | Soloween |  Obrázky
Připravila jsem si menší přehlídku holek z nové série KHS, kde budou zobrazovány trošku jinak, než jsme zvyklí z anime. Dopředu říkám, na některých obrázcích bude mít Sakura vlasy růžové, někdy blond. Jee to kvůli zápletce v povídce, kterou se dozvíte časem. :)
Hinata - školní verze
Hinata zimní verze
Ino školní verze
Ino zimní verze
Sakura školní verze
Sakura zimní verze
Shikara školní verze
Shikara zimní verze
Shin školní verze
Shin zimní verze
Temari školn íverze
Temari zimní verze
TenTen školní verze
TenTen zimní verze
 


S.A.- Piknik

5. listopadu 2017 v 17:07 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Naplánované jsem to sice měl hezky, ale to by v tom něco nebylo, aby to vyšlo přesně tak, jak jsem chtěl. Došli jsme do lesa a posadili se na deku a začali vybalovat jídlo a pití. Vzal jsem krabici s bentem a jen tak jí položil mezi to ostatní. Tvářil jsem se jakoby nic, ale popravdě jsem je obě velmi bedlivě pozoroval. Shin se podívala na Shikaru, ale její výraz byl nečitelný. Zato Shikara se tvářila, že se každou chvíli sesype.
Začali jsme jíst a povídali si o misích. A taky Shin měla brzo oslavit 16té narozeniny, tak jsem se jí na to zeptal. Bohužel to ale měla být čistě soukromá oslava a spíše než oslava jen posezení s rodinou, prý že to nikdy nijak moc neslaví. Hlavou mi tak projede, jestli bych jí neměl pořídit nějaký dárek. Když otevřu to bento, tak Shin se zatváří neurčitě, zatímco Shikara úplně zbledne. Co se to tu děje?
,,Páni Shino...to je moc hezký...od koho to máš?'' zeptá se Shikara a je z jejího hlasu znát nervozita.
,,Nevím, našel jsem to přede dveřmi...myslím si, že to byl ale spíš nějaký hloupý vtip. Od Kiby nebo tak podobně...'' řeknu jí a ona jen ztěžka polkne. Podle její reakce usoudím, že mám pravdu a že za tím je pravděpodobně ona nebo rovnou oni oba dva. Shin nic neříká, jen tak neurčitě kouká do země. Vlastně do konce pikniku už nic moc neřekne ani nesní. Shikara mi řekne jen to, že brát to bento mezi ostatní byla škoda, že určitě mělo být jen pro mě. Trochu mě to zklame, doufal jsem, že to nebude další jejich hloupý vtip. I když to bento vypadá vážně dobře a je na něm vše, co mám rád.
Jakmile piknik skončí a vracíme se do vesnice, Shin se nám oběma omluví, že už musí jít, jestli se nezlobíme. Shikara se jí pokusí zastavit, ale Shin jí něco pošeptá. Pak jí nechá jít. Když odejde, Shikara se posadí na nejbližší lavičku a tváří se, jako kdyby se stalo něco hodně vážného.
,,Um...můžu ti nějak pomoct?'' zeptám se jí, i když se bojím, co odpoví.
,,Já ti ani nevím...celý jsem to podělala, je to moje chyba. Myslela jsem, že to udělá pár lidem radost, ale místo toho jsem naštvala nejlepší kamarádku...''
,,A co jsi udělala?'' zeptám se.
,,Sebrala něco, co chtěla, aby zůstalo tajemstvím a veřejně to ventilovala té osobě, u které chtěla nejméně, aby to věděla...''
,,Aha...to asi není dobré...ale Shin je hodná, určitě ti to odpustí, když se jí omluvíš..''
,,To já vím, já se spíš jen bojím, jestli jsem ji nepřipravila o to jediné, co má nejradši...''
,,A to je co?''
,,Jistá osoba..''
,,Ona má přítele?''
,,Ne! On o tom neví a pravděpodobně pokud se bude pořád takhle stydět, tak nikdy ani nebude...ale vím, že to oba dva cítí stejně a nebaví mě se koukat na to, jak se oba dva trápí tím, že chtějí toho druhého a jediná překážka je ta, že by jeden musel první oslovit...'' významně se na mě podívá.
,,A-aha...a o koho jde..?'' zeptám se tušící její odpověď.
,,Ty seš fakt natvrdlej!! Copak sis nikdy nevšimnul, jak se na tebe dívá? Proč myslíš, že je vždycky v tvojí přítomnosti najednou tak zticha? A proč Kiba si pořád ze všeho dělá prdel? Snaží se, i když trošku blbým způsobem, aby jste se dali dohromady..''
,,Ale...ona může mlčet jen proto, že se jí třeba nechce mluvit nebo tak..'' nemůžu uvěřit tomu, že právě řekla to, co řekla. Myslel jsem si, že Shin se líbí Neji jako všem holkám z jejich generace, ale asi očividně ne.
,,Ty jsi fakt pako Shino...prosímtě, to sis toho nikdy nevšimnul? Vážně ani trošku?''
,,Ne...myslel jsem, že se jí líbí Neji, jako všem holkám od vás..''
,,Prosímtš, Neji je sice hezkej, ale do nedávna měl ego o velikosti celý Země Ohně. Navíc každej u nás ví, že pokukuje po TenTen a je to tam vzájemný...'' odfrkne si Shikara.
,,Dobře...ale co mám dělat?'' zeptám se Shikary.
,,To se mě vážně ptáš? Já nikdy holky nebalila..''
,,Ne, ale chodíš s Kankurem, nějak jste se dohromady dát museli..''
,,To sice jo, ale to vyplynulo samo, navíc on byl v tu chvíli ten iniciativní. Holka to od kluka tak nějak čeká, že jí povede..''
,,Dobře, tak já to teda zkusím...si s ní o tom promluvit. Ale já sám, bez tvojí a Kibovi pomoci a už do toho nebudete zasahovat. Žádný blbý vtipy ani pokusy. Ani benta!'' dodám nakonec.
,,Jo k tomu bentu...to byla její práce, jen ti to nechtěla dát...tak jsem tomu trošku pomohla..'' zasměje se nervozně Shikara.
Nevěřícně povytáhnu obočí.
,,Ale neříkej nic Shin prosím..nech to tak, jak to je....nechci, aby věděla, že jsme se takhle bavili...prostě...jí prosím někdy sám oslov, to bude nejlepší...'' přikývnu, jakože chápu. Pak je chvíli ticho.
,,Ty Shino..?'' zeptá se Shikara.
,,Ano?''
,,Je pravda, že jednou, když se jí rozsypaly hřebíky si jí okukoval ...ehm...zadek?'' celý zčervenám, když mi tenhl zážitek připomene.
,,Za to vlastně může Kiba..'' snažím se ospravedlnit, ale to už se Shikara směje.
,,Jo, Shin mi říkala, dokonce se prý bála, že by jí vykoukly kalhotky,'' směje se nahlas.
,,No..vykoukly..'' zčervenám ještě víc. Shikara už sotva ovládá záchvat smíchu.
Achjo, to to zase jednou dopadlo!

Konoha High School - Shin 1

5. listopadu 2017 v 16:39 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Píp, píp, píp, píp. Nenávidím budík! Nenávidím ranní vstávání! Pomyslela si Shin, když uslyšela zvuk, který ze srdce nesnášela. Zamáčkla budík a posadila se na posteli. Achjo, po ránu se jí nikdy nechce z teplé vyhřáté postele ven. Ale co, má to taky nějaký plus. Znamená to, že je pondělí a že jde do školy. Aby se rozumělo, Shin nebyla žádná šprtka, to ne. Ale vždycky jen ve škole měla možnost potkat Shina, venku ho moc nepotkávala. Málokdy se jí za celý víkend poštěstilo ho potkat mimo školu a když už, tak s ním vždycky byl někde i Kiba. Vstala z postele a přesunula se do koupelny. Má tak půl hodiny na to, aby ze sebe udělala člověka, najedla se a připravila se k odchodu do školy.
Po snídani si šla sbalit věci do batohu a vyrazila. Ještě těsně před odchodem se ale zastavila u zrcadla, aby zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Na sobě měla své oblíbené černé džíny, fialové tričko s lebkou z kamínků, černou koženou bundu a fialové conversky. Tedy vypadala normálně. Zastrčila si pramen z ofiny za ucho a mohla jít. Cestou do školy uvažovala o výtvarném kroužku. Už loni jí jejich učitel Iruka říkal, aby se k nim připojila, ale ona nevěděla, jestli se na to hodí, ačkoliv jí pořád přesvědčoval, že jsou její práce více, než dobré. Zeptala se Saie, který tam chodil už nějakou dobu a hlavně byl proslulý svou upřímností a tím, že i když to člověka mohlo urazit, vždy mu řekl pravdu. Kupodivu i jemu se její práce líbily, akorát u jednoho portrétu řekl, že Shikaře udělala malou hlavu, ale že to chápe, protože přes to její ego by se stejně na papír nevešla. To se ubránila, aby mu jednu vrazila.
Když došla do školy, u skříněk chytila Shikaru.
,,Hej..''
,,Hej, Shin, tak jakej byl víkend?''
,,Ale jo šlo to, hodně sem četla a kreslila. A co vy s Kankurem a ta vaše romantika?'' zeptala se Shin se šibalským pohledem.
,,Ale jo, byl sladkej. Řeknu ti, že jak u toho není Gaara, tak si nehraje na blbečka a je fakt roztomilej,'' odpoví jí Shikara.
,,To mě těší za tebe. A co brácha?''
,,O tom mi ani nemluv, ignorant jeden...'' Než jí stačila Shikara všechno vypovědět, došly do třídy na první hodinu. Zrovna měly chemii. Mávla Sakuře a Ino, které jí pozdrav oplatily. Sakura se dneska tvářila jinak, byla taková nepřítomná a zamyšlená. Jindy s Ino prokecaly celou hodinu nad novým číslem časopisu Vogue, ale dnes byly překvapivě tiše. Když do třídy přišla Kurenai-sensei, tak začala výuka. Shin si vyndala sešit a začala si psát, ale nějak nedokázala i přes veškerou snahu udržet pozornost. Pořád jí oči utíkaly do pravého rohu třídy. Měla štěstí, že Shikaře chemie šla a bavila jí, takže si mohla poznámky opsat od ní. Proto po deseti minutách marného boje upustila od snažení dávat pozor a zadívala se znovu tím směrem. Shino měl na sobě dnes tmavou mikinu, ale jako vždycky mu to strašně moc slušelo. Nechápala třeba vůbec, co holky viděly na frajírkovi, jako je Sasuke nebo nechápala, co Hinata vidí na Narutovi. Jasně, byl to fajn kamarád a tak, ale prostě chybělo mu to..něco. Neměl v sobě ani kousek vážnosti, ze všeho si dělal srandu a byl trochu jako dítě. Kdežto Shino, to byl jeho pravý opak. Někdo by o něm mohl říct, že je suchar a nudnej a tak, ale Shin se s ním už párkrát bavila a věděla, že to není vůbec pravda. Měl smysl pro humor, dokonce stejný jako ona. Dokázali se hodiny bavit o něčem naprosto vážně a všichni okolo jim to žrali a přitom se jen tajně bavili na jejich účet a nikdo jiný to nechápal. Kéž by tak jen v ní viděl už něco víc, než jen kamarádku. Achjo, čeká jí hodně dlouhý den a plno hodin prozíraných na jeho záda. Ještě že nebyla hloupá a dokázala si učivo snadno doplnit a naučit se ho, protože jinak by s tímhle přístupem už dávno propadla.
Po vyučování chytnu na chodbě Iruku-senseie.
,,Jé, ahoj Shin, tak co, rozhodla ses přeci jen chodit k nám do kroužku?''
,,Dobrý den, ano zrovna tam jdu..ale jsem nervozní, všichni tam chodí už nějakou dobu a já se přidala až v posledním ročníku...''
,,Nebuď nervozní, nejsi jediná. Máme ještě jednoho nováčka, takže vás dám asi pracovat spolu. Osvědčilo se mi, že když se snaží jeden druhého předehnat, tak mají pak lepší výsledky,''
,,Aha, tak tojo...'' pomalu ale jistě se blížíme ke dveřím třídy. Jelikož jdu s učitelem, tak nevadí, že jsem se opozdila, o to více mě však překvapí, co nás čeká uvnitř. Krom toho, že všude je neuvěřitelný nepořádek, tak školní umělci umí být dost hluční. Někteří skáčou po lavicích, jiní po sobě stříkají barvou a tak podobně. Iruka-sensei si povzdechne a snaží se uklidnit třídu.
,,Tak dobře, to stačí! Začneme. Dnes bych vám chtěl přivítat naše dva nové spolužáky. První, jak jste si všimli je tady Shin která přišla se mnou. A druhý...áá, tady jsi.'' Iruka-sensei se otočil k postavě postávající u dveří a mě okamžitě stoupl tel na stopětaosmdesát.
,,A přivítejte i svého spolužáka Shina Aburame, jelikož jsou oba noví a neví moc, jak to tu chodí, tak si hned na úvod dáme portrét. Vím, že někteří by radši pracovali s barvami, ale procvičování vám rozhodně neuškodí. Rozdejte si papíry a tužky...'' Zatímco Iruka-sensei vysvětloval, jak to bude, sedla jsem si do volné lavice a Shino následoval mého příkladu. Sai nám přinesl čtvrtky a tužky a vysvětlil nám, jaká tvrdost se na portrét hodí nejlépe. Rozhlédnu se okolo a všichni v lavicích si sednou tak, aby byli čelem k tomu druhému a vždy jeden z dvojice kreslí nejdříve a pak, podle toho, jestli se to stihne, se prohodí. No potěš, jelikož Shino posune papíry směrem ke mně a tím mi naznačí, abych začala.
,,Takže...co to, že si začal chodit?''
,,Na biologii je občas potřeba si něco zakreslit a nemám rád, když to vypadá nevzhledně...a ty?'' odpoví mi Shino na mou otázku.
,,Ani nevím, Iruka-sensei mě přemluvil, že prý kreslím dobře...'' řeknu mu, zatímco se snažím zachytit jeho rysy na papír.
Po celou dobu kreslení si povídáme, i kddyž z mojí strany je to takové dost nervozní. Ani to kreslení tomu nepomáhá, protože mám pořád pocit, že to dělám blbě. Když ke konci hodiny Iruka-sensei řekne, abychom ukázali pozujícímu, co jsme stvořili. Nervozně dodělám posledních pár tahů a ukážu Shinovi svojí práci.
,,Jsi vážně dobrá. Škoda jen, že jsme to dnes nestihli oba,'' řekne mi.
,,No...příště zase můžeš ty...hned v pondělí,'' odpovím mu.
,,To je docela dlouhá doba, doufal jsem, že se něco přiučím dneska, protože ve středu na biologii máme zakreslovat brouky...''
,,Umm..no, jestli chceš, můžu ti s tím pomoct, mimo školu. Jestli teda budeš mít čas..'' navrhnu mu.
,,To by bylo fajn. Které dny máš volné? Myslím totiž,že mně nebude stačit jedna hodina jako tobě, nemám takový talent,'' celá se začervenám.
,,Mám volno celý týden, jen ve středu mám noviny, ale to máš stejně ty biologii a zítra chvíli modelování, je to součást tohohle kroužku říkal Iruka-sensei...''
,,V tom případě máme modelování oba, ne?''
,,No..jen pokud chceš, není to povinné pro všechny...''
,,Zní docela zajímavě, takže zítra po modelování?''
,,Dobře, tak jo...'' usměju se na něj. To už mají skoro všichni okolo sbaleno, tak se do toho také dáme, aby se neřeklo, že jsme opozdilci.
Večer si voláme se Shikarou a já jí vylíčím vše, co se stalo na tom kroužku.
,,A sbalila si ho?''
,,Proboha ne, jak tě tohle napadlo?''
,,No vždyt někam jdete, takže je to rande, ne?''
,,Ne..nebo já nevím. Prostě spíš doučování. Doučování z kreslení.''
,,Teda holka, koukej něco udělat, za pár dní je ples, takže šup šup, ať tam máš s kým jít.''
,,Nojo, tobě se to řekne...''
Po ukončení hovoru ještě hodnou chvíli ležím a přemýšlím. Shikara má pravdu, prostě tomu musím trochu pomoct sama...

Úterý: Nah, nenávidím ranní budík! Ale představa toho, co mě dneska čeká ve škole je mnohem, mnohem tisíckrát milionkrát lepší, proto vyskakuji aktivně z postele vstříc škole!
Ve škole se snažím dohnat svou včerejší neaktivitu aktivním přístupem v hodině, ale byla jsem ráda, že jsem si vůbec zvládla psát poznámky. Seděly jsme zrovna se Shikarou ve třídě a povídaly si o jedné oblíbené kapele, když v tom přišel Shino a bylo hotovo. Na sobě měl černou mikinu (ona mu ta černá fakt děsně moc slušela), tmavé džíny, které mu vždycky dělaly tak boží zadek. A vrchol všeho bylo tričko, které mu vykukovalo zpod rozepnuté mikiny. Kdyby měl alespoň nějaký obyčejný, ale on měl tričko mojí nejoblíbenější kapely a vidět na něm Fall out Boy...no podívala jsem se na Shikaru, která jen zamaskovala potutelný úsměv a obdivně hvízdla. No, tak tohle bude dlouhej den, pokud spolu ještě máme po škole někam jít.
Skoro celou biologii jsem jen vydržela sedět a čučet na něj jako pecka. Občas do mě Shikara ze srandy drcla a zašeptala mi něco ve stylu utři si tu slinu nebo podobně. Hahaha, vtipná, fakt. Její šťouchance měly většinou rozpětí tak mezi pěti minutami, přesně ta, abych si stíhala opisovat poznámky z tabule a ještě koukat určitým směrem. V jednu chvíli jsem se natahovala do batohu pro flašku s pitím, ale to zrovna Shikara měla naplánovaný interval šťouchnutí. Jenže jelikož jsem neseděla vedle ní, a ona se do toho opřela plnou silou, tak přepadla na mě a obě dvě jsme spadly ze židle do uličky. To už ale Tsunade-sensei nevydržela a vybila si vztek na nás na obou.
,,A dost! Shikaro, Shin! Pošťuchujete se tam celou hodinu a teď ještě vyrušujete! Běžte obě okamžitě za dveře!'' A jak řekla, tak jsme taky udělaly. Do konce hodiny nás zpět nezavolala, ale aspoň jsme si tam dobře popovídaly.
Další hodiny nějak přeběhly a už jsem se těšila na modelování po škole. Sice mi nikdy nijak moc prostorová tvorba nešla, ale těšila mě myšlenka, že se se Shinem budeme oba dva rýpat ve stejné hlíně. A třeba bude zase práce ve dvojicích. Ale to mě Iruka-sensei doběhl, protože hned na zahájení jsme si měli udělat abstraktní plastiku vlastního návrhu. Mohli jsme na ní použít cokoliv a ty nejlepší práce chtěl vystavit. Vzhledem k tomu, že abstraktní umění mi moc nešlo a modelování o to míň, tak jsem si vzala kouli hlíny a smířlivě jí celou hodinu hnětla. Potom jsem ji nějak propíchala a některé kousky hlíny povytahala, ale věděla jsem, že hlínu zase na konci hodiny vrátím a nic z toho nebude. Ke konci vyučování nás Iruka-sensei obcházel a chválil práce. U té mojí se zastavil a řekl jen: ,, Ja vím, kreslení tě baví víc, viď?'' Smířlivě s úsměvem jsem přikývla a pokynul mi, abych hlínu vrátila zpět.
,,Ale to se podívejme! Takový začátečnícký zázrak tu máme!'' vykřikne nadšeně Iruka-sensei a všichni obracíme svou pozornost k Shinové plastice, která je...no prostě wow. Zohýbané pláty hlíny dozdobené už zaschlými a lazurovanými kusy, modrými střípky a podepřená kovem, ale rozhodně to není moc ani kýčovité. Je to prostě perfektní v každém kousku. Tedy dnešní vítěz je jasný.
Když si všichni doklidí, podívám se Shinovým směrem, který zrovna míří ke mně.
,,Ahoj Shin...máš tedy chvilku čas?''
,,Jojo jasně, jen...kam půjdeme? Škola už bude za chvíli zavírat a učebnu výtvarky tedy využít nemůžeme...'' pousměju se na něj.
,,Za rohem je tu jedna kavárna, nevadilo by ti to? Samozřejmě, na čaj bych tě pozval a tak...nenechal bych tě přeci platit, když po tobě ještě něco chci..''
,,Nevadí, půjdu ráda,'' odpovím mu a s úsměvem si sbalím desky s připravenými papíry.
Když dorazíme do kavárny, usadíme se u stolku trochu víc vzadu a objednáme si oba dva čaj. Vytáhnu jednu menší čtvrtku a tužku.
,,Takže...vzhledem k tomu, že si říkal, že zítra budete zakreslovat brouky, tak bych asi začala tím... protože portrét můžeme zvládnout kdykoliv potom, ale tohle mi přijde asi tak nějak důležitější...'' a začnu mu podávat zkrácený výklad o zobrazovacích metodách a tom, jak si kreslení zjednodušit a pořád dosahovat dobrých výsledků. Na závěr před něj položím čtvrtku, vedle vytisknutou fotografii vážky a půjčím mu svojí tužku.
,,Na náčrt je dobrá trošku tvrdší, protože půjde o dost titěrné kreslení, ale mám i měkčí, kdyby ti vyhovovaly více...''
,,Děkuji Shin...takovou pomoc jsem ani neočekával, rozhodně jsi toho pro mě udělala už teď dost..''
,,Něděkuj předčasně, na konci mě budeš nenávidět..'' Shino se pousměje.
,,To rozhodně nehrozí..'' při téhle větě se trošku začervenám a přemýšlím nad tím, jak to myslel.
Pak následuje hodinka a půl, kdy on překresluje vážku a já mu do toho občas zasahuji a něco mu k tomu ještě odávám ohledně stínování, že pro tuhle práci je lepší volit šrafuru a ukazuji mu, jak se to dělá. Jinak mu ale nemusím moc pomáhat, má docela talent a jde mu to.
,,Páni, vždyť ty jsi ani pomoc moc nepotřeboval. Nejenomže ti jde modelování, ale i kreslení,'' složím Shinovi kompliment.
,,Možná...ale cítím se takhle jistější...nevadilo by ti se vidět ještě párkrát po škole?'' potvrdím mu, že určitě ne. Kupodivu jsme kresbu stihli mnohem rychleji, než jsem čekala.
,,Myslela jsem, že ti to bude trvat o trochu déle, teď abych přemýšlela, co se zbylým časem...''
,,Můžu zkusit ten tvůj portrét?'' zeptá se mě Shino.
,,Určitě,'' podám mu další papír a snažím se sedět nehybně. Čekala jsem, že bude kreslit potichu, ale pořád se o něčem bavíme a chvílemi se nedá záchvatům smíchu ubránit. Povídáme si o hudbě a o knížkách i filmech. Netušila jsem, kolik toho máme společného, dokud jsme se nezačali takhle bavit. Když už se venku začalo pomalu stmívat, zeptala jsem se ho, jestli se nezlobí, ale že už budu muset. Shino odpověděl, že vůbec a zeptal se, jestli mě může doprovodit. Čtvrtku s portrétem ale schoval do batohu a řekl, že mi to ukáže, až to bude hotové. Pousměju se a jdeme směrem k našemu domu.
Když už jsme na místě, je mi skoro líto, že se musíme rozloučit, protože se pořád máme o čem bavit. Rozloučím se se Shinem a když už jsem skoro u dveří, překvapí mě jeho:
,,Shin, počkej ještě!'' ohlédnu se a všimnu si, že mi podává sešit z biologie.
,,Nevím, jak se ti mám odvděčit tak...když sis to dneska nemohla zapsat...'' vzpomenu si na zážitek, kdy mě Shikara shodila ze židle a musím se tomu zasmát.
,,Tak moc děkuju, slibuju, že příště už se po podlaze válet nebudu..'' tomu se on zasměje.
,,Nebyla to tvoje chyba, viděl jsem, jak na tebe Shikara spadla'' odpoví mi.
,,Ona se spíš jen ujišťovala, jestli dávám pozor a píšu si..''
,,Ty? Premiantka a nedávat pozor?'' zeptá se překvapeně.
,,No...občas se najde něco, co rozptýlí mojí pozornost, řeknu mu na odchodu.
,,Nebo spíš někdo..'' dodám ještě, než za sebou zaklapnu dveře. Ach bože, hlavně ať si to přebere správně!

Konoha High School - Představení ročníku

6. října 2017 v 23:39 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Na Konožské střední škole byl maturitní ples na spadnutí. Chyběly už jen necelé dva týdny a přípravy vrcholily. Výzdoba sálu, kapela, ale také dívky řešily make-up a šaty a hlavně to, s kým půjdou. Všechny doposud kamarádské vztahy mezi dívkami a chlapci byly poněkud rozpačité, protože mnohdy to byly více, než z jedné strany něco víc a teď se čekalo, zda se vše konečně přehoupne. Někteří měli štěstí, že se svým protějškem dobře vycházeli a pozvat ho na ples nebyl trapas a vlastně to šlo docela lehce. Jiní už přítele nebo přítelkyni měli a tak nic nemuseli řešit. A poslední skupina byli ti, kteří se jen tiše oťukávali či se zbožnými pohledy míjeli na chodbách školy.
A zde přichází moment, kdy je dobré představit naši třídu maturantů. Inu, někdo si seděl na společenské pyramidě lépe, než jiní. Ti další tiše přežívali a někeří byli vyloženě outsideři.

Mezi oblíbenější studenty patřil Sasuke Uchiha a od něj dnes začneme. Sasuke byl hezký, oblíbený u dívek, ale žádná ho moc nikdy nezajímala. Bylo na škole jen pár těch, které mu odolaly, ale ani ty ho nepřitahovaly. Vlastně nikdo o něm moc neví, kromě toho, že má staršího bratra Itachiho, nedostižný vzor, vysokoškolák, který si našel dokonalou přítelkyni, který je čirou náhodou starší sestra jeho kamaráda. Sasuke většinu volného času tráví poflakováním se s klukama venku.
Další je Naruto Uzumaki, taky oblíbenec. Je poněkud živelnějšího charakteru a taky hlučnějšího. Je tajným idolem Hyuugy Hinaty, o čemž on vůbec neví, ale skoro všichni okolo ano. Často se stává terčem Nejiho kázání o nevhodných adepech na přítele pro jeho sestřenici, ale i tak Naruto dokáže skoro každého přimět vidě věci tak, jak je vidí on a být o něco větší optimista.
Sakura Haruno je jednou z oblíbených dívek na škole, ale neustále soupeří s Karin. Ona sama by si jí za rivalku nevybrala, chtěla se s ní přátelit, ale Karin rozhodla za ní. Její nejlepší kamarádkou je Ino a už odmala je Sakura zamilovaná do Sasukeho, který jí ale přehlíží, jako placaté hovno. Mezi její zájmy patří móda a nedá se o ní ani říct, že by byla špatná studentka. Jen je trochu naivní a svět si idealizuje, proto radši žije s hlavou v červené knihovně či nějakém románu s princem na bílém koni.
Yamanaka Ino je Sakuřina nejlepší kamarádka a také školní sexbomba. Vždycky má to, co nejvíc letí a každý ji chce pozvat zrovna na svojí párty. Navzdory tomu všemu není Ino namyšlená a občas ráda utíká se schovávat před davy obdivovatelů, ale i slídilů, kteří jí ani na chvíli nedají pokoj. Její nejčastější útočiště je třída vývarných umění, kde obzvlášť ráda pozoruje při práci jednoho mladíka od nich ze školy.

Sai je poněkud tichý žák, nijak nevyčnívá, radši si s sebou vždy nosí skicák a pořád si něco kreslí, než aby se s klukama dohadoval o hloupostech. Hrozně rád vytáčí Naruta nevhodnými poznámkami o jeho pohlavním orgánu a přivádí ho tím do rozpaků.
Shikamaru Nara je z dvojčat, společně s jeho sestrou navštěvují Konžskou sřední. Je spíš zapálený do hudby, takže většinu času ho člověk potká se sluchátkama na uších nebo někde tajně kouřit. Rád má také logické hry a paradoxně je jedním z nejchytřejších lidí v ročníku. Ale také nejlínější. Jeho nejlepší kamarád je Akimichi Chouji, jehož polohu ve třídš lze nejlépe odhadnout podle šustění pytlíků od svačiny. Více k němu snad není třeba říkat, protože náružovějšího jedlíka byste těžko hledali.
Oproti Shikamarovi jeho sestra Shikara poněkud vyčnívá. Jelikož má jako jedna z mála už přítele, tak se hlavně potlouká s jeho partou, což je čirou náhodou parta alternativních lidí. Od rockerů, přes punkery až po gothiky. Její přítel Kankuro a jeho mladší bratr Gaara jsou něco jako vůdčí bandy, kteří jsou postrach školy. Kdekdo ze šprtů se totiž bojí, že se stane terčem jejich posměchu. Jenže to by nebylo ono, kdyby se občas něco nestalo an střední, proto Kankuro s Gaarou občas někoho zmáčknou a občas někoho strčí do koše nebo spláchnou do záchodu, protože bez toho si střední pořádně neužijete. Shikara je spíše takový tichý pozorovatel. Jeden by se ptal, proč se tedy zahazuje s Kankurem, ona totiž není vůbec hloupá nebo tak, ale jednoduše se jí líbí a imponují jí jeho názory a rebelské chování. Takže radši se bude koukat na splachování nedrů do záchoda, než třeba docházet na Nejiho kurzy jógy.
Nehledě na to, že Kankuro měl i jiné přednosti, které zatím svěřila pouze své nejlepší kamarádce Shin. Ta z toho sice byla červená až na prdeli, ale co, kamarádka je šťastná, tak jí vyslechnu.
Shin je členem alternativní party spíše proto, že je v ní Shikara a je takový tichý stín a doprovod. Není nějaká gothička nebo tak, věšinu času jí člověk potká v odrbaných úzkých džínách doplněných tričkem nějaké kapely, o které v životě neslyšel, jak si pobrukuje jednu z jejich melodií. Shin chodila do novinářského kroužku, ačkoliv by to v partě nikomu kromě Shikary neřekla. Nebylo o proto, že by chtěla psát nebo tak. Sice jí to dávalo možnos svobodně vyjádřit názor a tak, ale radši přes sklo redakce pozrovala laboratoř naproti, kde měli každé úterý kroužek biologikáři, kam chodil Aburame Shino, její dlouho vyhlížený potencionální partner na ples. Zatím vše, co s ním měla byla platonické a pouze v jejích snech. Kromě pár trapných zažitků na chodbě, kdy několikrát zakopla o svoje špatně zavázané conversky letěla přímo k zemi. V tu chvíli se on ukázal ještě úžasnější, protože jí vždy ze země sebral.
Shino byl jedním ne přímo z outsiderů, ale spíše z lidí, které nikdo moc nevnímá a spíše jen jsou. střední proplují a vy si na ně vzpomenete až po letech, kdy listujete ročenkou a divíte se, co za typa to tam s vámi chodilo.
Oproti tomu Rock Lee byl v každé ročence skoro vyznamenán jako sportovec roku. Účast skoro ve všech olympiádách, až z toho jeho mentor Maito Gai ronil slzy a doufal, že to Lee jednou dotáhne na celosvětovou úroveň.
Hinata Hyuuga byla spíše proslavená svým brarancem, proto byla takovým stínem, který se přilepil na Sakuru a Ino a snažilaa se dosáhnout svého vlastního úspěchu a jména, ne jen být vždy po Nejim až ta druhá. Zatím ne moc úspěšně.
Temari byla sestrou Kankura a Gaary a byla také zároveň něco jako jejich hanbou. Tedy oni to tak brali. Přece by bylo normální, aby jejich sestra byla taky punkerka a trápila uhrovaté nerdy a ne byla bojovnicí za práva zvířat a zarytou vegetariánkou. No prostě na veřejnosti se s ní moc nechlubili.
Neji Hyuuga byl něco jako Temariin parťák v její činnosti, akorát on většinou jen lepil plakáty a tajně se zhulil, když se nedívala. Byl to totiž největší hipísák a alternativec na škole. Od homeopatie, přes jógu až po šití vlastního oblečení měl vše zmáknuté a rozhodně hodlal dál šířit svoje myšlení.
Jeho tichou obdivovatelkou byla TenTen, která se věnovala hlavně bojovým sportům a šermu. Ačkoliv vypadala na křehkou květinku, dokázala člověku pořádně natrhnout anus, že se až divil.
Kiba Inuzuka ve škole více nebyl, než byl, protože jí předem odsoudil za zbytečnu instituci a radši trávil čas v útulku mezi opuštěnými psi a ostaními zvířaty a pomáhal, jak se tam jen dalo. Zvířata mu holt byla milejší, než lidé.

Konožské rajdy 2- A co ostatní?

27. září 2017 v 1:11 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Shin byla vždycky spíš považována za intelekuálku a s holkama se moc nebavila. Jediná její kamarádka z jejich party byla Hinata, protože byla o něco klidnější a zároveň ne taková coura. Jelikož se Shin nebavila tím, že půl dne protrajdala po obchodech a nakupovala, tak si s ostaníma moc nerozuměla. Ale to neznamenalo, že se spolu nebavily, naopak, byla to taková ta tichá společnice, která jim vždycky dala opsat úkol a ony za to na ní za odměnu byly milé a vždycky jí pozvaly na party. To ale většinou proseděla se Shikarou v koutě. Shikara byla její nejlepší kamarádka, nejvěší geek a nerd z celé Konohy, kerá se bavila většinu času tím, že hrála videohry. Její brácha byl Shikamaru, takže vždycky obě věděly, co je nového a co se děje, ale moc se toho neúčastnily.
Shin už od základky tajně vzdychala po Shinovi Aburame a těšila se na dlouho plánovaný večírek u Ino, kam se hodlala vydat a konečně ho oslovit a ne jen sedět a řešit se Shikarou nejlepší strategie v Mariovi.

V den D si obě oblékaly černé šaty, které byly nutnost zmíněná v pozvánce. Shininy šaty byly malé černé ve stylu Audrey Hepburn, prostě se snažila být elegantní každým centimetrem. Zato Shikara si na šaty ihned dala placku s Pacmanem a na nohy obula svoje minecraft tenisky. Achjo, takže zase v koutě ,pomyslela si Shin.

Na párty už to docela žilo, když holky přišly, takže jen ukázaly pozvánky a vešly dovnitř. Shikara řekla Shin, že si dojde pro něco k pití a pak jí najde. Shin přikývla a šla si po svém. Věděla přesně koho hledá. Rozhlédla se po celém sále, ale nikde ho neviděla. Zrovna Inin otec oznamoval hlavní tanec večera a všichni si šli pro masky. Ne, tady určitě není, tohle není jeho styl, pomyslela si Shin a vyšla do zahrady. Procházela se chvíli mezi stromy a keři, když ho nakonec uviděla. Seděl tam na lavičce s Kibou a o něčem se zarytě bavili.
,,....já ti jen říkám, že si dopadl ještě docela dobře. Mohlo o bejt horší,'' řekl Kiba a působilo to, jako kdyby Shina utěšoval.
,,Nojo..ale tohle je znásilnění, ne? Měl bych to ohlásit..''
,,Tyvole, co blbneš! Měl si to štěstí, že si vojel jednu z nejlepších holek z vesnice a ty si chceš stěžovat?!'' oponuje mu Kiba. Shin se začne ztěžka dýcha. Co...?
,,Já jen prostě, že já nechtěl..nebyl jsem to já a ona nebyla ta pravá..nechtěl jsem to s ní..''
,,Tyvole, tak si dál sni ty svoje erotický fantazie, na tohle já nemám, jdu se bavit. Až najdeš svý koule, přišij si je zpátky a přjid za mnou, třeba se najde ještě nějaká, která o ně bude mít zájem,'' odpoví mu Kiba a začne se zvedat z lavičky. Pak tam nechá Shina samotného a vrátí se dovnitř. Shino ztěžka vydechne a chytne si hlavu do rukou. To Shin dodělá, nedokáže ho vidět takhle zničeného, tak si dodá odvahy a vyleze z křoví.
,,Ahoj...'' zašeptá tiše.
,,Ahoj...'' odpoví jí Shino a zvedne hlavu. Na tváři se mu mihne smutný úsměv.
,,Děje se něco?'' zeptá se ho Shin a starostlivě se na něj zahledí.
,,Ani nevím, jestli bys to chtěla slyšet...''
,,No..zkus to,'' povzbudí ho. A tak jí Shino poví o tom, jak si s klukama vyšli do klubu. V podstatě byl jedním z nich přemluven a o něco se vsadili, jinak by radši zůsal doma, na tohle nikdy moc nebyl. Ale pak se tam na něj přilepila Ino a asi mu něco hodila do pití, když byl pryč a pak...nebyl to on a líčil to, jako kdyby šlo o profi znásilnění. Ačkoliv jeho tělo v tu chvíli říkalo něco jiného, jeho mysl se snažila bránit, ale nešlo. Byla to prostě rychlovka v zaplivaný uličce a nejhorší na tom bylo, že on si to takhle poprvý rozhodně nepředstavoval.
Když skončí s vyprávěním, je chvíli ticho. Shin neví, co říct. Je to poprvé, co s ním doopravdy mluví o něčem soukromém, ne o hrách, knížkách nebo filmech, jako ve škole, a vůbec neví, co dělat. Na jednu stranu mu chce pomoct a na druhou se chce prostě jen schoulit a brečet u filmu Lví král, tak jako vždycky, když má krámy.
,,A...jak sis to teda představoval?'' vysouká ze sebe nakonec otázku.
,,Na lepším místě, někde, kde je to trochu víc romantické..vím, že to bude znít divně a chápu, protož kluci mají pověst, jakou mají, ale já takový nikdy nebyl. Držím se jejich bandy, protože Kiba je fajn, když nemluví o Hinatě a Neji hraje 4story...''
Aha a tu romantiku i s Ino..?'' položí Shin nejvíc palčivou otázku.
,,Ne. Mně se nikdy nijak nelíbila. Je to moc bárbína, na tyhle holky já nejsem...radši jednu, kterou bych měl vážně rád a měla by kus mozku v hlavě a nespala s každým druhým...''
,,Aha...nojo, těch je asi málo, chápu..''
,,Vlastně...teď jedna sedí přímo vedle mě..''
,,A...aha...'' Shin ztratí slova. Udělá se jí knedlík v krku, ale chyne se svojí šance. Jednak proto, že jí už roky masturbace omrzely a taky proto, že čím rezatější střecha...no, slýchávala to často od Naruta nebo Sasukeho a vždycky je za to nesnášela, ale teď v Shinově bezprostřední blízkosti zjistila, jak moc pravdivá ta věta je.
,,A nebude to pro tebe jenom další rychlovka?'' zeptá se Shin Shina.
,,Ne, rozhodně ne. Vždycky sem doufal, že až to jednou bude,tak to budeš ty. S Nejim jsme se vsadili, že tam ten večer budeš a oslovím tě, ale tys tam bohužel nešla..''
,,A sakra, to jsem tomu mohla zabránit...no, teď ti to budu muset vynahradit...'' naklonila se a políbila ho přímo na rty. Když se líbali, klesli spolu z lavičky do trávy a pokračovali na zemi. Shinovy ruce jí zatím hladily všude po těle a počínal si neobvykle něžně, ale také velmi nervózně a roztřeseně, skoro jako by se bál, že jí dostatečně neuspokojí. Jenže to už se naplnila přesně pravdivost Narutových slov o střeše a sklepě a Shin mu jedním pohybem rozepla a stáhla kalhoty.
,,Beru prášky, takže se toho nemusíš bát....a teď, nechal si mě čekat vážně dlouho, tak to naprav!'' řekne, když si Shina přitáhne blíž. Ten si všimne, že s mezitím stihla vyhrnout sukni a stáhnout černé kalhotky z krajky. Zařídí se tedy podle ní a i on si stáhne trenky a zlehka na ní nalehne. Jenže Shin ho chytne za boky a přitahuje si ho v jiném tempu, mnohem divočejším. Snaží se vnímat jí, ale po chvilce mu dojde, že to je opravdu blbý nápad, protož by se za chvíli mohl udělat. Je vevnitř tak úzká... Shin pod ním sténá a zarývá mu přes sako prsty do zad. Pak se s ním přetočí a ona je nahoře. Páni, ta bude asi hodně neunavitelná, napadne Shina, když si všimne jiskry v jejích očích. Ale co, jaký si to chtěl....


Mezitím Shikara stojí ve frontě u švédského stolu a popíjí šampaňské ze skleničky.
,,Cool boty, jak se menuješ?''
,,Shikara a ty?'' odpoví týpkovi s hnědými vlasy v černém obleku s fialovou kravatou, na které je jasně patrný vzor pixelových příšerek. Hmm, tohle bude ještě zajímavý večer...

S.A.- Bento

27. září 2017 v 0:24 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Sedím v zahradě a u sebe mám krabičku s čokoládou, kterou chtěla Hinata připravit Narutovi na Valentýna, ale Sakura jí do toho zasáhla a udělala z toho něco, co nechtěl sníst ani Kiba. Hinata se bála to po jejím zásahu Narutovi vůbec dát a tak to skončilo nějak u mě. Sice Kiba jednou ochutnal, ale od té chvíle jsme ho už neviděli. Ne že bych to chtěl jíst, ale cením si spíše toho, že mi někdo na Valentýna alespoň něco dal, i když to bylo takhle. A od Hinaty. V tom někdo zazvoní. Zvednu se a jdu se podívat, kdo to je. Přede dveřmi naleznu jen krabici, na níž leží papír s mým jménem.

(Po dlooouhé době se vrací na scénu- tam ta da dá: Shikara!)
Shinina mamka Iwari mi řekne, že Shin je sice doma, ale už od rána si něco kuchtí v kuchyni. Spotřebovala prý všechnu rýži a tak teď musí na nákup, ale je ráda, že mě viděla. Taky jí pozdravím a jdu dovnitř, zjistit, co ta moje kamarádka zase vymýšlí.
,,Hoj Shin, tak co kutíš?''
,,Och...ahoj Shikaro..vlastně..nic zajímavého..'' řekne Shin, ale nějak jí to nebaštim, protože se snaží zakrýt krabici, co má na kuchyňské lince utěrkou. Přijdu k ní a položím ruku na utěrku. Ona jí s výrazem rezignace dá dolů. Páni! Unikne mi obdivné hvízdnutí, proože určitě koukám na několika hodinovou práci v podobě Benta. Z řasy a zeleniny udělala panorama lesu. Použila k tomu i zimní meloun a lososa, aby vytvořila chibíka malé zakuklené postavičky se sezamovými brýlemi.
,,Jee..hehe, to je Shino!'' ukážu na toho prcka, co se válí na rýži.
,,Ty si to vážně poznala..?'' zeptá se mě plaše Shin.
,,No jasný...co to, že děláš bento? Víš přeci, jaký to má význam..navíc, když je dneska ten Valentýn. Že ty mi něco tajíš?''
,,N-ne, netajím..to já každý rok, ale pak to sama sním, nikdy nemám odvahu mu to dát..''
,,Ale noták Shin, to je škoda přece!''
,,Ne..myslím, že by o to ani nestál...hlavně ode mě..po tom posledně..'' rozpačitě si chytí hlavu a vzpomíná na trapnou flašku, kdy jí Shino jaksi sáhl...no, seznámil se s jejími vnadami.
,,Aale, on to tak určitě taky nebere, co jsem slyšela, tak prý Kiba dostal od něj co proto. A on s tebou od té doby nemluvil?''
,,No...potkali jsme se, ale bylo to takové hodně trapné....omluvil se mi a já mu řekla, že nemá za co, ale stějně mi přišlo, že to udělal jen proto, aby se neřeklo.''
,,Ale to je blbost! Navíc...'' v hlavě se mi začne rodit ďábelský plán. Sice mě Shin bude asi tak týden nenávidět, ale to snesu.
,,Navíc co?''
,,Navíc jsem se tě chtěla zeptat na něco. To je hlavní důvod, proč jsem přišla, '' a už skládám zkoušku ze lhaní.
,,A o co jde?''
,,Noo..víš, jak máš takovou tu super knížku....no tu romanickou o gejšách..mohla bych si jí půjčit?''
,,Vážně? No..je na půdě, ale jestli jí chceš...''
,,Výýborně, tak pro ní prosím skoč, já tu zatím počkám...mořná si i užďobnu..'' Shin mě s úsmevěm plácne přes ruku a jde směrem ke schodišti.
,,Dobře, tak tu chvíli počkej,'' řekne mi a zmizí. Nemusí to říkat dvakrát, ale jak se ujistím, že je z doslechu, popadnu bento, zavřu krabičku a sypu si to ke vchodovým dveřím. Takhle rychle jsem ještě nikdy neutíkala, ale bylo mi jasný, že jestli mě chytí, je to moje smrt. Ale což, to bento je vážně až moc hezký a byla by škoda, abych ho viděla jen já.
Rychle po cestě někde koupím dárkovou kartičku a na ní napíšu Shinovo jméno plus menší vzkaz z druhé strany. Tak se mi třesou ruce, že to vypadá vážně nevzhledně. Pak už jen mířím k sídlu rodiny Aburame. Zároveň mi také dochází, že musím dostát své hodnosti chuunina, tudíž položit, zazvonit, utéct a schovat se opodál.
Naaranžuji krabici před dveře, zazvoním a rychle prchám pryč.

(Shino)
Vezmu krabici do rukou a prohlédnu si ten papír. Je to dárková kartička a písmo je neúhledné. Tipoval bych to na jeden z Kibových hloupých vtipů. Rozhlédnu se, ale nikde ani stopa po psovi či jeho stopách. Takhle rychle by nezmizel. Otevřu tu krabici a klesne mi brada. Uvnitř je bento s panoramatem lesa, kde je i drobná postavička, která mě nápadně připomíná. Zase to zavřu a hledám, jestli je někde něčí podpis. Hinata to určitě nebyla, celý den se dělala s tou čokoládou. Že by Kiba jako omluvu? Ale to ne, on by to nikdy takhe pěkně neudělal. Otočím kartičku a doslova ztuhnu. Stejně neúhledným písmem je na ní z druhé strany napsáno: Doufám, že na mě po večerech myslíváš, protože já na tebe ano. Tvá S.
To je hodně zvláštní způsob, jak někomu vyjídři náklonnost, ale zároveň mi dojde, že v tom bude něco víc. Ten, kdo dělal to bento je spíše citlivá duše, která se rozhodně nevyžívá ve psaní nemravných kartiček. Ne, tohle je jednání dvou osob. Ale čí? A komu by to stálo za to, dát si práci vyrobit něco takového, když se k tomu ani nepřihlásí? Je to vážně zvláštní...

(Shikara)
Když Shino zaleze dovnitř, není z jeho výrazu nic moc patrného. Sakra, proč se furt musí tak moc zakuklovat? Je mi jasné, že minimálně do večera domů nesmím, tam mě bude hledat Shin nejdřív a taky bych se měla vyhnout společným oblíbeným místům. Ale to jsem si myslela špatně.
,,Shikarooo!!!'' uslyším z dálky supění nasrané kuniochi.
No nazdar! Co teď?! A jakto, že mě tak rychle našla? Okamžitě spřádám plán, jak se z té pekelné situace zachránit. Znovu přiskočím k jejich dveřím a zazvoním. To už se Shin blíží. Doprdele, doprdele, Shino, makej, zachraň mě.
Ve chvíli, když se Shin napřahuje, že mě smázne z povrchu zemského a já před ní klečím na kolenou a prosím jí o milost se dveře otevřou. V nich stojí neméně překvapený Shino. Přesně jak jsem čekala, Shin okamžitě zčervená a nápadně připomíná Hinatu v Narutově přítomnosti. Já se zvednu ze země, opráším si kolena a spustím.
,,Nazdááár, Shino'! To je nááhoda, že si doma! Zrovna jsme se tě chtěly na něco zeptat.''
,,Ehm...a na co..?'' zmateně odpoví Shino.
,,Totiž...Shikara...'' začne Shin stydlivě, ale to je mi jasné, že by prokecla celý můj mistrovský plán.
,,Piknik! Chtěly jsme tě pozvat na piknik! Ale bohužel nemáme nic k jídlu..'' vyhrknu první blbost, co mě napadne. Brácho, proč nejsem tak chytrá, jako ty?!
,,Aha...piknik...dobře, něco vezmu, počkejte tady prosím,'' překvapí mě svou odpovědí Shino. Ach, Shino, myslím, že ti dám na týden pokoj, protože jsi mě právě zachránil od hrozné smrti.

(Shino)
Tu Shikařinu smyšlenou historku s piknikem jsem jí ani na chvíli neuvěřil, ale malá dušička ve mě si dělala naději, že třeba ta S. s bentem by mohla být Shin a tohle je příležitost, jak to zjistit. Jen kdyby u toho nebyla Shikara....musím nějak vymyslet, jak se jí na chvíli zbavit. Vezmu košík a do něj hodím něco málo k jídlu plus přidám opatrně ještě v krabici to bento. Mám s ním své plány. Když opouštím dům, slyším za dvěřmi podezřelé zvuky. Jakmile otevřu, vidím, jak Shin narychlo pouští Shikařin límec. Ta už poněkud náruživě modrala v obličeji.
,,Takže...kam to bude?'' zeptám se, zatímco Shikara popadá dech. Páni, něco se mezi nimi stalo?
,,Um...co třeba do lesa?'' navrhne Shin. Přikývnu na její návrh.
Celou cestu si povídáme o všem možném, je to poprvé, co nemá Shikara hlavní slovo. Sice Shin chvíli trvalo, než začala bý hovornější, ale ani já zezačázku moc nebyl. Začal jsem si víc a víc všíma detailů, jak vypadají její oči a vlasy v tomhle slunečním světle a že když se usmívá, tak roztomile krčí nos. Připadalo mi to, že jsem vlastně nikdy neviděl krásnější kunoichi v celé Konoze a že celé ty roky z mojí strany bylo něco víc. O tom ale ona nevěděla. Stiskl jsem košík víc v ruce a modlil se, aby vše vyšlo tak, jak jsem si plánoval.

S.A.- Trapné chvíle

16. září 2017 v 11:51 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Jelikož Shin nastoupila do akademie o rok dříve, tak jsme maturovali každý jinak. Dny v akademii byly poněkud jednotvárné a plné učení, ale to nebylo to hlavní, co mi dělalo hlavu. Tak nějak mi postupně začínaly chybět ty chvilky v lese a došlo mi, že jsem s ní chtěl trávit více času. Ale zatímco já se učil, tak ona plnila různé mise. Do maturity mi chybělo jen pár měsíců a pak jsem měl reálnou šanci ji dohnat. Zatímco jsem rozmýšlel o svém, tak Iruka-sensei vedl výklad, který očividně ne každého zajímal. Zatímco Shikamaru potichu spal, Naruto k tomu neměl daleko. Kiba nenápadně podával jídlo Akamarovi rovnou do tlamy a všechny dívky v místnosti se potichu pochichotávaly a dívaly se Sasukeho směrem. Naruto si toho všiml, protočil panenky a hodil po něm otráveným pohledem. Chápal jsem jeho pocity a byl jsem rád, že Sasuke Uchiha se nikdy nesetkal se Shin. Co kdyby totiž reagovala podobně?

O pár měsíců déle, když jsme odmaturovali, tak přišlo rozdělení do týmů. Mě přidělili spolu s Kibou Inuzukou a s Hinaou Hyuugou ke Kurenai-sensei. Když jsme se představili, měla Kurenai ještě nějakou práci, proto nás poprosila, jestli bychom na ní počkali a zatím se spolu seznámili lépe, protože v budoucnu budeme potřebovat znát jeden druhého co nejlépe, abychom dokázali dobře spolupracovat. A s tím zmizela.
,,Teda, to jsem to vyfasoval! S váma oběma asi není moc řeč, co?'' ozve se Kiba, protože nikdo jiný nezačal.
,,Mohl jsi být v jiném týmu, tak si nestěžuj,'' upozorním ho na skutečnost, která ho sice minula, ale byla pravděpodobná. Stejně jako on totiž bylo i několik jiných, kteří nedosahovali tak dobrých výsledků. Například Naruto.
,,No, to je fakt. Se Sasukem bych v týmu nechtěl být, nadutec jeden, všichni by mě pak přehlíželi,'' podotknul Kiba.
Hinata zatím stále mlčela, ale tvářila se nepřítomně.
,,Co ty Hinato, chtěla bys být se Sasukem v týmu? Já bych řekl, že ne. Za celé ty roky si mi přišla jediná normální holka, která po něm nevzdychala!'' řekne jí Kiba a Hinata se usměje.
,,Děkuji Kiba-kun,'' a při tom proti sobě tlačí oba ukazováky, jako kdyby hrála nějakou hru s prsty.
,,Ale prý to není zas tak hrozné. Minulá generace má ještě věšího Casanovu, celá třída holek, až na pár výjimek, se po něm otáčela. Přitom je to takový arogantní blbec...promiň, Hinato,'' Kiba se protáhne a sundá si Akamaru z hlavy.
,P-proč se mi omlouváš, Kiba-kun?'' zeptá se ho popleeně Hinata.
,,Protože nemyslím nikoho jiného, než tvého bratrance Nejiho, to on na sebe strhává pozornost a je mu to úplně jedno,'' vysvětlí jí Kiba.
To snad není možné, takže hned na úvod se dovím, že někdo další takový byl i se Shin ve třídě a že také byl středem pozornosti dívek. To to musí být všude stejně? Navíc jestli je z Hinatina klanu, tak je jasné, že schopnostmi se mu nevyrovnám. Hinatě možná, kdybych bojoval chytře a připravil ji o chakru včas, tak bych zvítězil, ale proti někomu, kdo má o rok více zkušeností? Neměl bych šanci. S tímto vědomím jsem snášel další měsíce, až do chunninské zkoušky.

Když si to tak vezmu, jakmile přešla chunninská zkouška, začal jsem Shin vídat mnohem častěji. Možná proto, že jediné tři týmy z jejich generace čekaly na zkoušku o rok déle, než ostatní. Byly to týmy Gai, Izumo a Kotetsu. Ale to, že jsem ji vídal častěji vedlo ke spoustě zážitků, kterými mě uváděla do rozpaků. Nejhorší byly ty, kdy byla poblíž její kamarádka Shikara. Ty většinou převyšovaly všechny ostatní. Například přímo na chunninské zkoušce, na závěrečných bojích, když jsme šli na tribunu se se mnou dala do řeči. Na tom by nebylo nic divného, dokonce jsem byl rád, že se nemusím bavit s Narutem. Ale ona se se mnou hodlala bavit i poté, co boje začaly a schválně si stoupla velmi blízko. Když potom přišla Shin, ukázala jí na úzkou mezeru mezi námi dvěma a řekla jí:
,,Pojď Shin-chan, sem se vejdeš!'' po téhle větě, kdy se většina lidí zadívala, kdo je tam tak hlučný, se všichni otočili na nás a Shin, která se tvářila, že by se nejraději ze vší té pozornosti propadla, nezbylo nic jiného, než o udělat. Na jednu stranu bylo příjemné být jí tak blízko. Na druhou mi přišlo, že pokaždé, když se o mě náhodou otřela, úplně zmrzla a mnou projelo příjemné chvění, ze kterého jsem měl husí kůži. Do toho navíc Shikara ani na chvíli nezavřela pusu.
A později, po boji s Kankurem mi Shin velmi velkoryse, když se nade mnou skláněla a zjišťovala můj stav, nabídla pohled na její podprsenku.
Dalším zážítkem, tentokrát bez Shikary, bylo to, když se opravovala vesnice po útoku. Každý jsme nějak pomáhali. Já, Kiba a Hinata jsme zrovna šli něco donést ohledně projektu nové budovy, kdyžv tom se Kiba zahleděl do postranní uličky a hvízdl.
,,Tyjo, nezdržíme se a nepokoukáme?'' podíval jsem se na své dva kolegy. Zatímco na Kibově tváři se rozprosřel doslova perverzní úsměv, tak Hinata zčervenala a něco si pro sebe zamumlala. Hned potom zabodla pohled do země. Otočil jsem se směrem, co Kiba a nevěděl, co z těch dvou reakcí si mám vybrat já. Na kolenou tam klečela dívka, vedle sebe krabici na hřebíky, které se jí očividně rozsypaly a snažila se je posbírat. Jak jsem poznal během chvíle, tak šlo o Shin. Nebylo by to tak hrozné, nebýt polohy, ve které se nacházela. Jak se snažila natáhnout pod bednu, pod kterou se hřebíky zakutálely...no řekněme, že ta pozice byla opravdu hodně vyzývavá. A čím více se natahovala, tím více se nám ukazoval lem jejích kalhotek. To už jsem cítím, že nabírám podobnou barvu, jako Hinata a v hlavě jsem se snažil zaplašit nejrůznější poředstavy, na které bych ani neměl myslet.
,,Hej, Shin-chan nechceš pomoct? Já jen, že ještě chvíli a Shinovi se asi uvaří mozek!'' křikne Kiba a já mám chuť ho namístě zatlouct. Shin se zmateně otočí a když zjistí, na co se díváme, celá se o překot snaží zvednout. Očima začne okamžitě pozorovat špičky svých prstů. Abych jí pomohl z trapné situace, zvednu bednu a Hinata s Kibou zbytek hřebíků sesbírají. Ona nám velmi tiše poděkuje a zmizí mezi domy.
,,Ty kreténe,'' ulevím si Kibovým směrem.
,,Co? Neviděl si, že byla ráda?'' po téhle poznámce jednu schytal.

Zdálo by se říc, že Kiba a Shikara byly chodíci pohromy, ale ono si kolikrát vystačily okolnosti samy. Například na obědě, kde jsme byli všichni a Shin se přes stůl chtěla naklonit pro sůl. Jelikož jsem seděl přímo naproti, měl jsem asi nejlepší výhled ze všech. To Kiba hned stihl okomentovat velmi nahlas slovy: Pozor Shin-chan, jestli se ještě víc nahneš, tak ti tam Shino asi spadne!'' Když odešel na záchod, tak jsem mu osolil polévku o půl slánky víc. Zachytil jsem pak Shinin pohled, kterým mi naznačila, abych ještě trochu přidal. Pak se na mě hezky pousmála. Nevydržel jsem to a musel jsem taky.

Další byla, když jsme trénovali a o pár metrů dál jsem zaslechli křik. Běželi jsme všichni tím směrem zjistit, co se stalo a uviděli jsme Shikaru, která sedí na kameni a smíchy se popadá za břicho. Oproti tomu tam Shin stála v ohořelém oblečení a něco jí říkala. Přes Shikařin smích jsem postřehl jen málo.
,,Já....ti říkala....že ....hořet! Kdybys mě občas....., tak bys věděla.....ostudu..nikdo....nevidí....hlavně....'' Pak se shikara zadívala naším směrem a dostala ještě větší záchvat smíchu.
,,Ale on tě vidí!!'' a ukázala naším směrem. Shin se otočila a bylo zřetené, že i pod těmi sazemi se červená. Na ní samotné toho moc nezbylo, měla z kalhot něco na způsob kraťasů a tričko jí dosahovalo sotva pod prsa. Cítil jsem, že mi z nosu něco teče. Rychle jsem to utřel do rukávu. To už se ale Shikara vzpmatovala a využila opět situace.
,,Tak co pánové, který z vám bude gentleman a zachrání dámu v nesnázích? Myslím, že nějaká bunda byla stačila,'' pospíší si rychle a Kiba se začne smát, protože pochopí, že v ní našel spojence. Proboha, jestli se tihle dva dají dohromady...

Podobných drobných i větších příhod mám za ta léta spoustu. Jakmile u toho vždy byli Shikara nebo Kiba, tak z toho dovedli udělat takový cirkus, že se Kibovi už nestíhaly hojit modřiny. Ale očividně mu to za to stálo. Poslední kralující příhoda se stala v letech, kdy Naruto odešel z vesnice po našich druhých chunninských zkouškách, které jsme už všichni splnili. Oslavovali jsem to zahradách bývalé akademie večer, s našimi senseii, jako věčírek na počest toho, že jako naši vedoucí týmu uspěli a jednou můžeme sami pokračovat jako Jounini. Bylo tam hodně jídla, pití a hlavně příležitostí pro Kibu i Shikaru. Naštěstí se nedali dohromady, Shikara začala chodit s Kankurem z písečné, ale to jim nebránilo v tom, že jakmile se naskyla příležitost, tak mě nebo Shin trochu potrápili.
Zrovna jsme s Kibou řešili poslední misi, když Shikara přišla k nám a zeptala se, jestli se účastníme jedné hry, kterou organizují senseiové. Když je to takhle,nemůže to být nic hrozného, pomyslel jsem si, ale zarazilo mě, jak si Shikara a Kiba vyměnili potměšilé pohledy. Odvedly nás někam dozadu na zahradu, kde už byly shromážděné ostatní týmy. Všichni seděli na zemi v kroužku a mezi nimi ležela na desce flaška. Ne...jen to ne. Rozhlédl jsem se a byli tam úplně všichni. Zaklel jsem a posadil se také, teď už nemůžu zpět.
,,Je to pravda nebo výzva, klasicky. Točí se dvakrát, první otočení je pro toho, kdo bude plnit zadný úkol nebo odpovídat a druhé zatočení pto tázajícího. Nějaké otázky?'' zeptala se Shikara. Kiba se hned přihlásil.
,,Jsou i fanty?'' hodně dívek se začervenalo, ale Ino ho sundala jedním úderem k zemi a velmi rázně mu vysvětlila, že ona se tu pro pobavení nějakého úchyla svlékat nebude. Úlevou jsem si oddychl. Shikara roztočila flašku a začaly nejhorší tři hodiny mého života.
Po dvou hodinách padlo už několik trapných otázek a výzev. Třeba když měl Lee Nejimu hladit vlasy a pak uplést cop, Ino měla vyjmenovat pořadník nejhezčích chlapců z vesnice, TenTen říct nejtrapnější zážitek či Shin držet Leea minutu za ruku. To už jsem trošku drolil trávu mezi prsty. Kiba si toho asi všiml a koukem oka jsem zachytil jeho pohled.
,,Já tě varuju,'' zašeptal jsem mu. Na to konto on se zazubil a zaočil flaškou, která nejdříve ukázala na mě. Málem vyskočil z místa, jak vyjekl. Poté otočil a ukázalo to na něj. Viděl jsem, jak se po jeho obličeji rozlévá blažený výraz. Co to proboha zase bude.....
,,Takže, Shino, pravda nebo výzva?'' bylo to skoro, jako kdyby se mě zeptal ''Přiznáš se teď nebo až za chvíli?''
Veřejné doznání se mi nelíbilo, ale úkol o nic víc. Jenže je šance, že když to bude něco moc, Ino ze soucitu ho zase udeří a budu mít klid.
,,Výzva, řekl jsem a připadal jsem si, jako kdybych si podepisoval vlastní rozsudek sám.
,,Noo..to je jednoduchý potom! Se zavázanýma očima půjdeš k řadě dívek a podle dotyku je budeš poznávat!''
,,Tak z toho mě vynech, nenechám se ochmatávat!'' urazila se Ino. Ostatní dívky se na mě dívaly se soucitem, jen Shikara měla na tváři ďábelský úsměv.
,,My se Shin do toho jdeme!!'' v duchu jsem si říkal, jaká smrt asi bude nejhorší. Zatímco se k nim přidala Hinata a nakonec i Sakura a TenTen, Ino své původní rozhodnutí změnila. Kiba mi nadšeně zavázal oči a vedl mě k řadě dívek. Řekl mi, že mě bude navigovat, abych se opravdu dotkl jen rysů v obličeji a nijak jinak. První dívka byla Hinata. Poznal jsem to podle vlasů hned. Druhá byla Ino, opět jsem to pzonal podle vlasů. Kiba si zamručel, že když stojí v řadě, je to moc jednoduché, proto je rozestavil znovu a do kruhu. Třetí dívka se pořád chichotala. Ani jsem se jí nedotkl a poznal jsem, že to je Shikara. Kiba mě ale nevedl hned k té další vedle, ale přes celý kruh. Dotkl jsem se vlasů a oznámil mu, že to je opět Hintata. On že ano a vedl mě zase úplně pryč. Nasměroval mi ruce a řekl mi, že tahle není tak vysoká. Přišlo mi, že si ze mě utahuje a na poslední chvíli jsem mu ruce vyškubl. Otřel jsem se jimi o něco měkkého. Zatvářil jsem se zmateně a zvedl ruce tam, kde to bylo. A pak je zase hodně rychle strhl zpět, ale to už se smáli všichni kolem. Tedy kromě oné dívky. Děkoval jsem, že to není Ino, protože to už bych poznal. Strhl jsem si šátek a zjistil jsem, čích prsou jsem se to omylem dotkl. Přede mnou stála v rozpacích Shin. Chvíli na mě ublíženě hleděla a pak se otočila a utekla pryč. Než jsem stihl cokoliv říct, byla pryč. Shikara se okamžitě rozběhla za ní.
,,Ty kreténe jeden!'' uslyšel Kiba ve chvíli, když jsem se po něm ohnal.

S.A. - Dětská vzpomínka

14. září 2017 v 23:33 | Soloween |  Povídky Naruto(vícedílné)
Předmluva: Jelikož se mi se Shinem a Shin nechtělo loučit tak brzy a tak ufiknutě (ty poslední díly byli odfláklý a bylo to moc krátký, původně ta série měla být mnoohem delší), tak jsem našla řešení, jak to udělat, abych byla spokojená. Jelikož se mi líbila ta možnost Shinova pohledu, tak to vezmu víc od začátku a scény, které byly, ale i nebyly. No prostě takovej Shinův život podle mě. Zatím ještě není věk omezený, taky proč by, bylo jim v tý době 13, takže Zatim nic nebude. Až se přístupnost změní, tak informuji. :) Snad se bude série líbit a rozhodně hodlám dopsat i tu o Selene, akorát ta zabere víc času, protože to bude sahat trošku dál časově. :) Tak nebudu už napínat a snad budu mít touhle novou sérií pár dalších čtenářů navíc. :) Děkuji vám za vše, bez vás by to nešlo!

Potichu se plížím lesem. Skrývám se ve stínu stromů a doufám, že mě nikdo neuvidí. Určitě by se mě ptali, co to tu dělám, ale já nemám na zdržování čas. Spěchám k tomu místu. Doufám, že tam zase bude. Když jsem ji tam viděl posledně, tak jsem ještě netušl, o koho jde, ale teď už vím. A přitom to začalo tak nevinně. Šel jsem jako obvykle na svoje místo, kam jsem si chodíval hrát. Nikdo o něm nevěděl, bylo to moje tajné místo. Byl tam klid, ticho a spousta nových brouků. Až pak jednou jsem tam narazil na nějakého vetřelce. Tehdy jsem ještě nevěděl, o koho šlo. Už se blížím. V poslední chvíli se schovám za strom. Opatrně vykouknu. Přesně, jak jsem čekal. Přišla. Pohled mi sjel na děvče, které sedělo uprostřed lesa na bobku a prstem přejíždělo přes stéblo trávy. Nebo tak to alespoň vypadalo. Když jsem se podíval lépe, vypadalo to, jako kdyby něco přendavala z jednoho místa na druhé.
,,Tak...teď už se té louži určitě vyhnete..'' zamumlala si sama pro sebe a na tváři se jí objevil spokojený úsměv. Přendavala mravence z jednoho místa na druhé, aby se jim něco nestalo. Ještě nikdy jsem nikoho neviděl jakkoliv se zajímat o hmyz, pokud si tedy nedělal neméně brutální sbírku na zeď, z čehož se dělalo nevolno celé mojí rodině. Ale tahle dívka se nejen zajímala, ale i starala. Nikdy jsem ji nezahlídl rozmáčknout mouchu poté, co jí přistála na dlani. Prostě na ní jen jemně foukla a moucha odletěla pryč. Nechtěla působit utrpení. Připadalo mi, že je tou nejmírumilovnější bytostí, jakou jsem kdy poznal.

Po dvou hodinách ji to v lese přestalo bavit, nebo už zachránila všechny mravence, a vydala se domů. Došlo mi, že se chovám trochu podivně, když jí takhle sleduji, ale neměl jsem nic moc lepšího na práci. Ostaní děti si se mnou nechtěly hrát kvůli schopnostem mého klanu, takže jsem buď mohl sedět doma nebo se courat po ulicích. Tohle bylo ale lepší. Chystal jsem se ji oslovit, nabídnout jí, že můžeme trávit čas venku spolu, ale bál jsem se. Bál jsem se, že ve mě uvidí to, co ostatní a odmítne mě. A její odmítnutí by mě ranilo mnohem vic, než jakékoliv jiné. Šla po cestě do vesnice, ale u prvních domů si všimla skupinky dětí. Najednou to vypadalo, jako kdyby chtěla změnit rychle směr, ale oni si jí všimly.
,,Zrůdo!'' zakřičel jeden chlapec ze skupinky. V první chvíli jsem zkameněl a myslel si, že mě vidí. Pak se ale ona otočila a začala utíkat. Ostatní jí začali pronásledovat. Prohnali se jen kousek od mého úkrytu a během chvilky zmizeli pryč. Zůstal jsem tam stát jako opařený. Proč by tohle kdo dělal? Proč by jí řikali takhle, když je ten nejhodnější člověk mimo klan, kterého jsem zatím poznal?
Další den, když jsem šel na svoje místo v lese jsem jí tam už neviděl. Bylo to pro mne docela zklamání a tak jsem chvíli čekal, jestli se objeví. Minula hodina, dvě a ona pořád nikde. Snad jí neublížili...? Otočil jsem se a směřoval k vesnici, abych se došel optat do nemocnice. Ale po cestě do vesnice jsem poblíž uslyšel vzlyk. Schoval jsem se za strom a podíval se trochu lépe. Byla to ona, seděla tam, sama na zemi a plakala. Sevřelo se mi srdce lítostí, tohle si přece nezaslouží. Chvíli jsem tam jen tak stál a zarýval prsty do kůry stromu, než jsem si dodal odvahu a řekl si, že si s ní konečně promluvím. Ale o by mě nesměl někdo předběhnout. Jak když mávne proutkem, stála u ní malá holka s drzým výrazem a černými vlasy. Měla na sobě zelené tričko se znakem klanu Nara a něco jí povídala. Dosáhla toho, že po chvilce přestala plakat a dokonce s ní i odešla. Než zmizely úplně, zaslechl jsem ještě jedno slovo. Její jméno. Odpověděla té divce od Narů, že se jmenuje Shin.

Další den jsem se k večeru procházel po Konoze, když jsem si všiml hloučku dětí, které spěchají směrem ke hřišti. Byly to ty samé děti, keré jsem viděl terorizovat Shin. Byl jsem zvědavý a následoval je, ale pořád jsem přitom neopustil bezpečí některého z mých úkrytů. Když došly na hřiště, už tam byla skupinka jiných dětí, převážně ze shinobi rodin. Většinu jsem poznával podle znaků a tak, dokonce někteří, keří prosluli svou pověstí mladých výtržníků, dokonce i podle vzhledu. Třeba Naruta, ten se splést nedal. Shin se zrovna seznamovala s ostatními dětmi. Trochu jsem v tu chvíli cítil žárlivost, že už nebude chodit do lesa, ale nemohl jsem ji jako kamarádku nárokovat, když o mně ani nikdy nevěděla. Ze zamyšlení mě vytrhl křik ostatních dětí, které začaly znovu pokřikovat a pohazovat dokonce i kameny jejím směrem. Věděl jsem, že nikdo nestihne zareagovat včas. Naruto se už už chtěl odlepit od klouzačky a vysvětlit jim to po svém, ale z toho by měl akorát další malér. Kiba něco vykřikoval, ale neměl daleko přidat se do rvačky spolu s Narutem. Ne, tohle chtělo něco chytřejšího, než obyčejné násilí. Proto jsem se chvíli soustředil a během okamžiku na jednoho chlapce, očividně vůdce té bandy, poslal celé hejno brouků. Lezli mu úplně všude, po hlavně, pod tričkem. Byl vyděšený tak moc, že se snažil jen oklepat a útéct. A s ním i celé jeho banda. Veškeré pohledy ulpí na Shin. Všichni ví, že ona tohle neovládá, ale zajímá je, jak to udělala. Abych jí pomohl s odpovědí, udělám to, co ještě nikdy. Vystoupím ze stínu.
,,To jsem byl já,'' odpovím za ni a všechny pohledy se přesunou na mě.
,,Jak se sakra jmenuješ?'' optá se mě Kiba, poznám, že to je on jen proto, že matka o něm už párkrát mluvila a na tvářích má znak Inuzuka klanu.
,,Shino. Aburame Shino,'' řeknu klidně a nervózně polknu. Je to poprvé, co jsem mezi svými vrstevníky a také poprvé, co mi ona věnuje tolik pozornosti.

Kam dál